Názor: Co mi bude chybět, až si pořídím elektrovůz
Dostali jsme na zápůjčku na poměry našeho webového magazínu poměrně zvláštní vozidlo. Tím je Hyundai i30 N Performance, tedy auto, které rozhodně k žádné nabíječce nepřipojíte, elektromotory v něm jsou, ale k rozpohybování vozidla neslouží ani jeden.
„Í třicítka“ mě bavila pět dní. Opravdu velmi bavila. Ačkoliv můj mozek už smýšlí… no, řekněme, že přinejlepším hybridně. Ale stejně vím, že příští vůz, který si koupím, bude dost možná elektromobil. Hyundai ve mně ovšem probudilo mé dětské já, které vždy toužilo po něčem silném a uřvaném. Po něčem, co bude tak trochu pobuřovat, ale stejně naladěné povahy se za tím s úsměvem otočí.
A tak se mi vlastně naskytla možnost uvědomit si, co pro mě bude znamenat přechod k elektromobilu, respektive co mi bude chybět a co ani na chvilku. Níže uvedený výčet pak lze brát i jako takové srovnání mých vnitřních argumentů, proč si koupit elektromobil a volit rozumem, který vítězí nad volbou srdcem, které to táhne do benzinového hot-hatche. Pro konkrétnější představu budu porovnávat již zmíněný Hyundai i30 N Performance a dejme tomu Volkswagen e-Golf (test).
Co budu postrádat
Jednou z prvních věcí bude paradoxně zvuk, který má Hyundai naprosto geniální. Meziplyny a praskání při prudším ubrání plynu jsou něco, co mi bude v hlavě znít ještě hodně dlouho. Projev spalovacího motoru, ať už ječák ostrého motokrosového dvoutaktu nebo mohutné dunění šesti/osmi/desetiválcových motorů, případně famózní zvuk motocyklů Ducati je něco, co mě skutečně táhne. Vždyť i Formule 1, než ji v podstatě zabily nejrůznější nesmyslné restrikce, byla jako zážitek z velké části o tom brutálním zvuku. Dodnes mám v živé paměti ten neskutečně hlasitý, ale krásný audio doprovod, který jsem kdysi zažil na Velké ceně Maďarska, v jednom z posledních ročníků, kdy monoposty měly více válců, než kol.
Své kouzlo má i manuální převodovka, která řízení neusnadňuje, ale dělá z něj svým způsobem umění. Ačkoliv se nejrůznější typy „automatů“ prosazují čím dál víc, stále ještě vede „klasika“. Schopnost správně a hlavně v optimální okamžik řadit pak dělá rozdíl mezi jezdci v cíli závodu, případně okrajuje decilitry ze spotřeby.
Ke spalovacím motorům a rošťáckým hot-hatchům už tak nějak patří i nejrůznější vůně, pro větší část populace možná spíše smrady. Ať už se jedná o spojku, spálené gumy nebo zkrátka cokoliv, co tak trochu dělá auta auty. Tohle bohužel u elektromobilů většinou nenajdete. Tam hraje prim čistota, ekologie a kontrola prokluzu, která má za úkol zabránit jakémukoliv pokusu o pálení gum. A bohužel, auta s elektrickým pohonem zatím příliš sportovní nejsou a rychle ubývající procenta z baterie taky na závodních choutkách nepřidají.
Co rozhodně postrádat nebudu
Opět zvuk, respektive hluk benzinové jednotky. Je super na odpolední nedělní projížďku mít patřičnou kulisu, ale delší cesty raději absolvuji v tichu, jaké poskytuje pohon elektromotorem. A až bude dostatečně hustá síť dobíjecích stanic a prodlouží se dojezdy, tak bych si v elektromobilu troufnul klidně i na dovolenou k moři přes půl Evropy. A mám-li v autě na takové cestě strávit celý den, je ticho zásadní argument, který dokáže vyvážit zdržení způsobená dobíjením akumulátorů.
Charakteristika elektromotoru je na míle odlišná od těch spalovacích. Zátah už do nízkých otáček, žádné čekání, až se nadechne turbo a k tomu absence manuální převodovky dělá jízdu s takovým autem o dost méně náročnou. Což je benefit, který člověk začne oceňovat v ucpaných velkoměstech, případně na delších cestách.
Složitost pohonu dělá celkově spalovací motory dost komplikované. Restrikce omezující vypouštění škodlivých spalin je dělají ještě složitější, což zvyšuje ceny oprav při případném selhání. Turbo, čerpadla, vstřiky, katalyzátor… to všechno jsou věci, které v elektromobilech nenajdete. Elektromotor je podstatně jednodušší, nemá problém se studenými starty, není citlivý na kvalitu oleje a nebude vás nesnášet, když mu naložíte za studena. Ano, můžete namítnout, že výměna staré baterie za novou také není zadarmo, jenže to je investice, která se dá naplánovat dopředu. Když vám klekne turbo, zákonitě se tak stane zrovna v době, kdy se vám to finančně sakra nehodí (vlastní zkušenost).
Co zvolit?
Hyundai i30 N Performance je skvělé auto. Takové řidičsky hravé. Není to nezvladatelná bestie, naopak! Je krásně čitelné a elektroničtí pomocníci citlivě zasahují až v okamžiku, kdy už to opravdu potřebujete. Podvozek má dost široký rozsah nastavení, ale i v tom nejkomfortnějším režimu je na české silnice poměrně tvrdý. Nicméně zábavy si s tímhle krasavcem užijete až nad hlavu. A ten zvuk!
Jenže. Kdyby mi někdo dal na vybranou mezi tímhle rošťákem a třeba již zmíněným e-Golfem, neváhal bych a volil bych VW. Ještě před pár lety bych uvažoval zcela opačně, ale dnes už přemýšlím spíše prakticky, ekonomicky a především podle toho, co nejvíce vyhovuje mým potřebám. A do nich nejlépe zapadají elektromobily.
