» 1. Úvod, Design a zpracování, Interiér
» 2. Jízdní vlastnosti, Spotřeba, nabíjení a dojezd, Závěr testu
„Tak to je dobrý kočkolap,“ poznamenal kolega a použil ještě o dost ostřejší a nekorektnější výraz, než čtenáři vidí v článku. A měl rozhodně pravdu. Pokud jsem v loňském testu dobíjecího Peugeotu 408 přirovnal větší model francouzské automobilky k batmobilu, ani s menší „třistaosmou“ by si rytíř z Gothamu neuřízl ostudu. Nebo by ho minimálně určitě půjčil Robinovi, když poveze děti do školky.
Jenže ouha, tady veškeré paralely s vozidly mstitele z komiksového DC univerza musejí skončit. Narážejí totiž na koncepci elektrifikace peugeotovského portfolia. Na rozdíl například od Volkswagenu, který se rozhodl budovat elektrickou řadu svých vozidel od úplného základu, vykročili Francouzi k elektrifikované budoucnosti výrazně úspornější cestou. Do každého ze svých standardních vozů zkrátka implementovali elektromotor. A tady naše story může začít.
Už jakmile vidíte e-308 přijíždět, je vám jasné, že přídomek GT nemá náhodou. I když už je designový jazyk nových Francouzů znám pár let, stále přitahuje pohledy. Agresivně tvarovaná příď s charakteristickými lvími tesáky čelních světel nenechává nikoho na pochybách, že Peugeot si minimálně vizuálně říká o větší pozornost, než jaké se mu dostávalo v minulých letech.
Pamětníci si vzpomenou na rallyové úspěchy modelu 205, mladší nadšenci do automobilismu však mají v paměti o poznání usedlejší design let minulých. Ten připomíná snad jen o poznání konvenčněji tvarovaná záď. I tu však sem tam přetne rovná křivka vytvarovaná, jako by ji vysekali katanou.
Jistou míru působivosti dodává e-308 i zvolená barva testovaného kusu. Šedou metalízu Selenium seženete za 16 000 příplatek, ale parády udělá víc než dost. Společně s osmnáctipalcovými koly dodává elektromobilu vzhled nadupaného tuningového military sleeperu, před kterým je potřeba třást se na každých semaforech.
Pokud bych byl ale postaven před otázku, jakou karosářskou verzi lvíčka nižší střední třídy zvolit, tento hatchback by to nejspíš nebyl. Celou dobu testování jsem se nemohl zbavit dojmu, že opticky trochu „padá na předek“. Jinými slovy: masivní tlama nedostává v krátce střižené zádi dostatečný designový protiklad. Verze kombi je na tom v mém pohledu paradoxně o něco lépe.
Až komicky pak u elektromobilu působí zaslepené výdechy výfuku zvýrazněné chromovými rámečky. Chápu, že unifikace zlevňuje, zde by si však takhle povedený design určitou míru úprav zasloužil.
Spokojenost každého milovníka neotřelých tvarů pak musí nutně pokračovat i v interiéru. Také zde si řidič Peugeotu uvědomí, že jakkoli písmena GT na zádi neodkazují na vysoký výkon, ale výhradně na výbavovou variantu, má to něco do sebe. I pokud si odmyslíme tradičně skvělá příplatková sedadla se zdravotní certifikací a několika masážními režimy, oko potěší už jen nenápadná žlutá výšivka nejen na nich, ale i na volantu a přístrojové, která krásně ladí s brzdovými třmeny stejné barvy.
A to všechno koresponduje s už tradičním, a přesto stále futuristickým pojetím francouzského interiéru. Ostře řezané linie exteriéru se replikují uvnitř vozu, a i po několika letech vyvolávají dojem kokpitu kosmické lodi.
Nutno ale říct, že tito pomyslní kosmonauti dostávají do ruky jednu z nejpraktičtějších raket, co kdy člověk stvořil. Vše je na svém místě, vše je řidiči na dosah. Směrem k němu se otáčí i displej infotainmentu a budí tak dojem starších BMEW nebo ergonomicky dokonalých SAABů historie. Francouzští inženýři ostatně odolali i vábení moderní doby a desetipalcový displej neumístili na vrch přístrojové desky, ale konzervativně pod výdechy klimatizace. A to znamená nejen to, že se k obrazovce nemusí zvedat ruka, ale také to, že vzduch proudí tím správným směrem.
A kdyby přeci jen rozmístění ovládacích prvků řidiči nevyhovovalo, může si je přizpůsobit. To umožňují virtuální tlačítka i-Toggles, které doplňují hardwarovou klaviaturu nad startovacím tlačítkem. Pravda, ovládání klimatizace se stále musí na displeji vyvolat stisknutím tlačítka, ale to je jedna z mála ergonomických vad, které se originální interiérové řešení vyžádalo.
Tou druhou je pak pro mnoho řidičů samotné řešení i-Cockpitu, které se Peugeot rozhodl před lety používat. To kombinuje vysoko postavené „budíky“ nahrazující v zorném poli řidiče head-up displej, s naopak nízko posazeným, miniaturním volantem. Osobně si na toto řešení musím pokaždé zvykat. Abych na kapličku viděl, musím si totiž volant dávat skoro až ke kolenům. To pak společně s jeho zploštělým vrškem vede k tendenci držet jej jen jednou rukou nahoře v poloze 12:00 po vzoru belmondovských drsňáků. Možná to byl francouzský patriotický záměr.
Ani povedeném interiéru se však nevyhnou mouchy, které se ale spíš než přímo modelu e-308 týkají parametrů třídy kompaktních hatchbacků. A to je přístup k řešení prostoru na zadních sedadlech. Dost možná dospělí i dospívající cestující vzadu oželí samostatné ovládání klimatizace, které chybí i v nejvyšší výbavě. Trochu horší to však bude se stísněností v příčném prostoru, a hlavně s prostorem na hlavu. Ten se výrazně zmenší s instalací skleněné střechy, a proto i průměrně rostlí jedinci budou muset chvilku přemýšlet, jak se do druhé řady sedaček vměstnat.
Za co už ale konstrukce Peugeotu e-308 GT může určitě, to je zavazadlový prostor. Jeho objem totiž činí 361 litr, což je o celých 50 litrů méně, než mohou nabídnout jeho spalovací protějšci. A jak už to tak bývá, kvůli instalaci baterie nad zadní nápravu nezbyl pod podlahou kufru ani sebemenší odkládací prostor pro uložení kabeláže. Ta se tak musí povalovat všude možné po vozidle. Jako člověka, který elektromobily cestuje už pátým rokem, tak nemůže nezamrzet, že v tomto jsme se od prvních průkopníků elektrické mobility příliš neposunuli.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, Design a zpracování, Interiér
» 2. Jízdní vlastnosti, Spotřeba, nabíjení a dojezd, Závěr testu
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, Design a zpracování, Interiér
» 2. Jízdní vlastnosti, Spotřeba, nabíjení a dojezd, Závěr testu
„Tak to je dobrý kočkolap,“ poznamenal kolega a použil ještě o dost ostřejší a nekorektnější výraz, než čtenáři vidí v článku. A měl rozhodně pravdu. Pokud jsem v loňském testu dobíjecího Peugeotu 408 přirovnal větší model francouzské automobilky k batmobilu, ani s menší „třistaosmou“ by si rytíř z Gothamu neuřízl ostudu. Nebo by ho minimálně určitě půjčil Robinovi, když poveze děti do školky.
Jenže ouha, tady veškeré paralely s vozidly mstitele z komiksového DC univerza musejí skončit. Narážejí totiž na koncepci elektrifikace peugeotovského portfolia. Na rozdíl například od Volkswagenu, který se rozhodl budovat elektrickou řadu svých vozidel od úplného základu, vykročili Francouzi k elektrifikované budoucnosti výrazně úspornější cestou. Do každého ze svých standardních vozů zkrátka implementovali elektromotor. A tady naše story může začít.
Už jakmile vidíte e-308 přijíždět, je vám jasné, že přídomek GT nemá náhodou. I když už je designový jazyk nových Francouzů znám pár let, stále přitahuje pohledy. Agresivně tvarovaná příď s charakteristickými lvími tesáky čelních světel nenechává nikoho na pochybách, že Peugeot si minimálně vizuálně říká o větší pozornost, než jaké se mu dostávalo v minulých letech.
Pamětníci si vzpomenou na rallyové úspěchy modelu 205, mladší nadšenci do automobilismu však mají v paměti o poznání usedlejší design let minulých. Ten připomíná snad jen o poznání konvenčněji tvarovaná záď. I tu však sem tam přetne rovná křivka vytvarovaná, jako by ji vysekali katanou.
Jistou míru působivosti dodává e-308 i zvolená barva testovaného kusu. Šedou metalízu Selenium seženete za 16 000 příplatek, ale parády udělá víc než dost. Společně s osmnáctipalcovými koly dodává elektromobilu vzhled nadupaného tuningového military sleeperu, před kterým je potřeba třást se na každých semaforech.
Pokud bych byl ale postaven před otázku, jakou karosářskou verzi lvíčka nižší střední třídy zvolit, tento hatchback by to nejspíš nebyl. Celou dobu testování jsem se nemohl zbavit dojmu, že opticky trochu „padá na předek“. Jinými slovy: masivní tlama nedostává v krátce střižené zádi dostatečný designový protiklad. Verze kombi je na tom v mém pohledu paradoxně o něco lépe.
Až komicky pak u elektromobilu působí zaslepené výdechy výfuku zvýrazněné chromovými rámečky. Chápu, že unifikace zlevňuje, zde by si však takhle povedený design určitou míru úprav zasloužil.
Spokojenost každého milovníka neotřelých tvarů pak musí nutně pokračovat i v interiéru. Také zde si řidič Peugeotu uvědomí, že jakkoli písmena GT na zádi neodkazují na vysoký výkon, ale výhradně na výbavovou variantu, má to něco do sebe. I pokud si odmyslíme tradičně skvělá příplatková sedadla se zdravotní certifikací a několika masážními režimy, oko potěší už jen nenápadná žlutá výšivka nejen na nich, ale i na volantu a přístrojové, která krásně ladí s brzdovými třmeny stejné barvy.
A to všechno koresponduje s už tradičním, a přesto stále futuristickým pojetím francouzského interiéru. Ostře řezané linie exteriéru se replikují uvnitř vozu, a i po několika letech vyvolávají dojem kokpitu kosmické lodi.
Nutno ale říct, že tito pomyslní kosmonauti dostávají do ruky jednu z nejpraktičtějších raket, co kdy člověk stvořil. Vše je na svém místě, vše je řidiči na dosah. Směrem k němu se otáčí i displej infotainmentu a budí tak dojem starších BMEW nebo ergonomicky dokonalých SAABů historie. Francouzští inženýři ostatně odolali i vábení moderní doby a desetipalcový displej neumístili na vrch přístrojové desky, ale konzervativně pod výdechy klimatizace. A to znamená nejen to, že se k obrazovce nemusí zvedat ruka, ale také to, že vzduch proudí tím správným směrem.
A kdyby přeci jen rozmístění ovládacích prvků řidiči nevyhovovalo, může si je přizpůsobit. To umožňují virtuální tlačítka i-Toggles, které doplňují hardwarovou klaviaturu nad startovacím tlačítkem. Pravda, ovládání klimatizace se stále musí na displeji vyvolat stisknutím tlačítka, ale to je jedna z mála ergonomických vad, které se originální interiérové řešení vyžádalo.
Tou druhou je pak pro mnoho řidičů samotné řešení i-Cockpitu, které se Peugeot rozhodl před lety používat. To kombinuje vysoko postavené „budíky“ nahrazující v zorném poli řidiče head-up displej, s naopak nízko posazeným, miniaturním volantem. Osobně si na toto řešení musím pokaždé zvykat. Abych na kapličku viděl, musím si totiž volant dávat skoro až ke kolenům. To pak společně s jeho zploštělým vrškem vede k tendenci držet jej jen jednou rukou nahoře v poloze 12:00 po vzoru belmondovských drsňáků. Možná to byl francouzský patriotický záměr.
Ani povedeném interiéru se však nevyhnou mouchy, které se ale spíš než přímo modelu e-308 týkají parametrů třídy kompaktních hatchbacků. A to je přístup k řešení prostoru na zadních sedadlech. Dost možná dospělí i dospívající cestující vzadu oželí samostatné ovládání klimatizace, které chybí i v nejvyšší výbavě. Trochu horší to však bude se stísněností v příčném prostoru, a hlavně s prostorem na hlavu. Ten se výrazně zmenší s instalací skleněné střechy, a proto i průměrně rostlí jedinci budou muset chvilku přemýšlet, jak se do druhé řady sedaček vměstnat.
Za co už ale konstrukce Peugeotu e-308 GT může určitě, to je zavazadlový prostor. Jeho objem totiž činí 361 litr, což je o celých 50 litrů méně, než mohou nabídnout jeho spalovací protějšci. A jak už to tak bývá, kvůli instalaci baterie nad zadní nápravu nezbyl pod podlahou kufru ani sebemenší odkládací prostor pro uložení kabeláže. Ta se tak musí povalovat všude možné po vozidle. Jako člověka, který elektromobily cestuje už pátým rokem, tak nemůže nezamrzet, že v tomto jsme se od prvních průkopníků elektrické mobility příliš neposunuli.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, Design a zpracování, Interiér
» 2. Jízdní vlastnosti, Spotřeba, nabíjení a dojezd, Závěr testu