Že jde o elektromobil, nikoliv jinou z elektrifikovaných verzí Nira, zjistíte okamžitě při pohledu na masku. Dle slov automobilky jde o tzv. tygří masku, která poutá pozornost většími a protáhlými světlomety nebo zde také zakrytovanými výdechy pro chlazení motoru, neboť u elektromobilů nic takového z technologického hlediska není potřeba. Chladit je však potřeba baterii a v tomto směru si s tím inženýři z Jižní Koreje poradili na výbornou. Ani po rychlejší jízdě jsem neslyšel žádné větráky nebo nenašel jiné nedokonalosti, které se občas u plně elektrických vozů zatím ještě objevují. Co je pak také praktické, je umístění dobíjecího konektoru na předek auta, což usnadňuje nabíjení, resp. dosažení kabelu od dobíječky k autu. A pokud bych měl ocenit i jiné vychytávky, které však už dávno nejsou ničím neobvyklým, velmi pohodlné a funkční také bylo automatické odemykání pomocí bezklíčového vstupu, kdy stačí vzít pouze za kliku a odemykání/zamykání ovládat černým tlačítkem na klice, včetně zadních dveří.

Po nastoupení do vozu zjistíte, že vše je tak nějak na správném místě a vše je tak, jak by mělo být, nebo řekněme jak byste nejspíše očekávali. Alespoň tedy v mém případě tomu tak bylo. Interiér působí spíše klasickým dojmem, nebudí rozruch žádnými výstřelky. Stejně jako u konvenčního Nira je také u elektromobilu interiér po všech stránkách příjemný, pohodlný a hlavně také praktický. Sedačky jsou navíc vyhřívané, ať už přední nebo i zadní. Stejně tak volant. Důležité je zde především zmínit, že energii pro tyto spotřebiče obstarává tepelné čerpadlo, takže se pak nemusíte obávat, že by se topení nebo třeba klimatizování výrazně projevilo ve spotřebě a tedy i v dojezdu. Počítejte, že celkový reálný dojezd, který je někde kolem 350-400 km, vám klesne po vyhřívání či klimatizování maximálně jen o pár desítek km. Není to tedy nic dramatického, jako u starých elektromobilů s elektrickým topením. Co však na mě neudělalo úplně skvělý dojem, je volant, působící spíše lacinějším dojmem, ovšem jen kvůli plastové povrchové úpravě, která se mi opravdu moc nelíbila. A také moc dobře nehodnotím umístění bezdrátové nabíječky, která je poněkud utopená a telefon položený na ní pak prakticky nemůžete používat.

Jakmile se posadíte a rozjedete, rozhodně oceníte to ticho a klid, který s elektromobilem přichází. Žádný uřvaný motor ani otřesy, jen ticho a v případě rychlejší jízdy pak zvuk z pneumatik, které se valí po silnici. Tedy pokud nechcete využít služeb prémiové soustavy JBL, která hraje parádně. Odhlučnění kabiny je taktéž skvělé. A aby toho nebylo málo, Kia myslela také na bezpečnost a ochranu všech kolemjdoucích, Niro vybavila umělým zvukem, který upozorňuje okolí, že jedete a aby vám tak nikdo neskákal pod kola. Funguje to max. do rychlosti 30 km/hod, pak se zvuk automaticky vypne. A pokud by se vám to nelíbilo nebo byste nechtěli zbytečně vydávat zvuky například ráno nebo v noci někde při parkování, můžete funkci samozřejmě jednoduše vypnout vedle volantu. Výborný je také 7″ digitální palubní displej za volantem, kde uvidíte veškeré potřebné údaje k jízdě, včetně například ukazatele, kolik km jste dorekuperovali při posledním brzdění. Po přepnutí jízdního režimu se také patřičně změní grafika, což je opět velmi povedené. Infotainment s 8″ dotykovou obrazovkou je poněkud jednoduší a nenabízí oproti jiným elektromobilům tolik informací. Například informace o spotřebě a ujeté vzdálenosti se však pokaždé dozvíte okamžitě po vypnutí motoru, a to také není úplně špatný nápad. Snad jen, pokud by tyto informace vydržely trochu déle, než jen pár sekund než zmizí.

Skvělé jízdní dojmy, spotřeba, i dojezd

Tento podnadpis jsem si vypůjčil ze svého loňského testu sesterského modelu Kona Electric od Hyundaie, protože víceméně stejný dojem na mě v těchto ohledech udělala i Kia e-Niro. Jde o velmi pohodlný elektromobil. Elektromobil, který má poměrně dost místa pro cestující i zavazadla. Elektromobil, který disponuje více než dostatečným výkonem a který na jedno nabití ujede klidně kolem 400 km, ale po městě i více. A který následně dobijete v řádu desítek minut. Ze všeho nejvíce mě však příjemně překvapila spotřeba, která se v kombinovaném provozu pohybovala někde kolem 13 kWh/100 km, nebo spíše bych uváděl spotřebu kolem 10 kWh/100 km ve městě při neagresivním stylu jízdy a naopak kolem 19 kWh/100 km pak na dálnici při jízdě bez nějakých omezení. Můžete se tedy kdykoliv spolehnout, že s Kia e-Niro ujedete na jedno nabití minimálně 300 km, většinou spíše více. Po městě se dojezd díky nižší spotřebě může vyšplhat reálně až na téměř 600 km, ale samozřejmě za příznivých podmínek, které nejspíše často nenastanou. Co je zde přitom opravdu skvělé, je výpočet dojezdové vzdálenosti na základě i předchozích výsledků spotřeby, podle čehož dokáže elektromobil opravdu celkem přesně spočítat reálný dojezd. Nemusíte se bát, že byste jako u některých jiných elektromobilů nedojeli.

Pokud jde o jízdní vlastnosti, jsou skvělé v případě všech celkem čtyř jízdních režimů: konkrétně eco, normal, sport, a eco+ (do kterého se dostanete delším přidržením tlačítka pro přepínání režimů, které je ovšem umístěné poněkud neprakticky a poslepu jej nenahmatáte). A jaké jsou mezi nimi rozdíly? Víceméně v tom, jak si je nastavíte, ale hlavně v odezvě pedálů a tuhosti volantu, popř. omezení max. rychlosti. Zatímco ekorežim vás svou líností a pomalejší odezvou donutí jezdit spíše plynuleji a pomaleji a neztrácet zbytečně rychlost, což zpravidla vede k nižší spotřebě, na opačném půlu je sportovní režim, se kterým můžete udělat stovku za 7,8 sekund a s okamžitým přívalem točivého momentu 395 Nm zažít protáčení kol nebo cukání kol, která si s výkonem nedokážou tak úplně poradit. V nastavení se pak dá hrát s úrovní rekuperace, tedy získávání energie brzděním elektromotorem, abyste například ve sportovním režimu po sundání nohy z pedálu pro akceleraci nezačali zbytečně moc nebo třeba vůbec brzdit, naopak v ekorežimu měli nastavenou maximální možnou úroveň rekuperace a nemuseli tak ve městě tolik používat brzdu. Ale co je opravdu nejlepší a známe již ze sesterských modelů od Hyundaie, jsou speciální pádla pod volantem, se kterými můžete měnit intenzitu rekuperace okamžitě, dle konkrétních situací na silnici.

Abych nezapomněl, testovaná vybavenější varianta s pořizovací cenou 1,2 milionu korun disponuje výkonnějším 150kW elektromotorem (204 koní) a točivým momentem 395 Nm, a baterií s kapacitou 64 kWh s dojezdem až 455 km dle metodiky WLTP, reálně samozřejmě méně. Naopak menší varianta, která je levnější o 50 tisíc korun, přináší 100kW elektromotor se stejným točivým momentem jako vybavenější varianta, ovšem s pouze 39kWh baterií, která slibuje v porovnání dojezd o více než 100 km kratší. Takže cenový rozdíl je lepší překousnout a investovat pár desítek tisíc raději do vyššího provedení. Tím víceméně rozdíly končí. U obou najdete například rychlé nabíjení, Kia e-Niro zvládá dokonce výkon až 100 kW, který zatím v České republice nezvládá žádná z veřejných dobíjecích stanic, ale časem se to změní. Pak bude stačit jen 42 minut pro dobití z 20 na 80 %. Do té doby je potřeba počítat, že na českých 50kW dobíječkách strávíte při podobném dobíjení z 20 na 80 % zhruba něco málo přes hodinu. Zajímavé bylo zjištění, že stejně jako u Kony ani u Nira nejelo dobíjení maximálním výkonem, ale zde jen asi 37kW, od 80 % dále pak samozřejmě ještě o něco pomaleji. V nastavení se sice dá změnit, jestli chcete upravit přípustný proud pro nabíjení, jenže ani to nepomohlo.

Co je v případě e-Nira trochu zvláštnost, je otočný volič pro volbu jízdy (vpřed, neutrál, dozadu), na který se však dá zvyknout celkem rychle a hlavně pak ovládat klidně i takříkajíc poslepu. Nechybí zde ani automatické zapínání a vypínání parkovací brzdy. Při jízdě a sešlápnutí pedálu až k podlaze zase musím ocenit zvuk elektromobilu, který je jednak tvořený měničem u elektromotoru, ale také je zřejmě částečně i umělý a navíc přidaný. Znáte známý sci-fi seriál Hvězdná Brána? Tak pokud si vybavíte létající vozítku Jumper, se kterým se dalo prolétnout dokonce i skrz hvězdnou bránu, nejspíše si dokážete představit onu podobu zvuku při zrychlení u e-Nira. Je to zkrátka zvuk jako z budoucnosti. Kromě toho samozřejmě nechybí ani jízdní asistenti, se kterými by mělo auto být bezpečnější a pohodlnější, ať už jde o asistenci pro jízdu v pruhu, hlídání mrtvých úhlů, systém autonomního nouzového brzdění, nebo třeba adaptivní tempomat. Vše zde fungovalo na jedničku. Pouze v případě parkovací kamery potažmo pípacích senzorů bych vytknul, že systém má příliš malou toleranci a v případě nedobrzdění při parkování ani systém pro nouzové brzdění nezafunguje, na rozdíl od některých aut konkurence.

Závěr

Je to především poměr cena/výkon/dojezd, co dělá elektromobil Kia e-Niro velmi zajímavým a troufám si tvrdit, že podstatně zajímavějším, než sesterské modely v hybridní a plug-in hybridní variantě. Pokud chcete za své peníze dostat co nejvíce a spokojíte se s minimem nedostatků, jste zde na správné adrese. Spíše než otázkou, jestli pořídit Niro v plně elektrickém provedení, je na místě zeptat se, jestli pořídit Konu Electric od sesterské značky Hyundai, nebo spíše e-Niro od značky Kia. Cenový rozdíl je aktuálně nějakých 60 tisíc korun, pokud bereme v potaz nejvybavenější varianty obou dvou elektromobilů, koneckonců příplatek oproti méně vybaveným provedením je téměř zanedbatelný s ohledem na vyšší výkon či delší dojezd. V případě Nira ovšem tolik nehraje do karet dostupnost vozu, která je na našem trhu předběžně stanovena až na rok 2020, a tou dobou již mohou dorazit modely jiných značek.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
výborný poměr cena/výkon/dojezd	méně hodnotněji působící interiér
skvělá spotřeba	chybí aplikace pro ovládání přes smartphone
design	dodání zákazníkům až od roku 2020
tichá a pohodlná jízda
pružné zrychlení
relativně velký úložný prostor
jízdní asistenti