Design a prostornost

„To je ale ošklivý auto,“ podotkla na adresu nového e-Soulu moje sedmiletá dcera. Dobrá, ta béžová barva, kterou se prezentuje testovaný kus, krychlovitému profilu zrovna nelichotí. A to přesto, že oficiálně se jedná o zlatou metalízu. Malý kluk ve mně ale dobře ví, že přesně takhle by někde kolem sedmého roku nakreslil auto (nebo traktor…nebo lokomotivu…), a tak se mi Soul moc zamlouvá. Vypadá totiž skutečně trochu jako měsíční traktůrek. Ta zaslepená maska chladiče, úzké světlomety, a k tomu podoba upomínající ponejvíce na krabici od bot… Říkejte si, co chcete, já mám zkrátka „ujeté“ věci rád. A přesně takhle správně ujetá druhá generace Soulu je.

Hned při prvním kontaktu řidiče zaujme bohatě dimenzovaná kapota. Dlouhá a mohutná, jako by se pod ní skrýval snad vidlicový osmiválec. Je to první z mnoha detailů, který nám prozrazuje, že máme tu čest s překabátěným spalovákem. Však taky pohled pod kapotu vyvolá lehký úsměv. Žádný přední kufr – front trunk, nebo zkráceně „frunk“, jak to známe z Tesly, BMW i3, nebo zkrátka z jakéhokoli elektromobilu „od přírody“. Jen spousta místa a uprostřed té prázdnoty malý elektromotůrek postaru překrytovaný plastovým deklem. Škoda, pár litrů pro zavazadla navíc by se e-Soulu vážně hodilo.

K tomu ale až později. Pravda je taková, že Soul trochu klame tělem. Zvenčí bůhvíjak prostorný nevypadá, ale pasažéři si vskutku nemohou stěžovat. Aspoň tedy v podélném směru – právě tady je nejvíc vidět pěticentimetrový rozdíl oproti předchozí generaci. Dva metr devadesát vysocí chlapíci si za sebe sednou a stěžovat si nebudou. I mně zbývalo v tomto rozložení vzadu před koleny spousta místa. Snad jen v příčném směru je to horší. Stísněný pocit za volantem ale přeci jen trochu vyrovná fakt, že v městských uličkách projedete skutečně všechno. Jste užší než jiné vozy a máte naprosto skvělý přehled o rozích karoserie, zejména díly „traktoroidnímu“ čumáku, který je zkrátka vidět.

Snad jen velikost kufru se omlouvá nesnadno. 315 litrů není moc a na rodinnou dovolenou můžete se Soulem zapomenout ihned. Elektrický e-Soul je prostě nákupní taška do města a všemožně se snaží, aby vás s ním na jakékoli delší cestování přešla chuť. Převoz lyží pomocí tunelu v zadních sedadlech? Zapomeňte, nevedeme. Tak aspoň na úplně sklopeném sedadle předním? Ani to není možné. Nakonec jsme i s dvěma dětmi troje lyže naložili. Kdybychom ale jeli ve čtyřech, už bychom se nevešli.

Interiér a výbava

I výbava byla na můj vkus poskládaná v e-Soulu trochu zvláštně. Zatímco například vyhřívání nepostrádala ani zadní sedadla, nastavitelnou bederní opěrku byste i u řidiče hledali marně. Hodila by se také automatická dálková světla, bezdrátovou nabíječku naštěstí výrobce neopomněl. Škoda jen, že bezdrátově zatím v Kie nejde připojit telefon také přes Apple CarPlay. Na druhou stranu – právě v novém elektrickém Soulu mi chyběl systém zrcadlení mobilního telefonu snad méně, než v kterémkoli jiném autě.

Na infotainmentu totiž odvedli inženýři skutečný kus práce. Jestli některý z palubních systémů na světě nemá k dokonalosti daleko, je to právě ten v elektrickém Soulu. Hodně jim v tom pomáhá velmi netradičně širokoúhlý 10palcový centrální displej. Ten je dlouhý jako nudle a dokáže proto zobrazovat téměř všechny informace na jednom místě. Dvojici tradičních čtvercových segmentů tu doplňuje ještě jedno plovoucí okno, v němž se dá obsah přepínat jedním přejetím prstu. Konečně někdo pochopil, jak se ergonomicky dokonale dostat ke všem potřebným informacím!

Pokud by vám snad něco přeci jen v základní nabídce chybělo, jsem si jistý, že to naleznete někde v hloubi systému. Počítač má skutečně neuvěřitelně mnoho funkcí, včetně takových zbytečností, jako je počítání průměrné denní spotřeby s archivací.

Ostatně, vychytávek pro elektromobilisty je v automobilu víc. Některé z nich mě dokonce vedou k tiše vyslovené omluvě za kacířské myšlenky o tom, že když má auto místo řadicí páky něco jako ovladač od pečicí trouby, nemusí mít středový tunel jako prachobyčejný spalovák. Už jakousi elektrickou samozřejmostí je možné omezení klimatizace na prostor u řidiče, aby se ušetřily cenné kilowatthodiny. Kia ale šla ještě o krok dál a topení je možné vypnout jedním čudlíkem. Vůz si přesto pamatuje poslední nastavenou teplotu a opětovným ťuknutím na tlačítko kabinu opět vytopí během několika vteřin.

Kapitolou samou pro sebe je pak displej v kapličce. Ten neustále ukazuje dojezd, rychlost a informace o jízdě. Nově ale umí v režimu ECO ukazovat i to, kolik jste narekuperovali energie. A to nikoli v kilowatthodinách, ale v metrech dojezdu! Je to příjemná drobnost, ale jízda s elektrickým autem se tak stane opět o něco zábavnější.

Teď už zbývá Kie snad jen jediný úkol: zapracovat na tom, aby jinak skvěle ergonomický a v ruce příjemně se držící volant nebyl přesycen extrémním množstvím ovladačů. Takhle přetlačítkovaný volant jsem už dlouho neviděl. Naštěstí to dokazuje snahu Kii ponechat co nejvíce ovládání na mechanických ovladačích, pokud to jen trochu jde.

Mechanické voliče tak má i klimatizace a systém Harmann Kardon vlastní nejvyšším výbavovým verzím. U něj mě zase trochu mrzelo, že si tvůrci spletli zvukovou kvalitu s množstvím basů. Jezdil jsem pravidelně se složkou hloubek úplně staženou a ani tak jsem dunícím subwooferem skrytým v kufru nebyl příliš nadšen. Stejně jako poměrně nízko položeným plexisklem head-up displeje. To vyjíždí zpoza kapličky a je tak jen o pár centimetrů výš než už tak relativně vysoko položený displej tachometru a sdružených přístrojů. Jeho osudem daná úloha zprostředkovávat informace tak, aby řidič nemusel sklápět oči, tak zůstává trestuhodně nenaplněna.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, design a prostornost, interiér a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr

Druhá generace stylového elektromobilu z Jižní Koreje má výrazně delší dojezd, povedený design a spoustu užitečných vychytávek, co potěší každého elektromobilistu. Spolu s tím se ale nad ní rázem vznáší otázka, na kterou ani po týdnu nedovedu odpovědět: kdo si ji vlastně bude chtít koupit?

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, design a prostornost, interiér a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr

Jízda a spotřeba

Naštěstí se na ukazatel rychlosti nemusíte e-Soulu dívat až tak často. Tedy ne že by neuměl jezdit rychle. I 180 jsem z něj na rovném úseku dálnice vytáhl. Jen už se nejednalo o příjemný zážitek, ale trochu o boj. Kombinace tvrdého podvozku s vysokou stavbou a těžkou baterií není úplně ta nejlepší predispozice pro závodění. Soulu nejlépe vyhovují městské rychlosti a nad 150 km/h se nedívá úplně rád.

Vysokých rychlostí i tak elektromotor o výkonu 150 kW problém dosahovat, i když ne vždy je snadné se k nim dopracovat. Kia může jezdit ve třech režimech. V už zmíněném režimu Eco (případně i drsnějším ECO+) se nejen že zobrazují narekuperované kilometry, ale k tomu lze i upravit maximální rychlost auta. V „prostém“ ECO režimu manuálně, v ECO+ se o to stará samo auto. Kromě toho se otupí reakce na plynový pedál. To ale naštěstí nijak extrémně. Ve městě je paradoxně pohodlnější jezdit na tento režim, protože se e-Soul chová spíše jako spalovák.

Normální režim na sto procent splňuje definici slova „normální“ v elektromobilním světě. Potom je tu ještě režim sport, který jako jediný vede i ke změně v řidičově kapličce – ta zčervená a začne kromě obvyklých hodnot zobrazovat i hodnotu aktuálního točivého momentu. Roztomilá krabice se aspoň co se akcelerace týče přestane brát servítky a vy si můžete užívat bouchání hlavami o opěrky zpětným rázem do sytosti.

Ve všech režimech se také automaticky mění hodnota rekuperace. Ta se dá nastavit ve 4 intenzitách včetně naprostého plachtění a volit tyto hodnoty můžete pádly pod volantem. Auto má ale daleko radši, když se o rekuperaci stará samo. Implicitní je totiž automatický režim, který určuje hodnotu rekuperace podle rychlosti, sklonu vozovky, a hlavně vzdáleností případné překážky před vozidlem. Bohužel e-Soul neumí v tomto ohledu spolupracovat s navigací, což je mimochodem také funkce, kterou bych u vozidla za více než milion a půl dokázal ocenit.

I tak se ale Kia dá v zásadě řídit jedním pedálem. Oceníte to zejména ve městě, kde e-Soul dovede být překvapivě úsporný. Nezřídka jsem cesty městským centrem končil se spotřebou mezi čtrnácti a patnácti kilowatthodinami, což je výkon blížící se laboratornímu výsledku dojezdu 450 km na jedno nabití. Samozřejmě je to ale výjimka, která vyžaduje hodně přemýšlení, a hlavně vypnuté topení. Běžná spotřeba ve smíšeném provozu se osciluje kolem 19 kWh/100 km. Dálnice, pokud se nekrotíte, vás bude stát cca 23 kilowatthodin. Týdenní soužití s elektrickou Kiou jsem končil s průměrnou spotřebou 19,6 kWh/100 km.

I tak ale pocit „range anxiety“ s e-Soulem zažijete jen zřídka. I když jsem se jednoho dne ráno s 83 % baterie rozhodl, že si chci zalyžovat v Jizerských horách, zvládl jsem bez problémů cestu do Pasek nad Jizerou a cestou nazpět jsem se stavil u dobíječky v Mladé Boleslavi jen tak pro dobrý pocit.

A mluvíme-li o dobíječkách, je namístě ještě jedna poznámka. E-Soul zvládá dobíjení skrz CCS konektor výkonem až 75 kW. To je o dost méně než třeba Audi e-tron se 150kW potenciálem nebo i automobily Tesla. Nemluvě o tom, že ani u nejbližší „rychlé“ nabíječky nedokázal celý tento potenciál využít. Pražská „čezácká“ stanice s maximálním dostupným proudem 63kW dokázala ládovat do akumulátoru Kie jen maximální hodnotu 58kW, běžné padesátikilowattové dobíječky pak 48kW. Pokud by někdo chtěl e-Soul provozovat jako dalekodojezdový automobil, nejspíše by byl rád za lepší hodnoty.

Závěr

Otázkou ovšem zůstává, kdo by ho takto provozovat chtěl. Druhá generace elektrického Soulu je nadmíru povedené auto, se kterým byla radost trávit týden. Žádná elektrická úzkost, žádná velká omezení. V zásadě by se dalo říct, že stylová Kia má jen jeden velký problém – její tvůrce se snažili zuby nehty dát dohromady to nejlepší ze všech světů, odkud Soul čerpá inspiraci.

Je to skvělé stylové vozítko do města. A jako takové nepotřebuje mít ohromný dojezd. K čemu by navíc byl, když si do něj stejně na dlouhé cesty nesbalíte? V zásadě jen k tomu, že prodraží jinak skvěle zpracovaný vůz až na cenu milionu a půl. A pokud před vás za tutéž cenu postaví vedle e-Soulu ještě Teslu Model 3, asi už jen kvůli většímu kufru dlouho váhat nebudete.

Stejně jako technici Kii často zákazníky pokoušejí zviklat otázkou, zda by spíše, než vysoký Soul nepotřebovali dlouhý Ceed, musím se k podobnému konstatování uchýlit také já. Hypotetický elektrický kombík nižší střední třídy s technikou elektrického Soulu bych si klidně rád koupil.