Video

Je tohle nejluxusnější vůz v nabídce Škody?

Na úvod mého testování bych rád zmínil pár důležitých bodů, které jsou pro celkové vyznění textu naprosto stěžejní. Elektromobil z dílny mladoboleslavské automobilky vnímám jako to nejlepší a nejluxusnější, co v tuto chvíli dokážou nabídnout. Inženýři nebyli krom platformy svázáni v podstatě ničím a úkol zněl zcela jasně – vytvořit vůz, který doplní nabídku Kodiaqu v plné výbavě a zároveň nabídne elektrický pohon. Na úvod mohu konstatovat, že se plán rozhodně povedl.

Modulární platforma – výhoda či prokletí?

Škoda Enyaq iV je postavena na staré známé MEB platformě, kterou můžeme znát i z elektromobilů jako Volkswagen ID.3 nebo ID.4. Tato modulární platforma nabízí mnoho výhod a mezi ty největší se pochopitelně řadí hlavně sdílení vývojových nákladů mezi ostatní automobilky. Aby to ovšem nebylo všechno růžové, tak je potřeba říct, že čistě elektrický základ má i své chyby. Mezi ty základní patří například chybějící přední kufr, což je věc, kterou by měl nabízet každý elektromobil.

Jako poslední úvodní bod jsem si připravil pár slov o variantách vozu. Od Tesly jsme zvyklí na “výběrový minimalismus”, nicméně u koncernu tato věc stále chybí a konfigurátor je postaven na přehršeli různých nabídek a možností. Není tak divu, že se Enyaq iV vyrábí v hned několika kombinacích, z čehož asi nejdůležitější je zmínit verze baterií, a sice 60 a 80 kWh. V budoucnu se dočkáme i verze s vyšším výkonem elektromotoru a pohonem všech kol. Pojďme se teď ovšem věnovat naši specifikaci, co říkáte?

Kontroverzní design se nám líbí!

Jako vůbec první si ve své úvaze o elektrické škodovce rozeberu design vozu. Kolem celkového zjevu auta vzniklo nespočet diskuzí, což už je tak nějak u automobilky zvykem. Za sebe musím říct, že se mi po designové stránce z počátku rozhodně Enyaq nelíbil, nicméně následující týdenní test mě vyvedl z omylu. Z počátku jsem jej vnímal jako takovou novou čtyřokou Octavii, na kterou si člověk musí zkrátka a dobře zvyknout. Negativnímu pohledu pak nepomohly ani produktové fotky, ze kterých působí “Éňa” tak nějak těžkopádně a zmateně.

Přední maska rozzuřeného medvěda!

Co hodnotím jako naprosto skvělý tah je zcela určitě přední maska. Agresivní výraz rozzuřeného medvěda, který se valí se svou elektrickou energií kupředu je prostě sexy. Všudypřítomné ostré hrany, o které se pomalu dokážete říznout dokazují, že se tvůrci Enyaqu zaměřili na co nejlepší aerodynamiku. Celý předek díky tomu působí přitažlivě a odvážně, nicméně nezapomíná na své kořeny a jasně v něm vidíte rysy škodovky. Jsem fanoušek promyšleného designu a tohle je jedna z věcí, která mě na domácím elektromobilu vážně baví.

Ani Enyaq se ovšem neubránil pozůstatku doby minulé. Mám tím na mysli přední mřížku ve stylu spalováku, která tam je asi z toho důvodu, aby se noví zákazníci elektriky příliš nelekli. Na zarytého elektromobilistu jako jsem já to ovšem nepůsobí moc dobře, byť samotnou myšlenku za designem chápu. Zachraňuje to příplatková výbava v konfigurátoru, kde si můžete jednoduše přikoupit tzv. Crystal Face. Jde o naprosto fenomenální záležitost, která v naši specifikaci vozu bohužel chyběla.

Obyčejná záď není nic špatného

Pár slov bych také rád utrousil na adresu zadní části vozu. V mé hlavě byl zadek elektromobilu až do doby týdenního testu zařazený do kategorie “ne, bože, ne”, nicméně po pár dnech se tento pocit naprosto vytratil. Auto potřebovalo konzervativním zadečkem trochu uklidnit celkový design, který byl vepředu až příliš agresivní. Je to sice moc hezké, na druhou stranu škodovka zná své zákazníky a ti zrovna nepatří mezi nejvýstřednější klientelu. Ve výsledku je auto příjemně vyvážené a přitom si vytváří jistou auru kolem sebe. A tak by to mělo být.

A nebyla by to škodovka, kdyby si pro nás nepřipravila i nějakou tu sadu Simply Clever prvků. V testu na ně rozhodně nesmím zapomenout, a tak chci vypíchnout hlavně dokonale umístěný deštník ve dveřích vozu nebo škrabku, kterou potřebujete zejména v zimních měsících. Tady ovšem bacha! Tu už totiž nenajdete u hrdla nádrže, ale nově se přemístila na vnitřní část kufru.

Luxusní interiér jako nová samozřejmost

Hlavním odlišovacím faktorem mezi ID.4 a Enyaqem je zcela určitě interiér. Zatímco u ID.4 (test) jsme se dočkali spíš více strohého minimalismu, tak u škodovky se má celá věc jinak. Okamžitě po otevření dveří vás praští do nosu množství materiálů, které se nesou skrze celý interiér. Éňa používá zajímavé prvky kůže, prošívání, perforaci a sem tam i plastík. Celé to na vás působí velmi prémiově a máte nutkání si sáhnout. A pozor, přejetí ruky po hladké kůži může být návykové!

Dvojice displejů je super, ale…

Dominantou celého interiéru je pak dvojice displejů. Ten první a menší se nachází za volantem, přičemž z mého pohledu jde spíše o zklamání. Svou velikostí a minimem zobrazovaných informací lehce sráží celkovou prémiovost auta, a tak mám pro Škodovku, a vlastně i Volkswagen, nápad. Což takhle malinký displej rovnou vynechat a nahradit jej head-up displejem na čelním skle? Eliminujete tím část nákladů a zároveň se posunete opět o kus dál.

Na druhou stranu musím velmi pochválit displej na středovém panelu. Po usednutí za volant se mi úplně rozbušilo srdce a říkám si “sakryš, tohle je vážně ta Škoda, kterou chci!”. Pro koncern nevídaná velikost displeje na mě udělala rozhodně dojem a je to další věc, u které se cesty Enyaqa a ID.4 rozchází. Skvělá čitelnost, gesta, rozlišení – to vše je v naprostém pořádku. Programátoři si na systému opravdu mákli, a jde to vidět, protože jeho chod je hezky plynulý. Jen bych si dokázal představit o něco rychlejší první načítání po startu vozu.

Pod velkým tabletem pak najdeme piánové klávesy, které skvěle zapadají do konceptu celého vozu. Byť už vše frčí skrze digitál, tak škodovka nezapomíná ani na pár fyzických tlačítek, přes které ovládáte ty nejčastější funkce. Mezi ty patří například asistenti, klimatizace nebo vyhřívání.

Středový panel je vůči kolenu nemilosrdný

Když už jsme u středového panelu, tak se na chvíli zastavme nad jeho tvarem. Palubní deska nepřirozeně vylézá do popředí, čímž mi dosti limituje prostor na nohy. Měřím 192 centimetrů a musel jsem si bohužel sedačku posunovat relativně dost dozadu, aby byl můj posed ideální a já nemusel tlačit koleno naproti palubce. V případě mého menšího kolegy se však takové drama neodehrávalo a sedělo se mu pohodlně.

Za sepsaný odstavec pak rozhodně stojí i sedačky, které bych nejraději nazýval nějakým přesnějším termínem. Což takhle křesla? Jsou neuvěřitelně pohodlná a dokázal bych v nich prosedět celou cestu do Chorvatska a zpátky. Jako bonus je pak krásná kombinace materiálů a barev, které ladí k celému interiéru. Už tady vám auto ukazuje, že jde spíš o rodinný křižník nežli elektromobil na ostré zatáčky. To víte, pohodlí je na prvním místě!

Pohodlí a prostornost je fenomenální

Cestující v druhé řadě elektromobilu budou mít o pohodlí taktéž postaráno. Dostávají totiž naprosto stejně pohodlná křesla, která ukolébají ke spánku i ty, kteří v autě nikdy neusnou. Zároveň si mohou pasažéři užívat luxusu v podobě vyhřívaných sedaček, stínítek na sklech nebo dvou USB-C konektorů pro nabíjení. Přesně tohle bych od luxusní škodovky za milion a půl očekával.

Ve své ódě na Enyaq bych rád zmínil taktéž prostornost. Jak už asi můžete očekávat, tak Škoda i u tohoto modelu nabídla nadstandardní prostor na hlavu i nohy. Nikdo z cestujících se tak nemusí jakkoliv omezovat, což je v rodinném voze naprosto stěžejní. Éňa taktéž nabízí enormní kufr o objemu 585 litrů, přičemž se sklopenými sedačkami dosahuje hodnoty až 1710 litrů.

Enyaq svou jízdou dokonale ukolébá

Nastává čas se nyní zaměřit na to nejdůležitější, a sice jízdní vlastnosti. Opět se musím přiznat, že při předávání vozu byl v mé duši zakořeněn lehký předsudek, který se dral na povrch. Vnímal jsem Enyaq jako lehce unavený a těžkopádný vůz, který nemůže při klasické jízdě skrze okresky pořádně fungovat a budou s ním jen a pouze starosti. Zpětně se ovšem musím nad svou obavou hlasitě zasmát, protože jsem nemohl být dál od pravdy. Pojďme ovšem začít u základu.

Když už, tak pořádně!

Celý týden jsem testoval verzi Enyaqu s tou největší baterií. Označuje se jako iV 80 a nabízí využitelnou kapacitu baterie 77 kWh. Ta je spárována s elektromotorem o síle 150 kW, který zatím pohání pouze zadní nápravu. Do budoucna škodovka slibuje verzi RS, která nabídne výkon až 225 kW s tím, že se bude celý výkon posílat na všechna čtyři kola. Tak doufejme, že silnější verze nabídne i v základu tepelné čerpadlo, protože současný model má čerpadýlko za příplatek!

Škoda Enyaq iV je bez sebemenších pochyb rodinný vůz, který si klade za cíl vás odvést pohodlně z bodu A do bodu B. Je to takový dálniční požírač kilometrů, který se před ničím nezastaví a nebojí se ani větších dálek. Tomu odpovídá i zrychlení, které proběhne z 0 na 100 km/h za 8,5 sekundy. Nejde tak o žádný oslňující zátah, na druhou stranu se o to elektromobil od domovské automobilky ani nesnaží.

Zatáčky řeší raději s rozvahou

Své dálniční ambice pak potvrzuje i při svižnější jízdě v zatáčkách, kde se Éňa spíš trápí. Při najetí do prudší zákruty sice má odvahy na rozdávání, ale v první polovině průjezdu si to pro jistotu rozmyslí a volí jinou strategii. Podvozek se v tu chvíli rozhoupe jako loď na vlnách, čímž dokonale zamaskuje zbývající sportovní ambice a dopřeje cestujícím naopak uklidňující pohodlí. Jde tak o zcela jiný přístup než má Volkswagen ID.4, který má raději přesnou jízdu bez naklánění.

Asi největší změnou oproti sesterskému elektromobilu je právě nastavení podvozku. Enyaq nabízí opravdu fenomenálně odladěnou jízdu, při které necítíte v podstatě téměř žádné nerovnosti a veškeré neduhy cestářů žehlí s naprostým přehledem. I přes 20palcová kola necítíte žádné rány, bouchání nebo cokoliv dalšího. Jde tak o jedno z těch nejpohodlnějších aut, co jsem zatím mohl řídit.

Zpracování na jedničku

Během testování se mi pak strašně líbila odhlučněná kabina. Při nižších rychlostech v podstatě ani neregistrujete, že je vozidlo v pohybu a při dálničních rychlostech můžete slyšet jen jemné syčení větru. Po celou dobu cestování se tak bez problému plavíte v maximálním pohodlí a nenecháváte se rušit. Pokud si do toho pustíte muziku, tak byste ani nepoznali, že jedete. Jestli někde neposedné dítě usne, tak rozhodně tady.

Na konec shrnutí jízdních vlastností musím pochválit asistenty. V dnešní době už sice nejsou žádným překvapením, to ano, nicméně škodovka si je naladila dokonale. Za celou jízdu jsem nezaznamenal žádné chybné vyhodnocení situace, zbytečné brzdění nebo podobné chování. Pochválit musím ještě adaptivní brzdění, které funguje díky jedoucímu vozu před vámi. Nemusíte tak neustále stát na brzdě a o vše se Enyaq postará do jisté míry sám a ještě u toho rekuperuje příjemnou silou.

A co spotřeba a dojezd?

Jako poslední si samozřejmě nechávám vyhodnocení spotřeby a dojezdu, což zcela určitě zajímá každého elektromobilistu. Bez dalších okolků mohu konstatovat, že během testování nám počasí vyloženě přálo a celý týden jsme se mohli těšit z teplot vyšších jak 20 °C. Díky tomu jsem byl schopen s Enyaqem urazit více kilometrů nežli třeba v zimě, kdy dojezdová vzdálenost solidně klesá.

Počasí nám hrálo do karet

Spotřeba po městě se pohybovala na hranici 16 kWh na 100 kilometrů, což hodnotím jako příjemné překvapení. Na tak velký kolos se zapnutou klimatizací jde o krásný výsledek, za který se rozhodně nemusí stydět. Na okreskách už spotřeba poněkud vyskočila, a to jsem jezdil velmi rozvážně. Celkem mi palubní počítač ukázal hodnotu 18 kWh na 100 kilometrů s tím, že s dostatečnou snahou bych číslo ještě něco málo srazil. Nejhorší to bylo samozřejmě na dálnici, kde při konstantní rychlosti 130 km/h se spotřeba pohybovala okolo 21 kWh na 100 kilometrů.

Z čísel spotřeby pak vyplývá i výsledný dojezd. Pochopitelně jsem se neměl šanci přiblížit k číslům z měření WLTP, nicméně ani tak nejde o špatný výsledek. Dojezd po městě činil nějakých 450 kilometrů, po okreskách 350 kilometrů a po dálnici maximálně 300 kilometrů. Když si připočítám rychlonabíjení z nuly na 80% během 40 minut, tak mi Enyaq dává naprostý smysl a věřím, že se zákazníkům bude velmi líbit. Doporučuji však přikoupit Wallbox, díky kterému si vůz dobijete z pohodlí domova za pár hodin.

Závěrečná slova testu

A jaký je tedy závěr? Inu, první elektromobil z dílny mladoboleslavské automobilky bude mít jistě úspěch, a to hlavně u firemních zákazníků. Je to elektrovůz, který svou myšlenkou míří zejména na majitele spalovacích vozů, kteří přechází z luxusnějších verzí Kodiaqů na udržitelnou dopravu. Díky svému skvělému podvozku a interiéru nabídne prémiové svezení, po kterém klientela tak prahne, a to se Éňovi daří na výbornou.

Rodinný elektromobil si tak jistě najde své kupce, byť budou nejspíš chvíli váhat. Škoda bude mít v budoucnu za úkol obhájit své parametry i cenovku oproti Hyundai Ioniq 5 či Kia EV6, protože jde o opravdu silné konkurenty. Zapomínat nesmíme ani na berlínskou Teslu Model Y, která se kvapem blíží. Nám nezbývá než popřát, aby se Enyaq škodovce skvěle prodával a těšíme se na první zákaznické vozy na českých cestách!

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
aerodynamický design	nižší výkon
skvěle naladěný podvozek	tepelné čerpadlo není součástí základní výbavy
odladěný software