Čína jako vzor? Emise skleníkových plynů klesají, spotřeba energie roste

Rostoucí spotřeba energie a snižování emisí

Čína, největší producent oxidu uhličitého na světě, zažívá historický zlom. Poprvé se jí podařilo snížit emise skleníkových plynů – a to navzdory rostoucí spotřebě energie. V prvním čtvrtletí roku 2025 klesly emise o 1,6 % oproti stejnému období minulého roku, zatímco poptávka po elektřině vzrostla o 2,5 %. Tento paradox naznačuje, že Čína dosáhla svého emisního vrcholu a vstupuje do éry jejich postupného snižování.

Za tímto obratem stojí dramatický rozmach obnovitelných a jaderných zdrojů energie. Solární, větrné a jaderné elektrárny dokážou pokrýt stále větší podíl rostoucí poptávky, zatímco uhlí ustupuje díky modernizaci elektráren a zvyšující se účinnosti. Významně se rozvíjí i využití biomasy a zemního plynu. Na rozdíl od minulosti, kdy pokles emisí souvisel s ekonomickými krizemi či pandemií covidu-19, nyní dochází k udržitelnému snižování emisí při pokračujícím růstu průmyslu a výroby.

Výroba oceli, kovových výrobků a neželezných kovů i přes snižování emisí meziročně vzrostla, a to až o 13 % v případě strojů. To dokazuje, že přechod na čistší zdroje energie neohrožuje hospodářský růst. Dokonce i sektor dopravy naznačuje budoucí snižování emisí – elektrifikace vozidel a přechod na zkapalněný zemní plyn v nákladní dopravě naznačují strukturální změnu směrem k udržitelnosti.

Cesta k udržitelné energetice navzdory překážkám

Čína se nachází na rozcestí, kde musí skloubit ekonomické ambice s tlakem na ochranu klimatu. V roce 2024 zaznamenala rekordní růst kapacity větrných a solárních elektráren, které významně přispěly ke snížení emisí. Plán na příští rok počítá s výstavbou větrných elektráren o kapacitě 130 gigawattů a posilováním jaderné energetiky. Přesto se objevují obavy, že změny cenových politik mohou zpomalit další rozvoj.

Zásadní roli hraje i klesající spotřeba uhlí mimo chemický průmysl a pokles produkce cementu, jehož emise se od roku 2021 snížily o čtvrtinu. Tento trend je doprovázen zvyšující se efektivitou výroby a růstem podílu čistých zdrojů na celkové energetické bilanci. Přesto zůstává otázkou, zda tempo těchto změn bude dostatečné k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060, jak Čína plánuje, neboť uhlí i nadále zůstává Achillovou patou čínské energetiky, zejména v již zmíněném chemickém průmyslu. V roce 2024 se totiž snížila uhlíková intenzita – tedy emise na jednotku HDP – pouze o 3,4 %, což naznačuje, že tempo transformace by mohlo být pomalejší, než by bylo potřeba.

Do hry vstupuje i geopolitika – obchodní spory se Spojenými státy a cla na čínský export až ve výši 40 % nutí Peking hledat nové cesty k ekonomické stabilitě a podpoře domácí poptávky. Tento tlak ale zároveň urychluje přechod k moderním technologiím, jako jsou zelený vodík, energetická úložiště nebo virtuální elektrárny, které mohou v budoucnu posílit energetickou soběstačnost.

Rozhodující roky před námi

Výhled do budoucna ukazuje, že Čína stojí před zásadními rozhodnutími, která určí tempo přechodu k udržitelnější ekonomice. Plán na období 2026–2030 počítá s každoročním přírůstkem kapacity obnovitelných zdrojů o více než 200 gigawattů. Ačkoliv jde o ambiciózní cíl, je to méně než rekordních 360 gigawattů dosažených v roce 2024. Výzvou zůstává i přebytek uhelných kapacit, které mohou brzdit pokrok.

Sezonní vlivy, například větší produkce vodních elektráren v prvním čtvrtletí díky tání sněhu, sice krátkodobě pomáhají vyrovnávat růst poptávky, ale dlouhodobý úspěch bude záviset na udržení dynamiky růstu solárních, větrných a jaderných zdrojů. K tomu je potřeba stabilní politická podpora a jasné cíle, které zabrání zpomalení inovací a rozvoje čistých technologií.

Čína má šanci stát se lídrem v globální transformaci energetiky, pokud dokáže sladit podporu domácí poptávky, rozšiřování zelených technologií a postupné snižování emisí. Rozhodující roky leží před námi. Pokud převládne orientace na tradiční průmysl a infrastrukturu, hrozí, že emise porostou až do konce desetiletí. Naopak udržení tempa růstu obnovitelných zdrojů a podpora inovací by mohly přinést zásadní pokrok v ochraně klimatu.

zdroj: Analýza organizace Carbon Brief