Test DS 4 E-Tense 225 Rivoli – Načančaný Francouz umí jezdit na benzín, i elektřinu

• Otestovali jsme opulentně vzhlížející plug-in hybrid DS 4 E-Tense 
• Vůz se snaží být konkurencí pro přední německé prémiovky
• Jaký byl testovací týden s DS 4 ve vrcholné variantě?

Pro obyčejného smrtelníka a běžného uživatele aut jde možná o neznámou značku, ale věřte, že automobilka DS Automobiles není žádnou další nudnou a mladou společností, která se bez zkušeností hrne do segmentu výroby vozidel. Označení DS vzniklo v roce 2009 jako prémiová řada vozů Citroën a o pět let později vedení tehdejší skupiny PSA vyčlenilo tyto modely pod samostatnou značku – DS Automobiles.

Nejde tedy o žádného nováčka na poli automotive. Značka se zaměřuje na luxusnější a designové vozy, za které si také nechá patřičně zaplatit. Nečekejte ale výlet do opravdu luxusní sféry, kam patří skutečně prémiové značky. Modely této automobilky si představte jako krásný a líbivý doplněk na čtyřech kolech k drahé kabelce vaší manželky či přítelkyně. Námi testovaný model DS 4 225 E-Tense v provedení Rivoli je na silnici k nepřehlédnutí a bude vás reprezentovat se ctí. Ale takové auto není jen o vzhledu. S čím tedy máte tu čest a co vás naopak může pěkně štvát?

DS 4 Rivoli E-Tense 225: specifikace

Konstrukce	hatchback, rozměry: 4400 × 1866 × 1470 mm, hmotnost: 1728 kg
Pohon	plug-in hybrid, pohon předních kol
Výkon	celkem 165 kW, 225 k (spal. motor 133 kW + 81 kW elektromotor), celkový točivý moment 360 Nm
Baterie a dojezd	Li-Ion, 12,4 kWh, až 55 km (dle kombinovaného cyklu WLTP)
Nabíjení	palubní 7,4 kW nabíječka, Mennekes
Spotřeba a dojezd	20–30 kWh/100 km, 1,4 l/100 km, kombinovaný dojezd až 600 km
Výbava	DS Drive Assist, DS Matrix LED Vision, head-up displej, ambientní osvětlení, kožený interiér, zadní kamera
Cena testovaného modelu	1 356 000 Kč (základní cena od 885 000 Kč)

Honosný a nepřehlédnutelný design mu sluší

Design celkově je pro francouzskou značku DS velmi důležitý a u modelu DS 4 tomu není jinak. Prolisy, křivky, světlomety s tvary diamantu uvnitř, černá střecha, LED pásek denního svícení a výrazná maska. To je jen malý výčet prvků, se kterými se na tomto voze můžete setkat. Po stránce designu, i když je toto zcela subjektivní názor, tak vozu nemůžeme cokoli vytknout.

Automobilka řadí vůz do segmentu hatchbacků, ale může vám také připadat jako takový nižší crossover. To především díky své světlé výšce 189 milimetrů, která je prakticky shodná například se Škodou Kodiaq. Oproti tomuto SUV je ale střecha DS 4 hned o 180 milimetrů nižší. Jde tak o jakýsi hybrid několika typů karosérií, ale dle mého názoru to rozhodně není na škodu.

Čistý, minimalistický a elegantní design – tak by se dal v jednoduchosti charakterizovat zevnějšek, ale vlastně i vnitřek vozu. Každý detail tak zapadá do působivého celku, který vám neudělá ostudu ani v té nejvybranější společnosti. Na pocitu výjimečnosti mohou dodávat také zajížděcí kliky dveří. Po této stránce jsem tedy spokojený.

V interiéru jako v bavlnce

Elegance a čisté křivky pokračují i v interiéru vozu DS 4 E-Tense. Téměř celý vnitřek pokrývá kůže, která je doplněna pouze několika rámečky s dekorem ve tvaru připomínajícím diamant. Vkusné ambientní osvětlení, které si můžete v infotainmentu vozu nastavit podle svých představ, pak dotváří příjemnou atmosféru na palubě.

Před řidičem se nachází dobře čitelný digitální přístrojový štít s dostatečně jemným rozlišením, který vám promítne všechny důležité informace. Ve výbavě námi testovaného kousku byl i povedený Head-up displej, který promítá nejdůležitější informace do zorného pole řidiče. Na středu palubní desky se rozprostírá dotykový displej infotainmentu. V interiéru pak nalezneme ještě jeden menší dotykový displej, který můžeme použít k ovládání, o tom ale více v další kapitole. Zde totiž chvály trochu ubereme.

Do sedačky krásně zapadnete, ale bez vyhřívání zmrznete

Při prvním nasednutí jsem do kožených a dobře tvarovaných sedaček zapadl tak, jako by byly tvarovány přímo pro mě. Lehké nastavení a ideální posed za volantem byl na světě. Jediné, co musím testované konfiguraci vytknout, bylo chybějící vyhřívání předních sedaček. V době testu DS 4 panovaly zimní teploty kolem nuly, a i lehce pod ní. Každé nasednutí do prochladlého interiéru vás tak rychle probralo a kůže na sedačce opravdu nepříjemně chladila dlouhé minuty.

Moc tomu nepomohl ani předehřev kabiny. Čekal bych, že ve vrcholné výbavě Rivoli bude výhřev sedaček automaticky přítomen, ale bohužel. Za paket elektrického sedadla řidiče s vyhříváním předních sedadel si připlatíte nemalých 30 000 Kč. Přičemž vyhřívaný volant je naopak součástí výbavy. U vrcholné varianty za 1,3 milionu korun se mi to zdá poněkud zvláštní.

V jinak útulném interiéru se pár chyb najde

Výtku bych měl ještě k ostré hraně na spodní části volantu, která při ležérním držení nepříjemně řezala do rukou, ale zde se asi bude jednat o nepříliš dobré slícování dvou plastových dílů. Pocit výjimečnosti jsem také ztrácel při odemykání/zamykání vozu. Ten stejný zvuk totiž uslyšíte jak u nejlevnějšího Peugeotu 208, tak této DS 4, ale i u vlajkové lodi DS 9 s cenou přesahující 2 miliony korun. Zde by se hodilo odlišit vozy DS nejen designem, ale nahrát do systému i odlišný, lépe se hodící zvuk, který by lépe odpovídal jeho povaze.

Jako nepříliš povedené bych také označil ovládání klimatizace. Na první pohled se jedná o opravdu pěkné a zajímavé ovládací prvky, které jsou vytaženy na hranu zdobené lišty pod displejem infotainmentu. Pro nastavení teploty ale musíte napřed zmáčknout fyzické tlačítko, které otevře nastavení klimatizace a až zde si můžete na hlavním dotykovém displeji zvolit požadovanou teplotu.

Navíc nejsou tyto ovládací prvky dobře čitelné za denního světla, protože jsou bíle podsvícené a na světlém podkladu se z pozice řidiče ztrácejí. Pro někoho může být také lehkou komplikací, že tlačítka se nachází na přední hraně a jsou poměrně dosti úzká, proto bude chvilku trvat, než si na toto ovládání zvyknete.

Překvapivě rychlý infotainment

U vozů ze skupiny Stellantis jsem spíše zvyklý na pomalou odezvu infotainmentu, proto bylo příjemným překvapením, že u DS 4 má systém poměrně rychlou odezvu a nebýt animovaných přechodů mezi jednotlivými nabídkami, byl by průchod infotainmentem celkem bleskurychlý. Na plynulosti animace a přechody ale překvapivě neubírají.

Jak digitální přístrojový štít, tak dotykový displej infotainmentu je celkem slušně konfigurovatelný a vhodným rozložením vámi používaných položek si můžete jeho používání značně zpříjemnit.

Teď ale zpátky k malému dotykovém displeji, který se nachází na středové konzoli. S jeho pomocí a přednastavených gest si můžete vyvolat například navigaci a podobně jako u konkurenčních vozů pak zadávat adresu jako na touchpadu. Ze začátku jsem s tímto způsobem velice bojoval. Systém velmi špatně rozpoznával jednotlivá písmena, zpětně je přepisoval a na pár dní jsem nad touto funkcí zcela zanevřel. Až po několika dnech jsem tomu dal několikátou šanci a bylo to o poznání lepší, ale né tak dobré, jako nabídne třeba konkurence z Mnichova.

Tím nechci říct, že je tento způsob nepoužitelný, ale musíte se společně sehrát a dát tomu čas a notnou dávku trpělivosti. Jiného využití ale tento displej už moc nenabízí. Předpokládal bych, že díky bezdrátovým aktualizacím infotainmentu se toto ještě může do budoucna změnit.

Velmi pozitivně bych naopak hodnotil ukazatel průměrné rychlosti v měřených úsecích. Tuto funkci jsem v Praze skutečně ocenil denně a můžete tak být klidnější, že vás nepřekvapí pokuta za rychlost.

Komfort a ticho na palubě

A jak se vůbec chová DS 4 E-Tense 225 na silnici? Čeho jsem si cenil nejvíce, bylo dobré odhlučnění, a to jak ve městě, tak i ve vysokých rychlostech na dálnici. Ani použitá 20″ kola na komfortu příliš neubrala a auto zvládlo naprostou většinu situací v klidu. Možná i díky tomu, že více než 70 % dílů je pro DS 4 unikátních, můžete od něj očekávat lepší svezení, než například od Peugeotu 308, který je rovněž postaven na stejné platformě EMP2. DS na svých podvozcích využívá hliník, načež Peugeot jen plechové díly.

Žádný sportovec, ale kliďas

Na svižnou jízdu si zřejmě pořídíte zcela jiný vůz, ale ani ostřejší průjezdy zatáčkou nejsou DS 4 E-Tense zcela cizí. Ochota měnit směr mě příjemně překvapila. Ale i přes to si spíš budete chtít užívat klidnou jízdu. Tu vám tento vůz nabídne plnými doušky. Zejména na okresních cestách si vychutnáte ticho a komfort.

Pod kapotou naleznete přeplňovaný čtyřválce o objemu 1.6 litru s výkonem 133 kW a 250 Nm. Tomu sekunduje elektromotor o výkonu 81 kW a 320Nm. Celkově tak máte k dispozici slušných 165 kW a 360Nm točivého momentu. Auto s hmotností 1,7 tuny zvládne zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,7 sekundy a maximální rychlost je omezena na 233 km/h. Šťávu elektromotoru dodává 12,4kWh baterie.

Ta by měla podle WLTP vystačit až na 55 kilometrů čistě bezemisní jízdy. Toto ale bude záležet na mnoha faktorech, ale jako reálný očekávejte dojezd mezi 30 až 50 kilometry. Nabití z wallboxu zabere zhruba 2,5 hodiny.

Souhra plug-in hybridního systému je dobrá. I pokud jedete na spalovací motor, je v záloze vždy připraven i elektromotor, aby v případě potřeby dodal svůj díl výkonu a minimalizovala se tak prodleva na sešlápnutí plynového pedálu. Auto startuje ve výchozím stavu vždy do plně elektrického režimu, pokud však máte vybitou baterii, využívá se hybridní režim. Zde bych očekával, že se auto bude více chovat jako klasický hybrid, ale bohužel spíš funguje tak, že napřed zcela vyčerpá energii z baterie a následně už jen jede na benzin.

Nenabíjíš? Pěkně si připlatíš

Spotřeba u plug-in hybridů obecně je velmi individuální. Pojďme si ji ilustrovat na několika testovacích jízdách. Všechny pobíhaly v teplotách mezi 0 až 4 °C při nastavené klimatizaci na 22 °C. Na první testovací trase ve městě jsme začínali s plně nabitou baterií a ujeli jsme celkem 51 kilometrů se spotřebou 3,6 l/100 km. To je například jen o něco málo menší spotřeba, kterou dosáhnete při klidné jízdě s hybridy od Toyoty.

Druhý testovací okruh ve městě byl s vybitou baterií. Na stejných 51 kilometrech se spotřeba ustálila na poměrně vysokých 7,5 litrech. To už není vůbec lichotivé číslo.

Naopak čistě elektrický dojezd očekávejte při teplotě – 2 °C kolem 35 kilometrů. Spotřeba se pohybovala na vysokých 25 až 30 kW/100 km. Pokud by venku panovaly vyšší teploty, očekával bych dojezd přes 40 kilometrů a na jaře a v létě dokonce kolem 50 kilometrů. Plug-in hybridy od značky Kia, například Sorento nebo Sportage, dokáží s podobnou kapacitou baterie ujet v teple klidně přes 60 kilometrů v plně elektrickém režimu. Zde se ukazuje pověstná „elektrická žravost“ platformy od Stellantis.

Na svých dálničních přesunech pak počítejte se spotřebou kolem 7 litrů na 100 kilometrů. Stejně tomu bude i v případě pohybu na okresních cestách. Vše však bude záležet, jak často budete baterii nabíjet. Pokud najedete do 50 kilometrů denně a můžete vůz každý večer dobít, můžete jezdit polovinu roku prakticky bezemisně. Při delších cestách pak oceníte dojezd kolem 500 až 600 kilometrů v závislosti na vašem stylu a podmínkách.

Hodnocení závěrem

Co se vozu rozhodně nedá upřít, je osobitý a nevšední design, který pro specifickou skupinu zákazníků bude ten hlavní tahák. Nebudou to ani použité technologie ani jízdní vlastnosti. V těch je auto lehce nadprůměrné, naopak se spotřebou by bylo potřeba něco udělat, zde je ještě stále co vylepšovat.

S přihlédnutím na vysokou pořizovací cenu, u námi testovaného kousku konkrétně od 1 300 000 Kč, nebude zřejmě skupina majitelů tohoto vozu příliš početná. Dle mého názoru nejde ani tak o skutečnou „prémiovku“, protože od té bych očekával mnohem více dotažené detaily. A cena pak klidně může jít i více stranou.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Nevšední a luxusní design	Ovládání infotainmentu
Pozice za volantem	Malý dojezd na elektřinu
Kultivovanost pohonu	Nedotažené detaily
Ukazatel prům. rychlosti v měřených úsecích	Vysoká cena
	Vyšší spotřeba