Test Toyota Camry Hybrid (2025) – Retro, co potěší

Modernizovaná Toyota Camry pro rok 2025 se rozhodla vsadit na ultimátní jistotu. Nabízí přesně to, co od japonského výrobce očekáváte. V dnešním světě plném nejistot je to osvěžující přístup. Dokáže ale potěšit i někoho jiného než konzervativní muže středního věku a řidiče taxislužby? Ukáže dnešní test.

Co jsou přívlastky, které si spojíte s Toyotou? Spolehlivý, konzervativní, nebo inovativní a pokrokový? Vlastně to může být úplně cokoli. Záleží na tom, o jakém roku a jakém modelu japonské automobilky právě hovoříte. Na jedné straně stojí první hybridy řady Prius, které šokovaly svět už málem před třemi dekádami.

Na té druhé pak stojí nerozbitné Toyoty 4Runner nebo Hilux, které dokážou najezdit stovky tisíc kilometrů v nehostinných podmínkách po celém světě a opravit je dovede každý druhý vesnický kovář uprostřed Afriky.

Toyota Camry jako by stála někde mezi těmito dvěma přístupy. Nabízí za třicet let vývoje. k dokonalosti vyladěný hybridní pohon a design, který se snaží vypadat jako UFO nebo poslední facelift Tesly Model Y. Na druhé straně ale sednete do interiéru a dýchne na vás důstojná atmosféra limuzín 70. let. A víte co? V mých čtyřiceti letech mě právě tenhle přístup hodně baví.

Nový a přesto stejný

Není mnoho rozdílů, které byste našli mezi aktuální inkarnací Camry a desítkami vozů, které vidíte v ulicích hlavního města v barvách hlavního poskytovatele taxislužby na letiště. Pořádně na očích je vlastně jen jeden, a to hned ten nejvýznamnější – design.
Předek i záď se oproti loňskému modelovému roku změnily k nepoznání. Nová maska typu Hammerhead odstranila klasickou mřížku chladiče a světlomety se vpředu i vzadu omezily na tenké linky ve tvaru C. Přední zoban v kombinací s mohutným grilem chladiče v nárazníku dodává sedanu vyšší střední třídy na dynamičnosti a spojení s nízkou světlou výškou celého vozu budí opravdu sportovní a zároveň majestátní dojem.

Přestože střední část kabiny zůstává na první pohled shodná s minulou generací, možná byste při přímém srovnání ani na první pohled nepoznali, že se jedná o stejný typ vozu. „Taxikářská“ starší verze vypadá vedle svého nástupce beznadějně archaicky. Designérům proto patří velký kudos za to, jak dokázali faceliftem posunout celé vnímání vozu.

I přesto se ale najdou detaily, které i na nové Camry prozradí starší datum vzniku. Jedním z takových je například bezklíčkové otvírání dveří. Na předních dveřích senzory najdete, na těch zadních už ne. A že by se snad Camry uměla zamknout sama po opuštění vozidla, na to můžete zapomenout úplně. A to i v nejvyšší výbavě Executive, která prošla naším testem. Něco podobného pak platí i pro otevírání rozměrného víka zavazadlového prostoru. Otevřít jde buď na dálku tlačítkem na klíčku, anebo trochu nezvykle klikou na pravé straně. Zavřít už ho ale musíte pěkně postaru rukou – stejně jako váš děda zavíral kryt motoru své „stodvacítky“
Nevtíravá elegance

Podobný duch vládne i v interiéru. I když námi testovaný vůz dorazil v atraktivní bronzové metalíze, ke které by se moc hodilo například bílé kožené čalounění, v interiéru „naší“ Camry vládla černá. Pokaždé, když jsem se posadil do rozměrného křesla řidiče, přišel jsem si jako řidič vládní limuzíny někdy v rose 72. Černé plasty, kam jen se podíváš, hrana střídá rovnou linii, a lesklé žebrování před spolujezdcem dojem návratu do minulosti jen posiluje.

A nejde jen o design. Snaha ctít klasiku dýchá z každého tlačítka, které v interiéru najdete. A že jich Camry nabízí požehnaně. Manuálními ovladači vládnete nad klimatizací, svá rozměrná plastová tlačítka má například i volba jízdních režimů a kolébky stahování oken už v Toyotě také něco pamatují. Výdechy klimatizace na zadních sedačkách mi pak více než co jiného připomněly design těch ve Škodě Favorit.

Nechápejte mě ale prosím špatně – nic z toho není výtka. Tohle není vůz pro tech bros ze Silicon Valley. Touhle limuzínou se vozí senior management japonských a amerických firem. Na překvapení, ergonomické kontroverze ani všemožné IT tweaky tu není místo. Vše je maximálně předvídatelné, dostupné a funkční. Symbolem tohoto přístupu budiž klasický volič automatické převodovky v podobě páky. Už ani nevzpomínám, kdy jsem něco podobného viděl v nových autech naposledy. A pokud jedinou výtka k ergonomii, kterou mám, je to, že tlačítka stahování předních okének jsou až příliš daleko od řidiče, je zřejmé, že designéři rozhodně vedle nešlápli.

Jednou z mála věcí, které upomínají, že se přeci jen nacházíme v roce 2025 je skoro třináctipalcový displej infotainmentu, který je v nové verzi Camry dostupný už v základní výbavové linii. Jak už se stalo u vyšších výbavových stupňů Toyot zvykem, displej najdete také ve středovém zpětném zrcátku. Jakkoli patřím v tomto ohledu mezi konzervativce a preferuji klasické zrcátko, pár benefitů přeci jen tomuto řešení nemůžu upřít. Když si zvyknete na to, že v odrazu nevidíte sebe ani zadní sedačky, naučíte se velmi rychle dost přesně odhadovat vzdálenost vozidel za vámi.

Prostor kam se podíváš

I přes jistou ponurou atmosféru černého interiéru musí každý Camry přiznat, že prostoru pro cestující poskytuje víc než dost. Zejména to platí v první řadě. Sedadla jsou nadmíru pohodlná, i když bych si dokázal představit, že ve vrcholné verzi nabídnou kromě vyhřívání a odvětrávání například i funkci masáže. Trochu mě překvapilo také to, že po 21 tisících kilometrech, které měl testovaný kus za sebou, křeslo řidiče při pohybu šoféra doprava mírně povrzávalo. Samozřejmě se ale mohlo jednat jen o výrobní nedostatek jednoho konkrétního kusu.

Jinak totiž o kvalitě materiálů nejde říct nic špatného. Měkčené plasty v kombinaci s kůží vypadají hodnotně. Snad jen záliba designérů v lesklých umělých plochách má své rezervy – při otírání se velmi rychle poškrábou a prémiový pocit je ten tam.

Kapitolou samou pro sebe jsou pak zadní sedadla. Ta si v komfortu nic nezadají s těmi předními. V nejvyšší výbavě Executive se také odvětrávat a vytápět. A co víc, dokonce jde i regulovat jejich sklon. Je přeci jen znát fakt, že přeci jen existuje určitá pravděpodobnost, že majitel vozidla se bude spíš než vepředu vozit právě vzadu, jakkoli bych si v takovém případě dokázal představit prostor pro kolena odpovídající spíše evropským než japonským proporcím. K pohodlí jezdců vzadupřispívá i konektorová výbava dvou USB-C a k tomu i možnost ovládání sedadel na dotykové ploše ve středové opěrce. Tam si může pasažér dokonce i regulovat pozici sluneční clony.

Této výbavě naneštěstí musí ustoupit možnost sedadla sklápět v poměru 60:40. Věřím tomu, že u klasického sedanu sklopná sedadla využije méně lidí než v combi nebo hatchbacku. Troufám si říct, že právě u Camry stojí zamyslet se nad tím, zda přeci jen nejít do nižšího stupně výbavy a sklopná sedadla si ponechat. Vstup do kufru je i přes klasickou koncepci Camry obrovitý a ložná plocha enormní. Už v základním provedení činí objem zavazadlového prostoru téměř 500 litrů a vůbec bych se nedivil, kdyby se například silniční kolo vešlo po sklopení sedaček do Camry celé bez rozkládání.

Pohon budoucnosti?

„Jeden elektrický vůz vytvoří tolik emisí, co tři hybridy,“ nechal se slyšet minulý měsíc předseda představenstva Toyoty Akio Toyoda: Milovníkům elektromobility to může znít jako rouhání. Nic jiného však nevystihuje dlouholetý postoj Toyoty k produkci čistě elektrických vozů. Ty plánují Japonci vyrábět především pro udržení své pozice v Číně, majoritní částí produkce Toyoty by se ale nikdy stát neměly. Tři dekády vyvíjený hybridní systém zůstane zkrátka pořád pilířem motorového portfolia. A já říkám: je to dobře.

S hybridními Toyotami jsem už něco najezdil a s každou generací je znát, že se Toyota posouvá o malý kousek kupředu co se týče efektivity a provedení spolupráce obou částí pohonu. Nová Camry slibuje v tomto ohledu další vylepšení a já si popravdě nedokážu představit, jaký jiný pohon bych si ve svém autě mohl přát.

Nová Camry už je k dostání výhradně v hybridní verzi, přičemž zde akumulátor o celkové kapacitě přes 1 kWh dělá společnost atmosférickému benzínovému motoru o objemu 2,5 litru. Systémový výkon této kombinace činí 164 kW a Toyota říká, že tento nový pohon v kombinaci s odladěným podvozkem přispívá ještě k větší efektivitě pohonu než se mohl pyšnit původní model, a to zejména díky nové a větší baterii. Elektromotor se zřejmě i díky ní dostává ke slovu častěji než u starších modelů.

A výsledky na sebe skutečně nenechaly dlouho čekat. Camry je klasický hybrid, a proto nijak nemůžete ovlivnit, kdy se zapojí elektrický a kdy spalovací pohon. Spolupráce mezi nimi je ale příkladná. Výsledkem je dlouhodobá spotřeba pod šest litrů. Na dálnici je to o něco málo víc, ve městě se mi naopak málokdy povedlo dostat spotřebu přes 5 litrů. A to prosím mluvíme o bezmála pětimetrové limuzíně s hmotnost jeden metrák přes dvě tuny.

Za zmínku určitě stojí, že úsporné naladění neubírá Camry nic z jízdního projevu. Velký atmosférický motor zkrátka neoblafnete – zrychluje konstantně a ochotně až k nejvyšší rychlosti omezené na 180 kilometrů v hodině, přičemž elektromotor mu dává ještě zajímavý boost hned po sešlápnutí pedálu. Nedá se samozřejmě říct, že by Camry byla nějaké sportovní náčiní. Na to je její podvozek přeci jen hodně komfortní a stavěný spíše na plavné překonávání městských nerovností s minimem hluku v kaboně.

Ani pro Toyotu typická CVT převodovka nesvědčí sportovní jízdě. Rozhodně mě však toto ústrojí v Camry štvalo výrazně méně než ve slabších modelech. Pověstný ryk se ozývá skutečně jen při razantním sešlápnutí pedálu a ihned padá do nižších otáček. Zvuk velkého čtyřválce je navíc příjemný i vytočený, čemuž ostatně přispívá i výborné odtlumení motoru. Existuje určitě i tišší konkurence, ale Camry je vůbec první Toyota, kde mi její hlučnost nijak nevadí.

Může být úspěšná?

Toyota Camry má zkrátka svoje kouzlo. Staromilské, vyladěné a nepřekvapivě konzervativní. Zda je to ale dobrá koupě, musí posoudit každý sám. Jeden motor, klasická koncepce a cenovka startující nad jedním milionem, to není kombinace, která by i přes nepopiratelné výhody voněla v české kotlině úplně každému.

Zvlášť když se nacházíme v domovině jejího velké soupeře – Škody Superb. Ta sice moc krásy nepobrala, ale už pod milion dokáže nabídnout mild-hybridní svezení a na podobné cenovce jako u Toyoty už lze mít plug-in hybrid s o fous lepší výbavou. A hlavně výklopnými pátými dveřmi a možností připojit přívěs. Obávám se proto, že na českou praktickou mysl ani japonský šarm kombinovaný se steskem po zašlých časech automobilismu stačit nebude.