Když se řekne první Peugeot s plně elektrickým pohonem, mnohým se vybaví první sériově prodávaný model francouzské značky – 106. Co kdybychom vám ale řekli, že automobilka začala s elektromobilitou koketovat ještě dřív, dokonce mnohem dřív.
Již na začátku 20. století konstruoval Peugeot první elektrické motory, které měly sloužit především pro dodávky a za druhé světové války bylo poté městské vozítko na baterky odpovědí na nedostatek fosilních paliv. Jak Peugeot VLV vypadal a pro koho byl primárně určen?
Ohlédněme se na chvíli zpět v čase, konkrétně do roku 1941. Okupovaná Francie trpí nedostatkem fosilních paliv, kterých se málokterý běžný občan dočkal a když už měl to štěstí, na dlouhé ježdění to opravdu nebylo. Většina z nich se totiž zpracovala právě pro vojenské účely a zbytek se rozdával pouze na příděl.
Inženýři francouzské automobilky si tedy museli lámat hlavu s tím, jak tuto krizi obejít a přišli se způsobem, který mnoho lidí překvapil. Společnost se totiž vrátila k pohonu, se kterým už přeci jen měla nějaké zkušenosti, tedy elektrice. S tou Peugeot pracoval poprvé již roku 1902 při testování prvních motorů, které měli pohánět malé dodávky, ale k realizaci se nedošlo.
Čtěte také: Peugeot má nové logo. Změna v roce 2021 přichází i kvůli elektrifikaci
Samotná konstrukce vozu je přitom velmi zajímavá. Vůz mohl pojmout dvě osoby a na vozovku přenášely výkon čtyři 12V baterie, které zvládli poskytnout dojezd až 80 kilometrů při maximální rychlosti 36 km/h. To byl na toto období pro ježdění po městě velký přepych.
Celá karoserie byla hliníková a jen na jejím vrchu se tyčila plátěná střecha, která se dala dle potřeb sundat a z vozítka jste tak rázem mohli udělat kabriolet. Jediný díl, na kterém jsme mohli najít ocel byl podvozek, to aby vše hezky drželo.
Kola byla rozmístěná také velmi netradičně, zatímco přední kola disponovali rozvorem 1050 mm, zadní kola byla velmi blízko u sebe, rozdělovalo je konkrétně 355 mm, automobil tak ani nemusel disponovat diferenciálem.
Co se týče využití, Peugeot VLV sloužil především k práci. Logicky se velmi hodil doktorům, hlavně těm soukromým, kteří tak mohli bez problému dojet za svými pacienty. Několik z vyrobených vozů se upotřebilo také u pošty. Za 4 roky prodeje se stihlo prodat pouhopouhých 377 kusů, následně byla výroba nacistickým Německem zakázána. Většinu z nich momentálně najdeme spíše v muzeích.
Když se řekne první Peugeot s plně elektrickým pohonem, mnohým se vybaví první sériově prodávaný model francouzské značky – 106. Co kdybychom vám ale řekli, že automobilka začala s elektromobilitou koketovat ještě dřív, dokonce mnohem dřív.
Již na začátku 20. století konstruoval Peugeot první elektrické motory, které měly sloužit především pro dodávky a za druhé světové války bylo poté městské vozítko na baterky odpovědí na nedostatek fosilních paliv. Jak Peugeot VLV vypadal a pro koho byl primárně určen?
Ohlédněme se na chvíli zpět v čase, konkrétně do roku 1941. Okupovaná Francie trpí nedostatkem fosilních paliv, kterých se málokterý běžný občan dočkal a když už měl to štěstí, na dlouhé ježdění to opravdu nebylo. Většina z nich se totiž zpracovala právě pro vojenské účely a zbytek se rozdával pouze na příděl.
Inženýři francouzské automobilky si tedy museli lámat hlavu s tím, jak tuto krizi obejít a přišli se způsobem, který mnoho lidí překvapil. Společnost se totiž vrátila k pohonu, se kterým už přeci jen měla nějaké zkušenosti, tedy elektrice. S tou Peugeot pracoval poprvé již roku 1902 při testování prvních motorů, které měli pohánět malé dodávky, ale k realizaci se nedošlo.
Čtěte také: Peugeot má nové logo. Změna v roce 2021 přichází i kvůli elektrifikaci
Samotná konstrukce vozu je přitom velmi zajímavá. Vůz mohl pojmout dvě osoby a na vozovku přenášely výkon čtyři 12V baterie, které zvládli poskytnout dojezd až 80 kilometrů při maximální rychlosti 36 km/h. To byl na toto období pro ježdění po městě velký přepych.
Celá karoserie byla hliníková a jen na jejím vrchu se tyčila plátěná střecha, která se dala dle potřeb sundat a z vozítka jste tak rázem mohli udělat kabriolet. Jediný díl, na kterém jsme mohli najít ocel byl podvozek, to aby vše hezky drželo.
Kola byla rozmístěná také velmi netradičně, zatímco přední kola disponovali rozvorem 1050 mm, zadní kola byla velmi blízko u sebe, rozdělovalo je konkrétně 355 mm, automobil tak ani nemusel disponovat diferenciálem.
Co se týče využití, Peugeot VLV sloužil především k práci. Logicky se velmi hodil doktorům, hlavně těm soukromým, kteří tak mohli bez problému dojet za svými pacienty. Několik z vyrobených vozů se upotřebilo také u pošty. Za 4 roky prodeje se stihlo prodat pouhopouhých 377 kusů, následně byla výroba nacistickým Německem zakázána. Většinu z nich momentálně najdeme spíše v muzeích.