Ať se přikláníte k jedné či druhé skupině, je třeba si přiznat, že autonomní jízda jde mílovými kroky vpřed a automobilky se nám snaží všechny systémy do vozů vnutit, nejen pod záminkou bezpečnější jízdy. Pojďme se podívat, jak se úrovně autonomního řízení dělí, co si pod tím představit a odhadnout, jak dlouho ještě budeme ve vozech mít volant a klasické ovládací prvky.

---

Čtěte také: Řidiči nebudou potřeba! Dozvěděli jsme se, kdy budou všechny Tesly autonomní

---

Úrovně 0 až 2

Při těchto nízkých úrovních je plně vyžadována přítomnost a pozornost řidiče vozidla. Na úrovni 0 se řidiči do řízení nepletou žádné asistenční systémy. Systémy ABS nebo kontroly trakce se do těchto asistentů ale nepočítají a jsou běžnou součástí této úrovně. Stejně tak se mezi pokročilé pomocníky neřadí parkovací systémy, pokud se nejedná o samočinné parkování. Senzory ani kamera tak z vašeho staršího vozu chytřejší neudělá.

U vyšší úrovně 1 se ve voze nachází většinou jeden pomocník, kterým může být typicky klasický tempomat. Primárně se jedná o jednu specifickou funkci, která není svázaná s více asistenty do jednoho balíku. Například takový adaptivní tempomat už by se ale řadil do druhé úrovně, jelikož umí ovládat i brzdný účinek. Pokud k němu přidáte i hlídání jízdy v pruhu, tvoří dohromady komplexnější systém úrovně 2. Řidiči ale stále může kdykoliv převzít kontrolu a vůz v maximální míře ovládat.

Úrovně 3 a 4

V autonomním systému úrovně 3 již běžné úkony řízení provádí automatizovaný systém a kamery vozidla. Jakmile uvedete vůz do pohybu, je schopný jet sám až do dosažení cílové destinace. Řidič stále může převzít kontrolu. Na úrovni 4 je pak řízení vozidlem ještě na vyšší nezávislé úrovni.

Úroveň 5 je již stav plné automatizace. Řidič v takovém voze již nemá své místo, a tak je jeho úkol jediný, a to je zadat cíl cesty. Autonomní jízda tak pokryje všechny potřeby.

---

Čtěte také: Budoucnost je tady! Mercedes předběhl Teslu a oficiálně spouští systém autonomního řízení

---

Jak autonomní vůz vlastně funguje?

Autonomní nebo automatizované vozy spoléhají na velké množství snímačů, senzorů, komplexních algoritmů a pokročilou umělou inteligenci. Vůz se totiž časem učí jak vaše jízdní návyky, tak i oblíbené trasy a s každým dalším projetím ví vždy o něco lépe, jak udělat jízdu efektivnější a pohodlnější.

Velkou a důležitou část ale tvoří i kvalitní navigační podklady. Stále je ale spousta neznámých, které je potřeba více prozkoumat, jelikož jsou situace, které ani umělá inteligence neumí bezchybně vyřešit. Radar i LiDAR umí zmapovat kvalitně své okolí, kamery umí velmi dobře rozpoznat dopravní značky i blížící se překážku. Jenže ve zhoršených podmínkách nebo v zimě na sněhu se stává spousta těchto prvků dočasně nečitelnými.

Kdo může za případnou nehodu?

V neposlední řadě je stále otázkou, kdo nese odpovědnost v případě nehody. Je to sice vůz, kdo naboural nebo někoho srazil, ale stále byl vůz na silnici s lidským pasažérem, který vůz i vzdáleně instruoval k dané jízdě. I správné nastavení a úprava silničních zákonů musí pamatovat na samořídící auta a zohlednit “strojový” styl jízdy.

---

Čtěte také: Policisté zastavili autonomní taxík, neukázněného řidiče však hledali marně

---

Měli bychom se ale podívat na plusy, které takové vozy přináší. Především se má s vyšším počtem takových vozů snížit výskyt dopravních kolon. Se zvýšenou efektivitou jízdy ušetříte na palivu i servisních úkonech. A s přibývajícími elektromobily se i razantně sníží emise vypouštěné ve městě.

Těšíte se na svého osobního řidiče?

Zdá se, že cesta automatizovaného řízení není vůbec špatná a čeká jí zajímavá budoucnost. Jak rychle se celosvětově skutečně dočkáme masové výroby a použití takových vozidel se velmi těžko odhaduje. První testovací exempláře po silnicích již jezdí, ale o masivním i komerčním využití zatím nemůže být řeč. Buďme rádi za fungující asistenty v našich vozech a potichu vyhlížejme další a další nové možnosti, které pro nás automobilky ve svých vývojových centrech připravují.