Také první rekordy patřily elektromobilu. První silniční vozidlo, které prokazatelně překonalo rychlost 100 km/h, byl elektromobil Belgičana Jenatzyho v roce 1899. Ve vlastnoručně vyrobeném elektromobilu doutníkového tvaru dosáhl rychlosti 105,3 km/h. O pár let později už jezdil i 160 km/h. O takových rychlostech v té době mohla auta se spalovacím motorem pouze snít.

Legendární Ford Model T

Bohužel pro elektromobily, na začátku 20. století přichází firma Ford s pásovou výrobou a modelem T, který radikálně snížil cenu benzinových aut. Ta nyní stála zhruba třetinu ceny elektromobilu. Společně s novými nalezišti ropy se zlepšila dostupnost pohonných hmot a to vedlo k tomu, že elektromobil byl na dlouhou dobu vytlačen z trhu.

Na českém území je elektromobilita spojena se jménem Františka Křižíka, který už v roce 1895 postavil první elektromobil, poháněný stejnosměrným elektromotorem. Křižík také postavil další typ vozu, který měl hybridní pohon pro prodloužení dojezdu. Prostě takový “range extender” konce 19. století. Vývoj probíhal také na území Ruska, kde elektrotechnik Romanov v roce 1899 představil dvousedadlový stroj s dojezdem až 60 km s rychlostí až 35 km/h.

Svět toužil po spalovacích motorech

Americkou historii mobility měl změnit podnikatel William Whitney. Jeho cílem bylo vybavit velká města Spojených států elektrickými taxíky. Malý dojezd elektromobilů chtěl řešit inovativně a proto měl pro vozidla připravené náhradní, plně nabité baterie, které vyměňoval. Bohužel pro něj, tehdejší elektromobily nebyly spolehlivé a ani zásoba náhradních baterií neodpovídala počtu objednaných vozů. Elektromobily začaly mít kvůli problémům špatnou pověst a firma musela místo na trhu přenechat konkurenci se spalovacími vozy značky Ford Model T.

Ani okupace během druhé světové války vývoj elektromobilů nezastavila. Například Škoda Plzeň vyrobila v roce 1944 několik nákladních elektromobilů pro plzeňské pivovary. Baterie byly nabíjeny buďto v autě přes noc, nebo se daly měnit za druhou nabitou sadu.

Po válce bylo vše jinak

Po druhé světové válce se opět začalo mluvit o elektromobilech jako o alternativě spalovacích automobilů. Stoupaly ceny pohonných hmot i plynu a lidé se začínali zajímat o znečištění životního prostředí. V té době se víc než 33 milionů Američanů začalo zajímat o elektrické automobily, ale trh jim nedokázal nic nabídnout. Paradoxně v Japonsku, které prohrálo válku a mělo velký nedostatek pohonných hmot, vyráběla firma Tama Electric Motorcar Company elektromobil, který byl de facto předchůdcem Nissanu Leaf. Automobil vážil přes tunu, uvezl čtyřčlennou posádku a jeho dojezd činil 65 km.

Začíná éra elektromobilů

70. léta 20. století přinesla díky ropné krizi nový zájem o vývoj elektromobilů. Téměř všechny velké automobilky se pokusily navrhnout a vyrábět automobil poháněný bateriemi. Výjimkou nebylo ani socialistické Československo. Vysoké učení technické v Brně vytvořilo na začátku sedmdesátých let první elektromobily s názvy Ema 1 a Ema 2. Také amatérští nadšenci se pustili do přestaveb svých spalovacích automobilů. Trabanty a Wartburgy za sebou přestávaly nechávat specifický odér a brázdily silnice téměř neslyšně.

V Anglii jste se mohli mezi roky 1973 až 1977 vozit automobilem Enfield 8000. Dvousedadlový vůz, poháněný jako všechny předchozí vozy olověnými bateriemi, na jedno nabití ujel asi 65 km a dosahoval maximální rychlosti 77 km/h. V Itálii se jezdilo elektromobilem Elcar. Opět dvoumístný vůz, který vyrobila firma Zagato, dokázal zvládnout 96 km maximální rychlostí 72 km/h.

V devadesátých letech došlo ke zlomu

Pro praktické využití vyrobil Ford v roce 1990 model Ecostar. Dodávka zvládala rychlost 112 km/h a dojezd byl až 160 km. Při testu dojezdu, kdy se udržovala konstantní rychlost 40 km/h dodávka zvládla urazit až 320 km. Krátce po listopadu 1989 vzniklo hned několik elektromobilů také u nás. Plzeňská Škodovka postavila několik stovek elektromobilů pro švýcarského zákazníka, několik elektromobilů převzaly také lázně Bardejov a Pražské komunikace. Prvním sériově vyráběným osobním elektromobilem Škodovky byl na začátku devadesátých let model Eltra. Ten vznikl na základě tehdejší spalovací novinky Škoda Favorit.

Prius jako synonymum elektromobility

V roce 1993 začala Toyota vyvíjet hybridní vůz Prius, který dokázal nabíjet baterie rekuperací při brzdění. I když se nejedná o čistý elektromobil, Prius hraje v elektromobilitě významnou roli. Vývoj byl v roce 1997 dokončen a Toyota zahájila jeho výrobu. Hned první rok se prodalo neuvěřitelných 18 000 ks automobilu, který je jedněmi milovaný a druhými zatracovaný. Od té doby dokázala Toyota prodat miliony aut s hybridním pohonem, víc než 5 milionů mělo na kapotě označení Prius. Dá se říct, že díky Toyotě se elektrický pohon dostal do širšího povědomí.

V roce 2008 začala svižná elektro jízda. Tesla Motors totiž světu představila svůj sportovní model Roadster. Pěkně vypadající vůz s dojezdem přes 300 km a zrychlením na stovku za 3,9 vteřiny začal míchat kartami prodejů a přitahoval zájem zákazníků. Stranou nemůžeme ponechat ani Nissan Leaf, který se stal jedním z prvních běžně použitelných elektromobilů. Také Opel následně představil svou Amperu (2010), která předběhla dobu a zůstala nedoceněná.

Tesla se ujímá vedení

Rokem 2012 se dostáváme do elektromobilní současnosti. Tesla představila nový model s označením S. Automobil dokáže uvézt až sedm členů posádky rychlostí přesahující 200 km/h na vzdálenost přes 500 km. Tesla ale dokáže nabídnout ještě svižnější svezení. Například verze Ludicrous má “pod kapotou” 770 koní, jejichž síla je přenášena na všechna čtyři kola. Auto je potom vystřeleno na rychlost 100 km/h za méně než 3 sekundy. V roce 2015 přidává kalifornská automobilka SUV Model X. Tento vůz dokáže zrychlit na stovku za 3 vteřiny, umí jet rychlostí až 250 km/h a dojezd může činit více než 550 km. V dalších letech s potom přichází populární Model 3 a aktuálně také Model Y.

Samozřejmě, že ani ostatní automobilky nespí, a tak se na silnicích objevují elektrická Audi, Mercedesy, Volkswageny či domácí Škodovky. Významnými výrobci elektromobilů se stávají Hyundai a Kia, kterým ostře sekundují japonské i čínské firmy. Olovo v bateriích již dávno nahradilo lithium a výrobci koketují také s vodíkovým pohonem. Zde přichází ke slovu Toyota se svým modelem Mirai nebo Hyundai s vodíkovým Nexo. Přichází nespočet modelů jak čistě elektrických, tak hybridních nebo plug-in hybridních.

Kdy nastane bod zlomu?

I když v posledních letech začíná elektrických automobilů na silnicích přibývat, stále jich je v porovnání se spalovacími vozy mizivé procento. Obzvlášť v České republice a ve východní Evropě. Největším problémem pro českou klientelu je pravděpodobně vysoká pořizovací cena nových automobilů a současně strach z degradace a hrozícího trvalého poškození baterie u bazarových vozů.

Jsme zvědaví, jak dokážeme dohánět rozjetou elektromobilní Evropu v souvislosti se známými návrhy termínů ukončení výroby spalovacích vozů a přechodu na elektrické automobily. Pokud jste to zatím nestihli, přečtěte si články, týkající se novinek, představených na nedávném mnichovském svátku mobility IAA 2021. Ve světě se totiž opravdu připravují zajímavé věci.