Už několik testů od různých zahraničních organizací a univerzit či pražského magistrátu prohlásilo, že hybridní Toyoty jezdí většinu času i vzdálenosti čistě na elektřinu. A tím pádem dokáží být ekologičtějším řešením než v případě jiných aut. Jenže je tomu tak doopravdy?
Jeden z testů, který obstarala organizace CARe (Center of Automotive research and Evolution) v Římě a jeho okolí, tvrdí, že hybridní Toyota Prius 4. generace (test) jela celkově čistě na elektřinu 79,4 % času, což odpovídá 76,3 % vzdálenosti ujeté v ulicích italské metropole. Při vyhodnocení celé trasy včetně mimoměstských úseků, kde je pochopitelně situace v tomto směru méně příznivá, jela hybridní Toyota na elektřinu 73 % doby, respektive 62,5 % vzdálenosti.
Podobný test uskutečnila pařížská Polytechnická universita, které vyšlo, že Prius jel v Paříži 87 % času, resp. 77,4 % vzdálenosti pouze na elektřinu. V obou případech šlo o plně hybridní model s autonomním dobíjením, nikoliv o plug-in hybrid. Podobného výsledku dosáhli i úředníci, kteří jeli sledovaný úsek po Praze a kromě splnění dalších podmínek na základě toho umožnili všem majitelům hybridních vozů Toyota parkovat ve městě zdarma, resp. jen za stokorunový roční poplatek.
Společným jmenovatelem všech dosavadních zjištění je tedy informace, že hybridní Toyoty jezdí po většinu doby a na většině trasy pouze na elektřinu a během této doby neprodukují žádné emise. A o to samozřejmě z pohledu ekologie, zejména ve městech jde. Jenže odkud se u hybridů bere energie, která pohání elektromotor? Vzhledem k tomu, že je na rozdíl od tzv. plug-in hybridů nepřipojíte do zásuvky, získávají vozy u Toyoty energii částečně rekuperací, tedy při brzdění. A tato energie je řekněme čistá.
Ovšem pak je tady výraznější část energie, kterou zkrátka generuje spalovací motor a baterii u hybridu průběžně podle potřeby za jízdy dobíjí. Tato energie již samozřejmě čistá není. Důležité je zde zmínit, že pokud budu chtít jet opravdu jen čistě na elektřinu a spalovací motor během jízdy zcela vynechat, ujedu vzhledem k nízké kapacitě baterie jen pouhých pár kilometrů.
Žádné hybridy tedy čistě na elektřinu neujedou v opravdu běžném provozu přes 50 % vzdálenosti. Snad jen v pár případech, kdy k tomu přispěje terén a pojedete většinu doby z kopce. A pokud jde o využití čistě elektrického pohonu v čase, i zde záleží na podmínkách. Pokud budu stát hodinu někde v koloně a pak pár minut pojedu, samozřejmě dosáhnu naprosto skvělých výsledků jako v uvedených testech. V reálném provozu je to však většinou nereálné jet s hybridy většinu času i vzdálenosti opravdu čistě pouze na elektřinu, tedy bez průběžného dobíjení spalovacím motorem. Pokud by to totiž bylo možné, šlo by o perpetuum mobile.
Tip: Toyota iQ EV: zapovězený elektromobil
A pak je tady ještě jeden důležitý fakt – ačkoliv hybridy od Toyoty disponují tlačítkem pro aktivaci čistě elektrického režimu, i na základě čehož získaly možnost parkování po Praze téměř zdarma, bohužel zatím například po nastartování v garáži nebo i jinde neovlivníte, že se automaticky nespustí spalovací motor a do EV režimu vás auto zkrátka nějakou dobu nepustí. I když kolikrát máte baterii z velké části dobitou a mělo by tedy logicky být možné se rozjet jako elektromobil čistě na elektřinu.
Je tedy otázkou, jak že je to vlastně s tou slibovanou ekologií. Co vyjde ve srovnání, pokud se zaměřím na běžné konvenční auto se spalovacím motorem a na stejný model s hybridním pohonem? Je to jednoduché – hybridní auto je při svém provozu celkově ekologičtější, což dokazuje už samotná reálná spotřeba. Vyzkoušeli jsme porovnat například benzinový model C-HR s jeho hybridní variantou a dostali jsme se o nějaký ten litr dolů. I přes to, že energii pro čistě elektrický pohon obstarává průběžně vedle rekuperace také spalovací motor.
Celkové emise jsou u hybridů tedy taktéž nižší. Hybridy nám proto zatím přijdou smysluplné, protože plně elektrické vozy ještě nejsou pro každého a z podstaty věci ani celková ekologie u nich není stoprocentně dořešena. V případě plug-in hybridů pak musíme konstatovat, že jde spíše jen o slepou větev. Vždyť si je pořídily zejména firmy s pomocí různých dotací, aby pak s nimi jejich zaměstnanci jezdili jako s konvenčními auty. A vzhledem k tomu, že vozí navíc elektromotor a baterie, dosahují paradoxně vyšší spotřeby, než srovnatelná “neekologická” auta ze stejného segmentu.
Už několik testů od různých zahraničních organizací a univerzit či pražského magistrátu prohlásilo, že hybridní Toyoty jezdí většinu času i vzdálenosti čistě na elektřinu. A tím pádem dokáží být ekologičtějším řešením než v případě jiných aut. Jenže je tomu tak doopravdy?
Jeden z testů, který obstarala organizace CARe (Center of Automotive research and Evolution) v Římě a jeho okolí, tvrdí, že hybridní Toyota Prius 4. generace (test) jela celkově čistě na elektřinu 79,4 % času, což odpovídá 76,3 % vzdálenosti ujeté v ulicích italské metropole. Při vyhodnocení celé trasy včetně mimoměstských úseků, kde je pochopitelně situace v tomto směru méně příznivá, jela hybridní Toyota na elektřinu 73 % doby, respektive 62,5 % vzdálenosti.
Podobný test uskutečnila pařížská Polytechnická universita, které vyšlo, že Prius jel v Paříži 87 % času, resp. 77,4 % vzdálenosti pouze na elektřinu. V obou případech šlo o plně hybridní model s autonomním dobíjením, nikoliv o plug-in hybrid. Podobného výsledku dosáhli i úředníci, kteří jeli sledovaný úsek po Praze a kromě splnění dalších podmínek na základě toho umožnili všem majitelům hybridních vozů Toyota parkovat ve městě zdarma, resp. jen za stokorunový roční poplatek.
Společným jmenovatelem všech dosavadních zjištění je tedy informace, že hybridní Toyoty jezdí po většinu doby a na většině trasy pouze na elektřinu a během této doby neprodukují žádné emise. A o to samozřejmě z pohledu ekologie, zejména ve městech jde. Jenže odkud se u hybridů bere energie, která pohání elektromotor? Vzhledem k tomu, že je na rozdíl od tzv. plug-in hybridů nepřipojíte do zásuvky, získávají vozy u Toyoty energii částečně rekuperací, tedy při brzdění. A tato energie je řekněme čistá.
Ovšem pak je tady výraznější část energie, kterou zkrátka generuje spalovací motor a baterii u hybridu průběžně podle potřeby za jízdy dobíjí. Tato energie již samozřejmě čistá není. Důležité je zde zmínit, že pokud budu chtít jet opravdu jen čistě na elektřinu a spalovací motor během jízdy zcela vynechat, ujedu vzhledem k nízké kapacitě baterie jen pouhých pár kilometrů.
Žádné hybridy tedy čistě na elektřinu neujedou v opravdu běžném provozu přes 50 % vzdálenosti. Snad jen v pár případech, kdy k tomu přispěje terén a pojedete většinu doby z kopce. A pokud jde o využití čistě elektrického pohonu v čase, i zde záleží na podmínkách. Pokud budu stát hodinu někde v koloně a pak pár minut pojedu, samozřejmě dosáhnu naprosto skvělých výsledků jako v uvedených testech. V reálném provozu je to však většinou nereálné jet s hybridy většinu času i vzdálenosti opravdu čistě pouze na elektřinu, tedy bez průběžného dobíjení spalovacím motorem. Pokud by to totiž bylo možné, šlo by o perpetuum mobile.
Tip: Toyota iQ EV: zapovězený elektromobil
A pak je tady ještě jeden důležitý fakt – ačkoliv hybridy od Toyoty disponují tlačítkem pro aktivaci čistě elektrického režimu, i na základě čehož získaly možnost parkování po Praze téměř zdarma, bohužel zatím například po nastartování v garáži nebo i jinde neovlivníte, že se automaticky nespustí spalovací motor a do EV režimu vás auto zkrátka nějakou dobu nepustí. I když kolikrát máte baterii z velké části dobitou a mělo by tedy logicky být možné se rozjet jako elektromobil čistě na elektřinu.
Je tedy otázkou, jak že je to vlastně s tou slibovanou ekologií. Co vyjde ve srovnání, pokud se zaměřím na běžné konvenční auto se spalovacím motorem a na stejný model s hybridním pohonem? Je to jednoduché – hybridní auto je při svém provozu celkově ekologičtější, což dokazuje už samotná reálná spotřeba. Vyzkoušeli jsme porovnat například benzinový model C-HR s jeho hybridní variantou a dostali jsme se o nějaký ten litr dolů. I přes to, že energii pro čistě elektrický pohon obstarává průběžně vedle rekuperace také spalovací motor.
Celkové emise jsou u hybridů tedy taktéž nižší. Hybridy nám proto zatím přijdou smysluplné, protože plně elektrické vozy ještě nejsou pro každého a z podstaty věci ani celková ekologie u nich není stoprocentně dořešena. V případě plug-in hybridů pak musíme konstatovat, že jde spíše jen o slepou větev. Vždyť si je pořídily zejména firmy s pomocí různých dotací, aby pak s nimi jejich zaměstnanci jezdili jako s konvenčními auty. A vzhledem k tomu, že vozí navíc elektromotor a baterie, dosahují paradoxně vyšší spotřeby, než srovnatelná “neekologická” auta ze stejného segmentu.