Elektrickevozy.cz

Trendy: ankety Elektrickevozy.cz | filmy o elektromobilech | elektromobilová revoluce v ČR | Tesla Model 3 | TOP 10 elektromobilů roku 2020

Test Volvo XC90 B5: vznětový tank před vyhynutím

  |  Tomáš Drahoňovský  |  10 komentářů

Ve Volvu se rozhodli dát poslední šanci naftovým motorům. Ještě, než vyhynou na baterie, dělají v kombinaci se svou akumulátorovou nemesis doprovod labutí písni největšímu severskému SUV XC90. Základní mild-hybrid verze B5 se nám dostala do rukou. A nebyla nová pouze svým motorem, ale i netradičním šesti sedadlovým uspořádáním.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr

Volvo XC90 je tu s námi už nějaký ten pátek. Byl to první vůz, u kterého se naplno projevila nová designová linie přišedší s novými čínskými majiteli značky. A i když už kroutí ve funkci největšího SUV modelu značky pátý rok, stále se neostýchá přicházet s novinkami.

Momentálně hraje také úlohu výkladní skříně nových, mild-hybridních pohonných jednotek. Jedná se vždy o dvoulitrové čtyřválce (jako ostatně i u benzínové řady), přeplňované dvěma turbodmychadly a návdavkem opatřené půlkilowatthodinovou baterií. B4 a B5 se liší výkonem, a do budoucna by měl přibýt ještě agregát s označením B6 s kompresorem a k tomu všemu ještě baterio-benzinové verze.

A právě ty by měly hrát do budoucna prim. Až se člověk diví, kolik práce si ve Volvu museli dát s novými mild-hybridními diesely, aby za pár měsíců museli jejich výrobu zase rušit. Lidé z Volva mají ale jasno: zákazníci diesel stále chtějí a není důvod jim ho proto nenabízet. S novou generací plug-in hybridů už prý ale naftu nebude chtít nikdo, zní ze zákulisí volva. Sám jsem na tu budoucnost zvědav. Volvo slíbilo už před časem kompletní elektrifikaci své nabídky s poměrně ambiciozním datem 2021. Do té doby nám ale budou diesely dělat ještě společnost a konkrétně motor B5 bude tvořit základ naftové nabídky u XC90.

Design, prostornost, výbava

Jak už jsem poznamenal výše, Volvo XC90 není úplně tím nejnovějším výkřikem módy. Jenže jeho specifický design s úzkými světlomety pořád ještě funguje. A vědomi jsou si toho i ve Švédsku. I proto se nedávný facelift daleko více promítnul pod kapotou než na ni. Novinky se odrazily tolik v jinak tvarované masce a nových barvách. Jednu z nejhezčích měl i námi testovaný vůz. Jednalo se Thunder Grey o šedou metalízu, o něco světlejší než ta, kterou na sebe oblékají novější Octavie RS. Mastodontnímu Švédovi moc slušela, a snad mi její designéři odpustí, že mi spíš než nebe před bouří připomínala babiččiny litinové hrnce.

Hrnec ovšem na rozdíl od Volva nemá nejvyšší výbavu Inscription, která se na venek projevuje zejména viditelnými chromovými lištami a vevnitř také dvoubarevným koženým interiérem. Náš kus byl také vybaven stále ještě vzhledem k velikosti vozu rozumnými dvacetipalcovými koly.

Protože jsem do “devadesátky” přesedal z menšího XC60, dlouho jsem si na rozměry vozu nemohl zvyknout. XC90 sice stále působí relativně kompaktně a dynamicky (to zejména z čelního pohledu), ale také mohutně (hlavně zásluhou předlouhého rozvoru). A mohutné není pouze opticky. Stačí se jen podívat na sílu bočních sloupků, když otevřete víko kufru. Rázem není tak těžké pochopit, proč bývají Volva přibližně o metrák těžší než srovnatelná konkurence. Dost možná i proto vnitřní prostor není až tak veliký, jak by majestátní zevnějšek napovídal.

Řidič ani spolujezdec netrpí samozřejmě v žádném směru. Už na zadních dvou sedadlech jsem si ale jako lehce nadprůměrně vysoký 186centimetrový muž, nepřipadal úplně vítán. Mimochode: ano, čtete správně. Zadní sedačky jsou skutečně jen dvě, jsou posuvní v dlouhých drahách a mezi nimi zeje prázdný prostor. Do pravého business-busu ale šestimístnému Volvu přeci jen něco chybí.

A to něco je na zadních sedadlech zejména pohodlí. A to především v případě, že do nich přesedáte z těch předních. Už na první pohled je vidět, že cestující v druhé řadě jsou odkázáni na sedadla o třídu níže. Ne snad, že by nebyla pohodlná, ale na vyhřívané a odvětrávané sedačky v první řadě, které disponují třeba i nastavitelným bočním vedením, zkrátka nemají. Leckdy jsem si dokonce říkal, zda není výhodnější pořídit si standardní, pěti nebo sedmisedadlovou verzi.

Přemýšlel jsem totiž, k jakému účelu vlastně šest sedadel v SUV slouží. Napadlo mě hned několik scénářů, kde je výhodné pořídit si XC90 6-seater. Tím prvním je určitě za pár let očekávané švédské předsednictví EU, kdy tyto vozy mohou převážet hlavy států na jednání Evropské rady s celou ekipou tlumočníků. Posuvná sedadla v druhé řadě a zejména pak štědrý prostor mezi nimi umožňují udělat si pracovní konferenci přímo ve voze, otáčet se skoro libovolně zleva doprava a ještě potrestat nejméně oblíbeného člena týmu sezením na sklopné třetí řadě sedaček.

Na ní by se chtělo sedět asi skutečně jen někomu. Sám jsem si za sebe třikrát nesedl. Když jsem si chtěl udělat aspoň trochu pohodlí v poslední řadě, musel jsem sedadlo před sebou přirazit až téměř k sedačce spolujezdce. A to zase nepřidá komfortu kolenům lidí v řadě druhé. Děti si dozadu sice sednou, ale například systém Top-theter má k dispozici jen pravá zadní sedačka, a proto mrňata naleznou své místo hned za řidičem a spolujezdcem. Bohužel, nesnadná přístupnost isofix bodů XC90 v tomto módu použití taktéž trochu limituje.

Šestisedadlové Volvo si ale určitě nebudete moci vynachválit, pokud se rozhodnete vyjet ze zasedání Evropské Rady přímo na sjezdovku. Ona možnost procházet mezi sedačkami, anebo volné místo zaplnit lyžemi bez nutnosti dávat na střechu vysokého SUV “rakev”, také není k zahození. V takovém případě se hodí i 690 l velký zavazadlový prostor. Pravda, to jen ve čtyřmužném obsazení. Při použití všech míst se kufr smrskne na 315, což je tak tak na týdenní nákup v supermarketu.

Nutno k tomu všemu ale doplnit, že XC90 je samozřejmě stále možné pořídit i ve standardním pěti a sedmi místném provedení. A v těch všech si vychutnáte i tmavé dřevo v interiéru jak to snad umí jen Volvo. V našem případě až neuvěřitelné dílenské zpracování doplňovala i sice trochu okázalá, ale pořád ještě vkusná křišťálová hlavice řadící páky od mistrů švédského skla. Škoda jen, že se skleněné akcenty neopakují i na přístrojovce, jako to může být u limuzíny S90. Oproti nižším modelům jsem si ale užíval zejména širší možností nastavení chování vozu. Uložit do paměti lze například i rychlost reakce automatických dálkových světel, nebo samočinné vyhřívání sedadel a volantu podle teploty ve voze. V tomto případě ona mytická jednoduchost, která kdysi Volvo proslavila, ustoupila absolutnímu komfortu. Ale popravdě: nijak jsem se tomu nebránil.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr

ŠTÍTKY:, ,

Diskuze

Zásady komentářů: Vyjadřujte se k tématu a buďte ohleduplní k ostatním.
Komentáře považované za spam, komentáře výhradně propagační povahy nebo vulgární komentáře budou smazány.
avatar
8 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
9 Comment authors
davidMilanrockJosefzet Recent comment authors
  Přihlásit k odběru  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
fostek
fostek

Fakt ta poslední věta je myšlená vážně?
Pako, ty zachraňuješ planetu pomocí akumulátorů?
Než začneš příště se spasitelskejma kecama, vyndej si hlavu ze zadku.

Tr.
Tr.

Souhlas s fostek, až na to “Pako” !!!

Martin
Martin

No jasně, oni si tady totiž myslej, že svět spasí, když bude mít každé auto několik set Kg baterií z kobaltu, niklu, lithia a dalších těžkých kovů – tím se stopro totiž zachrání planeta.

Řeporyjec Novotný
Řeporyjec Novotný

Z Hulína do Zlína

zet
zet

pěkný číŇan

Josef
Josef

Mám novou XC90 R-design s čistou D5 (2l 173kW twin turbo) a jezdím za 9/100 a to se s tím nemažu, tak proč bych měl jít do hybridů fakt nechápu když je o 300tis dražší?

rock
rock

Hele, autore, fakt?
“…35 g CO2/km. Tedy o hodnotu, kterou produkuje za jeden kilometr průměrné plug-in hybridní vozidlo…”

t.j. 1.5 l/100 km v režimu spalovacího motoru NEBO 6 kWh / 100 km v elektrickém režimu. Kterej plugin konkrétně tohle zvládne?

Mobilní zobrazení