Design a prostor

I tak to ale chce čas přijít Foresteru na kloub. Jeho základní podoba se vlastně od první generace příliš nezměnila. Zatímco spousta jiných SUV se snaží tvářit jako teréňáky, ale mimo silnici se s nimi pro jistotu nikdo nevydává, u Subaru je to naopak. Forester odjakživa vypadá jako trochu opuchlý kombík na chůdách, který se na polní cestu zatoulal tak nějak omylem. Přitom na ní ale většinu rivalů ze své kategorie deklasuje.

Pravda, na design aktuální generace si chce chvilku zvykat – samý zlom, samá hrana, leckde otvor, o kterém není jasné, kam vede. Snad proto, že Subaru chce ukázat, že v kategorii stylových SUV střední třídy má co nabídnout. Testovaný vůz měl navíc i oranžové lišty v exteriéru i interiéru, které ostře kontrastovaly s jinak decentní khaki metalízou. Zprvu na mě působily pouťově, dnes bych ale dvacetitisícový příplatek zvažoval.

Právě tyto detaily, stejně jako chromované kliky a ližiny, nebo agresivní LED signatura nových světlometů a černé víko kufru dodávají Subaru nejen civilní, ale leckdy vážně koukavý zjev. Takový, který zakrývá věčnou pravdu: že se pod civilním zevnějškem skrývá pořád houževnatý off-road. Oproti minulé generaci stojí dokonce o 3 cm výše, a i když tak nepůsobí, patří mezi vůbec nejvýše posazené vozy své kategorie. Ty ho ovšem zase překonávají délkou a zejména pak zavazadlovým prostorem. I když 509 litrů se zvlášť s téměř stoprocentně pravidelným půdorysem nezdá málo, třeba takový Kodiaq nabídne ještě o téměř 100 litrů víc.

To ale nebere Foresterovi nic z jeho stoprocentně rodinného charakteru. I takové detaily jako úchyty Isofixu, pro které nemusíte vydlabat dlátem do kožených sedaček díry, ale jsou viditelné a dostupné během pár vteřin, otce lopotícího se se dvěma sedačkami potěší. Stejně jako doširoka otevírající se zadní dveře nebo oproti minulé generaci urychlené zavírání elektrických pátých dveří.

Interiér a výbava

Kdo někdy seděl v novodobém Subaru, bude i ve Foresteru brzy jako doma. Interiér postrádá jakékoli obliny a mně osobně vzdáleně připomíná obrněné vozy, případně pásovce. Možná tím, jak je složený z mnoha „plátů“ v ostřeřezaných úhlech. To v námi testovaném kusu ještě zvýrazňovala dvojí barva kůže a již zmíněné oranžové lišty. I když by někdo mohl mít Foresteru podobnou roztříštěnost za zlé, nemůže zejména červeno-hnědé kůži na sedačkách upřít pořádný šmrnc. Striktně technicistnímu interiéru rázem dodá půvab až britského obýváku s otomany.

Právě k pohodlným křesílkům by se kožené sedačky v nejvyšší testované výbavě Executive daly přirovnat. Vyčítat by se jim dala praktická absence bočního vedení, ale nesmíme zapomínat, že tady nejsme v Impreze v rallye úpravě, ale rodinném dostavníku s terénními ambicemi. Daleko více člověk ocení to, že se sedačka sama odsouvá při nastupování, a dokonce upravuje svou polohu podle toho, který řidič nastoupí.

Ano, zní to trochu děsivě, ale právě na systému rozpoznávání preferencí až pěti šoférů si teď v Subaru zakládají. A aby toho nebylo málo, tak jejich identifikace probíhá pomocí skenu obličeje kamerkou ukrytou v kapličce nad středovým tunelem. Po identifikaci se nastaví klimatizace, audio, a právě i poloha sedačky. I když, pravda, v mém případě se řidičskému sedadlu příliš nastavovat nechtělo. Subaru totiž rozpoznává řidiče i na základě klíčku, připojeného telefonu, a kromě toho všeho se třeba právě sedadlo dá nastavit i postaru za pomocí dvou tlačítek s pamětí na dveřích. Není divu, že i na tak vyspělé auto je toho někdy trochu moc.

Ostatně, trochu moc je toho leckdy i na samotného řidiče. To, že ho auto sleduje, se projevuje i při jízdě. To, že současná auta umějí reagovat na únavu řidiče, je už stará vesta. Subaru jde ještě dál. Povšimne si i toho, že jste spustili oči z vozovky a začne na to zvukovým signálem upozorňovat. Nejen, že se tak jen těžko podíváte na mobilní telefon (což je dobře), ale rozmyslet si musíte i dlouhé pohledy do zpětného zrcátka, což už leckdy tak dobré není. Leckdy se Foresteru nelíbilo, ani když jsem dlouho řídil jednou rukou a už vyzýval ke klasickému obouručnímu aranžmá. Bezpečnost je dobrá věc, leckdy ale spíše než jako parťák, co má starost o vaši rodinu, působil Forester trochu jako dráb.

Mnohdy ale nové vymoženosti oceníte. Třeba když vám auto pípnutím ukáže, že se vozidlo před vámi rozjelo – ano, to většinou v případě, že při stání na červené kontrolujete Twitter. Anebo když dokáže samo zabrzdit před autem stojícím za vámi, pokud to při couvání trochu přepísknete s plynem. Kapitolou sama pro sebe je samostatná kamera ukrytá v pravém zpětném zrcátku. Ta se neustále dívá na pravé kolo a je schopná vám jej ukázat, abyste správně najeli na terénní zlom, anebo (to asi častěji) netrefili ráfkem chodník při podélném parkování. A samozřejmě, jako všechno ostatní má i kolová kamerka své samostatné spouštěcí tlačítko.

Na druhém pólu toho všeho pokroku stojí drobnosti, které nejprve považujete za milé retro, než vám dojde, jak účelné ve skutečnosti jsou. Třeba malá prohlubeň ve středovém tunelu, do které se vejdou drobné mince. Pamatujete? Před dekádami to bývala běžná výbava. Z podobné říše pocházejí sluneční clony, které se dají manuálně rozšířit tak, aby vám nesvítilo sluníčko mezerou mezi širmem a zpětným zrcátkem – to naposledy v trochu jiné podobě pamatuji z první Octavie. Koneckonců, i druhý displej v kapličce, který se ovládá separé tlačítkem na volantu působí trochu jako vzkaz ze záhrobí.

To ale jen do chvíle, než zjistíte, že si na něm můžete nastavit téměř cokoli chcete. Od přesné teploty oleje, náklonu auta ve stupních, až po upozornění na výročí svatby a narození dětí (ano, opravdu). Anebo ho prostě použít jako doplňkovou obrazovku audiosystému v okamžiku, kdy budete hlavní osmipalcový displej používat pro zrcadlení vašeho smartphonu – osobně jsem vestavěný infotainment moc nepoužíval poté, co jsem zaboha nedokázal přimět navigaci k tomu, aby mě dovedla konkrétnímu bodu, a ona tvrdošíjně trvala na tom, že musím znát přesnou adresu.

Jízda a spotřeba

Stálá čtyřkolka, dva režimy pro jízdu ve sněhu a v prachu, ale hlavně baterka a elektromotůrek. Subaru Forester vchází do roku 2020 jen s jednou pohonnou jednotkou, a tou je právě atmosférický benzinový dvoulitr oscilující na hranici mezi mild a full hybridem. Pro ty, kteří rychle před příchodem přísnějších evropských regulí skupovali dvouapůllitrové Outbacky, aby si mohli atmosférický Subaru-boxer spirit užívat co nejdéle, to představuje další důkaz o degeneraci automobilového průmyslu. Pro ostatní příslib toho, že elektromobilita nemusí být špatná věc.

Subaru jde totiž na věc poměrně vychytrale. Elektromotorek je skryt v bezstupňové převodovce Lineatronic, a tím pádem nemění rozložení hmotnosti. Z téhož důvodu má i baterie, jenž ho pohání, relativně malou kapacitu 0,6 kWh. A výsledek? 12,3 kW a 65 Nm navíc, relativně malý nárůst hmotnosti a žádná změna rozložení váhy. A údajně o 11 % nižší spotřeba.

Teoreticky to možné je. Celý test jsem končil s průměrem 9,4 l/100 km. Na dálnici, kde elektrika moc nepomůže, jsem se sice snadno dostával na 11 l při relativně spořádané jízdě mírně nad limitem. Zato ve městě, zejména v kolonách, spotřeba dovedla padat až k pěti litrům. Jak je to možné? Elektromotůrek jednak nechává zhasínat spalovací boxer, kdykoli to jde. Z kopce rekuperuje a při opravdu pomalé jízdě dokáže zabrat i autonomně.

To samozřejmě ne vždy. Pokud znáte hybridní Toyoty, Subaru Forester toho zvládne tak o dvě třetiny méně. Stačí jen trochu neopatrně ťuknout do zrychlovače. Papírově je Forester schopný jet na elektřinu až 40 km/h a 12 km, ale to jsou podle mého spíše hodnoty při konstantní jízdě z kopce. V praxi se často ukazuje, že elektrický pohon stačí toliko na parkování. Ale i to představuje kolikrát větší úsporu, než si představujeme. Už jen proto, že subjektivně dokázal Forester čistě na elektřinu jet déle než nedávno testované XV.

V běžném provozu funguje elektromotor spíš jako jakési miniturbo. Pomáhá relativně letargickému a kvůli bezestupňové převodovce CVT pro běžného motoristu trochu nečitelnému dvoulitru v nižších otáčkách. Pokud máte chuť si hrát, ťuknutím do zvláštního tlačítka na volantu (jak také u Subaru jinak) můžete změnit křivku průběhu točivého momentu na strmější růst této hodnoty při zrychlování z nízkých rychlostí. Ani to sice z Foresteru závoďák neudělá, ale pomůže to.

Nechápejte mě však špatně. Forester není motorově nudný. A jestliže jsem variátoru CVT vytýkal nepřehlednost proměnlivých stupňů, vše mu odpouštím pro jeho schopnost nechat po kickdownu vyhnat boxer až na hranici červeného pásma otáčkoměru někam k 6000. Tohle si s DSG neužijete. I tak ale zrychlení z 0 na 100 zabere jedenáct a půl vteřiny a předjíždění je tak potřeba si pořádně naplánovat.

Na dálnici je pak Forester nejspokojenější v rychlostech do 130 km/h. Jakmile se blíží 150, začne se projevovat jeho vyšší stavba nervozitou karoserie a poměrně vysokým aerodynamickým hlukem. U vozu této kategorie zkrátka oceníte víc obrovská zpětná zrcátka a bezkonkurenční prosklenou plochu než proudnicové tvary. A spíše, než dálnice je revírem japonské čtyřkolky terén nebo také zaklikacené a ideálně stoupavé okresky. Stoupání do Jizerských hor už jsem si takhle dlouho neužil. Ne nadarmo se Subaru chlubí o 70 % vyšší boční tuhostí své nové platformy, která jako vůbec první počítá se zástavbou hybridního ústrojí.

Pokud ale už teď uvažujete, zda svůj Boxer Diesel vyměnit za nový hybrid, přeci jen ještě na chvilku zpomalte. Stejně jako u modelu XV i Forester nikde v materiálech moc neakcentuje asi svou největší slabinu, která právě se konstrukcí pohonu přímo souvisí – malou palivovou nádrž. Ta dokáže pojmout pouhých 48 litrů. O to smutnější celá tato situace je, když si uvědomíme, že ji způsobila snaha o elektrifikaci a bezpečnost zároveň. Výkonnější 118V síť v kombinaci se silným opláštěním akumulátoru ukrojila právě z nádrže. Raději proto tankujte ještě před čtyřstým najetým kilometrem.

Teď k těm příjemnějším věcem: Samozřejmě i do jízdy vstupuje u Subaru do hry moderní technika. V tomto případě již 12 let vyvíjený systém Eyesight. Systém kamer, který hraje roli adaptivního tempomatu, udržování v jízdním pruhu a prekolizního systému. To vše na bázi tvorby 3D obrazu ze série kamer. Celý systém funguje naprosto spolehlivě a třeba permanentní monitoring zadní části vozu spolu s upozorněním na auto blížící se zezadu v příčném směru, umí při předjíždění doslova zachránit pozadí. Konzervativně laděný řidič si asi nepřestane klást otázku, zda by přeci jen nešel zkombinovat i s klasickými parkovacími senzory, které nová Subaru okatě ignorují.

Závěr

Nový Forester je impresivní vůz, kterých na trhu vážně moc není. Částečně to vyplývá ze samotného faktu, že je to jako vždy proti proudu jdoucí Subaru, částečně i balancováním na hraně mezi dvěma typy hybridního pohonu. Až se ale jednou budete rozhodovat pro hybridní SUV, neměl by tento Japonec ujít vaší pozornosti. A to rozhodně nejen proto, že i v základní výbavě za 900 000 je jednodušší počítat prvky výbavy, které vůz nemá, než ty, které má.

Jenže už teď je jasné, že to s přibývající konkurencí a přituhujícími limity nebude mít úplně jednoduché. Osobně ale budu Subaru držet palce. A určitě to nebude jen proto, že jsem strávil dětství v horách, kde tyhle houževnaté čtyřkolky vlastnili ti nejdrsnější horští vůdcové. Čtyřkolek s charakterem původních terénních vozů je totiž nejen v elektrickém segmentu vážně pomálu.