Rýsuje se Green Deal 2.0? Konflikt na Ukrajině (ne)slibuje lepší budoucnost

Green Deal o evropské uhlíkové neutralitě zajisté musí být upraven
Evropa by se měla primárně soustředit na získání nezávislosti na ruském plynu
Může taková změna pomoci dosáhnout nezávislosti a neutrality dříve než se předpokládalo?

Evropská komise uzavřela před pár lety se členskými státy dohodu o takzvaném “Green Dealu”. U nás se tomu doslovně říká Zelená dohoda. Součástí této dohody je, aby se Evropa stala prvním uhlíkově neutrálním kontinentem, a to počínaje rokem 2050.

Green Deal nabírá jiný směr

Milníkem na “půl cesty” (v roce 2030) má být snížení koncentrace skleníkových plynů o 55 % ve srovnání s počátkem 90. let minulého století. Už se zdálo, že dohodu jen tak něco nezastaví a po roce 2035 se skutečně i zakáží prodeje zbývajících spalovacích vozidel. Podle analytiků ale současná válečná situace na Ukrajině může Green Deal v aktuální podobě ukončit.

Ne, že by dotázaní analytici chtěli tvrdit, že celá tato iniciativa pro snížení uhlíkové stopy kompletně padá. To v žádném případě. Pouze vysvětlují, jak by se nejrychlejší možná cesta za tímto snižováním měla zpomalit a státy Evropské unie by se měly více soustředit na odstřižení vazeb a závislosti na levných fosilních palivech z Ruska. Právě díky tomuto přísunu se mohla EU soustředit na ambiciózní rychlý přesun z neobnovitelných zdrojů k čisté obnovitelné energii.

Čtěte také: Pohřeb spalováků se opět odkládá, norma Euro 7 nabírá další zpoždění

Na druhou stranu jsou tu státní zástupci, ministři i organizace, které tvrdí, že právě tento nucený krok k větší soběstačnosti je tím nejlepším “palivem” pro efektivnější přechod na obnovitelné zdroje. Podle nich je samozřejmě nevyhnutelné, že se budeme nějakou chvíli muset vypořádat s vysokými cenami fosilních paliv, jejich nedostatek by ale hrozit neměl.

Pokud by se podařilo rozumně rozšířit podporu a dotační programy pro masivní navýšení obnovitelných zdrojů energie, i běžné domácnosti by velkou mírou přispěly k rychlejšímu přesunu a současně i ke snížení emisí. Ve výsledku tak i v nezávislosti na neobnovitelných zdrojích ruského původu.

Co to ale znamená pro individuální dopravu?

Nemůžeme předbíhat, dokud na stole skutečně nebude potvrzeno, že Evropa musí lehce změnit směr. Cíl je stále jasný, jen jej možná dosáhneme o chvíli později. První indicie ale napovídá, že rok 2035 by neměl být konečnou pro spalovací vozy. Koneckonců pár dní před vypuknutím konfliktu se nechal německý ministr dopravy slyšet, že Německo se spalovacími motory skutečně i po tomto roce počítá.

Tyto vozy by ale neměly spalovat fosilní paliva, jak je dnes známe, provoz mají zajišťovat syntetická paliva. Ty sice nejsou kompletně uhlíkově neutrální, ale jejich použití je stále mnohonásobně ekologičtější než ta klasická těžená paliva.

Pokud by se vývoj této technologie podařilo uspíšit, mohlo by to významně pomoci a ulehčit nutný proces nezávislosti na fosilních palivech ze všech zdrojů, nejen toho ruského. Navíc by automobilky mohly získat více času na vývoj a produkci více efektivních elektrických vozidel a všichni majitelé spalovacích vozidel by získali větší klid v tom, že jejich spolehlivá vozidla nejsou určena ke zkáze s blízkým datem expirace.

Čtěte také: Kterým značkám teče do bot? Podívejte se, jaké mají emise výrobci aut v Česku!

V současné chvíli na vývoji syntetických paliv pracuji automobilky Porsche a Audi. Nejspíš se také dočkáme odložení příchodu nové emisní normy Euro 7, což by pomohlo nejen automobilkám ve snížení již tak obrovského tlaku na vývoj nových pohonných jednotek.

Bude se více využívat hromadná doprava nebo se posílí prodeje elektromobilů?

S dražšími palivy se dá očekávat, že více řidičů bude usedat do vozidel hromadné dopravy a podpoří tak alternativní pohony i tímto způsobem. Pro elektromobily je to de facto dobrá zpráva. Mnohem více se bude energetický průmysl věnovat opět obnovitelným zdrojům energie.

Je pravděpodobné, že i země, které zavrhly jadernou energii se k ní budou muset vrátit. Dočasně se budou muset vrátit i uhelné elektrárny, které nejsou zrovna součástí zelené dohody. Při nižších dodávkách plynu a ropy ale mohou pomoci s tvorbou důležité energie.

Všechny tyto zdroje, ať už čistější či méně, nám nakonec pomohou s dosažením nezávislosti a soběstačnosti. Nejspíše ne na okolních státech, ale to ani není cílem. Green Dealu se dosáhnout podaří, ať už lehce se zpožděním nebo překvapivě možná i o něco dříve. Karty jsou nyní na straně Evropské komise, jak rozdá nové karty pro tuto neočekávanou situaci.

Na závěr lehce s nadsázkou. Dal by se takový výsledek nazvat jako úspěšnější cestou za uhlíkovou neutralitou i za cenu válečného konfliktu? Může vzejít něco dobrého z něčeho tak nemorálního a nehumánního, jako je současné jednání ze strany Ruska?