I tato skutečnost dost možná vede Subaru k tomu, že jen po pár měsících vyškrtlo pro typ XV ze své nabídky čistě benzinový dvoulitr a nahradilo ho systémem e-Boxer coby vrcholnou motorizací. A podle mého mínění dobře udělalo.

Design a prostornost

Představovat Subaru XV by asi bylo nošením dříví do lesa. Jak už to tak v moderních časech bývá, tento crossover krátce po svém uvedení převálcoval v prodejích Imprezu, ze které technicky vychází. Proč se tak stalo, není potřeba dlouho zkoumat.

Už zkrátka proto, že XV vypadá neskutečně dobře. I v implicitní „hrncové“ šedé až majestátně. Možná trochu jako tank nebo jiné obrněné vozidlo. Nepochybuji, že právě tento dojem se v Subaru snažili vytvořit a mé konstatování by pro ně bylo komplimentem.

Jinak ale XV aktuální generace klame tělem. Nejspíš byste ho na první dobrou neoznačili za hatchback. Na to je příliš velké. Má 4,5 metru, což spíše, než auta nižší střední třídy upomíná na Opel Signum nebo velké Saaby minulosti. Označení SUV by pak pro něj bylo urážkou. Žádná okázalost, žádné přifouklé tvary. Přísně atletická muskulatura spojená s armádním typem ostře řezaných rysů vytváří veskrze střízlivý až výhrůžný dojem.

Dvojité bi-LED světlomety a šestiúhelníková maska vše podtrhují a vyšší podvozek spojený s plastovými lemy blatníků jasně říkají – tohle je možná crossover, ale podle našeho střihu. Toho drsného, „subaráckého“, japonského. Přívlastků bychom mohli vymyslet celou řadu. Všechny vedou k impresivnímu vizuálnímu dojmu, nesou s sebou ale také řadu praktických omezení.

Japonský rukopis vždycky vedl k ochuzené výbavě. Doteď moc nerozumím tomu, proč ani nejvyšší výbava „Xvéčka“ nemá elektrické víko kufru. I lidé, kteří nejsou líní použít zavírání pátých dveří své svaly by ale jistě ocenili parkovací senzory. Ano, skutečně – XV má zadní parkovací kameru, pomocí které se jde orientovat slušně, ale vepředu senzory chybí a nelze si je ani doobjednat. A tady bezpečnostní kamerový systém EyeSight hlídající auto za jízdy nepomůže. Tím spíš, že ve středu vystrčený čumák znamená trochu nepřehledné rohy kapoty.

Drsňáci zase nebývají nejpraktičtější lidé. XV e-Boxer proto přijíždí se standardní velikostí zavazadlového prostoru 345 l – asi jedinou nevýhodou tohoto jinak skvělého vozu. Tunel mezi sedačkami na protáhnutí lyží zadními sedadly by dobrodružným povahám většinou kupujícím Subaru také jistě imponoval. Bohužel zůstává opomenut. Je to škoda – co se prostoru týče, byl by jinak interiér ideální. Na rozdíl od crossoverů minulosti, které se pyšnily majestátním zevnějškem a skrývaly titěrný interiér, se uvnitř XV nijak neomezuje. Zejména v příčném prostoru je centimetrů téměř až nadbytek. A I na zadních sedadlech se nemusí 185 cm vysoký chlapík nikterak uskrovňovat. Před jeho koleny totiž bude zbývat příjemných 10 cm prostoru.

Interiér a výbava

Tento náš hypotetický 185 cm vysoký chlapík by ale neměl být příliš při těle. Dovedu si živě představit, že by se do asketicky stavěných sedaček jen těžko vešel. By průměrně disponovaní jsme si ale s oblibou medili zejména v zatáčkách, kdy nás tvrdá kožená křesla nepustila ani o milimetr do stran. Jako kdybyste svůj starý landcruiser vytrénovali na závody GT – tak působily anatomické tvary v kombinaci s po japonsku nevýraznou šedivou barvou.

A v podobném trendu tento „jeep pro Pražáky“, jak japonské čtyřkolky s oblibou označuje jedna z mých známých, pokračuje i na ostatních místech interiéru. Volant s typickým kulatým středem je sice potažen kůží. Její drsná struktura ale spíš, než do hebkých ruček hipsta baristy zapadne do mozolnatých pracek dřevorubce, který do svých vousů olej a vosk na denní bázi nevpravuje.

Snad kvůli nim se taky vyhřívání sedaček zapíná kolébkovými přepínači jako před třiceti lety, snad proto je taky vyhřívání na vyšší stupeň tak účinné, že si musíte dávat pozor na připečené spodky. Kvůli těm, co mají rádi opravdová auta také Subaru nekapitulovalo na ukazatele teploty chladicí kapaliny a oleje, i když v roce 2020 už v digitální podobě, na sekundárním displeji uprostřed horního krytu přístrojové desky. Ale nemějte obavy – osmipalcový primární displej, který jako jediný v ostře řezaném interiéru přiznává datum vzniku vozidla položené v současnosti, je posledním viditelným elektronickým výstřelkem. Přístroje v kapličce zůstávají přísně analogové – přejetí ručiček na maximum a zpět při startu totiž v digitální podobě totiž ještě nikdy nikomu úsměv na tváři nevykouzlilo.

K obrazovce infotainmentu mám asi jedinou výhradu. Ne snad, že by byla vysloveně špatná: lze na ni zobrazit Apple CarPlay a i přes jistou pouťovitost není možné grafické schopnosti infotainmentu označit za zastaralé. Konkurence už je ale přeci jen o něco dál. Zvyknul jsem is na jedné obrazovce vidět navigaci i jízdní data. V ideálním případě ještě ovládání rádia.

Ano, škarohlídi namítnou, že k tomu má Subaru ještě zmiňovaný sekundární displej v horní části přístrojovky. A mají pravdu. To bych ale musel vědět, jak ho ovládat. Každý z displejů má totiž své vlastní ovládání – ten centrální, ten na přístrojovce, i ten mezi ručičkovými ukazateli v kapličce. A kromě toho dotykového se všechny ovládají někde na volantu. Na něm je pak tolik tlačítek, že z toho jde hlava kolem. Nic proti mechanickým ovladačům. Ty v dnešní dotykové době působí vysloveně osvěžujícím dojmem. Když ale designér nacpe na volant i ovládání vyhřívání volantu, je dílo zkázy dokonáno. Aspoň pro ty z nás, co nepatří mezi dvakrát systematické typy.

I tohle po pár kilometrech Subaru odpustíte. Za volantem a přístrojovkou prošitou oranžovou nití si totiž připadáte dobře. Jistě. Tak, že můžete projet, co chcete.

Jízda a spotřeba

A oficiálně tomu tak u Subaru skutečně je. I když už turba vyměnilo za baterii a bezrámovým dveřím v Ebisu odzvonilo, XV e-Boxer je samozřejmě permanentní čtyřkolka. Tlačítkem na středním tunelu lze také na středním panel zapnout systém hill descend, který se umí za řidiče postarat o bezpečné sjíždění příkrých kopců – stačí v zásadě jen držet volant.

Protože nás ale ve velké většině nečtou řidiči, co nutně musejí sjíždět Kilimandžáro, zaměřil jsem se na druhou stránku věci. Dokáže být Subaru s typickými protilehlými válci, atmosférickým benzínem a stálým pohonem čtyř kol vůbec úsporné? Budete se divit, ale dokáže. Jen stejně jako u jiných aut, kde do pohonu promlouvá elektronika, záleží na tom, kde a jak ho provozujete.

E-Boxer, to znamená spojení čtyřválcového dvoulitru o výkonu 110kW s elektromotorem přidávajícím do systému necelých 13kW. Převodovka s proměnlivým převodem, kterou pod heslem o naprosté plynulosti změny převodu propaguje Subaru jako Lineatronic, se pak stará o co nejhladší přechod nejen mezi virtuálními stupni, ale také jednotlivými agregáty. Pro úsporný provoz pak nová spojka umožňuje spalovací motor úsplně odpojit, což je popravdě asi hlavní důvod toho, proč umí být hybridní XV úspornější než jiná, klasická Subaru.

Pokud bych měl pocit z kombinované benzinovo-elektrické jízdy v e-Boxeru k něčemu připodobnit, bylo by to někde na pomezí pocit z mild-hybridu a plně hybridního vozidla. Elektromotor se stará zejména o úvodní „kick“ pro hlavní agregát a zvyšuje efektivitu pohonu ve městech a při rozjezdech. Čistě elektricky ale nemůžete jet tak daleko, tak často, tak rychle a pod takovým zrychlením jako v Toyotách. Což ale neznamená, že by se to nedařilo. Na elektřinu můžete parkovat, pohybovat se v zácpách a když budete mít dostatečně citlivou pravou nohu, dost nabitou baterii a ideálně sklon terénu blížící se 3 stupňům (ano, Subaru má i měřič náklonu vozidla) tak i lineárně zrychlovat. Jen se vám to nebude dařit vždy. A tlačítko pro čistě elektrický provoz jako jeho větší a zkušenější konkurence z Aichi Subaru nemá.

To všechno ale stačí na to, abyste se po městě mohli suverénně pohybovat za nějakých sedm a půl litru a na městském obchvatu kontinuální rychlostí třeba i za 6,5l. Na moderní diesly to nemá, ale říkejte si co chcete – na permanentní čtyřkolku je to vážně hodně slušný výsledek.

Horší je, když na úspornost zapomenete, a budete se podle notiček lidí z centrály Subaru soustředit na požitek z jízdy. Na dálnici si XV v provedení e-Boxer vezme od 10 až do 12 l/100 km v závislosti na tom, zda se držíte v zákony předepsaném limitu, nebo až tolik ne.

Pokud byste se častěji ocitli v druhé skupince řidičů, asi bych vám to na rozdíl od policie neměl za zlé. XV totiž jezdí fantasticky. Kombinace neuvěřitelně přesného a tuhého řízení, které nějakým zázrakem přesto nijak nelimituje snadný městský provoz, delikátně rozložené hmotnosti a pohonu 4WD vede k tomu, že vůz je naprosto jistý v jakékoli rychlosti, ať už se pustíte do sebeodvážnějšího manévru.

Horší to je, když se dostanete do říše vlastní elektromobilům, tedy do města. Tady se naplno projeví, že například oproti Toyotě nemá Subaru zatím se slaďováním provozu dvou typů pohonů nijak rozsáhlé zkušenosti. Přepnutí z elektriky na benzín doprovází i při sebejemnější práci s pedálem drobné cuknutí, stejně jako (paradoxně) při změně virtuálních převodových stupňů. Provoz samotného elektromotoru je pak na dnešní zvyklosti poměrně hlučný – auto vydává zvuk podobný tomu, jako když se napouští topení v paneláku. Na skvělých vlastnostech vozu to nic nemění a pokud jste fanoušek značky, nebude vás to nijak otravovat. Poznají to v zásadě jen lidé s rozsáhlejšími zkušenostmi s elektrickou mobilitou. Pro ně součet všech těchto záležitostí signalizuje, že Subaru má ještě pár let vývoje před sebou.

I tak ale Subaru dokáže těžit z výhod obou druhů pohonů. Atmosférický benzinový motor dosahuje svého výkonového maxima až v poměrně vysokých otáčkách a elektromotor mu dodává příjemný odpich hned při počáteční akceleraci. Diskutabilní ale i po letech, co se automobilka rozhodla spojit s tímto typem typem automatické převodovky spojit svůj osud, role variátoru. Přes veškerou snahu o vývoj tohoto ústrojí totiž výsledný dojem zůstává stejný. Automobilku jako by chyběla síla v pružném zrychlení, do toho všeho nechává převodovka motor hodně vysoko vytáčet bez toho, aby se „něco dělo“, tedy zdánlivě bez efektivního přenosu točivého momentu na kola. Že je to jen dojem se řidič přesvědčí v okamžiku, když začne více využívat pádla pod volantem, a obecně více vnímat jízdu. Pak zjistí, že za celou tu dobu, co se mu zdálo, že se nic neděje, řídí auto řítící se s překvapivou stabilitou zakroucenou D10 bezmála dvoustovkou a vůbec si toho nevšiml.

Závěr

Děláme to proto, že musíme, a nijak se za to nestydíme. Tak by se dal ve stručnosti popsat postoj Subaru k elektrifikaci jeho modelových řad. Subaru svým XV e-Boxerem dokazuje, že elektřina má své místo i v konstantních čtyřkolkách, i ve vozech pro horaly.

Už teď se těším na další počiny značky v téhle oblasti, když je mi jasné, že jich asi nebude přehnaně mnoho a dost možná budou trochu přehlíživě konzervativní. Pokud bych ale mohl do Japonska vyslat jedno jediné doporučení, bylo by to asi toto: zvětšete prosím modelu XV palivovou nádrž. Pokud by měl hybridní vůz primárně šetřit palivo, nevypadá dobře, když na jednu plnou nádrž najede maximálně 450 km.