Na sociálních sítích se šíří řada mýtů a polopravd, vytvářejících dojem horších vlastností elektromobilů v porovnání se spalovacími vozidly. Jedno často opakované tvrzení hovoří o tom, že baterie elektromobilů rychle stárnou, což výrazně snižuje jejich hodnotu a způsobuje finanční ztráty. Poradenská společnost P3 ale ve své studii analyzovala data z více než 7 000 elektromobilů a přinesla na stárnutí baterií zcela jiný pohled.
Internet je plný dezinformací o elektromobilitě – od využívání dětské práce při těžbě kobaltu, přes strach z přetížení elektrické sítě při nabíjení velkého množství vozidel až po tvrzení o rychlém poklesu kapacity baterií. Zvláště často se diskutuje o rychlém opotřebení trakčních baterií, které údajně znemožňuje prodej ojetých elektromobilů. Tyto obavy ale vycházejí na jedné straně z nepochopení, na straně druhé i z pravdivých informací, protože každá baterie v průběhu času stárne. Otázkou ale zůstává, jak rychle a jaký to má vliv na životnost vozu.
Klíčovým ukazatelem stárnutí baterie je tzv. „State of Health“ (SoH), tedy zdravotní stav baterie. Jedná se o poměr mezi aktuální kapacitou baterie a její kapacitou v novém stavu, přičemž nový stav odpovídá 100 %. Pokud například kapacita poklesne na 90 %, znamená to SoH 90 %. Výrobci často garantují, že baterie po určitém počtu kilometrů nebo letech používání neklesne pod 70–80 %.
Stárnutí baterie lze rozdělit na dvě hlavní složky: Časové stárnutí, kdy se chemické struktury mění v průběhu času i bez aktivního používání a cyklické stárnutí, které je způsobeno nabíjením a vybíjením baterie. Obě složky jsou nevyhnutelnou součástí životního cyklu baterií, ale lze je zpomalit vhodným používáním.
Společnost P3 využila pro získání přesného obrazu stárnutí baterií v reálném provozu data z více než 7 000 elektromobilů. Zkoumány byly nejen vlivy prostředí a chování řidičů, ale také způsob, jakým výrobci nastavují software řízení baterií (BMS). Pro analýzu bylo použito zařízení Aviloo, které přesně analyzuje stav a kapacitu baterií. Do studie byly zahrnuty i vozy s nájezdem přes 300 000 kilometrů.
Výsledky analýzy přináší dobré zprávy. Zpočátku sice dochází k rychlejšímu poklesu SoH, když během prvních 30 000 kilometrů klesne kapacita přibližně na 95 %. Po této fázi se ale degradace zpomalí. Ve 100 000 kilometrech činí průměrné SoH asi 90 % a mezi 200 000 a 300 000 kilometry se pohybuje kolem 87 %. Tyto hodnoty jsou daleko nad hranicí 70–80 %, kterou garantují výrobci. Rychlejší pokles kapacity na začátku je způsoben tvorbou vrstvy SEI (solid electrolyte interphase) na anodě baterie. Tato vrstva vzniká při prvních nabíjecích a vybíjecích cyklech.
Studie odhalila, že rychlost stárnutí závisí na mnoha faktorech. Klíčovou roli hraje chování řidičů, styl jízdy a způsob nabíjení, ale také strategie automobilek. Někteří výrobci například nastavují větší rezervu mezi hrubou a čistou kapacitou baterie (tzv. buffer), což pomáhá snížit viditelné stárnutí během záruky. Dalším faktorem je vliv softwaru. Jeho aktualizace mohou zvyšovat nabíjecí výkon pro zkrácení času nabíjení, což ale zvyšuje zatížení baterie, nebo naopak optimalizovat řízení článků pro snížení stresu při rychlém nabíjení.
Pro zpomalení časového stárnutí je důležité parkovat vůz při teplotách pod 25 °C a s nízkou až střední úrovní nabití (10–50 %). Vysoké teploty nebo dlouhodobé parkování s vysokým nabitím (nad 80 %) degradaci baterie zrychlují.
Cyklické stárnutí lze omezit šetrným nabíjením a jízdou. Ideální je udržovat nabití baterie mezi 20 a 80 %, omezit časté rychlé nabíjení a vyhnout se extrémním teplotám. Samozřejmě není problém, pokud řidič občas využije rychlé nabíjení nebo intenzivněji zrychlí – dlouhodobě ale šetrné chování výrazně prodlouží životnost baterie.
Většina výrobců nabízí záruku na baterie v rozmezí 8–10 let nebo 160 000–250 000 kilometrů. Někteří, jako například Lexus, poskytují rozšířenou záruku až na 1 milion kilometrů. Analýza ukazuje, že baterie obvykle vydrží mnohem déle než činí záruka, což znamená, že baterie často přežije jiné části vozu. Navíc, po „prvním životě“ v automobilu může být baterie využita pro stacionární skladování energie, což přidává dalších až 10 let životnosti. Teprve poté jsou články vhodné pro recyklaci.
Studie společnosti P3 ukazuje, že obavy o rychlé stárnutí baterií elektromobilů nejsou opodstatněné. Baterie stárnou pomaleji, než se původně předpokládalo a při správném používání mohou sloužit mnoho let bez výrazné ztráty kapacity. To zvyšuje jejich hodnotu i v rámci trhu s ojetými vozy a přispívá k udržitelnosti elektromobility.
Pro řidiče, kteří chtějí baterii uchovat v dobrém stavu, platí jednoduché pravidlo: klíčem k dlouhé životnosti jsou šetrné zacházení a vhodné nabíjecí návyky. Elektromobily tak nabízejí nejen ekologickou, ale i ekonomickou alternativu ke konvenčním vozům.
Na sociálních sítích se šíří řada mýtů a polopravd, vytvářejících dojem horších vlastností elektromobilů v porovnání se spalovacími vozidly. Jedno často opakované tvrzení hovoří o tom, že baterie elektromobilů rychle stárnou, což výrazně snižuje jejich hodnotu a způsobuje finanční ztráty. Poradenská společnost P3 ale ve své studii analyzovala data z více než 7 000 elektromobilů a přinesla na stárnutí baterií zcela jiný pohled.
Internet je plný dezinformací o elektromobilitě – od využívání dětské práce při těžbě kobaltu, přes strach z přetížení elektrické sítě při nabíjení velkého množství vozidel až po tvrzení o rychlém poklesu kapacity baterií. Zvláště často se diskutuje o rychlém opotřebení trakčních baterií, které údajně znemožňuje prodej ojetých elektromobilů. Tyto obavy ale vycházejí na jedné straně z nepochopení, na straně druhé i z pravdivých informací, protože každá baterie v průběhu času stárne. Otázkou ale zůstává, jak rychle a jaký to má vliv na životnost vozu.
Klíčovým ukazatelem stárnutí baterie je tzv. „State of Health“ (SoH), tedy zdravotní stav baterie. Jedná se o poměr mezi aktuální kapacitou baterie a její kapacitou v novém stavu, přičemž nový stav odpovídá 100 %. Pokud například kapacita poklesne na 90 %, znamená to SoH 90 %. Výrobci často garantují, že baterie po určitém počtu kilometrů nebo letech používání neklesne pod 70–80 %.
Stárnutí baterie lze rozdělit na dvě hlavní složky: Časové stárnutí, kdy se chemické struktury mění v průběhu času i bez aktivního používání a cyklické stárnutí, které je způsobeno nabíjením a vybíjením baterie. Obě složky jsou nevyhnutelnou součástí životního cyklu baterií, ale lze je zpomalit vhodným používáním.
Společnost P3 využila pro získání přesného obrazu stárnutí baterií v reálném provozu data z více než 7 000 elektromobilů. Zkoumány byly nejen vlivy prostředí a chování řidičů, ale také způsob, jakým výrobci nastavují software řízení baterií (BMS). Pro analýzu bylo použito zařízení Aviloo, které přesně analyzuje stav a kapacitu baterií. Do studie byly zahrnuty i vozy s nájezdem přes 300 000 kilometrů.
Výsledky analýzy přináší dobré zprávy. Zpočátku sice dochází k rychlejšímu poklesu SoH, když během prvních 30 000 kilometrů klesne kapacita přibližně na 95 %. Po této fázi se ale degradace zpomalí. Ve 100 000 kilometrech činí průměrné SoH asi 90 % a mezi 200 000 a 300 000 kilometry se pohybuje kolem 87 %. Tyto hodnoty jsou daleko nad hranicí 70–80 %, kterou garantují výrobci. Rychlejší pokles kapacity na začátku je způsoben tvorbou vrstvy SEI (solid electrolyte interphase) na anodě baterie. Tato vrstva vzniká při prvních nabíjecích a vybíjecích cyklech.
Studie odhalila, že rychlost stárnutí závisí na mnoha faktorech. Klíčovou roli hraje chování řidičů, styl jízdy a způsob nabíjení, ale také strategie automobilek. Někteří výrobci například nastavují větší rezervu mezi hrubou a čistou kapacitou baterie (tzv. buffer), což pomáhá snížit viditelné stárnutí během záruky. Dalším faktorem je vliv softwaru. Jeho aktualizace mohou zvyšovat nabíjecí výkon pro zkrácení času nabíjení, což ale zvyšuje zatížení baterie, nebo naopak optimalizovat řízení článků pro snížení stresu při rychlém nabíjení.
Pro zpomalení časového stárnutí je důležité parkovat vůz při teplotách pod 25 °C a s nízkou až střední úrovní nabití (10–50 %). Vysoké teploty nebo dlouhodobé parkování s vysokým nabitím (nad 80 %) degradaci baterie zrychlují.
Cyklické stárnutí lze omezit šetrným nabíjením a jízdou. Ideální je udržovat nabití baterie mezi 20 a 80 %, omezit časté rychlé nabíjení a vyhnout se extrémním teplotám. Samozřejmě není problém, pokud řidič občas využije rychlé nabíjení nebo intenzivněji zrychlí – dlouhodobě ale šetrné chování výrazně prodlouží životnost baterie.
Většina výrobců nabízí záruku na baterie v rozmezí 8–10 let nebo 160 000–250 000 kilometrů. Někteří, jako například Lexus, poskytují rozšířenou záruku až na 1 milion kilometrů. Analýza ukazuje, že baterie obvykle vydrží mnohem déle než činí záruka, což znamená, že baterie často přežije jiné části vozu. Navíc, po „prvním životě“ v automobilu může být baterie využita pro stacionární skladování energie, což přidává dalších až 10 let životnosti. Teprve poté jsou články vhodné pro recyklaci.
Studie společnosti P3 ukazuje, že obavy o rychlé stárnutí baterií elektromobilů nejsou opodstatněné. Baterie stárnou pomaleji, než se původně předpokládalo a při správném používání mohou sloužit mnoho let bez výrazné ztráty kapacity. To zvyšuje jejich hodnotu i v rámci trhu s ojetými vozy a přispívá k udržitelnosti elektromobility.
Pro řidiče, kteří chtějí baterii uchovat v dobrém stavu, platí jednoduché pravidlo: klíčem k dlouhé životnosti jsou šetrné zacházení a vhodné nabíjecí návyky. Elektromobily tak nabízejí nejen ekologickou, ale i ekonomickou alternativu ke konvenčním vozům.