Elektrické DS 3 zaujme svým extravagantním designem, maximálním komfortem, ale i například slušným dojezdem, rychlým nabíjením, či velmi praktickou mobilní aplikací. Nicméně během více než 5 tisíc kilometrů a půlročního testování jsem přišel na pár věcí, které by stálo za to vylepšit.
V tomto článku jde tedy o takový protipól toho, kdy jsem naopak vyzdvihoval přednosti u elektromobilu DS 3 Crossback E-Tense na základě mých dlouhodobých zkušeností. Francouzským inženýrům se pokusím poradit, co by sedalo pro příště ještě vylepšit.
V kokpitu vidíte spoustu informací ohledně jízdy, nicméně některé pro elektromobil klíčové hodnoty bohužel scházejí. Pokud tedy pojedete delší trasu a budete chtít cestu naplánovat co možná nejpřesněji, může vám stejně jako mně chybět například zobrazení procent u baterie. Člověk pak neví, kolik přesně energie ještě má a zda na opravdu delších trasách dojede, nebo zda by si měl raději udělat po cestě zastávku navíc.
Je to o to nepříjemnější, že ani ukazatel dojezdu, který ukazuje hodnotu v kilometrech, není příliš přesný. Odhad totiž vypočítává na základě spotřeby a nedokáže počítat s tím, zda si naplánujete navigaci po dálnici, nebo jenom po městě. Ukazuje pak tedy pouze hodně orientační hodnotu, kterou nelze brát vážně. A navíc pokud se dostanete do červeného pásma, kdy dojde varování před vybitím vozu, stále máte v baterii zhruba 10 % kapacity a tedy dojezd klidně desítky kilometrů.
Další, menší výhradu bych měl k infotainmentu vozu. Francouzští inženýři by rozhodně mohli zapracovat na systému, který je pro řidiče a spolujezdce na středové, dotykové obrazovce. Je sice skvělé, že můžete velmi jednoduše a intuitivně přes senzorová tlačítka spouštět vybrané okruhy ovládání, nicméně reakce systému nejsou zrovna nejrychlejší a navíc informací o voze a možnostech nastavení není dost, nebo jej kolikrát najdete dost nelogicky umístěných v jiných sekcích, než byste čekali.
A do třetice jsou to praktické věci, kterých jsem si u vozu DS 3 Crossback E-Tense všiml hned v prvních dnech a postupem času mě mrzelo, že jde o maličkosti, které dokáží uživatele zbytečně potrápit. Například otevírání kufru, kde musíte nejprve stisknout tlačítko v zadním nárazníku nad SPZ a až poté vzít otvíratelné víko zavazadelníku, které je o pár centimetrů výše. V zimě to bylo o to nepříjemnější, když bylo auto z jistých důvodů po každé jízdě zašpiněné.
Čtěte také: Test spotřeby DS 3 Crossback E-Tense – Za kolik jsme jezdili dlouhodobě v zimě?
Jako nepraktické mi také přišlo, že sedadlo pro spolujezdce není možné sklopit dopředu, ani dozadu, takže pokud by někdo chtěl odvést větší věci, s ohledem i na menší kufr to může být problém. A pak už bych si akorát přál, aby jako u čistokrevného elektromobilu měl vůz rovnou podlahu bez středového tunelu či řazení páčkou přímo na volantu, jako najdeme u některých značek. Tohle všechno jsou maličkosti, kterých si možná hned nevšimnete a možná vám ani nebudou vadit, ale pro někoho mohou být přinejmenším otravné a je tedy dobré o nich před koupí auta vědět a počítat s tím.
Elektrické DS 3 zaujme svým extravagantním designem, maximálním komfortem, ale i například slušným dojezdem, rychlým nabíjením, či velmi praktickou mobilní aplikací. Nicméně během více než 5 tisíc kilometrů a půlročního testování jsem přišel na pár věcí, které by stálo za to vylepšit.
V tomto článku jde tedy o takový protipól toho, kdy jsem naopak vyzdvihoval přednosti u elektromobilu DS 3 Crossback E-Tense na základě mých dlouhodobých zkušeností. Francouzským inženýrům se pokusím poradit, co by sedalo pro příště ještě vylepšit.
V kokpitu vidíte spoustu informací ohledně jízdy, nicméně některé pro elektromobil klíčové hodnoty bohužel scházejí. Pokud tedy pojedete delší trasu a budete chtít cestu naplánovat co možná nejpřesněji, může vám stejně jako mně chybět například zobrazení procent u baterie. Člověk pak neví, kolik přesně energie ještě má a zda na opravdu delších trasách dojede, nebo zda by si měl raději udělat po cestě zastávku navíc.
Je to o to nepříjemnější, že ani ukazatel dojezdu, který ukazuje hodnotu v kilometrech, není příliš přesný. Odhad totiž vypočítává na základě spotřeby a nedokáže počítat s tím, zda si naplánujete navigaci po dálnici, nebo jenom po městě. Ukazuje pak tedy pouze hodně orientační hodnotu, kterou nelze brát vážně. A navíc pokud se dostanete do červeného pásma, kdy dojde varování před vybitím vozu, stále máte v baterii zhruba 10 % kapacity a tedy dojezd klidně desítky kilometrů.
Další, menší výhradu bych měl k infotainmentu vozu. Francouzští inženýři by rozhodně mohli zapracovat na systému, který je pro řidiče a spolujezdce na středové, dotykové obrazovce. Je sice skvělé, že můžete velmi jednoduše a intuitivně přes senzorová tlačítka spouštět vybrané okruhy ovládání, nicméně reakce systému nejsou zrovna nejrychlejší a navíc informací o voze a možnostech nastavení není dost, nebo jej kolikrát najdete dost nelogicky umístěných v jiných sekcích, než byste čekali.
A do třetice jsou to praktické věci, kterých jsem si u vozu DS 3 Crossback E-Tense všiml hned v prvních dnech a postupem času mě mrzelo, že jde o maličkosti, které dokáží uživatele zbytečně potrápit. Například otevírání kufru, kde musíte nejprve stisknout tlačítko v zadním nárazníku nad SPZ a až poté vzít otvíratelné víko zavazadelníku, které je o pár centimetrů výše. V zimě to bylo o to nepříjemnější, když bylo auto z jistých důvodů po každé jízdě zašpiněné.
Čtěte také: Test spotřeby DS 3 Crossback E-Tense – Za kolik jsme jezdili dlouhodobě v zimě?
Jako nepraktické mi také přišlo, že sedadlo pro spolujezdce není možné sklopit dopředu, ani dozadu, takže pokud by někdo chtěl odvést větší věci, s ohledem i na menší kufr to může být problém. A pak už bych si akorát přál, aby jako u čistokrevného elektromobilu měl vůz rovnou podlahu bez středového tunelu či řazení páčkou přímo na volantu, jako najdeme u některých značek. Tohle všechno jsou maličkosti, kterých si možná hned nevšimnete a možná vám ani nebudou vadit, ale pro někoho mohou být přinejmenším otravné a je tedy dobré o nich před koupí auta vědět a počítat s tím.