Půl roku s elektromobilem. Co všechno nás překvapilo?

Už nějaký ten pátek jezdíme po celé České republice s redakčním elektromobilem Volkswagen e-Golf. Možná jste nás i vy někde zahlédli – ujeli jsme přes 6 000 km, strávili několik desítek hodin za volantem a cestovali za různých podmínek, takže jsme zažili i spoustu neočekávaných situací. V tomto článku se tedy podělíme o naše zkušenosti a zjištění z dlouhodobějšího testování.

Tip: 7 jednoduchých tipů pro lepší život s elektromobilem

Nicméně pojmeme to spíše obecně a podělíme se o naše zkušenosti a zážitky, jak se vlastně žije s elektromobilem (a nejen tedy s Volkswagenem e-Golf (test), ale i jinými elektrickými vozy). Některé věci z následujících odstavců zjistíte dříve, jiné možná až později. A některé třeba nemusíte zjistit vůbec, každopádně pokud máte jakékoliv doplnění, budeme rádi za sepsání komentáře pod článkem.

Radost z jízdy

Zapomeňte na nějaké řazení, zapomeňte na burácející motor. Jízda s elektromobilem je podstatně jednodušší v případě ovládání (pouze sešlapáváte pedál akcelerace a případně brzdy, pokud nebrzdíte postupně podle potřeby rekuperací, navíc nemusíte druhou rukou řadit a můžete tak stále držet volant v obou rukách) a také podstatně klidnější a pohodlnější, pokud srovnáváme spalovací motor s tichým elektromotorem. Vždy se nestačím divit, jaký je to rozdíl, pokud přesednu z elektromobilu do spalovacího auta – najednou jako bych se ocitl v nějaké vesmírné lodi, která snad ani nepatří do našeho století. Pokud srovnávám běžný elektromobil s běžným konvenčním autem, najednou jako by byla jízda se spalovákem hrozně pomalá, s opožděnými reakcemi a hrozně hlasitým až utrápeným zvukovým projevem motoru. S elektromobilem na to stačí šlápnout a jedete…

Vliv počasí

S elektromobilem musíte více plánovat a také se více řídit fyzikálními zákony, než u spalovacích aut. Je to dost možná největší důvod, proč stále mnozí nechtějí elektromobily ani zkusit – přitom opravdové srovnání nezískám právě do té doby, než samotnou věc skutečně vyzkouším. Musím tedy uznat, že vliv počasí na dojezd elektromobilu mě nepříjemně překvapil. U námi testovaného elektromobilu Volkswagen e-Golf, který nemá tepelné čerpadlo a v zimě topení obstarává elektrické vytápění, může dojezd v teplotách pod nulou klesnout klidně až o 40-50 %. V létě pak dojezd snižuje klimatizace, která taktéž ubírá drahocenná procenta z baterie. Je tedy dobré pořídit elektromobil s tepelným čerpadlem a trasy se zastávkami na dobíjecích stanicích lépe plánovat právě i podle počasí.

Tip: V zimě klesá dojezd elektromobilu o cca 25 %, zn. vyzkoušeno

S elektromobilem neztrácíte čas

Ano, elektromobily se stále na dobíjecích stanicích dobíjejí nejméně desítky minut, nebo v případě pomalejšího nabíjení i několik hodin. A tak může vznikat mylná představa, že s elektromobilem budu muset trčet někde na dobíjecí stanici, než se auto plně dobije. I já jsem si to myslel. Jenže na rozdíl od spalovacích aut a čerpacích stanic zde majitelé elektroaut fungují jinak, aby čas ideálně neztráceli žádný – stačí využívat takové dobíjecí stanice postavené na místech, kam stejně jezdíte a něco vyřizujete. Příkladem může být obchodní centrum, sportovní areál, supermarket, restaurace, práce, nebo i domov. Zkrátka jakmile přijedu někam, kam stejně jezdím, připojím elektromobil na nabíječku a jdu si vyřizovat to, kvůli čemu bych na dané místo stejně jel. V našem případě jsme s elektromobilem dokonce takto fungovali i na sídlišti a vlastně to žádná nepříjemnost nebyla.

(Ne)potrestaná auta

Stejně tak pro mne bylo velkým překvapením, že na dobíjecích stanicích často parkují spalovací auta, která tam nemají vůbec co dělat. Tedy, děje se to v naší zemi, kde si každý dělá co chce, a nemusíme se bavit jenom o automobilech. Ve světě je situace lepší, lidé jsou ohleduplnější. Ale popravdě také když už staví dobíjecí stanice, postaví je tak, aby byly správně vyznačené. V České republice je bohužel budování dobíječek kolikrát jen „aby se něco dělo“ a reálně to nemá moc velký skutečný význam pro rozvoj elektromobility. Například v Humpolci vedle dobíječek Tesly, tedy nabíjecích místech E.ONu pro ostatní elektromobily parkují teenageři s vytuněnou škodovkou a vypouštějí oblaka černého kouře, jen aby se tím trochu pobavili. Přičemž některé ze stojanů jsou již dokonce úplně zničené a nefunkční. Podobné situace jsem zažil i po Praze, kde zase místní obyvatelé obsazovali nabíjecí místa, protože prý nemají kde jinde zaparkovat. Zkrátka si tady každý dělá co chce, protože mu to prochází. A pak přijde ČEZ s tím, že zpoplatní elektromobilům dlouhé stání na nabíječkách, ačkoliv se tam normálně dobíjejí, ale zkrátka pokud se na tom dá nějak vydělat, tak proč to nezkusit? Takže se pak zde paradoxně trestají elektromobily, místo spalovacích aut.

Tip: Nabíjení elektromobilu: využívejte všechny možnosti, zn. chytře

Elektromobily se chovají jinak

S jízdními dojmy souvisí výrazné odlišnosti, které si mnozí lidé zatím nemusejí uvědomovat. Elektromobily jsou někdy až příliš rychlé a také tiché – což může pro ostatní znamenat problém, protože elektromobil, který při předjíždění prudce zrychlí zpoza předjížděného auta, nemusí být ve zpětném zrcátku ani vidět, nebo spíše si jej nemusí řidič spalovacího auta ani všimnout. Tzv. pružné zrychlení, zejména pak ve městě, je pro mnohé řidiče opravdu překvapivé a může to znamenat problémy. Ale pokud jste s elektromobilem první na semaforech a padne zelená, většinou zvládnete přejet celou křižovatku dříve, než se auto za vámi vůbec rozjede. V opačném gardu je pak kolikrát celkem utrpení čekat, než se konvenční auto před vámi rozpohybuje. Stejně tak může být problém, že elektromobily nejsou při pomalé jízdě téměř vůbec slyšet, což je zase nebezpečí pro chodce přecházející přes silnici mimo přechody. Inu, ohleduplnosti není nikdy dost.

Bezohlednost náklaďáků

Pokud jedete s elektromobilem na delší trasu a po cestě nejsou nabíjecí stanice, budete muset při jízdě po dálnici trochu šetřit a nemůžete pak jet třeba 130 km/hod, protože by spotřeba byla výrazně vyšší a nemuseli byste do cíle vůbec dojet (tedy jak se kterým elektromobilem). Nebo dokonce 150 km/hod, kolik většina aut po českých dálnicích často jezdí. Jenže místo, aby vás ostatní při vaší jízdě třeba 100-110 km/hod v pravém pruhu v klidu a ohleduplně předjížděli, začnou na vás troubit či blikat dálkovými světly, ačkoliv k tomu není sebemenší důvod, když vás mohou jednoduše předjet. A jelikož se nám to během půl roku jízdy s elektromobilem stalo vícekrát než jen třeba jednou či dvakrát, nebude to jen náhoda. Bezohlednost v tomto směru patří de facto jen řidičům nákladních vozů, kteří mohou mít asi různé problémy, že se právě takto chovají.

Tip: Elektromobil ovládaný smartphonem? Je to neuvěřitelně užitečné

Parta elektromobilistů

Naopak mezi elektromobilisty panuje kamarádství, jaké se dá přirovnat třeba k vodákům nebo různým klubům přátel, které mají společné koníčky. Stačí, že jezdíte na stejnou veřejnou nabíjecí stanici, kde se potkáváte s ostatními lidmi, kteří mají třeba také pravidelně cestu přes stejnou dobíječku, a hned máte kamaráda navíc. Tímto způsobem člověk pozná a baví se s lidmi, se kterými by se třeba jinak ani nepotkal a nebavil. A zjistí, že elektromobilita dokáže lidi spojovat a obohacovat v celkovém pohledu na svět. Není to tedy třeba jen o dotazování se na dobu dobíjení elektromobilu, abyste se za chvíli mohli sami dobíjet, nebo o výměně názorů ohledně elektromobilů a vašich postřehů a zkušeností. Něco podobného asi jen tak na čerpací stanici nezažijete .

Téměř bez zvýhodnění

Elektromobily dávají na určitých místech a za určitých podmínek velký smysl, zejména pak ve městech a vyplácí se dlouhodobě při jízdě, kdy najezdíte ročně desítky tisíc km a nejlépe pokud ještě můžete nabíjet doma přes noc. Přesto v našem státě zatím není žádné smysluplné zvýhodnění elektromobilů. A teď nemám na mysli dotace, které spíše ničí trh, než že by skutečně pomáhaly přirozenému rozvoji elektromobility či v jiných oblastech. Jde o zvýhodnění, které je ve světě někde již zcela běžné – neplatit za dálniční známku, neplatit za parkování – vůbec nebo alespoň za nižší částku (výjimkou je jenom Praha a její parkování „bez omezení“, jinak se ale platí bez rozdílu výši ceny za parkování třeba i v národních parcích nebo vlastně i všude jinde), vyhradit některé jízdní pruhy či povolit vjezd do vyhrazených oblastí třeba v centru měst apod. Zatím je vše ve fázi „chystá se“, jenže elektromobilita je tady už dávno, tak na co čekat?