Problematiku dojezdu a udávaných hodnot spotřeby energie zná snad každý řidič. Někdo se podle nich rozhoduje, jaký vůz si pořídí, jiný se snaží deklarovaných hodnot šetřivou jízdou dosáhnout. Jenže to v mnoha případech není vůbec jednoduché. Jak se hodnoty dojezdu a spotřeby stanovují a kdo určuje podmínky pro testování?
Ve spojení se spotřebou je známá zkratka WLTP (Worldwide Harmonized Light Vehicles Test Procedures), která nám říká, podle kterých standardů bylo vozidlo otestováno. Dnes se jedná o jediný soubor testovacích procedur, který před pěti lety nahradil starší metodiku. Celý soubor se skládá ze dvou částí. Laboratorní a praktické testy z reálného provozu. Můžete namítnout, že nikdy nebudete mít šanci dosáhnout laboratorních podmínek. Má to ale jiný význam.
Nebýt jednoho standardního měřícího prostředí s přesně nastavenými parametry, nebyli bychom nikdy schopní srovnat spotřebu a dojezd dvou odlišných vozidel. V praktickém užití pak dojde k podobnému výsledku. Jedno z vozidel bude úspornější i v reálném provozu. Tam, kde staré měření bylo více zavádějící a spotřeba ve většině případů neodpovídala realitě, díky více součástem testování se metodika WLTP velmi přiblížila dosažitelným hodnotám.
Čtěte také: Tesla vyšperkovala odhad dojezdu téměř k dokonalosti. Co nově do výpočtu zahrnuje?
Na testovacích válcích vůz ujede 23 kilometrů. Průměrná rychlost se drží na 47 km/h. Vozidlo při jízdě mění sílu intenzity a simuluje i stání. Vše probíhá při konstantní teplotě 14 ºC.
To je optimální pracovní teplota pro baterie použité ve vozech. Tato část probíhá vždy s vypnutou klimatizací. A nejezdí se jen městskou rychlostí. I na válcích vůz překročí dálniční rychlost 130 km/h.
Druhá fáze probíhá v reálném provozu. Nasvědčuje tomu i zkratka RDE (Real Driving Emission). Tato část má především u spalovacích vozidel zjišťovat reálnou míru produkce emisí uhlíku. Pravidla jsou zde mírnější než u první fáze, ale limity jsou stanovené jasně. Reálný provoz totiž nemůže zaručit přesně stejné podmínky pro všechny testované vozy.
I když tato metodika stanoví finální hodnoty, jejich dosažení je závislé na mnoha neovlivnitelných faktorech. Počasí a roční období se mohou postarat o výkyv dojezdu jak při nízkých, tak vysokých letních teplotách. Nejenže si chcete vytvořit příjemnou teplotu uvnitř vozu, podobný tepelný komfort vyžaduje i bateriový systém. I ten se podle potřeby dochlazuje nebo ohřívá. A vysokonapěťové systémy si umí o dávku energie říci.
Profil trasy i styl jízdy jsou další faktory, které ovlivní dojezd nejen u elektrického vozidla. A to zásadně. Pokud vás zajímá, jak může dojezd ovlivnit změna počasí, míra naložení vozidla, počet pasažérů nebo další vlivy okolí, nabízí mnoho automobilek kalkulačky odhadovaného dojezdu. Jednu takovou si můžete vyzkoušet i například u vozů Škoda.
Problematiku dojezdu a udávaných hodnot spotřeby energie zná snad každý řidič. Někdo se podle nich rozhoduje, jaký vůz si pořídí, jiný se snaží deklarovaných hodnot šetřivou jízdou dosáhnout. Jenže to v mnoha případech není vůbec jednoduché. Jak se hodnoty dojezdu a spotřeby stanovují a kdo určuje podmínky pro testování?
Ve spojení se spotřebou je známá zkratka WLTP (Worldwide Harmonized Light Vehicles Test Procedures), která nám říká, podle kterých standardů bylo vozidlo otestováno. Dnes se jedná o jediný soubor testovacích procedur, který před pěti lety nahradil starší metodiku. Celý soubor se skládá ze dvou částí. Laboratorní a praktické testy z reálného provozu. Můžete namítnout, že nikdy nebudete mít šanci dosáhnout laboratorních podmínek. Má to ale jiný význam.
Nebýt jednoho standardního měřícího prostředí s přesně nastavenými parametry, nebyli bychom nikdy schopní srovnat spotřebu a dojezd dvou odlišných vozidel. V praktickém užití pak dojde k podobnému výsledku. Jedno z vozidel bude úspornější i v reálném provozu. Tam, kde staré měření bylo více zavádějící a spotřeba ve většině případů neodpovídala realitě, díky více součástem testování se metodika WLTP velmi přiblížila dosažitelným hodnotám.
Čtěte také: Tesla vyšperkovala odhad dojezdu téměř k dokonalosti. Co nově do výpočtu zahrnuje?
Na testovacích válcích vůz ujede 23 kilometrů. Průměrná rychlost se drží na 47 km/h. Vozidlo při jízdě mění sílu intenzity a simuluje i stání. Vše probíhá při konstantní teplotě 14 ºC.
To je optimální pracovní teplota pro baterie použité ve vozech. Tato část probíhá vždy s vypnutou klimatizací. A nejezdí se jen městskou rychlostí. I na válcích vůz překročí dálniční rychlost 130 km/h.
Druhá fáze probíhá v reálném provozu. Nasvědčuje tomu i zkratka RDE (Real Driving Emission). Tato část má především u spalovacích vozidel zjišťovat reálnou míru produkce emisí uhlíku. Pravidla jsou zde mírnější než u první fáze, ale limity jsou stanovené jasně. Reálný provoz totiž nemůže zaručit přesně stejné podmínky pro všechny testované vozy.
I když tato metodika stanoví finální hodnoty, jejich dosažení je závislé na mnoha neovlivnitelných faktorech. Počasí a roční období se mohou postarat o výkyv dojezdu jak při nízkých, tak vysokých letních teplotách. Nejenže si chcete vytvořit příjemnou teplotu uvnitř vozu, podobný tepelný komfort vyžaduje i bateriový systém. I ten se podle potřeby dochlazuje nebo ohřívá. A vysokonapěťové systémy si umí o dávku energie říci.
Profil trasy i styl jízdy jsou další faktory, které ovlivní dojezd nejen u elektrického vozidla. A to zásadně. Pokud vás zajímá, jak může dojezd ovlivnit změna počasí, míra naložení vozidla, počet pasažérů nebo další vlivy okolí, nabízí mnoho automobilek kalkulačky odhadovaného dojezdu. Jednu takovou si můžete vyzkoušet i například u vozů Škoda.