Elektromobilita, bezemisní provoz, autonomní řízení, tichá jízda, to všechno je jen několik nesporných výhod elektromobilů, propagovaných zejména zástupci Evropské unie. Ale dokud běžnému uživateli politici neřeknou, jak takový vůz zaplatit, aniž by to zásadně ovlivnilo dosavadní kvalitu jeho života, nemohou čekat, že budou obyčejní lidé stát na elektroauta fronty v autosalónech.
Data prodejů elektrických vozů z minulého roku mnohé napověděla. Prodalo se o pětinu elektrických aut méně než před rokem, pouze 2 646 plně elektrických vozidel (viz nedávný článek). Na to, že bychom měli do deseti let jezdit z většiny elektricky, to skutečně nevypadá. Co tedy nám Čechům na elektromobilech vadí?
Čtěte také: Proč se u nás elektromobily neprosadí? Češi šetří na obyčejnou ojetinu dlouhých 6 let
To je i není pravda. Vše záleží na tom, kolik jste ochotni (spíš kolik si můžete dovolit, nebo kolik uznáte za ekonomicky akceptovatelné) za elektromobil zaplatit. Pokud si kupujete “levnější” vůz (pokud je tedy auto s cenovkou vyšší než půl milionu z kategorie levnější), nebude mít určitě takový dojezd, jako když vytáhnete z peněženky dva miliony. To už se svezete bez výhrad. Ale kdo dnes má jen tak dvě “mega”, aby si udělal radost?
Zastánci elektromobilů argumentují, že provoz elektromobilu, když už ho vlastníme, je vlastně za hubičku. Můžeme to s jistotou po všech veletočích s energiemi z konce loňského roku tvrdit i nadále?
Někdy to tak u nás vypadá. Souvisí to s vyšší pořizovací hodnotou elektromobilů a s následným navozením pocitu majitelů, že “já jsem někdo”. Zvlášť na uzavřených sociálních skupinách si rádoby VIP notují, jaký plnohodnotný život se svým počítačem na kolech prožívají a jsou schopni pranýřovat kohokoliv, kdo jim šlápne na kuří oko třeba tím, že zastaví na místě pro nabíjení. Když se k takové diskuzi nachomýtne obyčejný obdivovatel nové technologie, mnohdy se nestačí divit, kam se to proklikal.
Čtěte také: Auta budou brzy řvát, pískat a vibrovat! Evropská unie rozhodla o nesmyslné regulaci rychlosti
Ano, ať chceme nebo ne, obzvlášť v soukromém sektoru většinou jezdíme ve spalovacích autech, která odložil Němec, Holanďan, Rakušan nebo která dosloužila ve firemním fleetu. Ale můžeme si dovolit kupovat ojeté elektroauto, kterému skončila záruka?
Pokud odejde baterie nebo jiná podstatná součást, asi bychom nadlouho dojezdili. A pár tisíc mechanikovi z vedlejší garáže by nám auto na kola nepostavilo. Půjdete do takového rizika, abyste se svezli elektricky?
Jak to máte s elektromobilitou vy? Který aspekt je pro vás totální “no-go”, případně proč se vám elektromobily líbí? Problematiku “Zeleného údělu” a také obecně ceny elektromobilů rozebereme v druhém díle tohoto článku na pokračování!
Elektromobilita, bezemisní provoz, autonomní řízení, tichá jízda, to všechno je jen několik nesporných výhod elektromobilů, propagovaných zejména zástupci Evropské unie. Ale dokud běžnému uživateli politici neřeknou, jak takový vůz zaplatit, aniž by to zásadně ovlivnilo dosavadní kvalitu jeho života, nemohou čekat, že budou obyčejní lidé stát na elektroauta fronty v autosalónech.
Data prodejů elektrických vozů z minulého roku mnohé napověděla. Prodalo se o pětinu elektrických aut méně než před rokem, pouze 2 646 plně elektrických vozidel (viz nedávný článek). Na to, že bychom měli do deseti let jezdit z většiny elektricky, to skutečně nevypadá. Co tedy nám Čechům na elektromobilech vadí?
Čtěte také: Proč se u nás elektromobily neprosadí? Češi šetří na obyčejnou ojetinu dlouhých 6 let
To je i není pravda. Vše záleží na tom, kolik jste ochotni (spíš kolik si můžete dovolit, nebo kolik uznáte za ekonomicky akceptovatelné) za elektromobil zaplatit. Pokud si kupujete “levnější” vůz (pokud je tedy auto s cenovkou vyšší než půl milionu z kategorie levnější), nebude mít určitě takový dojezd, jako když vytáhnete z peněženky dva miliony. To už se svezete bez výhrad. Ale kdo dnes má jen tak dvě “mega”, aby si udělal radost?
Zastánci elektromobilů argumentují, že provoz elektromobilu, když už ho vlastníme, je vlastně za hubičku. Můžeme to s jistotou po všech veletočích s energiemi z konce loňského roku tvrdit i nadále?
Někdy to tak u nás vypadá. Souvisí to s vyšší pořizovací hodnotou elektromobilů a s následným navozením pocitu majitelů, že “já jsem někdo”. Zvlášť na uzavřených sociálních skupinách si rádoby VIP notují, jaký plnohodnotný život se svým počítačem na kolech prožívají a jsou schopni pranýřovat kohokoliv, kdo jim šlápne na kuří oko třeba tím, že zastaví na místě pro nabíjení. Když se k takové diskuzi nachomýtne obyčejný obdivovatel nové technologie, mnohdy se nestačí divit, kam se to proklikal.
Čtěte také: Auta budou brzy řvát, pískat a vibrovat! Evropská unie rozhodla o nesmyslné regulaci rychlosti
Ano, ať chceme nebo ne, obzvlášť v soukromém sektoru většinou jezdíme ve spalovacích autech, která odložil Němec, Holanďan, Rakušan nebo která dosloužila ve firemním fleetu. Ale můžeme si dovolit kupovat ojeté elektroauto, kterému skončila záruka?
Pokud odejde baterie nebo jiná podstatná součást, asi bychom nadlouho dojezdili. A pár tisíc mechanikovi z vedlejší garáže by nám auto na kola nepostavilo. Půjdete do takového rizika, abyste se svezli elektricky?
Jak to máte s elektromobilitou vy? Který aspekt je pro vás totální “no-go”, případně proč se vám elektromobily líbí? Problematiku “Zeleného údělu” a také obecně ceny elektromobilů rozebereme v druhém díle tohoto článku na pokračování!