Světové trhy s elektromobily se stále dají jen velmi těžce porovnávat. Cenové války nelze převádět mezi jednotlivými zeměmi, a to především kvůli podpoře domácích automobilek. Své o tom ví jak americká Tesla, tak i mnoho čínských výrobců. Bez dotací by totiž výroba ani prodej nebyly tak zajímavé. A právě z tohoto důvodu nyní EU zahájila vyšetřování vládních dotací.
Podpora čínského státu je známá jako jedna z největších. Pro modelový příklad se lze zaměřit na mladou automobilku Nio. O té se často hovoří jako o „čínské Tesle“. Jak uvádí server The New York Times, automobilka za období od dubna do června letošního roku přišla o 835 milionů dolarů. V přepočtu jde o neskutečných 35 tisíc dolarů na jednom vozidle. Částka je o to vyšší, když zjistíte, že průměrná transakce za jeden kus vozidla byla ve druhém čtvrtletí 42 tisíc dolarů.
Jak si tedy Nio, stejně jako mnoho dalších, může takové ztráty dovolit? Jak je možné, že ještě nevyhlásili bankrot? Jen v oddělení výzkumu a vývoje zaměstnává firma asi 11 tisíc pracovníků. Měsíčně prodá celosvětově zhruba 8 tisíc vozidel. Zatím nejsilnějším měsícem byl červen letošního roku, kdy si vůz značky Nio pořídilo 20 tisíc řidičů. K tomu společnost masivně investuje do robotiky a automatizace provozu. V továrnách tak často uvidíte pouze třicet lidských zaměstnanců, kteří se ročně postarají o výrobu 300 tisíc elektrických motorů.
Čtěte také: Čína pomocí dotací manipuluje s evropským trhem, tvrdí komisařka von der Leyen
Bohužel žádná z činností automobilky není v kladných číslech. Bez podpory čínské vlády bychom Nio dnes znali jen z vyprávění. Právě na způsob a výše dotací se zaměřila Evropská unie ve svém vyšetřování. Zajímá se o čínské výrobce, kteří se svým vozovým parkem již expandoval na území Evropy. Když bylo Nio na pokraji krachu v roce 2020, stát přispěchal na pomoc s finanční injekcí ve výši jedné miliardy dolarů. Výměnou získal 24% podíl ve vlastnictví. Od té doby získala společnost od státu i dalších věřitelů více jak 1,6 miliardy dolarů.
Další z výrobců, startup Xpeng, při dotázání otevřeně přiznal, že přijal podporu místní administrativy ve Wu-chanu. Snad jedinou automobilkou, která je soběstačná a v zisku, je národní výrobce BYD. Nepřijímá státní dotace, na výzkum jí stačí finance poskytnuté svými akcionáři. Jedním z nejznámějších je Warren Buffet, který se na vývoji podílí částkou 1,5 miliardy dolarů. Zatímco tito výrobci jsou na domácím trhu dominantní, na ostatních světových trzích jsou velkou hrozbou. Export vozů je pro Čínu klíčový, s jejich cenovou politikou ale nedokáží tradiční výrobci soupeřit.
Díky neskutečně silné pozici ve výrobě vozidel, jejichž součástí je i obrovský vývoji baterií, tedy není otázkou, zda se Čína stane dominantním dodavatelem elektrických vozidel, ale jak brzy tato dominance nastane. Pro srovnání nákladů na operativu a zaměstnance v Číně ročně utratí 30 tisíc dolarů. Americký Ford, který je aktuálně ve „válce“ s odbory, se rozhodně nedostane pod 110 tisíc dolarů ročně, které byly aktuálně ještě před pár týdny. Nyní se má částka násobně zvýšit.
Prodeje čínských značek rostou nejen na území Evropy, ale jsou čím dál oblíbenější i na Středním východě, v jižní Americe nebo v Austrálii. Spojené státy se zatím ještě drží s většinovým podílem tradičních značek. Nicméně i v horizontu jednotek let se tato situace může změnit. A to i přes zdanění importovaných vozidel celou jednou čtvrtinou z jejich pořizovací částky. Postará se Čína o zánik většiny tradičních automobilek?
Světové trhy s elektromobily se stále dají jen velmi těžce porovnávat. Cenové války nelze převádět mezi jednotlivými zeměmi, a to především kvůli podpoře domácích automobilek. Své o tom ví jak americká Tesla, tak i mnoho čínských výrobců. Bez dotací by totiž výroba ani prodej nebyly tak zajímavé. A právě z tohoto důvodu nyní EU zahájila vyšetřování vládních dotací.
Podpora čínského státu je známá jako jedna z největších. Pro modelový příklad se lze zaměřit na mladou automobilku Nio. O té se často hovoří jako o „čínské Tesle“. Jak uvádí server The New York Times, automobilka za období od dubna do června letošního roku přišla o 835 milionů dolarů. V přepočtu jde o neskutečných 35 tisíc dolarů na jednom vozidle. Částka je o to vyšší, když zjistíte, že průměrná transakce za jeden kus vozidla byla ve druhém čtvrtletí 42 tisíc dolarů.
Jak si tedy Nio, stejně jako mnoho dalších, může takové ztráty dovolit? Jak je možné, že ještě nevyhlásili bankrot? Jen v oddělení výzkumu a vývoje zaměstnává firma asi 11 tisíc pracovníků. Měsíčně prodá celosvětově zhruba 8 tisíc vozidel. Zatím nejsilnějším měsícem byl červen letošního roku, kdy si vůz značky Nio pořídilo 20 tisíc řidičů. K tomu společnost masivně investuje do robotiky a automatizace provozu. V továrnách tak často uvidíte pouze třicet lidských zaměstnanců, kteří se ročně postarají o výrobu 300 tisíc elektrických motorů.
Čtěte také: Čína pomocí dotací manipuluje s evropským trhem, tvrdí komisařka von der Leyen
Bohužel žádná z činností automobilky není v kladných číslech. Bez podpory čínské vlády bychom Nio dnes znali jen z vyprávění. Právě na způsob a výše dotací se zaměřila Evropská unie ve svém vyšetřování. Zajímá se o čínské výrobce, kteří se svým vozovým parkem již expandoval na území Evropy. Když bylo Nio na pokraji krachu v roce 2020, stát přispěchal na pomoc s finanční injekcí ve výši jedné miliardy dolarů. Výměnou získal 24% podíl ve vlastnictví. Od té doby získala společnost od státu i dalších věřitelů více jak 1,6 miliardy dolarů.
Další z výrobců, startup Xpeng, při dotázání otevřeně přiznal, že přijal podporu místní administrativy ve Wu-chanu. Snad jedinou automobilkou, která je soběstačná a v zisku, je národní výrobce BYD. Nepřijímá státní dotace, na výzkum jí stačí finance poskytnuté svými akcionáři. Jedním z nejznámějších je Warren Buffet, který se na vývoji podílí částkou 1,5 miliardy dolarů. Zatímco tito výrobci jsou na domácím trhu dominantní, na ostatních světových trzích jsou velkou hrozbou. Export vozů je pro Čínu klíčový, s jejich cenovou politikou ale nedokáží tradiční výrobci soupeřit.
Díky neskutečně silné pozici ve výrobě vozidel, jejichž součástí je i obrovský vývoji baterií, tedy není otázkou, zda se Čína stane dominantním dodavatelem elektrických vozidel, ale jak brzy tato dominance nastane. Pro srovnání nákladů na operativu a zaměstnance v Číně ročně utratí 30 tisíc dolarů. Americký Ford, který je aktuálně ve „válce“ s odbory, se rozhodně nedostane pod 110 tisíc dolarů ročně, které byly aktuálně ještě před pár týdny. Nyní se má částka násobně zvýšit.
Prodeje čínských značek rostou nejen na území Evropy, ale jsou čím dál oblíbenější i na Středním východě, v jižní Americe nebo v Austrálii. Spojené státy se zatím ještě drží s většinovým podílem tradičních značek. Nicméně i v horizontu jednotek let se tato situace může změnit. A to i přes zdanění importovaných vozidel celou jednou čtvrtinou z jejich pořizovací částky. Postará se Čína o zánik většiny tradičních automobilek?