Škodou Enyaq 80x iV do Norska – První stovky kilometrů přináší nečekané překvapení (1. díl)

Je to tady! Obsáhlý cestopis z naší cesty do Norska
Společnost nám dělala Škoda Enyaq 80x iV Sportline
Co nám první stovky kilometrů na trase ukázaly?

Startujeme letní cestopis z našeho roadtripu do Norska. Parťákem na této cestě nám byla Škoda Enyaq 80x iV Sportline s Crystal Face přední podsvícenou maskou. V tomto díle si rozebereme prvních pár dnů, kdy jsme vyrazili do Německa.

První zastávka – Berlín

Vyjíždíme v sobotu 9. července kolem 9 hodiny ráno. Kufr je plný a naskládat tam několik obřích kufrů chce trochu snahy, takový tetris v praxi. Nabíjecí kabely ukládáme za sedačku řidiče, abychom je nemuseli někde na ubytování lovit z plného kufru, pro jistotu ještě bereme 40m prodlužku do klasické zásuvky. Je dobré být připraven na všechny varianty a auto to uveze. Tady by se opravdu hodil přední kufr. Snad se ho jednou i tradiční výrobci naučí.

Baterie je nabitá na 99 %, vyrážíme na cestu. První zastávkou na trase bude Tesla Gigafactory u Berlína a následně víkend v hlavním městě Německa. V plánu je jedno nabití na Ionity u Drážďan a lehké „došťouchnutí“ energie na náhodně vybrané nabíječce na dálnici, kde budeme zastavovat, kvůli pauze na toaletu.

Plný kufr na 15 dní dovolené pro dva lidi

Nabíjíme už po 100 km jízdy

Shoda náhod nám ale tyto plány překazila hned na začátku. Uvědomili jsme si, že v neděli bude v Berlíně vše zavřené, a tak by bylo dobré si nakoupit. Zastavujeme tedy u Globusu v Trmicích, je tu i nabíječka E.ON, sice jen 50kW, ale pro naše potřeby bude stačit. Přijíždíme s 69 % v baterii, připojujeme Enyaq a jdeme nakupovat.

Po 35 minutách přicházíme k autu, a to má opět 99 %. Nádhera. Nabíjení na Ionity není potřeba, a tak zastavíme až někde na dálnici, jak bude potřeba. Překračujeme česko-německou hranici a upalujeme směrem na Giga Berlin. O necelých 200 km dál nás ale přemůže hlad a potřeba odskočit si. Vybíráme si benzinovou stanici Aral, kde jsou i dva nabíjecí stojany pro celkem 4 elektromobily. A přesně takto by nabíječky na dálnici měly vypadat, jsou průjezdné a rychlé, takže i s přívěsem za elektromobilem sem pohodlně vjedete.

Přijeli jsme se 46 % v baterii a po 33minutové pauze na oběd už Enyaq hlásí 89 % SoC (State of Charge — stav nabití — pozn. redakce). Jak jednoduché, zatím žádné komplikace a k našemu překvapení nečekáme my na elektromobil, ale on čeká na nás.

Nabíjení na stanici Aral na dálnici v Německu

Tesla Gigafactory Berlin

Odjíždíme od nabíječky a směřujeme do Tesla Gigafactory u Berlína. Netušíme, jestli se nám k ní vůbec podaří dostat, ale za zkoušku to stojí a moc velká zajížďka to taky není. K našemu překvapení je vjezd na přilehlé parkoviště volný, akorát je potřeba dávat pozor, kam jedete. Jde ještě stále o poměrně velké staveniště.

V rohu parkoviště je umístěno na dvě desítky Tesla Wall Connectorů (wallbox od Tesly) pro více než 40 vozů. Je možné s nimi nabíjet i elektromobily ostatních značek. To ale vyzkoušíme až následně. Prvně je potřeba udělat si několik fotek na památku s legendární Gigafactory.

Díky Tesle za pár kilowatthodin zdarma

Upřímně, z místa, kde jsme stáli, toho neuvidíte víc než nápis „Giga“ na rohu budovy. Pro další prozkoumávání okolí nemáme moc času a ani odvahy, nechceme se tu plést, když se na zemi válí ještě spousta stavebního materiálu.

Přesouváme se tedy ke zmíněným nabíječkám, na kterých je připojených několik vozů Tesla. Nedá mi to a zkouším připojit Enyaq. Světe div se, opravdu se nabíjí, nebylo potřeba žádné autorizace. Jen při pohledu na zřejmě provizorně umístěné nabíječky se musíme trochu smát. Wallboxy jsou umístěna na dřevěných kůlech a kabely v tlustých chráničkách se válí volně po zemi. Vše je zajištěno stahovacími páskami. To mi připomíná spíše „zlaté české ručičky“ než „německou přesnost a kvalitu“.

Během několika minut, které jsme u Gigafactory strávili, jsme doplnili i trochu energie v baterii, ale stejně jí už máme spousty a šlo jen o zkoušku, nebylo to nijak potřeba. Posledních několik fotek a videí a jedeme dál.

Tesla Wall Connector u Gigafactory Berlin

Přijíždíme do Berlína

Po zhruba půl hodině přijíždíme k berlínskému Olympijskému stadionu, kde vyzvedáváme vstupenky na koncert skupiny Coldplay, která hrála následující večer. Máme ještě více než polovinu baterie, další nabíjení na popojíždění po městě tedy není třeba a budeme ho řešit až před odjezdem do Dánska.

K našemu překvapení na německých dálnicích ani v Berlíně moc elektromobilů nevidíme, za to je prakticky celé centrum uzavřené, kvůli probíhajícímu festivalu Love Parade 2022. Přes zácpy se tak po skoro hodině dostáváme do místa, kde auto necháme a vyrážíme na prohlídku města. Následně se už přepravujeme městskou hromadnou dopravou nebo pěšky. Autem bychom se ten den nikam nedostali.

K večeru se dostáváme na hotel. Zde se hodí dodat, že ubytování jsme nevolili podle toho, jestli má nabíječku, či nikoliv. Rozhodující byla lokalita, poměr cena/výkon a také hodnocení. Nabíjení jsme tedy řešili veřejnými nabíječkami na ulicích, pokud náhodou hotel nedisponoval vlastním wallboxem.

Škoda Enyaq 80X iV u Olympijského stadionu v Berlíně

Další den Enyaq odpočívá

Je neděle a „Eňouš“ bude mít prakticky volno. Nás čeká prohlídka města a raději se budeme pohybovat po městě na sdílených kolech v kombinaci s MHD. Než vyrazíme, vedle našeho hotelu (asi 250 m) je veřejná AC nabíječka, kterých je v Berlíně nepočítaně a můžete je vidět snad v každé ulici. Abychom měli na ráno auto připravené, zapojíme ho před odchodem do nabíječky se 46 % v baterii, než se vrátíme, bude baterie plná.

Trochu bojuji s pocitem, že Enyaq bude stát zhruba půl den s plně nabitou baterií, což jí nedělá úplně dobře, ale bohužel není jiná varianta. Po zhruba 5 hodinách se cestou z centra k autu vracíme a máme opravdu nabito na 100 %. Popojedeme tedy zpět k hotelu a na ranní přesun na trajekt do Dánska je vůz připraven.

V ulicích Berlína si všímáme sdílených elektromobilů WeShare. Tato služba má ve své flotile dohromady přes dva tisíce Volkswagenů ID.3 a ID.4. Je to tedy obdoba u nás nedávno ukončené služby GreenGo. Na její vyzkoušení ale nemáme moc času, proto to můžete zkusit vy při návštěvě Berlína či Hamburku, kde služba funguje. Jinak na německých silnicích jezdí vozů ID.4 poměrně dost, také BMW i3 je bohatě zastoupené.

Odjíždíme do Dánska

V pondělí ráno se přesouváme do města Rostock na severu země, odtud naše cesta bude pokračovat hybridním trajektem do dánského města Gedser. V plánu je ještě před naloděním krátký nákup. Po 230 kilometrech dálniční jízdy přijíždíme k obchodnímu domu, kde je i několik rychlonabíječek. S 28 % SoC připojujeme auto do nabíječky a vyrážíme na nákupy. Máme jen necelou hodinu, abychom se včas stihli dostat na místo, odkud trajekt vyplouvá.

Máme nakoupeno, auto hlásí 72 % v baterii a můžeme na trajekt. Další nabíjení je v plánu až v Dánsku, někde na půl cesty do Kodaně. Check-in proběhl hladce a rychle a po pár desítkách minut se dostáváme na trajekt. Kolem nás stojí starší Tesla Model S, Audi e-tron, Škoda Enyaq a dva Modely 3. Koncentrace elektromobilů se tu lehce zvyšuje.

Příjezd na hybridní trajekt společnosti Scandlines na trase Rostock–Gedser: Příjezd na hybridní trajekt společnosti Scandlines na trase Rostock–Gedser | foto: vlastní

Naloděni na trajektu na trase Rostock–Gedser: Naloděni na trajektu na trase Rostock–Gedser | foto: vlastní

Co vás čeká příště?

V dalším díle si řekneme, proč je v Kodani nesmysl pohybovat se autem a raději tam s ním vůbec nemáte cestovat. Kolik elektromobilů se v ulicích hlavního města Dánska pohybuje, a proč je tam takové ticho a svěží vzduch.