Ale i odvětví fosilního průmyslu nadále investuje do vývoje nových zdrojů ropy a plynu. Může se tedy stát, že v následujících pár letech bude nabídka fosilních paliv výrazně převyšovat poptávku. Podle nové studie může tento tvrdohlavý odpor vůči novým palivům způsobit škodu u předních světových producentů ropy. Předpoklad nyní je, že kolem roku 2036 nenajde využití ropa v hodnotě 11 bilionů dolarů. Obrovská ztráta, která může spustit ekonomickou krizi.

“V nejhorším případě lidé budou investovat do fosilních paliv do té doby, než se její poptávka neuspokojí a začne klesat. Pro tyto investory to bude velká rána, jelikož se pak ropa stane téměř bezcennou. Můžeme se tedy znovu setkat s krizí velikosti té z roku 2008,” vyjádřil se tak vedoucí a autor studie, Jean-Francois Mercure z Univerzity v Exeteru. Hlavní města ropy Huston nebo Calgary tak mohou dopadnout jako Detroit po průmyslové krizi.

Elektromobil při nabíjení, ilustrační foto

Čtěte také: Za jak dlouho elektromobily ovládnou svět? Odpověď zaskočí i zaryté odpůrce

Poptávka po ropě bude nejspíš klesat

Další studie zveřejněná v časopisu Nature Energy zkoumá, jak se pokles v poptávce ropy může projevit v globální ekonomice. Rezervy fosilních paliv stejně jako těžební infrastruktura nezpochybnitelně ztratí na hodnotě a výrazně ovlivní lokální ekonomiku. Nejzranitelnější trhy jsou ale vzdálené a ty, ve kterých je těžba velmi špatně dostupná. Velkým rizikem tak je těžba z kanadských dehtových písků, americké břidlice nebo ruské arktidy. Dalším příkladem mohou být hlubokomořské studny v Brazílii nebo naleziště ropy v Severním moři.

Na druhé straně pak stojí importéři jako Evropská Unie, Japonsko, Indie nebo Jižní Korea. Tyto země a regiony mohou ze změny profitovat, jelikož přesun k obnovitelným zdrojům bude znamenat úspory, které pak mohou investovat do dalších obnovitelných zdrojů, vytvářet nové pracovní příležitosti a vylepšovat svoji energetickou nezávislost. Pro dva největší světové znečišťovatele, USA s Čínou, je situace komplikovanější. Oba mají ekonomiku diverzifikovanou jak na velké fosilní zdroje, tak i do rostoucí čisté energie.

Studie zkoumá různé budoucí varianty. Ve variantě nejmenších změn by nejvíce fosilních zásob vlastnila USA, Rusko a členské státy OPEC. Kolem roku 2036 by jejich hodnota měla běžně dosahovat 25 bilionů dolarů. Jenže díky snižujícím se nákladům na výstavbu obnovitelných zdrojů nejspíš budou mít fosilní paliva tou dobu pouze zlomkovou cenu. Jak budou ceny ropy klesat, mohou se státy OPEC rozhodnout více otevřít kohouty a prodat své zásoby dříve, kdy ještě budou mít svoji hodnotu. V druhém scénáři by pak byly převážná většina zásob v držení mimo tyto přední producenty. Spojeným státům by kolem roku 2036 zůstalo zhruba 62 % svého běžného využití.

Solární panely, ilustrační obrázek

Čtěte také: Víte, kdy začnou být elektrická auta ekologičtější než ta spalovací?

Bez spolupráce předních producentů se neobejdeme

Další scénář se zdá být o něco přívětivější. OPEC by přijal nové kvóty na produkci a řízeně by rozložil ztrátu mezi všechny producenty. I když je to lepší varianta pro všechny ropu těžící státy, i pak bude ztráta v jednotkách bilionů dolarů. USA, Rusko a Čína by tak v roce 2036 vykázalo ztrátu jednoho bilionu. To by ovšem již v tu dobu mělo být vyváženo ekonomickým růstem v obnovitelném sektoru.

Zdá se, že recept jak co nejvíce předejít ekonomické bolesti je jasný. Spojené státy spolu s ostatními producenty fosilních paliv by se měli zbavit své závislosti na nich, a to co nejdříve. Podle autorů studie by měly stačit drobné úpravy legislativy, aby se předešlo velkým finančním ztrátám. Základem kauzy bude globální pokles v poptávce ropných produktů.

Velmi bude záležet i na politice nízkonákladových producentů jako je Saudská Arábie či jiné členské státy OPEC. Pokud nyní zvýší produkci a začnou ve velkém prodávat, může to způsobit globální kolaps ropného průmyslu a ztráty kolem 11 bilionů dolarů. To je zhruba polovina veškeré produkce, a ani ta druhá pak nebude mít odbyt.

Takovému závodu se musí zabránit. Pokud se Saudská Arábie a USA vydají jinou cestou, nejspíše dojde k celosvětové ekonomické, finanční i politické nestabilitě. Aby se předešlo chaosu, hlavní exportéři musí diverzifikovat co nejrychleji své ekonomiky. Dále je důležité, aby i spotřebitelé a distributoři mezi sebe rozdělili zisky a ztráty. Velmi to záleží na mezinárodní spolupráci. Není tedy důvod k obavám. Nyní jen potřebujeme, aby se vlády zemí dohodly na nutnosti konat a začaly spolupracovat v zájmu našeho společného dobra.