Nové riziko pro EU: Větrné elektrárny z Číny jsou bezpečnostní hrozbou

Příležitost nebo hrozba?

Evropa se snaží urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, ale ne všechny projekty se setkávají s nadšením. Nedávné rozhodnutí Hamburské investiční společnosti Luxcara vyvolalo bouřlivé diskuse – chystá se totiž instalace 16 větrných turbín od čínského výrobce Mingyang poblíž německého ostrova Borkum. Pokud by k realizaci došlo, šlo by o první využití čínských větrných turbín v německých vodách.

Tento krok ovšem neprošel bez povšimnutí. Německý institut pro obranné a strategické studie (GIDS) vypracoval analýzu pro ministerstvo obrany, která varuje před možnými bezpečnostními riziky spojenými s touto instalací. Mezi hlavní obavy patří potenciální politický vliv, možnost špionáže prostřednictvím senzorové technologie, přístup k bezpečnostním protokolům kritické infrastruktury a riziko narušení dodávek energie.

Pochybnosti zaznívají i z politických kruhů. Roderich Kiesewetter (CDU) označil projekt za „nebezpečný hazard“, který může ohrozit nejen Německo, ale i spojence v NATO. Podobný postoj zaujímají i politici ze SPD a Strany zelených, kteří požadují detailní přezkum a hledání způsobů, jak projektu zabránit.

Luxcara se brání, Evropa se obává

Společnost Luxcara se proti těmto obviněním ohradila. Tvrdí, že pro instalované informační technologie jsou zavedena specifická bezpečnostní opatření a že výrobce Mingyang nebude mít během provozu přímý přístup k ovládacím prvkům systému. Řízení, správa, datová spojení a servis budou prováděny v Německu, přičemž všechny kritické komponenty budou dodány evropskými výrobci a podrobeny bezpečnostním testům před uvedením do provozu.

Vzniklá situace odráží širší obavy Evropy z rostoucí závislosti na Číně v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Podobný scénář byl zaznamenán u fotovoltaických panelů, kde čínští výrobci dominují trhu. Nyní existují obavy, že by se podobná situace mohla opakovat i u větrných turbín.

S omezenými výrobními kapacitami v dodavatelských řetězcích větrných elektráren na moři jsou němečtí provozovatelé nuceni obracet se na čínské výrobce, kteří těží z nákladové efektivity, velikosti domácího trhu a státních subvencí.

Budoucnost evropské energetiky

Evropské státy se snaží snížit emise a posílit svou energetickou soběstačnost. Devět států proto podepsalo Ostendskou deklaraci, která usiluje o masivní rozšíření větrných elektráren v Severním moři. Do roku 2030 plánují vybudovat alespoň 120 GW nové kapacity a do roku 2050 chtějí tento výkon zvýšit na minimálně 300 GW.

Klíčovou výzvou však zůstává, jak těchto ambiciózních cílů dosáhnout bez nadměrné závislosti na externích dodavatelích. Pokud chce Evropa udržet kontrolu nad svou energetickou budoucností, bude nutné investovat do vlastních výrobních kapacit, podpořit inovace a zajistit, aby přechod k obnovitelným zdrojům byl nejen ekologicky, ale i strategicky udržitelný.