Jako v Kocourkově. Češi zvyšují limit na dálnicích, Německo jej chce naopak snížit

Přijde Německo o své dlouholeté privilegium?

Německou plynulost jízdy na dálnicích díky neomezené rychlosti závidí většina (nejen) okolních zemí. Z útrob místní vlády ale již po několikáté zaznívají požadavky, aby se maximální rychlost konečně celoplošně stanovila. K administrativě se přidávají i další spolky, ať už na ochranu přírody nebo zranitelných účastníků silničního provozu. Podporu získávají i od státní policie. Je možné, že skutečně dojde k zavedení maximální dálniční rychlosti také na dosud neomezených úsecích?

V první řadě nehovoří spolky ani tolik o zvýšení bezpečnosti, ale apelují na vysokou míru produkce zplodin CO². Při splnění požadavků se prý ročně dá zabránit vzniku až 11,7 tun zplodin oxidu. Stanovení rychlosti na dálničních tazích by se mělo ustálit na 130 km/h. Spolu s tím se ale řeší i snížení rychlosti na okresních komunikacích. Ze současných 100 se má snížit na 80 km/h. Ač se takové činy zdají být nereálné, ve Francii ke snížení rychlosti mimo dálnice na tuto hodnotu skutečně došlo a počet umírajících v důsledku velmi vážných nehod prokazatelně ubylo. Jelikož takové organizace rády zachází do extrémů, požadují i rozsáhlé snížení rychlosti ve městech a obcích. Oproti tomu Nizozemí od přílišných omezení ustupuje a vrací opět tradičnější limity. Kýžený efekt čistějšího vzduchu se prý nedostavil.

Při rychlosti do 30 kilometrů v hodině (v obcích) jde prý takřka zabránit všem smrtelným střetům. Jelikož se v Německu schyluje k volbám a to dokonce v předčasném termínu, budou muset vítězové reagovat i na tyto požadavky. Jelikož se počet aktivistů a spolků zvyšuje, je vcelku velká pravděpodobnost, že se požadavky objeví i ve volebních kampaních. Aktuálně na strany tlačí již 14 spolků. Jednotky z nich chtějí limity tlačit do extrémů, odkazují se na nižší dálniční limity i v sousedních zemích a nejraději by odsouhlasili plošné snížení na 120 km/h.

Má to ale smysl? Proč jde ČR proti proudu?

Podle jejich průzkumů je pro celoplošné stanovení dálničního limitu zhruba 63 procent německých občanů. Kromě snížení produkce škodlivých plynů je v zájmu snížit i míru provozních nákladů i těch vydaných za samotné pohonné hmoty. Průzkum je ovšem jedna záležitost, kolik lidí se ale u voleb rozhodne dobrovolně se připravit o jedinečnou svobodu, kterou na světě nezná žádná jiná vyspělá země, je zcela jinou otázkou.

Zatímco u našich západních sousedů se tak plánují limity snižovat, česká vláda v loňském roce odsouhlasila navýšení rychlosti na vybraných dálničních úsecích až na 150 km/h. Zatím první takový úsek vznikne kolem poloviny letošního roku na úseku dálnice D3 mezi Táborem a severním sjezdem na České Budějovice. Rychlost bude dynamicky řízena podle povětrnostních podmínek proměnným dopravním značením.

Německo jde stále příkladem toho, že z dopravních nehod nelze čistě vinit jen nepřiměřenou rychlost. Ač s rostoucí rychlostí logicky vzrůstá i potenciální míra poškození a zranění, mnohem častěji je na vině nepozornost a další aspekty nezvládnutí řízení. Jestliže se řidič dopustí nehody způsobené právě vysokou rychlostí, i na takové případy místní policie myslí a zohlední je v postizích viníka. Při správném soustředění na jízdu tedy nemusí být vysoká rychlost o nic nebezpečnější než u přespříliš opatrné pomalé jízdy.

Jsou kamenem úrazu řidič, ne rychlost?

Když si totiž vezmeme v praxi denní chování řidičů i na českých dálnicích, je zcela zřejmé, že velké procento řidičů nedodržují rychlost již nyní. Ani drobné navýšení, které se u nás chystá, nebude mít na tyto přestupky vliv, jelikož se opět najdou tací, kteří budou limit překračovat a budou přes sebou tlačit legálně předjíždějící. Neexistencí nejvyšší povolené rychlosti vkládá stát mnohem větší zodpovědnost do rukou řidičů, kteří si musí o to více uvědomit své činy a jejich možné následky.

Určitým uvolněním příkazů tak lze paradoxně docílit i menší nehodovosti a větší obezřetnosti. Jenže aktuální hon za snižováním emisí a zvyšováním udržitelnosti jde na ruku aktivistům i dalším spolkům, které si nenechají tuto jedinečnou možnost většího omezení většiny obyvatel ujít. Jistě, vysoká rychlost prokazatelně nezlepšuje spotřebu, ale není nakonec na posouzení každého řidiče, zda má své vozidlo pro radost a pocit z jízdy nebo kvůli úspornému přesouvání, pokud se oba umí držet v zákonných limitech plynulé dopravy? Pokud dopravní infrastruktura zajistí bezpečné podmínky pro oba řidiče, pak by se neměl problém přisuzovat čistě hodnotě rychlosti pohybu.