Test elektromobilu Smart ForTwo Electric Drive od společnosti E.ON

Je to malé, hbité, má to čtyři kola a jezdí to levně a ekologicky na elektřinu. Řeč je tu o elektromobilu Smart ForTwo ED (Electric Drive) coby průkopníkovi novodobé elektromobility. Jak dopadl v našem testu?

Energetické společnosti v Česku úzce spolupracují s automobilkami na rozvoji elektromobility. Role v této symbióze jsou víceméně jasné – energetiky primárně staví dobíjecí stanice, automobilky pak dodávají potřebné elektromobily. Společnost E.ON si za partnera vybrala Mercedes-Benz, od něhož už brázdí českými silnicemi na 25 elektromobilů Smart ForTwo ED.

Zatím se nacházíme spíše v pilotním provozu, který má přinést co nejvíce poznatků k přípravě na ostré spuštění elektromobility v ČR. Kdy to bude? Komerční prodej elektromobilů v Česku má sice být spuštěn v případě druhé generace modelu Smart ForTwo ED koncem letošního roku, podle nás to ale ještě nebude ten pravý „hromadný start“ veřejné elektromobility. Proč? To se dozvíte během našeho testu první generace Smartu, který by měl hodně naznačit.

Základní parametry – Smart ForTwo ED

Délka vozidla	2,7 m
Hmotnost	890 kg
Max. rychlost	max. 110 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/hod	za méně než 15 s
Maximální výkon eletromotoru a točivý moment	30 kW, 120 Nm
Počet sedadel	2
Akumulátor a dojezd	lithium-iontový, 16,5 kWh, dobíjení 7-8 hodin dojezd cca 110 km (v létě 135 km, v zimě 80 km)
Cena a dostupnost	testovaná 1. generace se neprodává 2. generace cca 650 tis. korun, konec roku 2012

Design a konstrukce: hbitý kolibřík pro dva

Smart od E.ONu je klasické mini auto do města. Místo je v něm sice jen pro 2 cestující, na druhou stranu z tohoho handicapu pramení mnohé výhody testovaného elektromobilu oproti běžným autům. Díky délkce jen 2,7 m a šířce srovnatelné s běžnými auty není problém zaparkovat i na místa, kam se ostatní auta zdaleka nevejdou. A to třeba i na šířku.

Automobil těží i z relativně nízké hmotnosti, 890 kg, což v žádném případě nebrání k rychlým rozjezdům, navíc s automatikou obvykle mnohem rychlejším, než dokáží ostatní řidiči. O jízdních vlastnostech ale bude řeč až v jedné z následujících kapitol. Teď se vraťme k zevnějšku elektromobilu.

Smart ForTwo ED, v naší redakci zapůjčený od společnosti E.ON, má na sobě reklamní potisk, který dává jasně najevo, že jde o ekologické auto, které stačí nabít přes běžnou zásuvku. To kdyby to někdo nepoznal, když tento Smart je velmi tichý a vydává jen jakýsi „zvuk budoucnosti“, jak my říkáme „elektrickému bzučení“ motoru.

Zpracování první generace elektrického Smartu je celkem dobré. I když jde převážně o plast, musíme brát v úvahu, že jde o auto pro pilotní provoz. Přesto například takové plasty u dveří by se nemusely úplně jednoduše promáčknout o několik centimetrů, po lehkém zatlačení rukou.

Největší výtka ale směřuje ke všem zavíratelným prvkům zvenčí auta, to znamená dveře a kufr. Aby si elektromobil nezačal stěžovat na nedovření, je potřeba vydat větší sílu, než většině lidem přijde přirozená. A silnějším přibouchnutím s nepříjemným plechovým zvukem pak zbytečně upozorňujete na fakt, že je tady něco v nepořádku.

Pokud přejdeme do interiéru Smartu ForTwo ED, asi každého překvapí poměrně velký prostor na tak malé auto. Palubní deska a koneckonců celý interiér působí za přítomnosti všemožných plastů podobně jako zevnějšek, tedy nikterak hodnotně. Na škodu to není, ale že bychom z toho skákali radostí, to také ne. Svůj účel ale všechny prvky v interiéru plní na jedničku.

Ovládání a interiér: jdeme na to!

Pokud znáte ovládání automobilů s automatem, tedy automatickou převodovkou, rozdílů u elektrického vozidla Smart ForTwo ED moc nenajdete. Před jízdou jen vložíte klíček netradičně vedle řadicí páky do spínací skřínky a otočíte jím. Chvíli musíte počkat, než naběhne systém, není to ale déle, než 3 vteřiny. Jelikož jde o elektromobil, neslyšíte žádný hlasitý spalovací motor, jen možná zaslechnete cvaknutí stykačů baterie v zadní části s pohonnou jednotkou, což je ale ve srovnání s auty na benzin či naftu naprosto nic.

Pokud nebudeme počítat klasické úkony, které je každý povinen vykonat před samotnou jízdou, a nemyslíme tím jen dobře se najíst a dojít si na toaletu, tak už jen stačí zařadit na řadicí páce polohu „D“ jako „Drive“ pro jízdu směrem vpřed a sešlápnout pedál pro akceleraci. Nalevo od něj je brzda, kterou když pustíme, auto se samo nerozjede, jako běžné automaty. To je takový jediný rozdíl v ovládání hybridu od elektromobilu.

Na řadicí páce máme ještě kromě základní polohy „P“ jako „Parking“ a jízdy „D“ pochopitelně další dvě polohy, a to „R“ jako „Reverse“ (zpátečka) a „N“ jako „Neutral“. Pokud bychom chtěli brzdit motorem, stačí pustit pedál akcelerace a ihned pocítíme, jak auto zpomaluje mnohem více, než běžná auta. Smart ForTwo ED totiž tzv. rekuperuje, čili dobíjí akumulátor.

A to můžeme krásně sledovat na pravém měřiči, který je uprostřed ve spodní části čelního skla. Pokud rafička ukazuje do pravé poloviny, která je vyobrazena červeně, elektromobil si bere energii z akumulátoru. Rafička ukazující na levou část se zelenými čísly naopak signalizuje proces rekuperace a tedy dobíjení baterie. Velmi důležitým měřičem pak je nalevo měřič se zbývající energii baterie. Opět jednoduchá rafička ukazuje na hodnoty 0 až 100%.

Jenže – stupnice není lineárně 1:1, tedy 1% neznamená 1 ujetý kilometr, ale ani se nedá počítat, že stejný počet % projetých při téměř nabitém a pak při téměř vybitém akumulátoru znamená zhruba stejný počet ujetých km. Platí zde, že čím méně % vám zbývá, tím méně km pravděpodobně ujedete, než kolik by se vám podařilo s více nabitou baterií. Samozřejmě ještě záleží na podmínkách jízdy a využití různých „žroutů“ v automobilu, jako je zejména klimatizace.

Ještě ale zpátky k interiéru. Cestujícím je připravena docela základní výbava, která čítá jen jednoduché rádio, naštěstí doplněné o jeden port pro USB a 3,5 mm konektor Jack. Smart ForTwo ED vám tak dovolí pustit si i vlastní hudbu z USB flash disku či jakéhokoliv zařízení propojeného přes 3,5 mm Jack. Podpora je však jen základní, songy v MP3 jsme si pustili, naopak s kvalitním formátem flac jsme nepochodili.

Reprosoustava také dává najevo, že přednosti elektromobilu Smart jsou v jiných oblastech. Při vyšších hlasitostech reproduktory nestíhají a je slyšet značné zkreslení a křapění. To asi možná schválně, abyste nepřekonávali se Smartem rychlostní rekordy, ke kterým by vás vyšší hlasitost ve spojení s třeba trochu agresivnější hudbou mohla vést.

Jízda elektromobilem Smart ED: není to jen o ekologii

Se zapůjčením vozem Smart ForTwo ED jsme přes víkend najezdili přes 200 km, a to jak po městě, tak i na meziměstské vzdálenosti. A tento elektromobil nás mile překvapil. Nejen, že je ekologický, což popravdě asi nebude moc lidí bohužel zajímat, ale dokáže ujet 100 km pod hranici 30 korun (při dobíjení nočním tarifem). A to je už značná úspora oproti dnešní ceně za pohonné hmoty.

Ale levnou jízdou to nekončí. Co do jízdných vlastností si nezadá s třeba i silnějšími jedinci aut se spalovacím motorem, pokud budeme porovnávat při jízdě ve městě. To jsou totiž rychlé rozjezdy. Brzda, rozjezd, brzda, rozjezd .. a to neustále dokola. Nejen ale rychlé rozjezdy, ale také rekuperace, čili dobíjení akumulátoru, a skvělé manévrování i v menších ulicích, kde čekají mnohé nástrahy. Smart ForTwo ED si s tím skvěle poradí.

Mimo město potenciál tohoto mini elektromobilu klesá. Omezující je zejména maximální rychlost zhruba 120 km/hod, když navíc běžně dosáhnete max. rychlosti spíše kolem 100 km/hod. A pokud vás ještě čeká kopec, počítejte tak se 70-80 km/hod. A to už vás mohou začít některá auta předjíždět. Pro meziměstský provoz však Smart ED není stavěn, takže mu to alespoň my promineme.

A ptáte se na spotřebu, respektive dojezd? Schválně se k tomuto dostáváme až nyní. Každý totiž bude dosahovat jiných výsledků, a tak nelze uvést jeden příklad a brát jej jako samozřejmost. My jsme napoprvé ujeli s elektromobilem kolem 120 km, ale pokud bychom občas nepoužívali klimatizaci, resp. topení, dostali bychom se na vyšší hodnoty, nebo naopak v zimě, kdy je nejen potřeba topit, ale obecně zima akumulátorům nesvědčí a dojezd by se zkrátil třeba i pod 80 km.

Při testování maximálního dojezdu jsme se málem se Smartem ED dostali do celkem nepříjemné situace. Potřebovali jsme ujet zhruba 13 km mimo město a zbývalo nám jen kolem 20% baterie. Jenže při nižším procentu akumulátoru dochází k rychlejšímu vybíjení, navíc jsme měli spuštěné topení a hrálo nám rádio. Na požadované místo jsme dojeli s 1% baterie, kdy jsme už auto snad i tlačili očima, aby cestu zvládlo až do konce. Podařilo se. Ale příště se už raději o nic podobného nepokusíme. Jistota je jistota. I když teď máme o bláznivou historku víc..

Nabíjení elektromobilu

Současná první a druhá generace elektromobilu Smart ForTwo ED se dobíjí jen přes 230V, popř. 110V v některých zemích, tedy přes klasickou zásuvku. Připravovaná třetí generace Smartu ED pak bude zvládat rychlonabíjení, které proběhne za zlomek času. Testovaný kus jsme nabíjeli zhruba 7-8 hodin (z hodnoty 1% baterie), jinak kolem 6 hodin, u novinky to bude řádově za desítky minut.

Zásuvka musí mít alespoň 16A jistič, aby nedocházelo k přetížení během nabíjení a elektromobil pak třeba nevyhodil proud v celém domě, pokud máte v provozu jiné větší spotřebiče. Tento požadavek je velmi důležitý, pokud by totiž někdo chtěl využít některé starší prodlužovačky nesplňující 16A, aby si elektromobil dobil třeba na zahradě, mohlo by se to zle vymstít. Když už je potřeba delší kabel, v kufříku je společně s násadou jedna menší prodlužovačka splňující požadavky elektromobilu. Díky ní dosáhnete až zhruba 5 metrů daleko od vozidla.

U nabíjení je ale ještě potřeba hodně toho promyslet. Jednou z věcí je, že pokud připojíme kabel do zásuvky a propojíme s elektromobilem, musíme ještě stisknout tlačítko na kabelu pro zapnutí nabíjení. Až pak začneme dobíjet, což signalizují po celou dobu nabíjení červené diody kolem otvoru pro zastrčení nabíjecího kabelu do Smartu ED. Pro začínající uživatele by rozhodně bylo vítanější, kdyby červeně blikal otvor po otevření příklopky, a jakmile bychom kabel připojili, začal by dobíjet automaticky a okolí by zezelenalo.

 

Zásadnější ale je bezpečnost nabíjecí soustavy proti odcizení. Pokud totiž přijedete na některou veřejnou dobíjecí stanici a začnete elektromobil nabíjet, kdokoliv nejen, že může přijít a nabíjení vám pomocí tlačítka na kabelu vypnout, ale také vám rovnou celý kabel odcizit. Takže aby pak raději někdo automobil hlídal. Škoda. Udělat dobíjecí kabel na automatické zamykání, pokud je připojen a dobíjí, a tlačítko pro vypnutí na kabelu vynechat, bylo by po těchto starostech.

Závěr testu elektromobilu Smart ForTwo ED

Elektromobil Smart ForTwo ED si nás získal. Do městského provozu naprosto ideální auto, pokud nepotřebujete cestovat ve více než dvou lidech a nenajezdíte přes 100 km za den. Nejen, že je ekologické, a to dnes bohužel asi moc lidí nezajímá, ale dokáže jezdit za levno. S cenou pod hranicí 30 korun za 100 km s přehledem strčí do kapsy jakákoliv auta se spalovacím motorem.

Jenže, celý zdařilý koncept tohoto elektromobilu pravděpodobně zhatí cena, která má dosahovat kolem 650 tisíc korun. A to je moc. I když budete s každým ujetým kilometrem v tomto elektromobilu šetřit, museli byste jezdit pěknou řádku let. A to se lidem nechce. Tudy cesta nevede.

Záleží tady ale hlavně na sériové výrobě, zatím jde spíše o takový pilotní provoz, ale pokud bude výrobce produkovat tento, nebo rovnou novou generaci Smartu ED ve větším počtu kusů, mohla a měla by jít cena dolů. Třeba konkurenční ČEZ má od Peugeotu elektromobil iOn za zhruba 400 tisíc korun, a to je auto hned pro 4 osoby.

Takže jsme zvědavi, s čím dalším automobilky ve spolupráci s energetikami přijdou. Dobíjecí stanice přibývají, o elektromobilech se mluví a budoucnost se pomalu stává skutečností.

Za zapůjčení elektromobilu Smart ForTwo ED do redakce děkujeme společnosti E.ON.