Test Toyota Yaris GR Sport: hybridní prcek se sportovním duchem?

Yaris patří mezi nejoblíbenější malá auta, tedy auta často využívaná pro cestování po městě nebo obecně na kratší vzdálenosti. A tak bylo logické, že jej Toyota již před lety začala nabízet i s hybridním pohonem, který je také nejvhodnější právě do města. Nicméně uběhlo již dlouhých 8 let a Yaris prošel jen pár menšími úpravami, až může být s podivem, že se takové auto vůbec udrželo v hledáčku zákazníků. Ne že by všechny varianty byly dokonalé, ale právě neuvěřitelnou pestrostí včetně nejnovějšího hybridního modelu Yaris GR Sport japonská automobilka dokazuje, že to nejlepší nemusí být vždy to nejnovější.

„Yaris jako takový je vůbec neprodávanějším autem japonské automobilky.“ psal jsem před dvěma lety v testu tehdejšího ročníku Yarisu a „hybridy pak patří mezi jasný směr Toyoty, kterým se v posledních letech ubírá a chce i nadále ubírat.“ Nyní se píše rok 2019, Japonci prodali už více než 12 milionů hybridů po celém světě a mají přes 20 let zkušeností s tímto pohonem, který je mezi zákazníky čím dál tím oblíbenější. A hybridní pohon se navíc dostal do poněkud nečekaného experimentu v podobě malého sportovního Yarisu. Tímto bych tedy vzhledem k mému původnímu prohlášení pouze dodal, že Toyota dále pokračuje v okořeňování své flotily s pomocí přísady zvané hybrid. I když to ne vždy dává tak úplně smysl.

Sporťák zvenku, sporťák zevnitř

Dovolte mi nejprve ještě vrátit se k tomu, proč a jak vůbec sportovní Yaris vznikl. Toyota se v roce 2018 vrátila do Mistrovství světa v rallye a s týmem Toyota Gazoo Racing (GR) ve velkém stylu zvítězila se svým sportovním Yarisem WRC. Po 400 kusech vyrobených právě v této edici se jen zaprášilo, dokonce se žádné auto nedostalo ani do showroomů. A tak si zřejmě u Toyoty řekli, že zkusí připravit speciální sportovní variantu, která by byla vhodná i řekněme pro méně zkušené a věkově mladší závodníky. A tak vznikla hybridní Toyota Yaris GR Sport. Od roku 2011, kdy přišel první novodobý Yaris a postupně byl pouze částečně vylepšován, to najednou vypadalo na pořádný zásah tam ze shora.

Pokud se podíváte na tohohle malého ďáblíka zvenku, sportovní nádech mu nelze upřít. Ostré křivky, doplněné v případě některých barevných variant i o zajímavé křiklavější prvky, se mi prostě líbí, ačkoliv je to jinak pořád ten stejný a starý model, který jsem testoval už před pár lety. Pak usednete za volant a okamžitě vás velmi těsně uchopí sportovnější sedačky. Přičtěme k tomu tvrdší podvozek, a skoro by to vypadalo, že tentokrát nepůjde jen o běžný a pomilionkrátéprvní jen nepatrně vylepšený Yaris. Zdání ovšem klame. Výkon hybridního minisporťáku zůstal bohužel stejný, jako u běžné varianty, tj. zhruba 100 koní. Bez manuálního řazení nemůže být řeč ani o nějaké agilnosti alespoň za nižších rychlostí.

Do města nebo na závodní okruh?

Sportovně laděný Yaris překvapí v mnoha směrech. Asi největším překvapením je použití stejné hybridní pohonné sestavy, jako u sesterského nezávodního modelu. Z 0 na 100 budete potřebovat stále více než 10 sekund, u hybridní varianty nemůžete manuálně řadit, navíc ani se spotřebou při vyšších rychlostech to není tak úplně slavné a ještě o tom bude řeč. U Toyoty se zkrátka rozhodli vyrobit další variantu populárního Yarisu, bez ohledu na to zdokonalit auto ve všech možných směrech. Tentokrát dostali inženýři volnou ruku a vyrobili něco jako sporťák pro mladší a menší zákazníky, či zákaznice. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Hybridní systém s automatickou a bezestupňovou e-CVT převodovkou jsem už měl možnost vyzkoušet u různých aut Toyoty tolikrát, že mohu s klidem potvrdit, že jde i v tomto případě o de facto to samé, co najdete u jiných stájových modelů. Slabší elektromotor přidává k výkonnějšímu spalovacímu motoru pár koní navíc k celkovému výkonu zhruba 100 koní. Stačí jen zařadit rychlost a jedete, vše je maximálně jednoduché jako u jiných hybridů Toyoty, během jízdy používáte pouze brzdu a pedál pro akceleraci. A především volant, který je v tomto provedení možná ještě důležitějším než u ostatních Yarisů.

Důvodem je tužší podvozek, který přenáší veškeré nerovnosti a díry na vozovce do celé kabiny, a tak se řidiči sportovního Yarisu GR Sport obzvláště pak v České republice jistě naučí s ním pracovat co nejlépe a problematickým pasážím se raději vyhýbat. A nebo s ním jezdit raději na dálnice a delší trasy, kde bývá povrch kvalitnější. Za provětrání se vám auto odvděčí tím, že díky tvrdšímu podvozku lépe drží v zatáčkách, a tak můžete s tímto malým ďáblíkem zažít alespoň někde překvapivě mnoho zábavy a adrenalinu. Na druhou stranu vám ovšem nepoděkuje tatínek a zejména pak jeho peněženka.

Ačkoliv nebo spíše právě proto, že jde o hybrid, tak sportovní Yaris budí poněkud kontroverzní dojem. Díky tužšímu podvozku je vhodný mimo město, jenže hybridy jsou už z principu lepší volbou do města než na dálnice. O dobíjení baterie se totiž stará rekuperační systém, který dobíjí při brždění, případně přímo agregátem, nikoliv ze zásuvky nebo jiným způsobem. A získaná energie se pak používá pro pohon elektromotoru, který snižuje spotřebu především při rozjezdech a při nižších rychlostech, nikoliv při rychlostech vyšších a bez používání brzdy.

Suma sumárum, po městě jsem dosahoval spotřeby kolem 4,5 – 5 l/100 km, naopak na dálnici pak spotřeba vzrostla dokonce na 6-7 l/100 km. A to není zrovna málo. Hybridní sestava v tomto případě tedy nehraje zas takovou roli, jako dokáže u jiných modelů a variant. Skoro jako by odladění nahrávalo spíše tomu, aby se spalovací motor zapínal dříve, než tomu tak je u jiných hybridů, včetně nesportovních variant Yarisu. Pokud chcete jezdit čistě na elektřinu, musíte mít opravdu velmi citlivou nohu a nechat doma veškeré závodní ambice. Pak možná dokážete při troše štěstí i rozjezd pouze v režimu EV, ovšem mnohem častější je jízda v EV režimu čistě automaticky, kdy jedete po městě řekněme předepsanou rychlostí a někde po rovině a uberete z plynu. Pak elektromotor vezme práci za spalovací a nějakou chvíli udrží jízdu bezemisní a tichou. Vzhledem ke kapacitě baterie to ovšem netrvá déle než pár desítek sekund.

Malý, ale vybavený

Není tomu tak dávno, kdy jsem u Toyoty opět vytýkal zastaralý a nepoužitelný infotainment. A je jedno, jestli jste seděli v nejlevnějším modelu, nebo naopak nejdražším prémiovém Lexusu za pěkných pár milionů. Naštěstí se doba mění a Japonci začínají osazovat své automobily podporou moderních technologií Apple CarPlay a Android Auto, díky čemuž pak můžete k autu připojit přes USB kabel prakticky téměř jakýkoliv dnešní chytrý telefon a jednoduše ovládat některé základní funkce přímo přes něj, ať už jde o mapy s navigací, přehrávání hudby, nebo třeba telefonování. Konečně! Funguje to skvěle, ihned po připojení se auto spáruje s telefonem a začne tam, kde skončilo minule, třeba u přehrávání hudby. Myslím si, že jakmile dnešní mladší generace jednou vyzkouší tento systém, už nebude chtít nic jiného. A najednou se tedy nevýhoda u Toyoty proměnila v konkurenční výhodu.

 

Výhodou pak nadále zůstávají bezpečnostní systémy Toyota Safety Sense, které najdeme nejen u nejdražších automobilů této stáje, ale také u těch nejlevnějších, což je uznáníhodné. V případě polozávodního hybridního Yarisu jsou k dispozici funkce jako je například varování před možnou kolizí, včetně možnosti nastavení pro rozpoznání vzdálenosti od překážky, dále držení auta v jízdním pruhu, nebo koneckonců také parkovací kamera a parkovací senzory. Nechybí ani například bezklíčové nastupování a startování Smart Entry & Start. Do výbavy si můžete také přidat třeba vyhřívaná přední sedadla, elektricky ovládaná vnější zpětná zrcátka automaticky sklopná, a mnoho dalšího. A co je dobré, většina z toho platí nejen pro sportovní model, ale i pro ten klasický.

Méně je více?

Tím se dostává k závěru dnešního testu. Pokud vyzkoušíte klasický Yaris, hybridní Yaris a sportovní Yaris GR, nejspíše si uvedomíte, že polozávoďák od Toyoty je spíše pro mladé, kteří se chtějí trochu bavit a nemají ještě takové jízdní zkušenosti. Takový model nejspíše koupí otcové milovaných dcer „malých závodnic“, které se chtějí vozit v něčem, co má sportovního ducha, ovládá se velmi jednoduše a je bezpečné, ovšem nemají až takové zkušenosti s řízením a jsou v tomto směru začátečnice. Až vyrostou, možná jim tatínek pořídí i speciál ze závodů WRC.

Je více než evidentní, že pro všechny ostatní je naopak lepší volbou pořízení klasické varianty, ať už nehybridní nebo hybridní. Místo 500 tisíc totiž dáte něco kolem 400 tisíc, záleží na konfiguraci. A zde bych akorát zvažoval, jestli chcete v autě automat a zapomenout na řazení, přičemž budete cestovat spíše na delší vzdálenosti po okreskách či dálnicích, nebo jestli budete nejčastěji trávit čas ve městě. V prvním případě můžete ušetřit už při pořizovací ceně, ve druhém případě pak sice pár desítek tisíc připlatíte, ale dlouhodobě budete jízdou s hybridem po městě spořit.