Využívání elektromobilu a nabíjecí stanice v podniku Dana Petřivalského je hodnoceno pozitivně:

Prvních 150

Mám na mysli 150 000 km. Tolik kilometrů jsem po necelých 42 měsících od převzetí, dovršil.

Díky dotaci #EU a #MPO jsem se rozhodl zainvestovat do pohodlí, bezpečí a zelené budoucnosti a koupil jsem červenou Teslu Model 3. Po vyřízení všech papírů, vytendrování a následném čekání, až dorazí model Long Range s tažným zařízením, jsem si auto převzal těsně před Silvestrem 2019. Nic z toho bych nezvládl bez profesionální podpory firmy na dotace se specializující.

Moje práce vyžaduje téměř neustálé přesuny mezi Moravou, Středními Čechami a Prahou. Krom toho je občas nutné zajet na delší služební cestu do Itálie, Holandska, Francie, Německa či jinam. Mám tedy dostatek zkušeností s letním i zimním provozem, s komfortním „dobíjím jen doma“ i vysmívaným „od superchargeru k superchargeru“.

Celkové dojmy bych shrnul do následujících oblastí:

Letní provoz

Letní gumy a teploty kolem 20 °C jsou ideální. Auto se nemusí chladit ani dohřívat baterie. Valivý odpor je malý a průměrná spotřeba klesá ke 160 Wh/km. Není to těch 139 Wh/km, ke kterým jsem se dopočítal na základě dokumentace, ale přikládám to většímu podílu dálnic v mém jízdním profilu. Bez převodovkové auto ve vyšších rychlostech logicky zvyšuje svoji spotřebu více než auto vybavené třeba osmistupňovým automatem.

Letní gumy mně vydržely 2 sezóny, tj. něco přes 40 000 km, a stály něco přes 20 000 Kč. Pro zjednodušení počítejme, že pneumatiky se do provozních nákladů promítnou cca 0,50 Kč/km.

Počítat 0,16 kWh/km x 6 Kč, ale nemůžeme. U EON, ČEZ, PRE, #Tesla SuperCharger či jinde, kde občas dobíjím, je cena vyšší, doma zase dochází ke ztrátám při dobíjení, dle podmínek 10 – 30 %.

Letní provoz mi vychází pod 2 Kč/km včetně pneumatik a dalších drobných výdajů.

Zimní provoz

Auto bez tepelného čerpadla zaparkované v temperované garáži se chová skoro jako v létě. Jenže jezdí na zimních gumách, po cestě topí a při parkování mimo garáž pečuje o svoji baterii, takže si ji dohřívá. Nechápu, jak to dělají v Norsku. Musím si to nechat vysvětlit od nějakého norského elektromobilisty, jakmile ho potkám. Spotřeba mně stoupá na 205 Wh/km. Při 75 kWh baterii, jíž vzorně dobíjím na 80 % a která ze svojí kapacity už něco ztratila si musím dávat hodně pozor, abych zvládl Prahu a zpět bez dobíjení. Stalo se mně asi jen 3x, že jsem potřeboval jet do Prahy na otočku, a nějaké dobití cestou mně neobtěžuje. Když trávím za jeden den v autě třeba 5 hodin, je přestávka vítaná. Do ekonomiky provozu nepočítám, co utratím za jídlo a pití, které si při dobíjení impulsivně objednám.

Zimní gumy jsem rovněž měnil po dvou sezónách, cena byla velmi podobná té za letní pneumatiky. Zimní nájezd je o něco menší, dobíjení mimo domov častější, proto počítám, že v zimě jezdím nad 2,50, možná skoro za 3 Kč/km.

Krátké trasy

Myslím tím do 150 km tam a zase zpátky, takže domácí nabíjení je plně dostačující. Ráno vždy vyrážím s baterií na 80 %. U těchto tras nepřemýšlím o spotřebě, ani kde dobít. Jelikož do této kategorie patří i cesty za prací, činí tento režim provozu více než 85 % mých najetých kilometrů. Snadno čelím útokům „ty musíš trčet 20 nebo taky 40 minut na dobíječce“ slovy „ty musíš třeba 2krát za měsíc na 10 minut na benzinku, to já ne!“. Elektromobil dobíjený v noci a pomalu mně za těchto okolností připadá býti ideálním dopravním prostředkem.

Dlouhé trasy

Konference v 1 000 km vzdálené destinaci znamená dobít doma na více než 80 %, a potom se už jen nechat postupně navigovat na jednotlivé superchagery, kde někdy strávíte 15 jindy 50 minut. Faktorů, na kterých to závisí, je víc. Například v Německu jsme strávili na superchargeru přes hodinu, protože restaurace byla plná, obsluha nestíhala, takže jsme museli posedět déle a zajít přeparkovat dobité auto.

Tady ekonomiku ani nepočítám. Dálniční rychlosti v Německu snadno vyženou spotřebu nad 250 Wh/km. Cenu 12 – 18 Kč/kWh snadno rozmetá kdejaký novější dieselový dvoulitr tankující to nejdražší palivo.

Cestou z konference jsme udělali pokus a zkusili jet „na spotřebu“. Ukázalo se, že lze vynechat dobíjecí zastávku, tím zlevnit cestu a dobu jízdy udržet srovnatelnou.

Bezpečnost

Spousty elektronických vychytávek, která pomáhají předejít kolizi, mně pomohly vyhnout se ťukancům a škrábancům. Nicméně nejvíce oceňuji výkonovou rezervu v situacích, jako je vjíždění do křižovatky bez rizika, že auto zleva jede rychleji, než jsem odhadoval nebo že mně chcípne motor. Zkrácení doby předjíždění na skutečné minimum je rovněž výrazným bezpečnostním atributem.

Spolehlivost

Všechno, co bylo potřeba na autě řešit, jsem si způsobil vlastní hloupostí a za tu se, jak známo, platí. Kapacita baterky šla trošku dolů, přesto to necítím jako nějaké omezení.

Občasné výstřelky palubního softwaru, kdy hlásí kapacitu baterie na dojezd 280 km a zároveň nutnost dobíjet po 130 km, protože jsem si zadal 200 km vzdálený cíl cesty, dokážu autu odpustit, ale nikdy mu je nezapomenu.

Ve vedlejší obci nedávno na 3 měsíce uzavřeli most. Bylo třeba jezdit jinudy. Palubní navigace přes trvalé připojení k internetu a pravidelné aktualizace za celou dobu nezjistila, že mně soustavně posílá do neprůjezdné oblasti, přestože Waze mě přesměroval správně hned první den opravy i první den po opětovném zprovoznění mostu.

Celková ekonomika provozu

Často dostávám otázku, jestli se elektroauto vyplatí. Do loňského jara jsem odpovídal jednoznačně ano. Pořizovací náklady nejsou o tolik vyšší než u srovnatelného auta na fosilní pohon, pohodlí a náklady provozu to zcela vykompenzují. Nyní říkám, když máš doma fotovoltaiku tak rozhodně. Už se těším, až se cena elektřiny vrátí, kde by měla být, a ještě více se těším, až budu mít taky fotovoltaiku na střeše.

Jakých bude dalších 150 000 km ještě nevím. Mám v plánu popsat svých Druhých 150 a potom Třetích 150. V které fázi budu měnit baterku, či cokoliv jiného (zatím neodešlo samo od sebe nic),  se uvidí.”

Další kapitola 150 000 km = 178 000 km

Chtěl jsem napsat další kapitolu po nějakém kulatém čísle, třeba 200 000 km. Povinná publicita projektu si žádá, aby teď na konci udržitelnosti zhodnotil celý projekt. A taky se děly věci. Vychvaloval jsem bezpečnost v Tesle. Jelikož většina antikolizního systému závisí na kamerách, je jeho funkčnost značně omezena v místech, kde nejsou na silnici čáry, kterých by se bylo možné držet. Třeba na silnici 3. třídy se moc bílé barvy zpravidla nevyskytuje.

Stačí chvilka nepozornosti a neštěstí je na světě. Jelikož si auto nevšimlo, že míří přes protisměr mimo silnici, neprovedlo obvyklou korekční akci a ještě jsem trefil protijedoucí Transporter. Díky pohotové reakci řidiče Volkswagenu se nikomu vůbec nic nestalo, jen jsme si navzájem urazili pravá přední kola. Podle pojišťovny totální škoda na obou vozidlech.

Rozhodl jsem se pro opravu. Zákon ani pojistné podmínky to nezakazují. Když zadáte opravu specializovanému, nikoliv však značkovému servisu, podaří se uvést auto do pořád víceméně za částku vyplacenou pojišťovnou. Přijatelná cena opravy je jedna věc, dostupnost náhradních dílů (a jejich správné dodání na první pokus) je věc druhá. Oprava se protáhla na rovných 5 měsíců, které jsem musel projezdit v několika náhradních vozech – naftových, benzinových i elektrických. Znovu jsem si uvědomil, výhody Tesly oproti „fosilním“ vozidlům i elektromobilům s malým dojezdem a pomalým nabíjením. Byla to velmi cenná (a velmi drahá) zkušenost.

Závěr

Rozhodně bych do toho šel znovu a taky půjdu. Pracovně jezdím stovky km, Tesla je ideální. Pokud bych musel opět řešit totální škodu, už bych auto neopravoval. Koupil bych z pojistky jiné „stejné“ nebo lepší (to už asi s doplatkem).

Název programu, ze kterého byl projekt podpořen – Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, program podpory Nízkouhlíkové technologie, Výzva IV. programu podpory Nízkouhlíkové technologie – Elektromobilita.

Název projektu v rámci programu – Elektromobilita – Dan Petřivalský

Jméno žadatele – Dan Petřivalský

Termín realizace – 17. 2. 2019 – 20. 2. 2020

Způsobilé výdaje –

1. Pořízení 1 ks vozidla – elektromobilu v kategorii M1 – celkem 450 000,- Kč. Způsobilé výdaje odpovídají 45% z částky 1 mil. Kč, dle pravidel Výzvy.
2. Pořízení 2x dobíjecí (neveřejné) stanice pro elektromobily v rámci podnikatelského areálu pro vlastní potřebu – celkem 103 508,75,- Kč. Způsobilé výdaje odpovídají způsobilým investičním výdajům.

Celkové způsobilé výdaj projektu tak činí 553 508,75,- Kč.

Popis projektu – Projekt žadatele Dan Petřivalský v rámci IV. Výzvy programu podpory NUT zavedl do činnosti podniku inovativní technologie (TRL 9) čisté mobility. V rámci způsobilých výdajů byl pořízen 1x Elektromobil pro vlastní potřebu a 2x nabíjecí stanice pro vlastní potřebu. Projekt je realizován ve Středočeském a Jihomoravském kraji.