To přináší mnohé výhody. Třeba to, že se elektrický Captur v drtivé většině případů chová víc jako elektromobil než spalovák. A nikdy se nenechá zcela vybít, takže vždy umí fungovat minimálně jako full-hybrid. Garantuju vám, že po několikadenním vyzkoušení už tenhle vůz budete chtít mnohem spíše nabíjet než tankovat. A to je za mě skvělý výsledek!

Plug-in hybridní řešení, které výrazně zvyšuje pořizovací cenu, si ovšem vybralo svou daň. Asi bude jen málo zákazníků ochotných sáhnout hlouběji do kapsy za nové, technicky inovativní řešení, které se může vyplatit až po delší době. Captur, který je legendou a největším popularizátorem kategorie crossoverů, tedy tentokrát zřejmě novou revoluci nezpůsobí. Ale do doby elektrické každopádně vykročil pravou nohou a bude velmi zajímavé sledovat, co vymyslí v příštích generacích.

Je to jen zvětšené Clio?

Není, odpovím jednoduše na otázku, která mě provázela celým týdenním testováním. Tady se odehrálo víc věcí, které zpříjemňují každodenní život s autem, než jen návštěva marvelovského hrdiny Antmana, který umí věci rychle zvětšovat nebo zmenšovat. Příkladem budiž mnohem lépe umístěné tlačítko pro otevírání zadních pátých dveří, které již není utopené až pod úrovní SPZ značky, ale je přesně tam, kde byste ho čekali.

Ty hlavní změny jsou ale samozřejmě ve smyslu zvětšování. Už jen zvenku vypadá Captur mnohem větší, než Clio. I když uvnitř už si nejsem tak jistý. Nakolik je tohle výhoda nebo nevýhoda, nechám na vás. Každopádně design se za mě povedl na jedničku, protože působí celkem moderně a řekl bych až skoro sportovně. Třeba díky dvoubarevné karoserii s dynamicky zvednutou linkou za zadními dveřmi nebo také žraločím žábrám pod předními světlomety.

Že se zde čarovalo s rozměry, je důkazem například zmenšená nádrž na 39 litrů pod podlahou zavazadelníku. Kufr se zmenšil na 265 až 379 litrů v závislosti na pozici zadních sedadel, což pro číselně založené Čechy nemusí být žádný odvar, na druhou stranu v případě městského crossoveru jde tahle hodnota spíše stranou a tolik se neřeší. V mém případě jsem neměl žádný problém se zavazadly, koneckonců žádné skříně ani piano stěhovat nepotřebuju. Díky umístěním baterií pod zadní sedadla nedošlo uvnitř k žádným prostorovým ani funkčním kompromisům.

Interiér je na jedničku

Nemůžu si pomoct, ale interiér Renaultu se mi líbí a vyhovuje mi. Stejně jako sesterské Clio, také nový Captur je uvnitř osazen měkčenými plasty, které se jen tak neupatlají a nezapráší, navíc působí celkem hodnotně. I díky tomu, že není celá palubní deska jen z jednoho dílu, ale v případě testovaného vozu využívá kombinace černé s bílou, nebo řeknu světlejší barvou. V noci pak atmosféru dotváří příjemné, avšak celkem decentní, barevné LED podsvícení, které je na dveřích.

Ani k volantu, středovému tunelu, či dotykovému displeji s infotainmentem nemám, co bych vytknul. Tedy napadají mě snad jen drobnosti typu “otvory klimatizace kolem dotykové obrazovky jsou částečně zakryté právě za displejem” nebo “posuvná loketní opěrka pro pravou ruku je na mě krátká a příliš utopená někde vzadu, protože už sedím hodně blízko u volantu, abych dosáhl nohama na pedály”. Ve skutečnosti Renault má infotainment celkově zvládnutý na jedničku a jako málokdo jiný.

Na velkém digitálním palubním štítu jsou krásně vidět veškeré potřebné informace, včetně krásně přehledného sledování aktuálního využívání elektrifikované techniky vozu. Na dotykovém displeji s infotainmentem pak musím pochválit především jednoduchost používání, kdy nepotřebujete žádný manuál a můžete rovnou začít, ať už zadáváte cíl do navigace, ovládáte rádio, nebo třeba chcete sledovat podrobnosti o spotřebě vozu. Ostatní automobilky by se mohly učit. Captur samozřejmě zvládá také propojení s mobilem přes kabel a využití rozhraní Android Auto či Apple CarPlay. Akorát to neumí i bezdrátově, ale čert to vem.

To, že nemá Renault v případě infotainmentu daleko k dokonalosti, platí i o pod dotykovým displejem odděleně umístěným ovládání klimatizace, kdy stačí jen otočit kolečkem nebo stisknout páčku jako v letadle a během sekundy máte nastaveno vše, co potřebujete. Je to rychlé a bezpečné zároveň. Nicméně pokud by bylo potřeba, Renault nezapomněl ani na chytré bezpečnostní asistenty. Ti umí udržet vůz v jízdním pruhu, sledovat mrtvé úhly, ale také varovat před kolizí. Škoda jen, že tempomat u nového Capturu není adaptivní, to by bylo ještě o poznání pohodlnější a bezpečnější jezdění.

Co jsem u plug-in hybridního Renaultu sice zatím neměl možnost vyzkoušet, ale ze zkušenosti s vozy jiných značek si to dovedu představit, je mobilní aplikace My Renault. Předem si možná řeknete, proč ovládat auto přes smartphone? Ale jakmile to jednou zkusíte a auto si předem například vytopíte nebo vychladíte, pak už se nejspíše nebudete chtít bez této funkce obejít. Velmi praktické také může být sledování stavu baterie či průběhu nabíjení. Přes internet to funguje klidně i z druhého konce světa, ačkoliv reálně to spíše využijete, když budete doma na gauči.

Sázka na elektřinu se vyplácí

Captur je poprvé v elektrické verzi a rovnou podle mě dost překvapivě a pro klasické automobilky nezvykle spoléhá mnohem více na jízdu čistě elektrickou, než spalování dinosauří kapaliny. Stejně jako hybridní Clio se ve městě rozjíždí velmi ochotně i po sešlápnutí plynu jen čistě jako elektromobil, bez zapojení spalovacího motoru. A v tom je jeho největší výhoda! Navíc má 9,8kWh baterii, se kterou už to není jen na pár bezemisních kilometrů, ale klidně nějakých 30-40 km (dle WLTP až 50 km kombinovaně a až 65 km ve městě) v režimu elektromobil.

Možná už jste slyšeli, že technologie E-Tech od Renaultu čítá na 150 patentů, které čerpaly ze zkušeností francouzské automobilky v závodech Formule 1. Důležité zde je, jak hybrid od Renaultu funguje teoreticky, ale především pak v praxi. První zděšení pro petrolheady nastává již po nastartování, kdy není naprosto vůbec slyšet spalovací motor. Vůz se totiž snaží vždy rozjíždět pouze na elektřinu a nikdy si nenechá baterii vybít víc, než je potřebné pro ujetí alespoň pár kilometrů čistě na elektřinu. Jednoduše geniální.

Další „super“ musím vykřiknout v momentě, kdy se s hybridem člověk rozjíždí. Stále se čerpá energie pouze z baterie! A co teprve možnost přepnout z režimu D do režimu B a zvýšit intenzitu rekuperace, tedy brzdění a získávání energie zpátky do baterie. Takhle intenzivní mód rekuperování jsem u hybridů ještě neviděl, prakticky pak nemusíte používat pedál brzdy stejně jako u dnešních, moderních elektromobilů. Jde tedy opravdu více o elektromobil, než o spalovací auto.

Benzín se přihlásí ke slovu až když opravdu sešlápnete pedál plynu k podlaze nebo vyjedete na okresky či dálnici. Tam je totiž výhoda na straně spalování, nikoliv elektronů. Po městě tak lze reálně jezdit den co den jen čistě na elektřinu, kterou můžete ideálně doma přes noc nabíjet ze zásuvky či wallboxu. A pouze v případě potřeby využívat Captur případně i jako konvenční vůz, nebo ještě lépe jako hybrid. V rámci testu jsem samozřejmě vyzkoušel všechny tyto scénáře, včetně jízdy s vybitou baterií. A vyšlo mi z toho, že elektřina je zde opravdu jasným pánem.

Už jen z konstrukčního hlediska totiž Renault vynechal spojku či hydrodynamický měnič a zkombinoval pouze spalovací motor se čtyřstupňovou převodovkou a elektromotor se dvěma stupni na převodovce. Pokud máte Captur plně nabitý, pravděpodobně pojedete pouze na elektřinu, bez zapojení spalovacího motoru a jeho převodovky. Pokud pojedete v režimu hybrid, jsou to právě elektromotory (spojovacím prvkem je posílený startér-generátor, který zajišťuje synchronizaci převodů), co dokáže vyžehlit či řekl bych až skoro odstranit jednotlivé stupně a vy neucítíte žádné řazení u automatu. Pokud ovšem baterii vybijete a budete chtít prudce zrychlit, možná si pak budete v duchu říkat, jestli tam někde v útrobách vozu neřadí nový žák autoškoly. Až takový rozdíl v plynulosti jízdy a pohodlí to je.

Captur se ale v drtivé většině případů chová předvídatelně a působí velmi jistě a pohodlně. Někdy skoro až líně, když inženýři sáhli po 1.6 litrovém benzínovém čtyřválci pracujícím v úsporném Atkinsonově cyklu, který má výkon 91 koní a 144 Nm. Doplňuje jej elektromotor o výkonu 69 koní, celkově zde máme hybridní systém o výkonu 160 koní. Na stovku vůz zrychlí za 10,1 sekund a maximálka je 173 km/h. Že tedy může vnější vzhled mást, se opět potvrzuje. Stejně jako kulišácky ukrytý výfuk, to možná, aby se lidé kolem nedivili, proč má tohle auto značku EL a čerpá výhody elektromobilů, když je ve skutečnosti plug-in hybridem, který se v elektromobil může proměnit jen na pár desítek kilometrů.

Sázka na elektřinu je zde ale cítit každým coulem. V režimech si můžete vybrat mezi základním Pure, dále dravějším Sport, či My Sense, které se snaží chytře měnit nastavení samo v závislosti na stylu jízdy. Nechybí tlačítko pro vynucení čistě elektrického režimu EV, což ovšem vzhledem k chování Capturu prakticky snad ani není potřeba. Jízdu na elektřinu preferuje, kdy to jen jde. A vy si tak můžete vychutnat klidné, tiché jízdy.. až do rychlosti 135 km/h. Dokonce i když chcete dobíjet baterii spalovacím motorem za jízdy a elektřinu si pošetřit na později (režim E-Save), nepřestává Renault překvapovat, když se například stále rozjíždí raději pouze jako elektromobil, nikoliv spalovák.

Že to má svůj smysl, ukazuje výsledná spotřeba. Není problém jezdit s plně nabitým Capturem po městě a okreskách na kratší vzdálenosti se spotřebou kolem 3-4 litrů/100 km. Pokud budete průběžně třeba doma přes noc dobíjet (3-5 hodin, výkon až 3,7 kW), můžete si užívat dokonce levnější jízdy s elektromobilem, kdy vás může kilometr vyjít pod magickou hranicí 1 koruny. Spotřeba čistě v režimu elektromobilu se pohybovala kolem 20 kWh/100 km, což není žádný zázrak, ale není to ani nijak špatné jako u některých aut konkurence, navíc je teď zima je potřeba do toho počítat třeba i vytápění. Bez dobíjení, kdy jezdíte pouze v režimu hybrid, se pak spotřeba vyšplhala kombinovaně při jízdě po městě a dálnicích na zhruba 6 l/100 km.

Závěr

Elektrický Captur do zásuvky je skvělé auto, které je víc elektromobilem než spalovákem. A to je přístup, který jsme tu dosud neměli a který dle našich zkušeností přináší Renaultu překvapivou konkurenční výhodu. Už tedy neplatí, že synonymem pro kvalitní hybrid je pouze Toyota.

Větší sourozenec modelu Clio a jeden z průkopníků kategorie crossoverů je za mě na poli elektrifikovaných vozů společně s ostatními hybridy této stáje v pozitivním slova smyslu největším překvapením letošního roku. Je jen málo věcí, které se mu dají vytknout. Ale je hodně věcí, se kterými si mě získal – ať už jde o design, výborný interiér a infotainment, či právě technologii E-Tech s možností externího nabíjení a jízdy čistě v režimu elektromobil.

Největší „ale“ přichází až v podobě pořizovací ceny. Plug-in hybridní Captur (2020) je totiž nabízený pouze v nejvyšší konfiguraci, za kterou si Renault nechá zaplatit. Lehce přes 700 tisíc korun je cena, za kterou se dají pořídit vozy s lepším poměrem cena/výkon, třeba Captur s konvenčním pohonem, který začíná již na nějakých 400 tisících a v nejvyšší výbavě vyjde stále o 100 tisíc levněji, než právě elektrická verze. Nicméně v dlouhodobém horizontu a s jistým scénářem, kdy majitel nabíjí automobil každý den s levnou elektřinou doma, může jít o malou elektromobilovou revoluci. Pokud jste cílovka (možnost nabíjení doma, každodenní nájezdy desítky kilometrů do práce a zpátky, jen občas delší trasy) a umíte si to spočítat, ale hlavně tomu dáte šanci…

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
povedený design	vyšší pořizovací cena
výborný interiér a infotainment	není o moc rozměrnější
preferuje jízdu na elektřinu	nemá adaptivní tempomat
jízdní vlastnosti
nabíjení ze zásuvky