Otec a syn na závodech Ecodolomites GT 2021. Jak si nováčci s VW ID.4 vedli?
- Závodu Ecodolomites GT 2021 se účastnilo několik českých posádek
- Jednu z nich tvořila rodinná dvojice Miroslav a Petr Timurovi
- Přečtěte si dojmy z jejich prvního závodu tohoto typu
Posádka VW ID.4 pánové Miroslav a Petr Timurovi
Je chladné listopadové ráno, přijíždíme na parkoviště Carpoint v Domažlicích a už z dálky vidíme, že na nás netrpělivě čeká lehce zamrzlé VW ID.4 Life Pro. Spolu s mým otcem Mirkem tvoříme rodinnou posádku a vyrážíme na poslední závod letošní sezony světového poháru FIA Electric and New Energy Championship pod názvem Ecodolomites GT 2021 do nejkrásnějších hor světa, italských Dolomit.
Jako nováčci na Eco Rallye
Jedná se o náš první závod tohoto typu a je jasné, že půjde zejména o sbírání zkušeností a nasátí světové atmosféry. Regularity Cup, neboli rally pravidelnosti je specifický závod elektrických vozů, skládající se ze dvou částí. První z nich je tzv. pravidelnost. Jede se podle itineráře obsaženého v roadbooku, který posádky dostanou hodinu před startem každé etapy. Úkolem je projet danou trať a být včas v jednotlivých časových kontrolách. Itinerář je nejčastěji tzv. šipkový, obsahuje tedy tvary křižovatek a jejich vzájemné vzdálenosti.
Závod se jede za běžného provozu a povinností posádek je rovněž pravidla dodržovat. Na trati je několik zkoušek pravidelnosti (Regularity Stage), které mají speciální režim. Na těchto zkouškách musí posádky splnit předepsaný rychlostní průměr. Ten je předem daný pro každou Stage. Rychlostní průměr se různí dle charakteru trati a dalších parametrů. V Dolomitech se pohyboval kolem 32 km/h. Tak málo, ptáte se? Ano, na první pohled to vypadá na klidnou jízdu v horách, ale…
Nabíjení VW ID.4 před cestou
Jak to celé probíhá?
V první řadě jde o to, že se jede za běžného provozu. Každé případné zpomalení na trati se tedy do času počítá. A teď to nejdůležitější. Jedná se o průměrnou rychlost. Pokud chcete uspět, musíte se po celou dobu jízdy v rámci Stage pohybovat co nejblíže předepsanému průměru. Organizátor totiž na trati umístí jednotlivé kontrolní body, které měří pomocí GPS lokátorů umístěných v autě a ty zaznamenávají čas průjezdu posádky daným bodem.
Za časovou odchylku od ideálního času se rozdávají trestné body. Posádka s nejmenším počtem trestných bodů vítězí. Jednoduché? Při čtení ano. K měření ideálního času se používají nejrůznější aplikace. Ty pak posádce poskytují informace o tom, jak jsou na tom s odchylkou od jejich ideálního času. Určitým upgradem jsou pak měřící sondy, které poskytují přesnější informace o pohybu vozidla, než pouhá data na základě GPS signálu. Hotová alchymie.
Ecodolomites GT 2021
Na výpočet spotřeby musíte být inženýr
V druhé části soutěže se pak hodnotí spotřeba. Respektive spotřebovaná elektrická energie. Nikoliv však absolutní. Každé auto je jiné, má jinou baterku, jinou spotřebu, jiné ztráty při nabíjení apod. Aby člověk přesně pochopil vzorec pro výpočet tohoto parametru, musí být dle mého názoru přinejmenším atomový inženýr.
Aby spolu mohla ve spotřebě soupeřit různá vozidla, používá se tzv. index spotřeby, který vychází z dat uváděných jednotlivými výrobci (podobně jako údaj o spotřebě z technického průkazu). Tyto údaje se však rovněž liší, podobně jako u spalovacích motorů. V tomto směru se při výpočtu spotřeby jedná spíše o matematiku než o závodění. Pro představu. Vzorec výpočtu indexu spotřeby používaný v Dolomitech uvádím zde:
Pojďme si říct, že se jednoduše soutěží ve spotřebě. Má to však nejen jeden háček. Pro jednotlivé soutěže není ze strany FIA předepsán jednotný systém výpočtu spotřeby. Na každém závodě se tak může spotřeba počítat s jemnými odchylkami. Mezi jednotlivými vozidly jsou rovněž v této kategorii velké rozdíly. Při výběru vhodného vozu je tak důležité přemýšlet.
Jedeme do Itálie!
Cesta do Itálie přes Mnichov a Brenner utíkala příjemně. Baterky jsme doplňovali celkem třikrát. Do městečka Primiero jsme dorazili v úterý ve večerních hodinách. Celou středu jsme tak mohli věnovat přípravě a aklimatizaci. Závod trval celkem tři dny a italští pořadatelé si pro posádky nachystali přes 400 závodních kilometrů. Primiero, přesněji Primiero San Martino di Castrozza, je malebná obec obklopená vrcholy Dolomit, kde se nacházelo centrum závodu, start a cíl každé etapy.
Před samotným závodem umožní pořadatel posádkám nakalibrovat vlastní měřící zařízení na předem stanoveném úseku. To byla po administrativní a technické přejímce (kdy maršálové FIA kontrolují, zda vůz splňuje všechny předpisy) naše čtvrteční povinnost a pak už hurá na start.
Volkswagen ID.4 použitý při závodě
První závod začíná!
Start čtvrteční etapy byl lehce nervózní. Celá etapa byla za tmy, startovalo se v 17 hodin. 3 Stage a asi 100 km. Na první pohled vlažný rozjezd. Opak je pravdou. Jízda za tmy v náročném horském terénu byla ostrým úvodním testem. První etapa nám, jak se ve finále ukázalo, paradoxně vyšla nejlépe. I když jsme vůbec netušili, co můžeme čekat. Charakter tratí měl společného jmenovatele – úzké cesty a zatáčka za zatáčkou.
Ono když se pořád dokolečka jede do dvou tisíc nad mořem a zase zpátky do údolí, není se čemu divit. Výmluvná je pak hláška jezdce naší posádky, který ještě v průběhu soutěže přejmenoval závod s ohledem na jeho náročnost z rally regularity na „rally brutality“. Plní dojmů z prvního dne uleháme kolem 2. ranní a připravujeme se na další brzké vstávání.
Páteční den je zahájen rozpravou závodníků, kdy je ze strany pořadatelů oznámeno, že během úvodní etapy došlo k technickým problémům při měření GPS a že se budou snažit ztracená data najít. Dvě ze tří zkoušek pak byly nakonec úplně zrušeny. Zároveň se ráno dozvídáme, že jsme průběžně na třetí pozici, a to zejména díky výbornému úvodu v první Stage. Páteční den je dlouhý, jede se celý den s krátkou pauzou na oběd v městečku Ortisei, kde absolvujeme společný oběd.
Cestou z parkoviště do restaurace míjíme hotel s venkovním bazénem a pohledem rovnou na vrcholky hor. Člověk se na chvíli zasní, jaké by to bylo užívat si teplé vody, ale hned mu dojde, že mít zabořenou hlavu v itineráři, kontrolovat časy a sledovat rychlost bude o něco záživnější.
Volkswagen ID.4 použitý při závodě
Nádherné výhledy
Pořadatel si pro nás připravil ty nejlepší lokality. Malebné vesničky zapadané sněhem, nejvyšší průsmyky a šílené vracáky. Ideální kombinace pro elektromobily. Díky tomu jsme ale mohli zažít ta nejkrásnější místa okolí, průsmyky Passo Valles, Passo Rolle, Passo Campolongo, Passo Cereda, městěčko Ortisei a Val di Fassa. Páteční den byl dlouhý. I tak jsme se ale těšili na závěrečnou, sobotní etapu.
Během soutěže se vystřídalo snad veškeré počasí. Tma v noci, sníh, déšť, mlha a samozřejmě i slunce. Co by ale člověk chtěl. Jedeme přeci mistrovství světa. Světovost je cítit na každém kroku. Vždyť pořadatelů je tu snad více než samotných závodníků. Závod organizuje italský tým pod dohledem delegátů FIA.
Závěrečná, sobotní etapa nás přivítala s posledními sty závodními kilometry. Z toho 2 Stage a cíl. Pocitově jsme se zlepšovali celou soutěž a celkově jsme měli a máme z našeho výkonu dobrý pocit. Neudělali jsme žádnou zásadní chybu a řešili jsme pouze drobnosti. V nabité konkurenci světových harcovníků jsme obsadili 7. místo v regularity.
Po dobití všech vozů v parc fermé (uzavřené parkoviště se speciálními pravidly dle FIA) a po aplikaci shora uvedené kouzelné formule zohledňující spotřebu jsme celkově obsadili 9. místo. Spokojenost.
Petr Timura se „závodním“ Volkswagenem ID.4
Třešničkou na dortu pak bylo vyhlášení jednotlivých závodů v rámci italského mistrovství, kdy každá etapa představovala jeden samostatný závod. Díky perfektnímu začátku jsme obsadili 3. místo za úvodní čtvrteční výkon. Když naše jména vyhlašovali při závěrečném slavnostním ceremoniálu, nevěřícně jsme se na sebe dívali. Při předávání cen (mimochodem krásné umělecké dílo ze dřeva ztvárňující vrcholky Dolomit od italského umělce) jsem se pořadatele ptal, jestli to není chyba. Nebyla. Co víc si tedy přát.
Pánové Miroslav a Petr Timurovi
Nebyla to jediná česká stopa
Závodu se účastnili další dvě české posádky. Nutno podotknout, že česká stopa zanechala v Dolomitech více než dobrý dojem, když Michal Žďárský a Jakub Nábělek skončili na celkovém čtvrtém místě a zajistili si tak třetí místo v absolutním pořadí v celé sezoně. Další posádku tvořil Petr Beneš a Kalin Dědikov (Bulharsko), posádka, která se utvořila téměř přes noc narychlo před závodem, když Petrovi vypadl jeho původní jezdec.
Klukům spolupráce sedla a zajistili si tak v cíli perfektní 2. místo. Z Dolomit si také vezou celou řadu dřevěných pohárů. Petrovi se tak v kuloárech přezdívá „Dřevorubec“. Klukům moc gratulujeme a je vidět, že se česká vlajka opět v náročné mezinárodní konkurenci neztratila.
Ale jak si vedlo ID.4?
Naše VW ID.4 Life Pro absolvovalo dlouhou cestu do Itálie a zpět, včetně samotného závodu, bez zaváhání. Ideální parťák na jakýkoliv povrch. Pozitivně rovněž překvapil zejména v náročných podmínkách v horách na sněhu, kdy jako vozidlo se zadní poháněnou nápravou všechny zatáčky bez jakéhokoliv problému zvládlo. Nabíjení baterie v náročných podmínkách (nízké teploty kolem nuly) hodnotíme také velmi pozitivně.
Volkswagen ID.4 použitý při závodě
Čtěte také: Elektrický Volkswagen ID.4 úspěšně dokončil Baja rally, největší překážkou bylo nabíjení
Náročné horské podmínky jsme zvládli. Přivážíme si hromadu zkušeností, poznatků a hlavně zážitků. Uvidíme jaké výzvy přinese rok 2022 a nový kalendář závodů. Děkujeme za podporu a důvěru našich partnerů, Car Pointu Domažlice za skvěle připravený vůz a Phoenix Contact za to, že nám nikde po cestě nedošla šťáva. Je vidět, že tento druh motorsportu zažívá rozvoj a jsme rádi, že jsme mohli ochutnat atmosféru závodu mistrovství světa.
Za článek děkujeme čtenářům Miroslavu Timurovi a Petru Timurovi!
Související
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Otec a syn na závodech Ecodolomites GT 2021. Jak si nováčci s VW ID.4 vedli?
- Závodu Ecodolomites GT 2021 se účastnilo několik českých posádek
- Jednu z nich tvořila rodinná dvojice Miroslav a Petr Timurovi
- Přečtěte si dojmy z jejich prvního závodu tohoto typu
Posádka VW ID.4 pánové Miroslav a Petr Timurovi
Je chladné listopadové ráno, přijíždíme na parkoviště Carpoint v Domažlicích a už z dálky vidíme, že na nás netrpělivě čeká lehce zamrzlé VW ID.4 Life Pro. Spolu s mým otcem Mirkem tvoříme rodinnou posádku a vyrážíme na poslední závod letošní sezony světového poháru FIA Electric and New Energy Championship pod názvem Ecodolomites GT 2021 do nejkrásnějších hor světa, italských Dolomit.
Jako nováčci na Eco Rallye
Jedná se o náš první závod tohoto typu a je jasné, že půjde zejména o sbírání zkušeností a nasátí světové atmosféry. Regularity Cup, neboli rally pravidelnosti je specifický závod elektrických vozů, skládající se ze dvou částí. První z nich je tzv. pravidelnost. Jede se podle itineráře obsaženého v roadbooku, který posádky dostanou hodinu před startem každé etapy. Úkolem je projet danou trať a být včas v jednotlivých časových kontrolách. Itinerář je nejčastěji tzv. šipkový, obsahuje tedy tvary křižovatek a jejich vzájemné vzdálenosti.
Závod se jede za běžného provozu a povinností posádek je rovněž pravidla dodržovat. Na trati je několik zkoušek pravidelnosti (Regularity Stage), které mají speciální režim. Na těchto zkouškách musí posádky splnit předepsaný rychlostní průměr. Ten je předem daný pro každou Stage. Rychlostní průměr se různí dle charakteru trati a dalších parametrů. V Dolomitech se pohyboval kolem 32 km/h. Tak málo, ptáte se? Ano, na první pohled to vypadá na klidnou jízdu v horách, ale…
Nabíjení VW ID.4 před cestou
Jak to celé probíhá?
V první řadě jde o to, že se jede za běžného provozu. Každé případné zpomalení na trati se tedy do času počítá. A teď to nejdůležitější. Jedná se o průměrnou rychlost. Pokud chcete uspět, musíte se po celou dobu jízdy v rámci Stage pohybovat co nejblíže předepsanému průměru. Organizátor totiž na trati umístí jednotlivé kontrolní body, které měří pomocí GPS lokátorů umístěných v autě a ty zaznamenávají čas průjezdu posádky daným bodem.
Za časovou odchylku od ideálního času se rozdávají trestné body. Posádka s nejmenším počtem trestných bodů vítězí. Jednoduché? Při čtení ano. K měření ideálního času se používají nejrůznější aplikace. Ty pak posádce poskytují informace o tom, jak jsou na tom s odchylkou od jejich ideálního času. Určitým upgradem jsou pak měřící sondy, které poskytují přesnější informace o pohybu vozidla, než pouhá data na základě GPS signálu. Hotová alchymie.
Ecodolomites GT 2021
Na výpočet spotřeby musíte být inženýr
V druhé části soutěže se pak hodnotí spotřeba. Respektive spotřebovaná elektrická energie. Nikoliv však absolutní. Každé auto je jiné, má jinou baterku, jinou spotřebu, jiné ztráty při nabíjení apod. Aby člověk přesně pochopil vzorec pro výpočet tohoto parametru, musí být dle mého názoru přinejmenším atomový inženýr.
Aby spolu mohla ve spotřebě soupeřit různá vozidla, používá se tzv. index spotřeby, který vychází z dat uváděných jednotlivými výrobci (podobně jako údaj o spotřebě z technického průkazu). Tyto údaje se však rovněž liší, podobně jako u spalovacích motorů. V tomto směru se při výpočtu spotřeby jedná spíše o matematiku než o závodění. Pro představu. Vzorec výpočtu indexu spotřeby používaný v Dolomitech uvádím zde:
Pojďme si říct, že se jednoduše soutěží ve spotřebě. Má to však nejen jeden háček. Pro jednotlivé soutěže není ze strany FIA předepsán jednotný systém výpočtu spotřeby. Na každém závodě se tak může spotřeba počítat s jemnými odchylkami. Mezi jednotlivými vozidly jsou rovněž v této kategorii velké rozdíly. Při výběru vhodného vozu je tak důležité přemýšlet.
Jedeme do Itálie!
Cesta do Itálie přes Mnichov a Brenner utíkala příjemně. Baterky jsme doplňovali celkem třikrát. Do městečka Primiero jsme dorazili v úterý ve večerních hodinách. Celou středu jsme tak mohli věnovat přípravě a aklimatizaci. Závod trval celkem tři dny a italští pořadatelé si pro posádky nachystali přes 400 závodních kilometrů. Primiero, přesněji Primiero San Martino di Castrozza, je malebná obec obklopená vrcholy Dolomit, kde se nacházelo centrum závodu, start a cíl každé etapy.
Před samotným závodem umožní pořadatel posádkám nakalibrovat vlastní měřící zařízení na předem stanoveném úseku. To byla po administrativní a technické přejímce (kdy maršálové FIA kontrolují, zda vůz splňuje všechny předpisy) naše čtvrteční povinnost a pak už hurá na start.
Volkswagen ID.4 použitý při závodě
První závod začíná!
Start čtvrteční etapy byl lehce nervózní. Celá etapa byla za tmy, startovalo se v 17 hodin. 3 Stage a asi 100 km. Na první pohled vlažný rozjezd. Opak je pravdou. Jízda za tmy v náročném horském terénu byla ostrým úvodním testem. První etapa nám, jak se ve finále ukázalo, paradoxně vyšla nejlépe. I když jsme vůbec netušili, co můžeme čekat. Charakter tratí měl společného jmenovatele – úzké cesty a zatáčka za zatáčkou.
Ono když se pořád dokolečka jede do dvou tisíc nad mořem a zase zpátky do údolí, není se čemu divit. Výmluvná je pak hláška jezdce naší posádky, který ještě v průběhu soutěže přejmenoval závod s ohledem na jeho náročnost z rally regularity na „rally brutality“. Plní dojmů z prvního dne uleháme kolem 2. ranní a připravujeme se na další brzké vstávání.
Páteční den je zahájen rozpravou závodníků, kdy je ze strany pořadatelů oznámeno, že během úvodní etapy došlo k technickým problémům při měření GPS a že se budou snažit ztracená data najít. Dvě ze tří zkoušek pak byly nakonec úplně zrušeny. Zároveň se ráno dozvídáme, že jsme průběžně na třetí pozici, a to zejména díky výbornému úvodu v první Stage. Páteční den je dlouhý, jede se celý den s krátkou pauzou na oběd v městečku Ortisei, kde absolvujeme společný oběd.
Cestou z parkoviště do restaurace míjíme hotel s venkovním bazénem a pohledem rovnou na vrcholky hor. Člověk se na chvíli zasní, jaké by to bylo užívat si teplé vody, ale hned mu dojde, že mít zabořenou hlavu v itineráři, kontrolovat časy a sledovat rychlost bude o něco záživnější.
Volkswagen ID.4 použitý při závodě
Nádherné výhledy
Pořadatel si pro nás připravil ty nejlepší lokality. Malebné vesničky zapadané sněhem, nejvyšší průsmyky a šílené vracáky. Ideální kombinace pro elektromobily. Díky tomu jsme ale mohli zažít ta nejkrásnější místa okolí, průsmyky Passo Valles, Passo Rolle, Passo Campolongo, Passo Cereda, městěčko Ortisei a Val di Fassa. Páteční den byl dlouhý. I tak jsme se ale těšili na závěrečnou, sobotní etapu.
Během soutěže se vystřídalo snad veškeré počasí. Tma v noci, sníh, déšť, mlha a samozřejmě i slunce. Co by ale člověk chtěl. Jedeme přeci mistrovství světa. Světovost je cítit na každém kroku. Vždyť pořadatelů je tu snad více než samotných závodníků. Závod organizuje italský tým pod dohledem delegátů FIA.
Závěrečná, sobotní etapa nás přivítala s posledními sty závodními kilometry. Z toho 2 Stage a cíl. Pocitově jsme se zlepšovali celou soutěž a celkově jsme měli a máme z našeho výkonu dobrý pocit. Neudělali jsme žádnou zásadní chybu a řešili jsme pouze drobnosti. V nabité konkurenci světových harcovníků jsme obsadili 7. místo v regularity.
Po dobití všech vozů v parc fermé (uzavřené parkoviště se speciálními pravidly dle FIA) a po aplikaci shora uvedené kouzelné formule zohledňující spotřebu jsme celkově obsadili 9. místo. Spokojenost.
Petr Timura se „závodním“ Volkswagenem ID.4
Třešničkou na dortu pak bylo vyhlášení jednotlivých závodů v rámci italského mistrovství, kdy každá etapa představovala jeden samostatný závod. Díky perfektnímu začátku jsme obsadili 3. místo za úvodní čtvrteční výkon. Když naše jména vyhlašovali při závěrečném slavnostním ceremoniálu, nevěřícně jsme se na sebe dívali. Při předávání cen (mimochodem krásné umělecké dílo ze dřeva ztvárňující vrcholky Dolomit od italského umělce) jsem se pořadatele ptal, jestli to není chyba. Nebyla. Co víc si tedy přát.
Pánové Miroslav a Petr Timurovi
Nebyla to jediná česká stopa
Závodu se účastnili další dvě české posádky. Nutno podotknout, že česká stopa zanechala v Dolomitech více než dobrý dojem, když Michal Žďárský a Jakub Nábělek skončili na celkovém čtvrtém místě a zajistili si tak třetí místo v absolutním pořadí v celé sezoně. Další posádku tvořil Petr Beneš a Kalin Dědikov (Bulharsko), posádka, která se utvořila téměř přes noc narychlo před závodem, když Petrovi vypadl jeho původní jezdec.
Klukům spolupráce sedla a zajistili si tak v cíli perfektní 2. místo. Z Dolomit si také vezou celou řadu dřevěných pohárů. Petrovi se tak v kuloárech přezdívá „Dřevorubec“. Klukům moc gratulujeme a je vidět, že se česká vlajka opět v náročné mezinárodní konkurenci neztratila.
Ale jak si vedlo ID.4?
Naše VW ID.4 Life Pro absolvovalo dlouhou cestu do Itálie a zpět, včetně samotného závodu, bez zaváhání. Ideální parťák na jakýkoliv povrch. Pozitivně rovněž překvapil zejména v náročných podmínkách v horách na sněhu, kdy jako vozidlo se zadní poháněnou nápravou všechny zatáčky bez jakéhokoliv problému zvládlo. Nabíjení baterie v náročných podmínkách (nízké teploty kolem nuly) hodnotíme také velmi pozitivně.
Volkswagen ID.4 použitý při závodě
Čtěte také: Elektrický Volkswagen ID.4 úspěšně dokončil Baja rally, největší překážkou bylo nabíjení
Náročné horské podmínky jsme zvládli. Přivážíme si hromadu zkušeností, poznatků a hlavně zážitků. Uvidíme jaké výzvy přinese rok 2022 a nový kalendář závodů. Děkujeme za podporu a důvěru našich partnerů, Car Pointu Domažlice za skvěle připravený vůz a Phoenix Contact za to, že nám nikde po cestě nedošla šťáva. Je vidět, že tento druh motorsportu zažívá rozvoj a jsme rádi, že jsme mohli ochutnat atmosféru závodu mistrovství světa.
Za článek děkujeme čtenářům Miroslavu Timurovi a Petru Timurovi!
