Vědců z americké univerzity MIT se podařilo přijít na způsob, jak vytvořit superkapacitor, tedy možnost uchování energie z běžného cementu. Ten se používá nejčastěji jako velmi důležitá součást při tvorbě betonu. Příměs sazí dokáže z vašeho domu vytvořit obří baterii a zásobárnu energie.
Právě obohacení základové směsi domů o saze tak drží jednu z největších energetických revolucí, jaké může naše generace čelit. Vaše obydlí by tak bylo schopné ve svých základech udržet energii potřebnou pro celodenní fungování. Může se jednat o přelomové řešení, jak ukládat obnovitelnou energii bez drancování drahých kovů pod povrchem Země?
Dalším využitím by mohly být i silnice, které by bezdrátově poháněly elektrické automobily. Během jízdy by se vozy dobíjely nebo minimálně neztrácely kapacitu svých baterií. Příkladem by mohly být i efektivnější větrné turbíny a generátory ukládající energii ve svých základech. Spoluautor studie, profesor Admir Masic, se vyjádřil, že jde o o fascinující využití nám běžně známých a denně používaných materiálů. Cement používáme při tvorbě betonu a uhelné saze jsou taktéž všudy přítomné.
Čtěte také: Volkswagen si údajně zajistil sodíkové baterie. V čem se liší od běžných Li-Ion?
Ukládání energie v superkapacitorech funguje značně odlišně od baterií. Ty dávkují energii lineárně skrze chemickou reakci. kapacitory uvolňují energii v dávkách tím, že energii ukládají v elektrostatickém poli. Superkapacitory tak dokáží „produkovat“ energii mnohem větším tempem než průměrná baterie. To může být současně výhoda, ale i nevýhoda. Superkapacitory neumí energii vydávat v malém a regulovaném množství, jako to zvládá například Li-Ion baterie.
Výroba takového materiálu je vcelku nenáročná. Stačí příměs pouhých 3 % z celkového objemu, aby se vytvořila komplexní struktura uhelných vláken. Betonový blok 45 kubických metrů zvládne uchovat 10 kWh energie. V průměru jde zhruba o den spotřeby běžné domácnosti. Vědci nyní experimentují s velikostí a podílem příměsi v cestě za optimalizací efektivního množství uchování energie. Po tisíci letech používání známých materiálů může stačit drobná úprava a dostaneme zcela nový rozměr využití.
Vědců z americké univerzity MIT se podařilo přijít na způsob, jak vytvořit superkapacitor, tedy možnost uchování energie z běžného cementu. Ten se používá nejčastěji jako velmi důležitá součást při tvorbě betonu. Příměs sazí dokáže z vašeho domu vytvořit obří baterii a zásobárnu energie.
Právě obohacení základové směsi domů o saze tak drží jednu z největších energetických revolucí, jaké může naše generace čelit. Vaše obydlí by tak bylo schopné ve svých základech udržet energii potřebnou pro celodenní fungování. Může se jednat o přelomové řešení, jak ukládat obnovitelnou energii bez drancování drahých kovů pod povrchem Země?
Dalším využitím by mohly být i silnice, které by bezdrátově poháněly elektrické automobily. Během jízdy by se vozy dobíjely nebo minimálně neztrácely kapacitu svých baterií. Příkladem by mohly být i efektivnější větrné turbíny a generátory ukládající energii ve svých základech. Spoluautor studie, profesor Admir Masic, se vyjádřil, že jde o o fascinující využití nám běžně známých a denně používaných materiálů. Cement používáme při tvorbě betonu a uhelné saze jsou taktéž všudy přítomné.
Čtěte také: Volkswagen si údajně zajistil sodíkové baterie. V čem se liší od běžných Li-Ion?
Ukládání energie v superkapacitorech funguje značně odlišně od baterií. Ty dávkují energii lineárně skrze chemickou reakci. kapacitory uvolňují energii v dávkách tím, že energii ukládají v elektrostatickém poli. Superkapacitory tak dokáží „produkovat“ energii mnohem větším tempem než průměrná baterie. To může být současně výhoda, ale i nevýhoda. Superkapacitory neumí energii vydávat v malém a regulovaném množství, jako to zvládá například Li-Ion baterie.
Výroba takového materiálu je vcelku nenáročná. Stačí příměs pouhých 3 % z celkového objemu, aby se vytvořila komplexní struktura uhelných vláken. Betonový blok 45 kubických metrů zvládne uchovat 10 kWh energie. V průměru jde zhruba o den spotřeby běžné domácnosti. Vědci nyní experimentují s velikostí a podílem příměsi v cestě za optimalizací efektivního množství uchování energie. Po tisíci letech používání známých materiálů může stačit drobná úprava a dostaneme zcela nový rozměr využití.