Volkswagen Arteon eHybrid vs. závaly sněhu. Vyzkoušeli jsme zdánlivě nemožné!
- Při testování nám příroda připravila nečekané překvapení
- Z Moravského krasu se na týden staly Krkonoše
- Jak si se sněhovou nadílkou poradil Volkswagen Arteon eHybrid?
Volkswagen Arteon, zimní romantika. Ale silnice je vzdálená půl kilometru | foto: Elektrickevozy.cz
Asi málokdo dobrovolně provozuje takové adrenalinové sporty, jako je vyjetí 500 metrů do kopce hlubokým sněhem po polní cestě s těžkou předokolkou. Nota bene, zcela novou a zapůjčenou na test. Když ale bydlíte na samotě u lesa, často nemáte jinou možnost. Obzvlášť pokud, jako tentokrát, zasáhne nečekaně příroda.
Volkswagen Arteon a nečekané zimní nástrahy
Když jsem v úterý (před následující dvoudenní pracovní cestou v jiném voze) zaparkoval Arteon na bezpečném místě u domu, ještě jsem netušil, že test bude skutečně zimní. A také lehce adrenalinový. Ve čtvrtek večer jsem se totiž vrátil zavátými a uklouzanými silnicemi do pravé vánoční idyly. Chvilku předtím, než mou předchozí trasu zablokovaly dva vzpříčené kamiony. Ovšem pohoda nebyla ideální. V pátek nebo v sobotu budu muset nějak vyprostit těžký Volkswagen z 30 centimetrů sněhu.
Vzhledem k ceně vozu nepřichází do úvahy tažení na laně ani sněhové řetězy, které by poškrábaly elegantní hliníková kola. Takže musí máknout sám plug-in hybrid z Wolfsburgu a ukázat, co se v něm ukrývá.
O napjaté chvíle nebyla nouze | foto: Elektrickevozy.cz
Na trase čeká několik nástrah. Hned při výjezdu z parkoviště to chce hodinářskou přesnost, vlevo vpředu zbývá 15 cm k betonové podezdívce a současně se pravé zadní kolo musí vyhnout betonového základu sloupku. Potom vyjet 150 metrů do kopce úzkou cestou a hlubokým sněhem, neztratit příliš rychlost v pravoúhlé zatáčce a pokračovat pod plynem až k silnici. Úplně na konci ještě natěsno projet mezi železnými sloupky (10 cm od zrcátek) a budeme v klidu na silnici.
Počasí nám naštěstí přeje
Čas je stanoven na sobotní ráno. Na výjezdu je třeba upravit cestu lopatou až na pevnou zem, aby auto nesklouzlo na ledu. Cestu jsme už včera projeli Nissanem s pohonem všech kol, čímž jsme sice částečně ujeli vrstvu sněhu, ale přes noc je z kolejí ledové koryto. Ranní teplota je -1 °C, sníh ztuhl a naštěstí neklouže tolik jako včera. Mohlo by to vyjít.
I když má Arteon spoustu senzorů a kamery zobrazují okolí vozu z ptačí perspektivy, vyjetí je opravdu natěsno a proto má manželka za úkol hlídat nárazník a zadní kolo. „Ať to neťukneme,” podotýká. Volkswagen s trakční baterií nabitou téměř na maximum, startuje na čistě elektrický pohon. Z parkoviště se dostáváme bez problémů. Výkon elektrického motoru se dávkuje krásně s citem a proklouznutí nehrozí. Ještě si stačím fotit palubní desku a zpívající senzory na ní.
VW Arteon Shooting Brake je krásný automobil | foto: Elektrickevozy.cz
Teď už by to mělo být dobré. Rozjet se, vyhoupnout kopeček, smýknout se doprava a hezky pod plynem nahoru. Po rozjetí se k baterii přidává spalovací motor a dodává další výkon. Adrenalin se nekoná. Občas kola prohrábnou, ale jede se dál až na silnici. Bylo to tak dobré a sebevědomé, že se vracím zaparkovat blíž domovu, abych si vyměnil boty. Potřebuji jet do města. Jenže…
Čtěte také: Test VW Arteon Shooting Brake! Co na fosila říká elektromobilista?
Ano, Volkswagen se umí zahrabat!
Když se vracím k autu, je o hodinu víc než ráno, a trochu se oteplilo. Není sice žádné azuro, přesto sníh změkl. Zkouším se s citem rozjet, ale ouha. Kola párkrát hrábnou a musím přestat. Během chvilky bych se zahrabal hluboko do sněhu. Dozadu by to šlo, ale brzy bych skončil mimo cestu. Dopředu je to do kopečka a tam se teď autu nechce. Otočit se na místě nedá (pozpátku bych určitě vyjel), ale i tak je řešení jednoduché a jak se ukazuje, tak i účinné.
Mám připravenou nádobu s kamínky. Takže pár lopatek pod kola a před auto dvě třímetrové stopy, ať se trochu rozjedeme. Auto teď do kopce klouže mnohem víc než poprvé, trochu jančí na měkkém sněhu, ale šťastně se dostávám nahoru až na silnici. Vyšlo to i na podruhé. I když se štěstím!
Když se vracím kolem poledne domů, vidím, že dva kolegové řidiči takové štěstí nemají. Nemůžou vyjet. Já to mám z kopce, takže je objíždím hlubokým sněhem. Spoléhám na to, že ráno bude sníh opět ztuhlý. A pokud ne, ještě máme variantu vyjet pozadu. Ať je nějaký adrenalin. A hlavně, ať Arteon parkuje pěkně v dohledu. Je to totiž auto snů.
Související
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Volkswagen Arteon eHybrid vs. závaly sněhu. Vyzkoušeli jsme zdánlivě nemožné!
- Při testování nám příroda připravila nečekané překvapení
- Z Moravského krasu se na týden staly Krkonoše
- Jak si se sněhovou nadílkou poradil Volkswagen Arteon eHybrid?
Volkswagen Arteon, zimní romantika. Ale silnice je vzdálená půl kilometru | foto: Elektrickevozy.cz
Asi málokdo dobrovolně provozuje takové adrenalinové sporty, jako je vyjetí 500 metrů do kopce hlubokým sněhem po polní cestě s těžkou předokolkou. Nota bene, zcela novou a zapůjčenou na test. Když ale bydlíte na samotě u lesa, často nemáte jinou možnost. Obzvlášť pokud, jako tentokrát, zasáhne nečekaně příroda.
Volkswagen Arteon a nečekané zimní nástrahy
Když jsem v úterý (před následující dvoudenní pracovní cestou v jiném voze) zaparkoval Arteon na bezpečném místě u domu, ještě jsem netušil, že test bude skutečně zimní. A také lehce adrenalinový. Ve čtvrtek večer jsem se totiž vrátil zavátými a uklouzanými silnicemi do pravé vánoční idyly. Chvilku předtím, než mou předchozí trasu zablokovaly dva vzpříčené kamiony. Ovšem pohoda nebyla ideální. V pátek nebo v sobotu budu muset nějak vyprostit těžký Volkswagen z 30 centimetrů sněhu.
Vzhledem k ceně vozu nepřichází do úvahy tažení na laně ani sněhové řetězy, které by poškrábaly elegantní hliníková kola. Takže musí máknout sám plug-in hybrid z Wolfsburgu a ukázat, co se v něm ukrývá.
O napjaté chvíle nebyla nouze | foto: Elektrickevozy.cz
Na trase čeká několik nástrah. Hned při výjezdu z parkoviště to chce hodinářskou přesnost, vlevo vpředu zbývá 15 cm k betonové podezdívce a současně se pravé zadní kolo musí vyhnout betonového základu sloupku. Potom vyjet 150 metrů do kopce úzkou cestou a hlubokým sněhem, neztratit příliš rychlost v pravoúhlé zatáčce a pokračovat pod plynem až k silnici. Úplně na konci ještě natěsno projet mezi železnými sloupky (10 cm od zrcátek) a budeme v klidu na silnici.
Počasí nám naštěstí přeje
Čas je stanoven na sobotní ráno. Na výjezdu je třeba upravit cestu lopatou až na pevnou zem, aby auto nesklouzlo na ledu. Cestu jsme už včera projeli Nissanem s pohonem všech kol, čímž jsme sice částečně ujeli vrstvu sněhu, ale přes noc je z kolejí ledové koryto. Ranní teplota je -1 °C, sníh ztuhl a naštěstí neklouže tolik jako včera. Mohlo by to vyjít.
I když má Arteon spoustu senzorů a kamery zobrazují okolí vozu z ptačí perspektivy, vyjetí je opravdu natěsno a proto má manželka za úkol hlídat nárazník a zadní kolo. „Ať to neťukneme,” podotýká. Volkswagen s trakční baterií nabitou téměř na maximum, startuje na čistě elektrický pohon. Z parkoviště se dostáváme bez problémů. Výkon elektrického motoru se dávkuje krásně s citem a proklouznutí nehrozí. Ještě si stačím fotit palubní desku a zpívající senzory na ní.
VW Arteon Shooting Brake je krásný automobil | foto: Elektrickevozy.cz
Teď už by to mělo být dobré. Rozjet se, vyhoupnout kopeček, smýknout se doprava a hezky pod plynem nahoru. Po rozjetí se k baterii přidává spalovací motor a dodává další výkon. Adrenalin se nekoná. Občas kola prohrábnou, ale jede se dál až na silnici. Bylo to tak dobré a sebevědomé, že se vracím zaparkovat blíž domovu, abych si vyměnil boty. Potřebuji jet do města. Jenže…
Čtěte také: Test VW Arteon Shooting Brake! Co na fosila říká elektromobilista?
Ano, Volkswagen se umí zahrabat!
Když se vracím k autu, je o hodinu víc než ráno, a trochu se oteplilo. Není sice žádné azuro, přesto sníh změkl. Zkouším se s citem rozjet, ale ouha. Kola párkrát hrábnou a musím přestat. Během chvilky bych se zahrabal hluboko do sněhu. Dozadu by to šlo, ale brzy bych skončil mimo cestu. Dopředu je to do kopečka a tam se teď autu nechce. Otočit se na místě nedá (pozpátku bych určitě vyjel), ale i tak je řešení jednoduché a jak se ukazuje, tak i účinné.
Mám připravenou nádobu s kamínky. Takže pár lopatek pod kola a před auto dvě třímetrové stopy, ať se trochu rozjedeme. Auto teď do kopce klouže mnohem víc než poprvé, trochu jančí na měkkém sněhu, ale šťastně se dostávám nahoru až na silnici. Vyšlo to i na podruhé. I když se štěstím!
Když se vracím kolem poledne domů, vidím, že dva kolegové řidiči takové štěstí nemají. Nemůžou vyjet. Já to mám z kopce, takže je objíždím hlubokým sněhem. Spoléhám na to, že ráno bude sníh opět ztuhlý. A pokud ne, ještě máme variantu vyjet pozadu. Ať je nějaký adrenalin. A hlavně, ať Arteon parkuje pěkně v dohledu. Je to totiž auto snů.
