Bez klimatizace ve vozidlech, domácnostech nebo i nákupních centrech si dnes už prakticky nedokážeme představit komfortní život. To stejné by se dalo říci i o obyčejných lednicích. Co tyto dva způsoby chlazení spojuje? Bez výhrady jejich závislost na chladivech. Zatímco nám pomáhají žít spokojený život, příroda již z těchto chladiv nadšená tolik není. Řeč je především o jejich dopadech na skleníkový efekt, ale i míru znečištění ovzduší.
Při běžném fungování o nic nejde, chladivo je uzavřeno v okruhu a dokud nedochází k jeho úniku, o žádnou životní katastrofu se nejedná. Ale stejně tak jak lednici skončí její životní cyklus, i o klimatizační jednotce lze říci to samé. V případě dopravní nehody se tak navíc může stát dříve. A zde dochází i maléru. Například chladivo klimatizační soustavy hojně používané v osobních vozidlech, typ R-134a, je v přírodě velmi nebezpečný.
Jak uvádí server Autoblog, ve srovnání s běžnými výpary emisí oxidu uhličitého je v atmosféře škodlivější až 1 430 krát. Běžná složka domácích chladniček pak tuto úroveň zvedá dokonce na 2 088 krát vyšší. Tyto druhy chladiva jsou populární především pro svojí schopnost zachytávání tepla a jeho rychlou přeměnu na chlad. Využívají přitom princip přeměny na kapalinu (chladný stav) na plyn (ohřátý stav), kdy jsou schopné předat teplo tepelnému tělesu mimo chlazený prostor a následně se vrátit do svého výchozího stavu.
Čtěte také: Zápach z klimatizace eliminuje řidič sám, netěsnost se musí řešit v servisech
V atmosféře se pak uchovávají ve své ohřáté plynové podobě a škodí naší přirozené ochranné obálce Země. Ve Spojených státech je například Aktem pro Čistý vzduch výslovně jeho úmyslné vypouštění zakázané. Když se například recyklují chladničky, musí být posledním článkem v procesu zajištěno, že je maximální množství chladiva zachyceno do příslušné nádoby.
Zabránění šíření je nicméně zatím vše, co s lze s takovou situací dělat. Žádná náhrada za běžná chladiva se nepřipravuje, a tak se je potřeba s ním zacházet zodpovědně. A to nejen během životního cyklu, ale i při následovné recyklaci. Pokud by se podařilo množství jeho použití snížit, na čistotě ovzduší by to prý bylo velmi rychle poznat.
Bez klimatizace ve vozidlech, domácnostech nebo i nákupních centrech si dnes už prakticky nedokážeme představit komfortní život. To stejné by se dalo říci i o obyčejných lednicích. Co tyto dva způsoby chlazení spojuje? Bez výhrady jejich závislost na chladivech. Zatímco nám pomáhají žít spokojený život, příroda již z těchto chladiv nadšená tolik není. Řeč je především o jejich dopadech na skleníkový efekt, ale i míru znečištění ovzduší.
Při běžném fungování o nic nejde, chladivo je uzavřeno v okruhu a dokud nedochází k jeho úniku, o žádnou životní katastrofu se nejedná. Ale stejně tak jak lednici skončí její životní cyklus, i o klimatizační jednotce lze říci to samé. V případě dopravní nehody se tak navíc může stát dříve. A zde dochází i maléru. Například chladivo klimatizační soustavy hojně používané v osobních vozidlech, typ R-134a, je v přírodě velmi nebezpečný.
Jak uvádí server Autoblog, ve srovnání s běžnými výpary emisí oxidu uhličitého je v atmosféře škodlivější až 1 430 krát. Běžná složka domácích chladniček pak tuto úroveň zvedá dokonce na 2 088 krát vyšší. Tyto druhy chladiva jsou populární především pro svojí schopnost zachytávání tepla a jeho rychlou přeměnu na chlad. Využívají přitom princip přeměny na kapalinu (chladný stav) na plyn (ohřátý stav), kdy jsou schopné předat teplo tepelnému tělesu mimo chlazený prostor a následně se vrátit do svého výchozího stavu.
Čtěte také: Zápach z klimatizace eliminuje řidič sám, netěsnost se musí řešit v servisech
V atmosféře se pak uchovávají ve své ohřáté plynové podobě a škodí naší přirozené ochranné obálce Země. Ve Spojených státech je například Aktem pro Čistý vzduch výslovně jeho úmyslné vypouštění zakázané. Když se například recyklují chladničky, musí být posledním článkem v procesu zajištěno, že je maximální množství chladiva zachyceno do příslušné nádoby.
Zabránění šíření je nicméně zatím vše, co s lze s takovou situací dělat. Žádná náhrada za běžná chladiva se nepřipravuje, a tak se je potřeba s ním zacházet zodpovědně. A to nejen během životního cyklu, ale i při následovné recyklaci. Pokud by se podařilo množství jeho použití snížit, na čistotě ovzduší by to prý bylo velmi rychle poznat.