Je tohle definitivní konec vodíkových aut? Celosvětové prodeje jsou téměř na nule

Vodíková auta čelí existenční krizi – prodeje klesají, infrastruktura chybí a elektromobily je zastiňují. Má vodík v osobní dopravě ještě šanci?
Vodíková auta v problémech
Vodíková auta měla být jednou z cest k bezemisní budoucnosti. Automobilky jako Toyota či Hyundai do této technologie investovaly nemalé prostředky, ale realita ukazuje, že se vodík v osobní dopravě neprosazuje. Jak uvádí server Hydrogeninsight, například Toyota v roce 2024 prodala celosvětově jen 1 778 vozů na vodíkové palivové články (FCEV), což znamená meziroční pokles o 55,8 %.
Největší pokles zaznamenala Toyota na trzích mimo Japonsko. Zatímco na domácím trhu se od ledna do listopadu prodalo 661 vozů, v ostatních zemích to bylo jen 1 041 vozidel, což je pokles o 69 % oproti roku 2023. Měsíčně má přitom Toyota problém prodat i na svém domácím trhu alespoň 100 vodíkových aut měsíčně.
Ani český trh vodíkovým vozům nepřeje
Situace v České republice je pro vodíková auta ještě méně příznivá. Za celý rok 2024 nebylo registrováno ani jedno nové vodíkové auto. Pro srovnání – v roce 2023 jich bylo šestnáct, což už tehdy naznačovalo, že tento segment trhu nemá u nás na růžích ustláno. Většinu registrovaných vodíkových vozidel tvořily modely Toyota Mirai.

Proč se vodíková auta neprosazují?
Důvodů, proč se vodíkovým autům nedaří, je několik. Především jde o nedostatečnou infrastrukturu – čerpacích stanic na vodík je po celém světě stále minimum. Dalším problémem je vysoká cena vozidel, která se pohybuje výrazně nad průměrem běžných elektromobilů.
Jednou z klíčových překážek v rozvoji vodíkových aut je také jejich celková efektivita. Výroba vodíku, jeho skladování a distribuce jsou energeticky náročné a vyžadují velké investice. Zatímco u bateriových elektromobilů lze elektřinu přímo využít k nabíjení, vodíková auta potřebují nejprve elektřinu k výrobě vodíku, ten se pak musí stlačit nebo zkapalnit a následně převést zpět na elektřinu v palivovém článku. To znamená, že velká část energie se při tomto procesu ztrácí.
Dalším často diskutovaným tématem je bezpečnost. Vodík je extrémně lehký a hořlavý plyn, což znamená, že jeho skladování a přeprava vyžadují speciální opatření. I když moderní vodíkové nádrže jsou konstruovány tak, aby odolaly extrémním podmínkám, veřejnost stále vnímá vodík jako potenciálně rizikový zdroj energie.

Budoucnost patří bateriím, ne vodíku?
Vodíková auta mají své výhody – například velmi rychlé tankování nebo delší dojezd oproti některým elektromobilům. Jenže vysoké ceny a minimální infrastruktura brzdí jejich rozvoj. Naopak bateriová elektromobilita těží z toho, že se nabíjecí stanice rozšiřují a ceny elektromobilů postupně klesají.
Zatím to tedy vypadá, že vodík v osobní dopravě ztrácí na významu a budoucnost patří bateriím. Automobilky však vodík úplně neopouštějí – stále se o něm uvažuje například v nákladní a dálkové dopravě. Otázkou zůstává, zda se někdy podaří překonat současné překážky, nebo zda vodíková osobní auta zůstanou slepou uličkou automobilového průmyslu.
Autor článku

Potravinářská chemie mě naučila, jak důležité je správné složení. Teď se stejným nadšením rozkládám problémy udržitelné energie. Fascinují mě technologie, které mění svět dopravy – od elektromobilů po vodíkové palivové články. Mám ráda inovace, které dnes vypadají jako sci-fi, ale brzy budou součástí našich každodenních životů.
Potravinářská chemie mě naučila, jak důležité je správné složení. Teď se stejným nadšením rozkládám problémy udržitelné energie. Fascinují mě technologie, které mění svět dopravy – od elektromobilů po vodíkové palivové články. Mám ráda inovace, které dnes vypadají jako sci-fi, ale brzy budou součástí našich každodenních životů.