V poslední době si výrobci elektromobilů užívají rostoucího zájmu o své automobily. Silnou motivací pro nákup bateriového vozidla jsou nejen obavy o životní prostředí, ale také rostoucí ceny paliv pro spalovací motory. Elektromobilita je ale stále příliš mladá na to, abychom znali odpovědi na všechny otázky, které s ní souvisí. Jedna z nich se týká problematiky recyklace použitých baterií.
Podobně jako například mobilní telefony, používají také elektromobily lithium-iontové baterie, které dokážou ukládat energii a které je možné opakovaně dobíjet. Otázkou ale je, co nastane ve chvíli, kdy již tyto baterie nebudou schopné poskytovat elektroautům dostatečný dojezd. Jelikož jsou velké a těžké baterie jasným nebezpečím pro životní prostředí, je jejich recyklace oblíbeným a často opakovaným tématem.
V současné době není recyklace baterií levná, efektivní ani rychlá. To by se mělo změnit ve chvíli, kdy bude na trhu dostatek elektromobilů a náklady na zpracování nefunkčních baterií přirozeně klesnou. Například Tesla uvádí, že dokáže recyklovat až 92 % použitých materiálů a tvrdí, že žádná součást jejich baterií neskončí na skládce.
Čtěte také: Konečně! V Norsku vyrostl největší závod na recyklaci baterií v Evropě
Jediným materiálem, který se aktuálně vyplácí recyklovat je kobalt. Znamená to, že lithium, mangan a nikl zůstávají mezi ostatními materiály, které se z ekonomického pohledu recyklovat nevyplácí nebo jejich recyklace vyžaduje další náklady. Tato zpráva je špatná nejen pro životní prostředí, ale také pro samotné firmy, které se zpracováním starých baterií zabývají.
Dva nejčastěji využívané způsoby recyklace využívají buďto extrémní teplotu nebo použití kyseliny. Oba tyto procesy produkují emise a vytvářejí odpad, zatěžující životní prostředí. Další věcí je ekonomické hledisko. Řada výrobců baterií se snaží o snížení podílu kobaltu v konečném výrobku a je otázkou, zda bude o recyklovanou surovinu zájem.
Pokud ne, dojde k propadu už tak nízkých marží u firem, zabývajících se recyklací. Problémem je také doprava baterií na místo recyklace, která podle zveřejněných propočtů dosahuje těžko uvěřitelných 40 % celkových nákladů na recyklaci.
Čtěte také: Na Slovensku vzniká inovativní projekt, který zachrání odepsané baterie od vyhození
Výrobci elektromobilů dávají ve většině případů na novou baterii elektromobilu záruku ve výši 8 let nebo 160 tisíc kilometrů. Dosavadní zkušenosti s používáním elektrických aut ale ukazují, že i když baterie v průběhu let ztratí část své kapacity, nejedná se o hodnoty, kterými by se měli jejich vlastníci znepokojovat.
Nad výměnou baterie nebo celého vozu by měli uživatelé začít uvažovat až ve chvíli, kdy se kapacita baterie sníží na 70 % až 80 % původní hodnoty. Tehdy už bateriová sestava nemusí vozu poskytovat dostatečný dojezd nebo výkon.
I zde je připraven program dalšího využití. S minimálními úpravami je možné baterie, které již nejsou vhodné pro použití ve vozidlech, využít na domácí úložiště energie. Přesto jednoho dne dojde k tomu, že bude třeba články recyklovat nebo zlikvidovat. Zbývá jen doufat, že v té době už budeme schopni vyřazené baterie plnohodnotně zpracovat.
V poslední době si výrobci elektromobilů užívají rostoucího zájmu o své automobily. Silnou motivací pro nákup bateriového vozidla jsou nejen obavy o životní prostředí, ale také rostoucí ceny paliv pro spalovací motory. Elektromobilita je ale stále příliš mladá na to, abychom znali odpovědi na všechny otázky, které s ní souvisí. Jedna z nich se týká problematiky recyklace použitých baterií.
Podobně jako například mobilní telefony, používají také elektromobily lithium-iontové baterie, které dokážou ukládat energii a které je možné opakovaně dobíjet. Otázkou ale je, co nastane ve chvíli, kdy již tyto baterie nebudou schopné poskytovat elektroautům dostatečný dojezd. Jelikož jsou velké a těžké baterie jasným nebezpečím pro životní prostředí, je jejich recyklace oblíbeným a často opakovaným tématem.
V současné době není recyklace baterií levná, efektivní ani rychlá. To by se mělo změnit ve chvíli, kdy bude na trhu dostatek elektromobilů a náklady na zpracování nefunkčních baterií přirozeně klesnou. Například Tesla uvádí, že dokáže recyklovat až 92 % použitých materiálů a tvrdí, že žádná součást jejich baterií neskončí na skládce.
Čtěte také: Konečně! V Norsku vyrostl největší závod na recyklaci baterií v Evropě
Jediným materiálem, který se aktuálně vyplácí recyklovat je kobalt. Znamená to, že lithium, mangan a nikl zůstávají mezi ostatními materiály, které se z ekonomického pohledu recyklovat nevyplácí nebo jejich recyklace vyžaduje další náklady. Tato zpráva je špatná nejen pro životní prostředí, ale také pro samotné firmy, které se zpracováním starých baterií zabývají.
Dva nejčastěji využívané způsoby recyklace využívají buďto extrémní teplotu nebo použití kyseliny. Oba tyto procesy produkují emise a vytvářejí odpad, zatěžující životní prostředí. Další věcí je ekonomické hledisko. Řada výrobců baterií se snaží o snížení podílu kobaltu v konečném výrobku a je otázkou, zda bude o recyklovanou surovinu zájem.
Pokud ne, dojde k propadu už tak nízkých marží u firem, zabývajících se recyklací. Problémem je také doprava baterií na místo recyklace, která podle zveřejněných propočtů dosahuje těžko uvěřitelných 40 % celkových nákladů na recyklaci.
Čtěte také: Na Slovensku vzniká inovativní projekt, který zachrání odepsané baterie od vyhození
Výrobci elektromobilů dávají ve většině případů na novou baterii elektromobilu záruku ve výši 8 let nebo 160 tisíc kilometrů. Dosavadní zkušenosti s používáním elektrických aut ale ukazují, že i když baterie v průběhu let ztratí část své kapacity, nejedná se o hodnoty, kterými by se měli jejich vlastníci znepokojovat.
Nad výměnou baterie nebo celého vozu by měli uživatelé začít uvažovat až ve chvíli, kdy se kapacita baterie sníží na 70 % až 80 % původní hodnoty. Tehdy už bateriová sestava nemusí vozu poskytovat dostatečný dojezd nebo výkon.
I zde je připraven program dalšího využití. S minimálními úpravami je možné baterie, které již nejsou vhodné pro použití ve vozidlech, využít na domácí úložiště energie. Přesto jednoho dne dojde k tomu, že bude třeba články recyklovat nebo zlikvidovat. Zbývá jen doufat, že v té době už budeme schopni vyřazené baterie plnohodnotně zpracovat.