Honda Civic e:HEV: specifikace

Létající talíř dostal lidštější podobu

Slyšeli jste, že by někdo přirovnal projíždějící vůz s vesmírným plavidlem „UFO“? Dotyčný s největší pravděpodobností mluvil o jedné z posledních tří generací modelu Civic od japonské Hondy a vlastně se není čemu divit. Především osmá generace vyvolala svými tvary a rozložením světlometů nebývalou vlnu údivu v pozitivním i negativním slova smyslu.

Ačkoliv byl všestranný hatchback vždy tak trochu synonymem pro inovaci, mnozí vnímali odvážný designerský krok spíše za neúctu k jejich milované legendě. Tento nesouhlas přetrvával v podstatě necelé dvě dekády, kdy Honda od futuristických tvarů nechtěla dát ruce pryč a naopak s každou další generací jejich přítomnost spíše stoupala. V polovině loňského roku však přišla prudká otočka o 180 stupňů a zcela nová otázka „nevypadá až příliš nezajímavě?“. Ne, nevypadá!

Atlet na čtyřech kolech

Zdání klame a pokud jste viděli jedenáctou generaci Civicu pouze na obrazovce vašeho telefonu nebo počítače, věřte, že vám první osobní setkání vyrazí dech. Dobře, nebudeme to přespříliš dramatizovat, ale skutečně se nejedná pouze o tuctové auto, jak může z fotografií působit. Ze zkušenosti mohu říct, že výbavová varianta Sport obalená v modré metalíze sem tam dokonce přitáhne pohled zvědavého kolemjdoucího.

Nepochybuji, že jste o novince četli a slyšeli již mnohé a proto postrádá smysl, abych zde popisoval jednotlivé křivky karoserie a každý plast, který ji lemuje. Shrnuto a podtrženo, designéři Hondy zvolili výrazně střízlivější přístup, který už nepůsobí jako násilné pokusy o získání pozornosti milenáliů. Za zmínku stojí kompletní přepracování profilu karoserie, které mělo za následek snížení výšky vozu, splývavé svažování střechy (jako u karosářské verze liftback) a drobný nárůst centimetrů do šířky i délky. Vlastně už se tomu těžce říká „hatchback“, ale budiž.

Zatímco přední straně dominují ostřejší hrany, úzké světlomety a rozsáhlá spodní mřížka chladiče, v okolí pátých dveří najdeme spíše jemnější křivky. Pozornost na sebe obzvlášť upoutá zajímavé řešení zadních světlometů. Taky se vám při pohledu na ně vybavila Kia Stinger?

Praktický interiér v pravém slova smyslu

Předsudky vůči japonským interiérům mi vyvrátil již zmiňovaný model HR-V. Ano, na první pohled se kabina může zdát až zbytečně konzervativní a ne zrovna líbivá. Je nutné si však uvědomit, že estetika v tomto případě není prioritou, což lze s ohledem na daný segment velmi dobře pochopit. Vlastně vás po několika hodinách strávených za volantem nebude tížit, že v noci kabinu neoslňuje ambientní osvícení, navigaci nepozorujete na rozlehlé obrazovce infotainmentu a sedačky nejsou potaženy nejjemnější hovězí kůží. Všechno na co sáhnete totiž dává smysl a funguje tak, jak má. To je koneckonců nejdůležitější, nemyslíte?

Interiér jedenácté generace modelu Civic | foto: vlastní

Co se týče výbavy, varianta Sport je střední cestou a kompromisem mezi níže postavenou verzí Elegance a vrcholem nabídky s označením Prestige. Zatímco první dvě zmiňované výbavy byste uvnitř kabiny rozeznávali jen ztěží, nejdražší ze všech variant se narozdíl od nich pyšní plně digitálním displejem řidiče, panoramatickou střechou, prémiovým audiosystémem značky Bose a vyhřívaným koženým volantem. Jistě uznáte, že v tomto případě je rozdíl oproti méně vybaveným verzím poměrně zásadnější a vyvstává tedy otázka, zda se skutečně vyplatí si připlatit.

Inu, přímé porovnání bohužel nemám, ovšem musím říct, že mi ani ve skromněji zařízené kabině absolutně nic nechybělo. S polo-digitálními přístrojovým štítem se sžijete velmi rychle především díky tomu, že se nejedná o žádnou vědu. Prostor otáčkoměru nahradil malý displej s přehlednou grafikou, na kterém si můžete zobrazit vámi preferované informace – od stavu baterie, přes spotřebu po současně přehrávanou skladbu.

Nad ovládáním nebudete muset přemýšlet

Druhou a poněkud větší obrazovku najdete po pravé ruce, vytyčenou nad palubní deskou. Jedná se o ten stejný infotainment, který Honda implementuje do všech nových modelů a musím přiznat, že stížnosti na něj se vymýšlejí skutečně těžko. Vytknout lze snad jen malinko zastaralou grafiku prostředí, ale krom toho se jedná o synonymum slova „jednoduchost“. Většinu času budete však s největší pravděpodobností trávit v systémech Android Auto nebo Apple CarPlay, které můžete připojit bezdrátově.

Obrázek velmi praktického interiéru dokresluje panel klimatizace, kterou uživatel ovládá pomocí otočných tlačítek a několika fyzických spínačů. Jakmile zvolíte ideální teplotu a intenzitu foukání, výsledek se projeví o pár centimetrů výš prostřednictvím krásně řešených výdechů klimatizace. Klapky, které ovládají směr foukání se totiž nachází až za přední mřížkou, čímž odpadá „vyrovnávání“ jednotlivých výdechů aby bylo vše v jedné lajně.

Nízko, jako ve sporťáku

Pojďme ovšem přesunout pozornost od všelijakých tlačítek a obrazovek k zásadnějším přednostem novinky. Jakmile nastoupíte do jedenácté generace Civicu poprvé, pravděpodobně vás překvapí, jak nízko musíte v kolenou klesnout, abyste konečně dosedli na sedačku. Stejně jako jeho předchůdci, i čerstvý přírůstek do japonské rodiny hatchbacků již v základní verzi poodhaluje určité sportovní ambice a právě pozice za volantem je možná tou nejmarkantnější.

Pro mne se jedná v podstatě o ideální scénář – sedačka posunutá dopředu a volant (který má na můj vkus trochu větší průměr) blíže k tělu. Ještě než na přepracovaném (a možná zbytečně komplikovaném) voliči směru zařadíme „D“, se však pobavíme o prostoru, který nabízí zbytek interiéru.

Kde se všechno to místo na nohy vzalo?

Pokud bych řekl, že jsem od zadních sedaček a kufru čekal velkorysý prostor, nebyla by to pravda. Usednutí na místo za řidiče (se sedačkou nastavenou na mne samotného) tak provázelo ohromné rozčarování! Kdy naposledy se vám stalo, že jste měli před koleny asi trojnásobek místa, které máte nad hlavou? Dokonce ani páté místo není úplně nepoužitelné (pokud se smíříte s vysokým středovým tunelem) a v nouzi tedy bez obtíží uvezete pět dospělých lidí…s užšími rameny.

Všech těchto pět pasažérů si může v klidu přinést příruční zavazadlo, protože ani snížená střecha typu liftback nepřipravila nový Civic o velice konkurenceschopný zavazadlový prostor s celkovým objemem 410 litrů. Hravě tak strčí do kapsy Hyundai i30, model Corolla od Toyoty, Volkswagen Golf a takhle bychom mohli pokračovat.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, Design a zpracování, Interiér
» 2. Jízdní vlastnosti, Spotřeba, Závěr testu

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, Design a zpracování, Interiér
» 2. Jízdní vlastnosti, Spotřeba, Závěr testu

Hybridní motorizace v Civicu? Sem s tím!

To nejzajímavější a také nejkontroverznější na novém Civicu je bezesporu jeho pohon. Jedná se o historicky první generaci, která v základní verzi nenabídne čistě spalovací motor. Asi si umíte představit tu paniku v očích, se kterou příznivci legendárního hatchbacku tuto informaci přijímali. Místo oblíbených motorů s proměnným časováním a zdvihu ventilů VTEC zaujala hybridní soustava s označením e:HEV (ta rovněž obsahuje obdobu spalovacího motoru V-TEC, ale později pochopíte, proč na tom vlastně nezáleží), která se poprvé představila pod kapotou modelu Jazz. Již tato premiéra byla pro Hondu velmi úspěšná a koncem roku 2021 přijímala od novinářů z celého světa jednu chválu za druhou. Již tehdy se vědělo, že tento pohon bude implementován také do zbytku modelové řady, včetně nadcházejícího Civicu. A ten den nastal.

Nový Civic vypadá skutečně fantasticky | foto: vlastní

Chápu, že pro některé čtenáře mohou být zmiňované pojmy trochu abstraktní a vysvětlíme si to tedy trochu polopaticky. Nejzásadnější informací pro nás z kraje bude fakt, že hybridní soustava pohání pouze přední kola a nevyžaduje nabíjení baterie z externích zdrojů, takže veškerou energii potřebnou pro chod dvojice elektromotorů zajišťuje rekuperace a spalovací motor. Ačkoliv se tedy nejedná o plug-in, v nižších rychlostech (přibližně do 50 km/h) se budete pohybovat výhradně na elektřinu.

Že vám baterie o kapacitě 1,05 kWh vystačí při nejlepším na pár jednotek kilometrů? V podstatě máte pravdu a ačkoliv přední nápravu bude na cestě do práce skutečně pohánět především elektrická energie, v určitých momentech souběžně poběží také „spalovák“ – dvoulitrový čtyřválec s Atkinsonovým cyklem a přímým vstřikováním. Scénáře jsou pro tento případ dva – buď akumulátor potřebuje při dlouhé jízdě bez brzdění doplnit energii a v takový moment začne spalovací motor fungovat jako generátor (v tento moment nepohání přední kola, ale pouze tvoří elektrickou energii) a nebo se při vyšších rychlostech připojí přes bezestupňovou převodovku e-CVT přímo ke kolům.

Pro kontext doplním, že hnací jednotka e:HEV poskytuje celkový výkon 135 kW a točivý moment 315 Nm a pokud si na něčem Honda skutečně zakládá, je to tepelná účinnost, která dosahuje až 41 %. Jakkoliv průměrně počet koňských sil a zrychlení na „stovku“ za 7,8 vteřiny na papíře vypadá, nový Civic dokáže být velice zábavné auto. Odezva pedálu je díky okamžitému přenesení veškerého výkonu na kola skutečně bleskurychlá a svižné projetí křižovatky nebo pružné zrychlení při předjíždění nedělá ostře řezanému japonci žádný problém.

Město je pro Civic domovem

Přesto si dovolím tvrdit, že se jeho největší přednosti projeví právě v nižších rychlostech při průjezdu městem. O kultivovanosti jízdy nemůže být vzhledem ke koncepci pohonu pochyb a to i po zapojení onoho spalovacího motoru. Opět se neubráním porovnání s modelem HR-V, u kterého byl hluk po „sepnutí“ atmosférické patnáctistovky znatelný i při nižších rychlostech. Díky zvětšenému objemu motoru a snahy převodovky držet otáčky v nižším rozsahu (pomocí virtuálních převodů) mnohdy přes hluk rádia ani nezaznamenáte rozdíl. Korunu tomu nasazuje spotřeba, která se při předání testovacího vozu zpět do rukou prodejce zastavila na hodnotě 4,4 litrů na 100 kilometrů. Pokud bych jezdil pouze ve městě, odhaduji, že bych se s trochou snahy na hranici čtyř litrů dostal, zatímco na dálnici si vůz při konstantní rychlosti 130 km/h nárokuje okolo 6,5 litrů.

Poslední disciplínou, kterou nelze při hodnocení Hondy Civic pominout je jízda na silnicích první třídy a jim podobných. Kéž byste viděli můj úsměv po uvedení pohonu do režimu Sport a vybrání několika prvních zákrut. Právě v těchto okamžicích jsem totiž poprvé „na ostro“ vyzkoušel chování podvozku a řízení, což nenávratně vedlo k podvečeru stráveným za volantem a snaze ostrý hatchback „zlomit“. Nepodařilo se. V ten den byla silnice přeci jen stále trochu navlhlá a já nechtěl s testovacím vozem skončit v lese na houbách.

Podvozek působí neuvěřitelně sebevědomě a i přes to, že ve městě bez problému tlumí každou nerovnost, na okresních silnicích se téměř nenaklání a karoserii v zatáčkách drží s chirurgickou přesností. Také řízení dokážete odhadnout téměř na centimetry – kam ukážete volantem, tam Civic bez odmlouvání jede a vy jen pozorujete míhající se okolí a čekáte na správný moment, kdy opět přidat plyn. Snad jen, kdyby se od kol do volantu dostávalo o malinko více informací a bylo by to dokonalé.

Cena dech nevyrazí

Tolik superlativ si určitě zaslouží pěkně mastnou pořizovací cenu, nemyslíte? Inu, je to možná výrazně lepší, než byste doufali! Za základní výbavu Elegance zákazník zaplatí 819 900 Kč s tím, že oproti námi testované variantě Sport bude ochuzen pouze o 18 palcová kola se sportovním designem, černé lišty oken a bezdrátové nabíjení mobilního telefonu. Vrchol nabídky v podobě výbavy Advance se prodává od částky 929 900 Kč.

Přední maska nahání strach | foto: vlastní

Závěrem…

Nechci, aby znělo závěrečné shrnutí jako klišé. Mohl bych zde napsat, že Civic nemá skoro žádnou slabinu a že si tuzemský titul „Auto roku“ bez jakýchkoliv námitek zaslouží… a měl bych nejspíše pravdu. Pojďme to však raději udělat formou seznamu s názvem „ideální automobil“, na kterém si postupně vyznačíme vlastnosti takového vozu. To abychom si lépe uvědomili, jak legendární hatchback jedenácté generace světu opět připomněl, proč bychom si ho měli vážit.

Desing? Máme. Skvěle vymyšlený interiér? Splňuje. Množství prostoru pro cestující i zavazadla? Samozřejmost. Komfort? Daleko nad konkurencí. Skvělá spotřeba? Ano. Naplněné sportovní ambice? Rovněž. Rozumně nastavená cena? Rozhodně.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Střízlivý design	Velký průměr volantu
Praktický interiér	Chudší výbava interiéru
Skvěle vymyšlený pohon
Podvozek