Test Toyota Prius v roce 2019: Na konci slávy nebo v nejlepších letech?

Je to už více než 20 let, kdy přišel první Prius, otec všech hybridních vozů. A ukázal budoucnost v elektrifikaci pohonu. V pohonu, se kterým si dnes ať už v podobě hybridů, mild-hybridů, plug-in hybridů, nebo 100% elektromobilů či vodíkových elektromobilů pohrává snad každá automobilka. Někteří tvrdí, že další budoucností jsou elektromobily, protože u nich teprve dojde k největšímu technologickému pokroku. Je to tedy pro plug-in hybridní Prius konečná nebo je naopak právě v těch nejlepších letech a byla by chyba s ním nepočítat?

Abych nepřicházel jen s dalším redakčním testem, rozhodl jsem se tentokrát udělat změnu a podívat se na to tak trochu z jiného úhlu pohledu. Vždyť Prius je legenda mezi ekologickými auty a průkopníky na poli elektrifikovaného pohonu, takže si zaslouží i speciální přístup.

Jak si stojí Prius v konkurenci v roce 2019? Pokud se podíváme na statistiky, tak je odpověď poměrně neúprosná – Toyota prodává tento plug-in hybrid po tisíci kusech, přitom třeba jen Tesla dokáže čtvrtletně dodávat téměř 100 tisíc kusů svých pár modelů elektromobilů. V čem je tedy onen rozdíl, proč to u Priusu vypadá, že mu dochází dech, naopak u Tesly rostou křídla? Po týdnu testování nejnovějšího Priusu mám jasno.

Vše podřízeno aerodynamice

„Legendární silueta fascinuje nízkým podvozkem, zdůrazňuje jedinečný výkon pod kapotou a aerodynamickou linii auta. Každý detail – počínaje elegantními předními LED světly, přes nízko posazenou kapotu a futuristickou střešní linii, až po zadní sdružená světla – byl navržen tak, aby minimalizoval odpor vzduchu. Díky tomu se Prius pohybuje s grácií a spotřebovává méně paliva.“ píše v propagačních materiálech Toyota. A nemůžu jinak, než souhlasit. U Priusu je zkrátka vše podřízené aerodynamice a díky tomu dosahuje auto velmi nízkého aerodynamického odporu Cx jen 0,25, což prokazatelně přispívá k nižší spotřebě a tedy i delšímu dojezdu.

Tip: Test: Toyota Prius Plug-in Hybrid (2017) je králem všech hybridů

Za volantem Priusu jsem neseděl poprvé. Otestoval jsem už předchozí generace a musím říct, že u každé z nich si pamatuji, jak se lidé kolem často otáčeli a auto si prohlíželi. U nejnovější generace je to dost možná způsobené i tím, jak se Prius – kor v testovaném azurovém provedení – velmi podobá vodíkové Toyotě Mirai. Někomu se takto neobvyklý, řekl bych stále futuristicky působící design zamlouvá, jiní nad ním okamžitě ohrnují nos a snad by si ani za volant nesedli. Ale to je pouze otázkou vkusu a především smýšlení.

Pokud bych měl začít vytýkat některé nedostatky, začal bych určitě tím, že baterie jsou umístěné v kufru a výrazně ubírají celkový přepravní prostor (360l). Nicméně to je daň, kterou musejí zaplatit plug-in hybridy, neboť inženýři zkrátka musejí někam umístit spalovací motor, nádrž, elektromotor, baterie a další elektroniku včetně třeba dobíjecího systému. A jelikož benzinový 1,8 l čtyřválec našel své místo nečekaně pod přední kapotou, na baterii s již poměrně větší kapacitou 8,8 kWh nezbylo místo jinde, než právě pod kufrem. Jinak by to znamenalo jiná omezení pro cestující a samozřejmě také rozhození těžistě auta.

Kvůli specifické konstrukci Priusu musejí řidiči překousnout i další nedostatek, kterým je zadní sklo, přes které kvůli speciálnímu tvarování a zadnímu spoileru není tak úplně dobře vidět, navíc zde není stěrač, jehož absence také zrovna moc nepomáhá. Ale jinak je vše konstrukčně na špičkové úrovni a inženýři odvedli zatraceně dobrou práci. Podvozek je poměrně tuhý, což přispívá k lepší stabilitě auta v zatáčkách, nicméně při jízdě přes nerovnosti či v případě českých silnic spíše přes černé díry zase výborně zafunguje odpružení, které dokáží v rámci možností jízdu výrazně zpříjemnit. To platí i o kabině, která je dokonale odhlučněna, koneckonců u high-endové Toyoty je to více než očekávané. Pokud jedete čistě na elektřinu, je to úplná lázeň pro uši.

Za volantem

Výborný dojem člověk získá už po prvním nasednutí do auta. Rozlehlá palubní deska s barevnou obrazovkou, Head-up displejem a středovou dotykovou obrazovkou – to je poměrně velký rozdíl oproti tomu, co člověk běžně u Toyoty nachází. Pokud jde ovšem o ovládání, je vše stále stejné, tedy stejně intuitivní. V tom dobré i špatném slova smyslu. Pokud začnu z té lepší strany, tak samozřejmostí je bezklíčový nástup a nastartování tlačítkem, jednoduché ovládání všeho možného přes dotykovou obrazovku či přes volant, včetně stále stejného nastavování adaptivního tempomatu, aktivace bezpečnostních funkcí jako je hlídání mrtvého úhlu, hlídaní jízdních pruhů, varovaní před možnou kolizí, apod.

Kde ovšem mohla Toyota přidat, je opět zastaralý infotainment, který neumožňuje propojení se smartphonem přes Apple CarPlay či Android Auto, a stále přináší již roky to samé, neohrabané ovládání. A co teprve, pokud byste chtěli smartphone k Priusu připojit na dálku, například pro sledování jízdních statistik v klidu z obýváku nebo třeba chtěli na dálku měnit některé nastavení či třeba předvyklimatizovat či předvytopit kabinu. To jsou funkce, které již třeba i u cenově dostupnějších elektromobilů najdeme. V případě Priusu máme ořezanější řešení, a sice časovač pro naplánování, kdy má začít nabíjení baterie – což se hodí třeba v případě nabíjení levnější energií mimo špičku, či můžete přímo z auta naplánovat předvytopení či předvyklimatizování např. před cestou, na kterou se vydáte druhý den ráno.

Pokud byste si mysleli, že chci po Japoncích trochu moc, pak zkuste najít tlačítka pro vyhřívání sedaček. Ano, jsou utopena až hluboko pod středovým panelem, kam rukou nejspíše také nedosáhnete, ani když se se sedačkou přisunete nejblíže a natáhnete ruku co to jde. Neobvyklé je také umístění a vlastně už samotné provedení miniaturní řadicí páky, kterou by zvládlo ochopit i malé dítě a zařadit zpátečku (což naštěstí bez sešlápnutí brzdového pedálu nejde). Možná jste také viděli šílená videa, na kterých dělají řidiči Priusů neověřitelné rošády a dokážou takové kousky, o kterých se snad ani některým kaskadérům nezdá. A jelikož to není poprvé, co s Priusem jezdím, přemýšlel jsem, čím to asi bude. Nenapadlo mě nic jiného, než ohromné množství všech možných statistik ohledně úspory z jízdy, pro jejichž procházení přes palubní či dotykový panel a pochopení musí člověk věnovat poměrně dost pozornosti. A pokud to děláte zrovna za jízdy, nemusí to vždy dopadnout úplně dobře.

Naštěstí pokud jde o přepínání jízdních režimů, nemusíte dělat až zas takové gymnastické kousky. Přes tlačítka ve středovém panelu jen kousek pod dotykovým displejem s Toyota Touch 2 můžete přepínat mezi normálním, sportovním a eko režimem, což v zásadě akorát mění maximální dostupný výkon a také nástup výkonu a točivého momentu, čili v úsporném režimu musíte pedál sešlápnout až skoro k podlaze, abyste se rozjeli, naopak ve sportovním stačí jen trochu polechtat a okamžitě přichází splašení všech koníků pod kapotou, tedy pokud se to tak dá úplně nazvat. Ono celkový výkon 122 koní v automatu s bezestupňovou e-CVT převodovkou s autem zatíženým bateriemi a dokonce dvěma elektromotory zas až tolik nezacloumá. Ale při jízdě s rodinou to bude více než maximálně stačit, ať už po městě nebo pro rychlejší jízdu po dálnici. Z 0 na 100 km/hod to Priusu zabere 11,1 sekund, maximálka je pak 162 km/hod, z toho čistě na elektřinu můžete jet až 135 km/hod a mít k dispozici až 72 koní.

Přes tlačítko si také můžete vynutit čistě elektrický režim, ovšem za celou dobu testování se mi to při vybití větší baterie a rekuperací (+ spalovacím motorem) maximálně dobité menší baterie upřímně nepovedlo ani jednou. Důvodem je fakt, že hybridy od Toyoty rozhodují o využívání spalovacího motoru a elektromotoru spíše podle sebe, než podle majitele. Příkladem je, když chcete uprostřed noci vyjet z garáže potichu jen v EV režimu, ovšem systém potřebuje před cestou zahřát na provozní teplotu i druhý motor, a tak nepoužije jen elektromotory, ale také spalovací motor. A je jedno, jestli máte plnou nebo prázdnou baterii.

Rozdílem je ovšem stav, kdy Prius od Toyoty nepoužíváte pouze jako hybridní vůz, ale plug-in hybridní, tedy přes kabel dobíjíte větší 8,8kWh baterii, se kterou můžete čistě v EV režimu ujet kolem 50 km. V mém případě dokonce počítadlo jednou po plném nabití auta ukazovalo, že bych měl zvládnout až 61 km. Realitou bylo ujetých 40 km. Záleží samozřejmě na tom, jak moc baterii ždímete prudkým rozjížděním či předjížděním. A po vybití se musíte smířit s tím, že po větším sešlápnutí pedálu akcelerace se k elektromotoru přidá i spalovací motor a jeho zvukový projev není příliš kultivovaný a hlavně nezní moc příjemně, jako u většiny hybridů.

Cesta za nižší spotřebou?

Právě využívání větší baterie je u Priusu klíčové. Pokud máte možnost doma nebo třeba v práci pokaždé dobít baterii na 100 %, jezdíte zhruba 50 km jen za pár drobných. Po vybití baterie se z plug-in hybridu stává běžný hybrid, který akorát navíc vozí těžší baterii, ale i tak stále dokáže energii při brzdění rekuperovat zpátky do baterie. Papírové spotřeby něco málo přes 1 l/100 km se mi sice nepovedlo dosáhnout, nicméně úspěch je podle mě už samo o sobě to, že maximální spotřeba, kterou jsem s autem i při vyšších rychlostech po dálnici měl, byla 5 l/100 km. Kombinovanou spotřebu při jízdě v rámci předpisů jsem měl kolem 3,5 l/100 km, po městě 3 l/100 km, po dálnici pak cca 4 l/100 km. A to je naprosto úžasné, hlavně s ohledem, že můžete auto dobíjet a jezdit prvních 50 km téměř zadarmo.

Souvisí to pak i s tím, že s Priusem není problém ujet na jednu nádrž (43 l) klidně i přes 1 000 km, ačkoliv neznám člověka, který by dokázal ujet více než 300 nebo 400 km bez nutnosti si alespoň odskočit, a přesto se stále u elektromobilů vytýká, že dojezd současných 300 – 500 km lidem nestačí. Pokud tedy někdo chce jezdit s autem jako s elektromobilem, ale stále se z nějakých záhadných důvodů bojí dojezdu či nabíjení, v tomto případě to vše odpadá – pokud výhradně jezdíte kratší vzdálenosti do práce a jen příležitostně potřebujete vyrazit na pracovní cestu přes půl Evropy nebo vzít rodinu do Chorvatska. S plug-in hybridem v tomto směru nemusíte překousnout žádné kompromisy.

Pro šílence je pak ještě k dokoupení solární střecha, která prodlouží dojezd auta v čistě EV režimu o nějakých 5 km, nicméně ruku na srdce – jde spíše o frajeřinku než o něco, co by se skutečně vyplatilo. Následné dobíjení baterie trvá zhruba 2 hodiny při využití konektoru Mennekes, který najdete na všech veřejných dobíjecích stanicích pro elektromobily, přičemž u některých provozovatelů typu supermarketů jsou navíc stále zdarma, takže zde pak opravdu jezdíte bez jakýchkoliv nákladů. Přičemž už během prvních 30 minut dobijete baterii u Priusu na zhruba 50 %, tedy řekněme 25 km pro čistě elektrický režim. Při využití domácí zásuvky musíte počítat s dobíjením lehce přes 3 hodiny, což je ovšem stále akceptovatelné, pokud nabíjíte doma, na chalupě, nebo třeba v práci.

Závěrem

Nemůžu si pomoct, ale Prius na mě pokaždé udělá dojem. Působí, jako by byl z alternativního vesmíru. Má technologie, které u většiny aut nenajdete. A v případě nejnovější generace jde rozhodně o jeden z nejzajímavějších plug-in hybridů pod sluncem. Ale vedle toho má i spoustu nedostatků, které se objevují především u prototypů, které budou dále zdokonalované, než přijde jejich doba. V případě již více než 20 let starého Priusu už to ovšem mělo dávno přijít a nepřišlo. Tedy v případě zájmu o hybridní vozy jako takové ano, v případě samotného otce všech hybridů, modelu Prius, ne. A je opravdu zajímavé sledovat, proč tomu tak vlastně je. Prius je zkrátka zvláštní.

Abych to celé zjednodušil a pokusil se odpovědět na samotnou otázku z nadpisu, zda je Prius na konci slávy nebo v nejlepších letech, jde o to, pro koho vlastně je. Zde se totiž láme chleba – jste ochotni zaplatit za auto, které není úplně bez chyb, něco kolem milionu? Dokážete plně využít potenciál, který plug-in hybridní sestava přináší, a tedy svědomitě pravidelně dobíjet auto doma ze zásuvky, v práci nebo někdy také na cestách? A překousnete kompromisy, které vycházejí ze samotné konstrukce, ať už jde o menší zavazadlový prostor nebo třeba horší výhled přes zadní okno? Nebude vám v dnešní době chybět ovladatelnost na dálku přes smartphone a zastaralejší infotainment? To jsou podle mě zásadní otázky.

Pokud jde o můj osobní názor – Prius byl něco jako sériově vyráběný koncept, který předběhl svou dobu a ukázal cestu. Jenže vzhledem k tomu, jakým způsobem se aktuálně prosazují ve světě elektromobily, tak si myslím, že jeho nejlepší doba společně s jinými plug-in hybridy je právě nyní (i ve spojitosti s rostoucím počtem veřejných dobíjecích stanic) nebo možná už pomalu končí. A vzhledem k tomu, jak pozadu jsme v České republice s elektromobilitou jako takovou, bych se nebál tvrdit, že pro české zákazníky je tedy asi větší důvod ke koupi Priusu, než pro zákazníky v zahraničí. A Češi by si to snad i uvědomili, nebýt tak vysoké ceny, která působí jako červené plátno na býka.