Je tohle definitivní konec vodíkových aut? Celosvětové prodeje jsou téměř na nule

Vodíková auta v problémech

Vodíková auta měla být jednou z cest k bezemisní budoucnosti. Automobilky jako Toyota či Hyundai do této technologie investovaly nemalé prostředky, ale realita ukazuje, že se vodík v osobní dopravě neprosazuje. Jak uvádí server Hydrogeninsight, například Toyota v roce 2024 prodala celosvětově jen 1 778 vozů na vodíkové palivové články (FCEV), což znamená meziroční pokles o 55,8 %.

Největší pokles zaznamenala Toyota na trzích mimo Japonsko. Zatímco na domácím trhu se od ledna do listopadu prodalo 661 vozů, v ostatních zemích to bylo jen 1 041 vozidel, což je pokles o 69 % oproti roku 2023. Měsíčně má přitom Toyota problém prodat i na svém domácím trhu alespoň 100 vodíkových aut měsíčně.

Ani český trh vodíkovým vozům nepřeje

Situace v České republice je pro vodíková auta ještě méně příznivá. Za celý rok 2024 nebylo registrováno ani jedno nové vodíkové auto. Pro srovnání – v roce 2023 jich bylo šestnáct, což už tehdy naznačovalo, že tento segment trhu nemá u nás na růžích ustláno. Většinu registrovaných vodíkových vozidel tvořily modely Toyota Mirai.

Proč se vodíková auta neprosazují?

Důvodů, proč se vodíkovým autům nedaří, je několik. Především jde o nedostatečnou infrastrukturu – čerpacích stanic na vodík je po celém světě stále minimum. Dalším problémem je vysoká cena vozidel, která se pohybuje výrazně nad průměrem běžných elektromobilů.

Jednou z klíčových překážek v rozvoji vodíkových aut je také jejich celková efektivita. Výroba vodíku, jeho skladování a distribuce jsou energeticky náročné a vyžadují velké investice. Zatímco u bateriových elektromobilů lze elektřinu přímo využít k nabíjení, vodíková auta potřebují nejprve elektřinu k výrobě vodíku, ten se pak musí stlačit nebo zkapalnit a následně převést zpět na elektřinu v palivovém článku. To znamená, že velká část energie se při tomto procesu ztrácí.

Dalším často diskutovaným tématem je bezpečnost. Vodík je extrémně lehký a hořlavý plyn, což znamená, že jeho skladování a přeprava vyžadují speciální opatření. I když moderní vodíkové nádrže jsou konstruovány tak, aby odolaly extrémním podmínkám, veřejnost stále vnímá vodík jako potenciálně rizikový zdroj energie.

Budoucnost patří bateriím, ne vodíku?

Vodíková auta mají své výhody – například velmi rychlé tankování nebo delší dojezd oproti některým elektromobilům. Jenže vysoké ceny a minimální infrastruktura brzdí jejich rozvoj. Naopak bateriová elektromobilita těží z toho, že se nabíjecí stanice rozšiřují a ceny elektromobilů postupně klesají.

Zatím to tedy vypadá, že vodík v osobní dopravě ztrácí na významu a budoucnost patří bateriím. Automobilky však vodík úplně neopouštějí – stále se o něm uvažuje například v nákladní a dálkové dopravě. Otázkou zůstává, zda se někdy podaří překonat současné překážky, nebo zda vodíková osobní auta zůstanou slepou uličkou automobilového průmyslu.