Názor: Máte strach z elektromobilů? – A proč?
Žijeme v době, kdy se elektromobilita rozšiřuje čím dál tím více. Už dnes je u nás v ČR možné na silnicích elektromobil běžně spatřit, ikdyž ještě před pár lety to byl pro zarytého fanouška malý svátek.
Lidé sledující dění v automobilismu se dnes dělí do několika skupin. Máme zde odpůrce – ti mají společné hlavně to, že v elektromobilu ještě nikdy nejeli a elementární částice jsou pro ně litry, válce a turbolopatky. Fanoušky, kteří v elektromobilu jezdí a nakonec fanoušky, kteří by v elektromobilu jezdit chtěli, ale jeho koupě je mimo jejich finanční možnosti. Právě této skupině bych se chtěl v tomto krátkém článku věnovat, protože ještě nedávno jsem patřil mezi ně a osobně věřím, že tato skupina čítá nejvíce lidí.
O koupi elektromobilu jsem snil od dob, kdy Nissan vyrobil první Leaf (test). Jenže za něj chtěl skoro milion korun. To bylo pro člověka pracujícího za méně než průměrnou mzdu z říše snů. Řekl jsem si tedy, že počkám na dobu, kdy se budou ojetiny prodávat za přijatelnější cenu, bude jich víc a má mzda v té době snad bude alespoň průměrná. Čekal jsem 7 let, než se všechny pomyslné křivky setkaly a já si konečně jel pro svůj první elektromobil. Byl to Nissan Leaf z roku 2013 (test ojetiny) a můj sen se stal realitou.
Zní to jako pohádka, ale nebylo to jen tak. Všiml jsem si totiž jedné věci – měl jsem strach. Později jsem zjistil, že jsem nebyl jediný. Tento strach sdílí mnoho lidí, kteří váhají, jestli tento krok do neznáma udělat. Byl to strach z životnosti baterie a ceny nové. Co když se něco porouchá? Kolik to bude stát? Vyzbrojen radami zkušených elektromobilistů jsem se rozhodl tento strach ignorovat a šel do toho. Dnes už vím, že tyto obavy jsou zcela liché. Jak se totiž ukázalo, inženýři to mají dobře vymyšlené. Pokud jde vše jak má (a ono většinou jde), tak ztráta kapacity baterie je natolik pozvolný proces, že to velmi brzy po koupi přestanete řešit.
Každý kdo se mě ptá, jaký dojezd auto má a já odpovím, že mezi stodvaceti a stočtyřiceti kilometry, mi většinou odvětí, že je to málo. Kolik denně najezdíte? Ptám se. Většinou se dozvím, že něco mezi třiceti až šedesáti kilometry. Tak proč je to málo? Ptám se podruhé. Prý protože se to musí dobíjet co dva dny a trvá to dlouho. Omyl. Dobijím každý den a strávím tím méně času než tankováním běžného auta. Zkrátka večer přijedu domů, do auta zastrčím kabel bez ohledu na to, kolik energie v baterii zbývá a ráno mám zase „plnou“. Ale to není důvod, proč o tom píši. Při těchto rozhovorech si totiž uvědomíte, že při každodenním ježdění spotřebujete přibližně něco kolem poloviny kapacity baterie. Proč bych tedy měl řešit, že po šesti letech baterie ztratila patnáct až dvacet procent ze své kapacity, když je to stále více, než potřebuji a mé požadavky to splní a ještě klidně dalších šest let bude? A dnešní síť rychlodobijecích stanic je již natolik rozšířená, že ani občasný výlet za hranice aktuálního dojezdu auta nepředstavuje větší problém.
V tuto chvíli si to uvědomíte. Koupě elektromobilu bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal. Údržba je minimální a provozní náklady naprosto zanedbatelné, které vyšší pořizovací cenu časem ospravedlní. Je fakt, že se jedná o jeden scénář z mnoha a každý má každodenní potřebu cestování autem jinou. Faktem ale je, že do práce a na nákupy jezdíme téměř všichni. Velká část populace v ČR opravdu denně stovky kilometrů nejezdí a bydlí na místě, kde elektromobil dobíjet lze. Pokud tedy elektromobil vyhovuje vám a jediné co vám brání koupi staršího vozu je výše uvedená nejistota, tak se nebojte a jděte do toho!
Související
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Názor: Máte strach z elektromobilů? – A proč?
Žijeme v době, kdy se elektromobilita rozšiřuje čím dál tím více. Už dnes je u nás v ČR možné na silnicích elektromobil běžně spatřit, ikdyž ještě před pár lety to byl pro zarytého fanouška malý svátek.
Lidé sledující dění v automobilismu se dnes dělí do několika skupin. Máme zde odpůrce – ti mají společné hlavně to, že v elektromobilu ještě nikdy nejeli a elementární částice jsou pro ně litry, válce a turbolopatky. Fanoušky, kteří v elektromobilu jezdí a nakonec fanoušky, kteří by v elektromobilu jezdit chtěli, ale jeho koupě je mimo jejich finanční možnosti. Právě této skupině bych se chtěl v tomto krátkém článku věnovat, protože ještě nedávno jsem patřil mezi ně a osobně věřím, že tato skupina čítá nejvíce lidí.
O koupi elektromobilu jsem snil od dob, kdy Nissan vyrobil první Leaf (test). Jenže za něj chtěl skoro milion korun. To bylo pro člověka pracujícího za méně než průměrnou mzdu z říše snů. Řekl jsem si tedy, že počkám na dobu, kdy se budou ojetiny prodávat za přijatelnější cenu, bude jich víc a má mzda v té době snad bude alespoň průměrná. Čekal jsem 7 let, než se všechny pomyslné křivky setkaly a já si konečně jel pro svůj první elektromobil. Byl to Nissan Leaf z roku 2013 (test ojetiny) a můj sen se stal realitou.
Zní to jako pohádka, ale nebylo to jen tak. Všiml jsem si totiž jedné věci – měl jsem strach. Později jsem zjistil, že jsem nebyl jediný. Tento strach sdílí mnoho lidí, kteří váhají, jestli tento krok do neznáma udělat. Byl to strach z životnosti baterie a ceny nové. Co když se něco porouchá? Kolik to bude stát? Vyzbrojen radami zkušených elektromobilistů jsem se rozhodl tento strach ignorovat a šel do toho. Dnes už vím, že tyto obavy jsou zcela liché. Jak se totiž ukázalo, inženýři to mají dobře vymyšlené. Pokud jde vše jak má (a ono většinou jde), tak ztráta kapacity baterie je natolik pozvolný proces, že to velmi brzy po koupi přestanete řešit.
Každý kdo se mě ptá, jaký dojezd auto má a já odpovím, že mezi stodvaceti a stočtyřiceti kilometry, mi většinou odvětí, že je to málo. Kolik denně najezdíte? Ptám se. Většinou se dozvím, že něco mezi třiceti až šedesáti kilometry. Tak proč je to málo? Ptám se podruhé. Prý protože se to musí dobíjet co dva dny a trvá to dlouho. Omyl. Dobijím každý den a strávím tím méně času než tankováním běžného auta. Zkrátka večer přijedu domů, do auta zastrčím kabel bez ohledu na to, kolik energie v baterii zbývá a ráno mám zase „plnou“. Ale to není důvod, proč o tom píši. Při těchto rozhovorech si totiž uvědomíte, že při každodenním ježdění spotřebujete přibližně něco kolem poloviny kapacity baterie. Proč bych tedy měl řešit, že po šesti letech baterie ztratila patnáct až dvacet procent ze své kapacity, když je to stále více, než potřebuji a mé požadavky to splní a ještě klidně dalších šest let bude? A dnešní síť rychlodobijecích stanic je již natolik rozšířená, že ani občasný výlet za hranice aktuálního dojezdu auta nepředstavuje větší problém.
V tuto chvíli si to uvědomíte. Koupě elektromobilu bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal. Údržba je minimální a provozní náklady naprosto zanedbatelné, které vyšší pořizovací cenu časem ospravedlní. Je fakt, že se jedná o jeden scénář z mnoha a každý má každodenní potřebu cestování autem jinou. Faktem ale je, že do práce a na nákupy jezdíme téměř všichni. Velká část populace v ČR opravdu denně stovky kilometrů nejezdí a bydlí na místě, kde elektromobil dobíjet lze. Pokud tedy elektromobil vyhovuje vám a jediné co vám brání koupi staršího vozu je výše uvedená nejistota, tak se nebojte a jděte do toho!
