Všechna vozidla v posledních deseti letech jsou od výrobce vybavená určitými asistenty, pomocníky nebo různými automatizacemi. V závislosti na výbavě si tak můžete ulehčit dlouhé cestování, ať už pomocí systému hlídání jízdního pruhu, adaptivních tempomatů nebo chytrého infotainmentu, který optimalizuje trasu podle aktuálního provozu.
Všechny tyto vychytávky mají společnou jednu věc. S vyšším stupněm pokročilosti těchto systémů je řidič ve voze čím dál méně důležitý a postupně se stává pasažérem než jeho pilotem. Někdo je za to rád, ale najdou i velcí odpůrci těchto systémů, které podle nich kazí ten ryzí pocit z ovládání mechanického stroje.
Ať se přikláníte k jedné či druhé skupině, je třeba si přiznat, že autonomní jízda jde mílovými kroky vpřed a automobilky se nám snaží všechny systémy do vozů vnutit, nejen pod záminkou bezpečnější jízdy. Pojďme se podívat, jak se úrovně autonomního řízení dělí, co si pod tím představit a odhadnout, jak dlouho ještě budeme ve vozech mít volant a klasické ovládací prvky.
Čtěte také: Řidiči nebudou potřeba! Dozvěděli jsme se, kdy budou všechny Tesly autonomní
Při těchto nízkých úrovních je plně vyžadována přítomnost a pozornost řidiče vozidla. Na úrovni 0 se řidiči do řízení nepletou žádné asistenční systémy. Systémy ABS nebo kontroly trakce se do těchto asistentů ale nepočítají a jsou běžnou součástí této úrovně. Stejně tak se mezi pokročilé pomocníky neřadí parkovací systémy, pokud se nejedná o samočinné parkování. Senzory ani kamera tak z vašeho staršího vozu chytřejší neudělá.
U vyšší úrovně 1 se ve voze nachází většinou jeden pomocník, kterým může být typicky klasický tempomat. Primárně se jedná o jednu specifickou funkci, která není svázaná s více asistenty do jednoho balíku. Například takový adaptivní tempomat už by se ale řadil do druhé úrovně, jelikož umí ovládat i brzdný účinek. Pokud k němu přidáte i hlídání jízdy v pruhu, tvoří dohromady komplexnější systém úrovně 2. Řidiči ale stále může kdykoliv převzít kontrolu a vůz v maximální míře ovládat.
V autonomním systému úrovně 3 již běžné úkony řízení provádí automatizovaný systém a kamery vozidla. Jakmile uvedete vůz do pohybu, je schopný jet sám až do dosažení cílové destinace. Řidič stále může převzít kontrolu. Na úrovni 4 je pak řízení vozidlem ještě na vyšší nezávislé úrovni.
Úroveň 5 je již stav plné automatizace. Řidič v takovém voze již nemá své místo, a tak je jeho úkol jediný, a to je zadat cíl cesty. Autonomní jízda tak pokryje všechny potřeby.
Čtěte také: Budoucnost je tady! Mercedes předběhl Teslu a oficiálně spouští systém autonomního řízení
Autonomní nebo automatizované vozy spoléhají na velké množství snímačů, senzorů, komplexních algoritmů a pokročilou umělou inteligenci. Vůz se totiž časem učí jak vaše jízdní návyky, tak i oblíbené trasy a s každým dalším projetím ví vždy o něco lépe, jak udělat jízdu efektivnější a pohodlnější.
Velkou a důležitou část ale tvoří i kvalitní navigační podklady. Stále je ale spousta neznámých, které je potřeba více prozkoumat, jelikož jsou situace, které ani umělá inteligence neumí bezchybně vyřešit. Radar i LiDAR umí zmapovat kvalitně své okolí, kamery umí velmi dobře rozpoznat dopravní značky i blížící se překážku. Jenže ve zhoršených podmínkách nebo v zimě na sněhu se stává spousta těchto prvků dočasně nečitelnými.
V neposlední řadě je stále otázkou, kdo nese odpovědnost v případě nehody. Je to sice vůz, kdo naboural nebo někoho srazil, ale stále byl vůz na silnici s lidským pasažérem, který vůz i vzdáleně instruoval k dané jízdě. I správné nastavení a úprava silničních zákonů musí pamatovat na samořídící auta a zohlednit “strojový” styl jízdy.
Čtěte také: Policisté zastavili autonomní taxík, neukázněného řidiče však hledali marně
Měli bychom se ale podívat na plusy, které takové vozy přináší. Především se má s vyšším počtem takových vozů snížit výskyt dopravních kolon. Se zvýšenou efektivitou jízdy ušetříte na palivu i servisních úkonech. A s přibývajícími elektromobily se i razantně sníží emise vypouštěné ve městě.
Zdá se, že cesta automatizovaného řízení není vůbec špatná a čeká jí zajímavá budoucnost. Jak rychle se celosvětově skutečně dočkáme masové výroby a použití takových vozidel se velmi těžko odhaduje. První testovací exempláře po silnicích již jezdí, ale o masivním i komerčním využití zatím nemůže být řeč. Buďme rádi za fungující asistenty v našich vozech a potichu vyhlížejme další a další nové možnosti, které pro nás automobilky ve svých vývojových centrech připravují.
Všechna vozidla v posledních deseti letech jsou od výrobce vybavená určitými asistenty, pomocníky nebo různými automatizacemi. V závislosti na výbavě si tak můžete ulehčit dlouhé cestování, ať už pomocí systému hlídání jízdního pruhu, adaptivních tempomatů nebo chytrého infotainmentu, který optimalizuje trasu podle aktuálního provozu.
Všechny tyto vychytávky mají společnou jednu věc. S vyšším stupněm pokročilosti těchto systémů je řidič ve voze čím dál méně důležitý a postupně se stává pasažérem než jeho pilotem. Někdo je za to rád, ale najdou i velcí odpůrci těchto systémů, které podle nich kazí ten ryzí pocit z ovládání mechanického stroje.
Ať se přikláníte k jedné či druhé skupině, je třeba si přiznat, že autonomní jízda jde mílovými kroky vpřed a automobilky se nám snaží všechny systémy do vozů vnutit, nejen pod záminkou bezpečnější jízdy. Pojďme se podívat, jak se úrovně autonomního řízení dělí, co si pod tím představit a odhadnout, jak dlouho ještě budeme ve vozech mít volant a klasické ovládací prvky.
Čtěte také: Řidiči nebudou potřeba! Dozvěděli jsme se, kdy budou všechny Tesly autonomní
Při těchto nízkých úrovních je plně vyžadována přítomnost a pozornost řidiče vozidla. Na úrovni 0 se řidiči do řízení nepletou žádné asistenční systémy. Systémy ABS nebo kontroly trakce se do těchto asistentů ale nepočítají a jsou běžnou součástí této úrovně. Stejně tak se mezi pokročilé pomocníky neřadí parkovací systémy, pokud se nejedná o samočinné parkování. Senzory ani kamera tak z vašeho staršího vozu chytřejší neudělá.
U vyšší úrovně 1 se ve voze nachází většinou jeden pomocník, kterým může být typicky klasický tempomat. Primárně se jedná o jednu specifickou funkci, která není svázaná s více asistenty do jednoho balíku. Například takový adaptivní tempomat už by se ale řadil do druhé úrovně, jelikož umí ovládat i brzdný účinek. Pokud k němu přidáte i hlídání jízdy v pruhu, tvoří dohromady komplexnější systém úrovně 2. Řidiči ale stále může kdykoliv převzít kontrolu a vůz v maximální míře ovládat.
V autonomním systému úrovně 3 již běžné úkony řízení provádí automatizovaný systém a kamery vozidla. Jakmile uvedete vůz do pohybu, je schopný jet sám až do dosažení cílové destinace. Řidič stále může převzít kontrolu. Na úrovni 4 je pak řízení vozidlem ještě na vyšší nezávislé úrovni.
Úroveň 5 je již stav plné automatizace. Řidič v takovém voze již nemá své místo, a tak je jeho úkol jediný, a to je zadat cíl cesty. Autonomní jízda tak pokryje všechny potřeby.
Čtěte také: Budoucnost je tady! Mercedes předběhl Teslu a oficiálně spouští systém autonomního řízení
Autonomní nebo automatizované vozy spoléhají na velké množství snímačů, senzorů, komplexních algoritmů a pokročilou umělou inteligenci. Vůz se totiž časem učí jak vaše jízdní návyky, tak i oblíbené trasy a s každým dalším projetím ví vždy o něco lépe, jak udělat jízdu efektivnější a pohodlnější.
Velkou a důležitou část ale tvoří i kvalitní navigační podklady. Stále je ale spousta neznámých, které je potřeba více prozkoumat, jelikož jsou situace, které ani umělá inteligence neumí bezchybně vyřešit. Radar i LiDAR umí zmapovat kvalitně své okolí, kamery umí velmi dobře rozpoznat dopravní značky i blížící se překážku. Jenže ve zhoršených podmínkách nebo v zimě na sněhu se stává spousta těchto prvků dočasně nečitelnými.
V neposlední řadě je stále otázkou, kdo nese odpovědnost v případě nehody. Je to sice vůz, kdo naboural nebo někoho srazil, ale stále byl vůz na silnici s lidským pasažérem, který vůz i vzdáleně instruoval k dané jízdě. I správné nastavení a úprava silničních zákonů musí pamatovat na samořídící auta a zohlednit “strojový” styl jízdy.
Čtěte také: Policisté zastavili autonomní taxík, neukázněného řidiče však hledali marně
Měli bychom se ale podívat na plusy, které takové vozy přináší. Především se má s vyšším počtem takových vozů snížit výskyt dopravních kolon. Se zvýšenou efektivitou jízdy ušetříte na palivu i servisních úkonech. A s přibývajícími elektromobily se i razantně sníží emise vypouštěné ve městě.
Zdá se, že cesta automatizovaného řízení není vůbec špatná a čeká jí zajímavá budoucnost. Jak rychle se celosvětově skutečně dočkáme masové výroby a použití takových vozidel se velmi těžko odhaduje. První testovací exempláře po silnicích již jezdí, ale o masivním i komerčním využití zatím nemůže být řeč. Buďme rádi za fungující asistenty v našich vozech a potichu vyhlížejme další a další nové možnosti, které pro nás automobilky ve svých vývojových centrech připravují.