Jaký je skutečný důvod, proč automobilky propagují vodíkovou mobilitu?

Vodíková mobilita může dávat smysl, ale jen v určitých oblastech
Běžná doprava to však není, takže proč se automobilky a ropné společnosti snaží ji tolik propagovat?
Důvodů může být více, tak se na to pojďme podívat

Předně je potřeba říct, že každá technologie jistě najde své příznivce i odpůrce a v některých případech se hodí více a v některých méně. Platí to jak pro elektromobily, tak i spalovací auta, ale i vodík. A právě na rozvoj vodíkové mobility a důvody, které firmy k podpoře vodíkového pohonu vedou, se podíváme v tomto článku.

Kam s vodíkem?

Pokud se na to podíváme technicky, ekologicky a ekonomicky, tak vodík může přijít vhod v nákladní či lodní dopravě, protože stačí mít vybudované čerpačky jen na několika místech a mezi nimi je možné zdolávat klidně i větší vzdálenosti. Proč tedy slyším o tom, jak chtějí, abychom jezdili s vodíkovými auty?

Auto na vodík zní naprosto nádherně, protože stejně jako bateriový elektromobil nemá lokální emise a navíc se dá rychleji natankovat a ujet delší vzdálenosti. Jenže už z principu má vodíkové auto, které je mimochodem taktéž elektromobilem s baterkou, ale navíc ještě palivovou nádrží, mnohem horší efektivitu celého pohonného ústrojí. A tím pádem nebude v provozu nikdy tak ekologické, jako bateriový elektromobil.

Čtěte také: Vodík dostává v Česku na frak, tendr na plnicí stanici v Ústí nevyšel

Proč automobilky a ropný průmysl podporují vodík?

Zatím se neobjevila aféra typu Dieselgate u Volkswagenu, která by odhalila jasné manipulování s tím, proč automobilky a ropný průmysl vlastně dělají vědecky nelogické rozhodnutí, pokud jde o vodík. Proč se snaží dostat vodík do osobních aut, místo aby jej dostali do nákladních aut a lodí, kde má větší smysl?

Hydrogengate, pokud to tak můžeme nazvat, by mohla mít předně za cíl vytvořit co nejvíce nepřehlednosti na trhu a tím získat čas, než dojde k přechodu na bateriové elektromobily. Je to koneckonců praktika, kterou už ropné společnosti v minulosti využily a s výsledkem.

Další věc je, že státy podporují lokálně bezemisní mobilitu, kam spadají nejen bateriové elektromobily, ale i právě vodíkové elektromobily. A jelikož dotace jsou peníze skoro zadarmo, tak proč po nich nesáhnout a nevyužít k oddálení jiné technologie? Gigantické firmy v ropném průmyslu nejsou hloupé a jistě mají více než skvělé poradce z řady odborníků a techniků, ale i ekologů, kteří dobře ví, že vodíková mobilita je prozatím v mnoha ohledech (a především pak osobních aut – pozn. redakce) naprosto slepá ulička.

Čtěte také: Toyota chce v Česku odstartovat vodíkovou revoluci, ale bude to mít těžké

Supersport coby první vodíkový elektromobil

Výroba vodíku je alfou a omegou

Samozřejmě časem se to může změnit, nicméně aktuálně se vodík vyrábí především ze zemního plynu, což není příliš ekologická a energeticky levná záležitost, proto pak jezdíte s vodíkovým autem ještě dráž než se spalovacím autem. Pak je tady fígl v podobě rafinace ropy, kdy je vodík řekněme odpad, takže pak firmy tvrdí, jak je vodík zelený, nicméně ve skutečnosti tomu tak zatím není. Protože bez neekologické těžby by nebylo tohle v provozu zdánlivě bezemisní palivo.

Pokud vědci časem najdou jiné způsoby čisté výroby vodíku, mohlo by se to celé změnit. Ale zatím je sázka na vodíkovou mobilitu spíše sázkou na oddálení nástupu čistě bateriové elektromobility, která je mnohem efektivnější a levnější, potažmo ekologičtější. Ale některým společnostem zkrátka nezapadá do karet, a tak se tady objevují informace o tom, jak je jednou nejlepší bateriová elektromobilita, jindy zase vodíková mobilita, nebo jak je budoucností zůstat u spalovacích motorů. Pravda bude spíše v kombinaci všech těchto technologií využívaných správným způsobem, aby byla uspokojena peněženka zákazníka, emisní cíle zemí, apod.