Elektrobus zboural další mýtus. V reálném provozu dokázal jezdit 24 hodin

• Elektrický autobus ujel téměř 550 km bez nutnosti nabíjet
• Jde o nový světový rekord
• Výrobce potvrzuje, že elektrobusy jsou budoucností hromadné přepravy

Ač požadujeme velké změny ke složení dopravy především v centrech měst, není elektrický bateriový pohon příliš nakloněn těžkým autobusům městské dopravy. Dlouho platná realita dojezdu kolem 200 kilometrů není na běžných trasách pro autobusy dostatečná a proto se stávají spíše doplňky se stále obrovské flotile spalovacích vozů. Nový rekord nizozemského výrobce elektrických autobusů VDL ovšem naznačuje, že se blýská na lepší časy.

26 hodin na jedno nabití a téměř 550 km

V rámci testu MaxiMile Challenge nasadil výrobce elektrobus VDL Citea LF 122. Ten na jedno nabití ujel neskutečných 547 km. Stihl se přitom vrátit do depa dříve než přišel o poslední 3 % z kapacity. Kroužit na reálné trase zvládl 26 hodin a 14 minut. Taková doba se již dá srovnávat s tankovacími styly konvenčních autobusů, kdy se palivo čerpá zpravidla jednou za 24 hodin.

Během testů vůz nejezdil s reálnými pasažéry, ale s náhradním nákladem v podobné odpovídající hmotnosti. Simulovaní pasažéři byly složení z pytlů naplněných vodou. Jejich souhrnná hmotnost činila 16,5 tuny. Jako ideální trasa byla zvolena linka provozovaná mezi depem Eidhovenu a místním letištěm. Autobus při jízdě stavěl na typických zastávkách a během testu dosáhl na naprosto standardní průměrnou rychlost 20 km/h.

---

Čtěte také: EU mění plán. Městské autobusy nebudou muset být bezemisní ještě řadu let

---

VDL vsadilo na baterie vše. Diesel už u nich neobjednáte!

Tento test nejel že pokořil světový rekord, výrobci navíc poskytl naprosto unikátní data z reálného provozu. Ta jsou mnohonásobně cennější než pouhé simulace. VDL tak mohlo v realitě otestovat zátěž baterií, jejich kondici i reálnou dojezdovou vzdálenost. U elektrických vozidel mohou dojezdy výrazně kolísat nejen v závislosti na okolních povětrnostních podmínkách, ale i na převáženém nákladu. Test byl navíc prováděn za vyšších letních teplot. Ani v noci venkovní teplota neklesla pod 21 stupňů. V zimních měsících se tak dá očekávat, že autobus na jedno dobití nejméně jednu „linku“ vynechá.

Za vyšším dojezdem dle vyjádření společnosti může především pokrok ve zmenšování bateriových modulů. Díky nižší výšce se dají baterie montovat po mnohem větší podlahové ploše autobusu. Z pohledu těžiště jde o výrazně lepší umístění než na střechách, tak jak tomu bývá ve většině případů. Pro VDL jde o velký milník. Z místních výrobních linek již sjíždí pouze elektrické autobusy, ty spalovací se zde již nevyrábí a VDL je již ani ve svým portfoliu nenabízí.