Zkušenosti: Půjčovna HoppyGo jako cesta za elektromobilem?
Jak se dostat k Tesle, nebo jinému elektrickému vozidlu, a nezaplatit za to půl výplaty? Zkusili jsme jednu z cest: P2P autopůjčovnu HoppyGo.
Možná už ten proces máte také za sebou: o elektromobilitě jste hodně četli, teoreticky znáte výhody a nevýhody, ale chtěli byste si řízení elektromobilu zkusit „na vlastní kůži“. Na trhu existuje celá řada možností, jak si vyzkoušet řízení elektrického vozu. Nejčastěji jde o Teslu Model S (test). Nic proti tomu: Tesla představuje jakýsi benchmark v oblasti elektrické mobility. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pocitu víc než 240 elektrických kW pod pedálem se vyrovná v této oblasti jen máloco.
Jenže poté pravidelně přichází šok. Teslu si samozřejmě půjčit můžete – nejčastěji jen ale na jakousi „zážitkovou jízdu“ s instruktorem. Asi nejsem sám, komu by radši ruka upadla, než aby položil na stůl bezmála tři tisícovky jen za trochu vylepšenou hodinu v autoškole.
Rozhodli jsme se na to proto jít trochu jinak a zapojit do hry všechny možnosti 21. století. Zejména pak skutečnost, že veškeré možnosti máme nyní pod palcem položeným na krycím skle displeje smartphonu. HoppyGo a jeho odvození příbuzní totiž skutečně umožňují pronajmout si auto doslova během pár sekund. Celé to spočívá v systému známém pod označením P2P, peer-to-peer, nebo chcete-li českým opisem: lidé, co půjčují lidem. Tedy systému, který je pro mnoho ekonomů budoucím základem hospodářství nové generace.
Jen letmý pohled do nabídky prozradí, že vozů od Tesly je u HoppyGo hned několik v různých cenových kategoriích. Jako správný šetřílek (pokud se toto slovo dá vůbec ve vztahu k drahým EV použít), jsem sáhl po nejlevnější možnosti: Tesle Model S 70D z roku 2016 s najetými 70 000km. Půjčení takového vozu vyjde na den pár stovek pod tři tisícovky což, jak asi uznáte, vykazuje daleko větší nákladovou efektivitu než projížďka s instruktorem za podobné peníze. Víkendové půjčení špičkového elektromobilu tak vyjde na bratru 7500,-. Není to málo, ale jako povyražení jednou-dvakrát do roka je to rozhodně představitelné.
Začátek teoreticky nemůže být snadnější: pomocí aplikace zadáte svá data včetně čísla karty. Oproti službě jakéhokoli jiného typu ovšem musíte u autopůjčovny poskytnout správci i sken svých dokladů, konkrétně řidičáku a občanky. Schválení proběhne během pár hodin a vy se můžete směle pustit do objednávání svého favorita.
Stačí jen zadat čas výpůjčky, a pak si pro auto přijet. V našem případě se ovšem toto ukázalo jako oříšek. K půjčení Tesly jsme si totiž vybrali sváteční víkend, kdy si celá země připomínala sté výročí založení samostatného státu. A to představovalo problém. Majitel vozu nechtěl přistoupit na vrácení ve sváteční den, a tak jsme museli s dobou nějaký čas hýbat, což si vyžádalo několik automaticky zrušených objednávek (čas na potvrzení z obou stran je v HoppyGo 24 hodin).
Zdánlivá neochota mi nejprve přišla zarážející, vše se však mělo brzy vysvětlit. HoppyGo sice totiž primárně funguje jako půjčovna mezi fyzickými osobami. Nic ale nebrání tomu, aby se do celého půjčovacího řetězce zapojily i firmy. Po potvrzení objednávky mě proto k mému překvapení aplikace nasměrovala do jedné z velkých pražských autopůjčoven. A ta jednoduše a nikoli překvapivě nechtěla ve sváteční den držet zaměstnance v práci kvůli chlapíkovi, co by si chtěl zajezdit v Tesle.
Otravné je to naštěstí pouze pro zaměstnance firmy, kteří mnohdy neumějí se systémem HoppyGo pracovat. Pro mě jako koncového zákazníka vypadal proces zcela identicky jako kdybych si auto půjčoval přímo od fyzického majitele. Musel jsem sice překousnout menší termínovou flexibilitu, na druhou stranu jsem měl kam zaparkovat vůz, kterým jsem přijel a Tesla mi byla na oplátku vypůjčena naprosto čistá a voňavá. Problémy by teoreticky mohly nastat v případě škodní události: podepisují se totiž dvě smlouvy (a sice v případě, že půjčujete vozidlo z firemní flotily, což byl náš případ, v opačném případě vše zařídíte přes aplikaci, a to bez podepisování) a zákazník je tak vázán dvěma druhy podmínek. Nezbývá proto než doporučit – raději s půjčeným autem nebourejte (i když limity spoluúčasti pojistky majitele vozu jsou relativně příjemné) a úmyslně podmínky neporušujte.
Poté už je proces jednoduchý: vyfotíte v aplikaci auto ze všech stran, zadáte stav tachometru, z účtu se vám automaticky strhne záloha a můžete jezdit. Ten samý proces vás pak čeká při vrácení. U každého profilu pronajímatele je uvedeno, kolik s autem smíte najet (většinou je to klasických 200 km denně) i cena za přejetý kilometr. I vyúčtování probíhá pomocí aplikace, takže jediné, co jsem musel obstarat, byl podpis na dva papíry.
Použití HoppyGo jako dostupné cestě k vyzkoušení elektromobilu vůbec není špatné. Náklady jsou dost možná nejnižší ze všech komerčních možností. V ceně Tesly jsem totiž obdržel i čip na nabíjení u dobíjecích stanic ČEZ, a dokonce jsem se svolením půjčovny mohl auto přistavit s ne zcela nabitou baterií (u spalovacích vozů je plná nádrž podmínka). Kromě Tesly je samozřejmě možné půjčit si i vozy klasičtějšího střihu, například elektrický Fiat 500e, jehož test coby ojetiny na Elektrickevozy.cz chystáme, anebo například BMW i3. A pokud můžu soudit, jde rozhodně o příjemnější variantu, než absolvovat našlehanou jízdu s neznámým chlapíkem na sedadle spolujezdce.
Související
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Zkušenosti: Půjčovna HoppyGo jako cesta za elektromobilem?
Jak se dostat k Tesle, nebo jinému elektrickému vozidlu, a nezaplatit za to půl výplaty? Zkusili jsme jednu z cest: P2P autopůjčovnu HoppyGo.
Možná už ten proces máte také za sebou: o elektromobilitě jste hodně četli, teoreticky znáte výhody a nevýhody, ale chtěli byste si řízení elektromobilu zkusit „na vlastní kůži“. Na trhu existuje celá řada možností, jak si vyzkoušet řízení elektrického vozu. Nejčastěji jde o Teslu Model S (test). Nic proti tomu: Tesla představuje jakýsi benchmark v oblasti elektrické mobility. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pocitu víc než 240 elektrických kW pod pedálem se vyrovná v této oblasti jen máloco.
Jenže poté pravidelně přichází šok. Teslu si samozřejmě půjčit můžete – nejčastěji jen ale na jakousi „zážitkovou jízdu“ s instruktorem. Asi nejsem sám, komu by radši ruka upadla, než aby položil na stůl bezmála tři tisícovky jen za trochu vylepšenou hodinu v autoškole.
Rozhodli jsme se na to proto jít trochu jinak a zapojit do hry všechny možnosti 21. století. Zejména pak skutečnost, že veškeré možnosti máme nyní pod palcem položeným na krycím skle displeje smartphonu. HoppyGo a jeho odvození příbuzní totiž skutečně umožňují pronajmout si auto doslova během pár sekund. Celé to spočívá v systému známém pod označením P2P, peer-to-peer, nebo chcete-li českým opisem: lidé, co půjčují lidem. Tedy systému, který je pro mnoho ekonomů budoucím základem hospodářství nové generace.
Jen letmý pohled do nabídky prozradí, že vozů od Tesly je u HoppyGo hned několik v různých cenových kategoriích. Jako správný šetřílek (pokud se toto slovo dá vůbec ve vztahu k drahým EV použít), jsem sáhl po nejlevnější možnosti: Tesle Model S 70D z roku 2016 s najetými 70 000km. Půjčení takového vozu vyjde na den pár stovek pod tři tisícovky což, jak asi uznáte, vykazuje daleko větší nákladovou efektivitu než projížďka s instruktorem za podobné peníze. Víkendové půjčení špičkového elektromobilu tak vyjde na bratru 7500,-. Není to málo, ale jako povyražení jednou-dvakrát do roka je to rozhodně představitelné.
Začátek teoreticky nemůže být snadnější: pomocí aplikace zadáte svá data včetně čísla karty. Oproti službě jakéhokoli jiného typu ovšem musíte u autopůjčovny poskytnout správci i sken svých dokladů, konkrétně řidičáku a občanky. Schválení proběhne během pár hodin a vy se můžete směle pustit do objednávání svého favorita.
Stačí jen zadat čas výpůjčky, a pak si pro auto přijet. V našem případě se ovšem toto ukázalo jako oříšek. K půjčení Tesly jsme si totiž vybrali sváteční víkend, kdy si celá země připomínala sté výročí založení samostatného státu. A to představovalo problém. Majitel vozu nechtěl přistoupit na vrácení ve sváteční den, a tak jsme museli s dobou nějaký čas hýbat, což si vyžádalo několik automaticky zrušených objednávek (čas na potvrzení z obou stran je v HoppyGo 24 hodin).
Zdánlivá neochota mi nejprve přišla zarážející, vše se však mělo brzy vysvětlit. HoppyGo sice totiž primárně funguje jako půjčovna mezi fyzickými osobami. Nic ale nebrání tomu, aby se do celého půjčovacího řetězce zapojily i firmy. Po potvrzení objednávky mě proto k mému překvapení aplikace nasměrovala do jedné z velkých pražských autopůjčoven. A ta jednoduše a nikoli překvapivě nechtěla ve sváteční den držet zaměstnance v práci kvůli chlapíkovi, co by si chtěl zajezdit v Tesle.
Otravné je to naštěstí pouze pro zaměstnance firmy, kteří mnohdy neumějí se systémem HoppyGo pracovat. Pro mě jako koncového zákazníka vypadal proces zcela identicky jako kdybych si auto půjčoval přímo od fyzického majitele. Musel jsem sice překousnout menší termínovou flexibilitu, na druhou stranu jsem měl kam zaparkovat vůz, kterým jsem přijel a Tesla mi byla na oplátku vypůjčena naprosto čistá a voňavá. Problémy by teoreticky mohly nastat v případě škodní události: podepisují se totiž dvě smlouvy (a sice v případě, že půjčujete vozidlo z firemní flotily, což byl náš případ, v opačném případě vše zařídíte přes aplikaci, a to bez podepisování) a zákazník je tak vázán dvěma druhy podmínek. Nezbývá proto než doporučit – raději s půjčeným autem nebourejte (i když limity spoluúčasti pojistky majitele vozu jsou relativně příjemné) a úmyslně podmínky neporušujte.
Poté už je proces jednoduchý: vyfotíte v aplikaci auto ze všech stran, zadáte stav tachometru, z účtu se vám automaticky strhne záloha a můžete jezdit. Ten samý proces vás pak čeká při vrácení. U každého profilu pronajímatele je uvedeno, kolik s autem smíte najet (většinou je to klasických 200 km denně) i cena za přejetý kilometr. I vyúčtování probíhá pomocí aplikace, takže jediné, co jsem musel obstarat, byl podpis na dva papíry.
Použití HoppyGo jako dostupné cestě k vyzkoušení elektromobilu vůbec není špatné. Náklady jsou dost možná nejnižší ze všech komerčních možností. V ceně Tesly jsem totiž obdržel i čip na nabíjení u dobíjecích stanic ČEZ, a dokonce jsem se svolením půjčovny mohl auto přistavit s ne zcela nabitou baterií (u spalovacích vozů je plná nádrž podmínka). Kromě Tesly je samozřejmě možné půjčit si i vozy klasičtějšího střihu, například elektrický Fiat 500e, jehož test coby ojetiny na Elektrickevozy.cz chystáme, anebo například BMW i3. A pokud můžu soudit, jde rozhodně o příjemnější variantu, než absolvovat našlehanou jízdu s neznámým chlapíkem na sedadle spolujezdce.
