Vodík v autech je na pokraji vyhynutí. Změní to třetí generace pohonu od Toyoty?

Vodíková auta jsou téměř mrtvá

Toyota Mirai patří na trhu k relativně vzácným modelům. Jako hlavní pohonné ústrojí jí totiž slouží vodíkové palivové články (FCEV). Že jde o technologii stále nepříliš populární hovoří i fakt, že v loňském roce Toyota prodala celosvětově jen 1 778 kusů. Rok od roku jsou ale prodeje horší, v předchozím roce si nového majitele našel rovnou dvojnásobek vozů, takže tímto tempem by nejspíš netrvalo dlouho a vodíková auta by definitivně skončila.

Nová technologie jako poslední šance?

Japonce tato bilance ale rozhodně na kolena nepoloží. Místo ukončení výroby přichází v pořadí s třetí generací vodíkového pohonu. Podle vývojářů společnosti jde totiž stále o potenciálně zajímavou alternativu k fosilním i bateriovým elektromobilům. Chtějí si vybudovat vlastní vodíkovou komunitu. Zda se to povede či nikoliv navíc záleží na malé skupině výrobců, pokud nebudeme počítat některé státní dotace, které se objevily i v Česku.

Třetí generace pohonné jednotky je menší, lehčí, nabídne vyšší spolehlivost a především vyšší efektivitu provozu. Ústrojí je nyní až dvojnásobně odolné a podle vyjádření vedení se jejich dlouhověkost dá srovnat i s tradičními dieselovými agregáty. Za výhodu ale oproti známým technologiím Toyota považuje téměř nulovou servisní náročnost. Lidi bude také zajímat, že spotřeba paliva se sníží až o 20 procent.

Osobní vozy jsou až na posledním místě

Současná Toyota Mirai by měla podle výrobcem udaných hodnot mezi tankováním ujet necelých 650 kilometrů. S novým agregátem se může dojezd zvýšit k 770 kilometrům. Díky technologickým posunům v oblastech výroby i designu palivových článků je výroba celého vozu znatelně levnější. Proto i nové vozy vybavené tímto systémem by měly nabídnout přívětivější pořizovaní cenu.

Je také důležité zmínit, že Toyota nevyvíjí vodíkový pohon jen pro osobní vozy. Její systémy pohání i průmyslová řešení. Vodík generuje energii v pevně instalovaných elektrických generátorech, v nákladních lokomotivách, i ve stavebnictví. Množství praktických řešení je nyní především limitované malým počtem plnících stanic.

Ač vodík v osobní dopravě může zůstat pouze okrajovou záležitostí, v mnoha segmentech může sehrát zásadnější roli. Především v případech, kdy se spalovací nebo elektrické řešení nemusí vyplatit nebo jejich parametry nedostačují. Nemusí přitom jít jen o dopravní sektor, ale právě i o velké elektrické generátory. Hlavně oblasti, kde je potřeba snížit produkci emisí, se nabízí jako potenciální zaměření. První zařízení a vozy s vodíkovým pohonem třetí generace se do komerčního užití dostanou nejdříve v příštím roce.