Test Lexus ES 300h: hybridní dravec z Japonska
Pokud jde o prémiovou střední třídu, kterou si dnes může dovolit daleko více zákazníků než před lety, je obrázek na starém kontinentu stále poměrně jasný. Jednoznačně zde totiž dominují německé značky BMW, Audi, Mercedes, kolem kterých se vše očividně stále točí. Jenže doba se mění. Zamíchá kartami superluxusní a přitom cenově atraktivní nový model Lexus ES 300h?
Pro značku Lexus bychom dnes našli mnohá kladná synonyma, ať už luxusní, prémiový, stylový, nebo také maximálně pohodlný, spolehlivý, a neměli bychom při tom zapomínat ani na důležité slovíčko hybridní. Japonci správně pochopili, že nejlépe se dá prosadit s tím, co u jiných nenajdete a tedy nemáte přímou konkurenci. Ne, že bychom nenašli například hybridní pohon u jiných značek, vždyť dnes už s hybridem přichází kdekdo. Jenže u Toyoty a její divize Lexus mají takové hnací ústrojí, které je opravdu funkční a nejde jen o ekologii někde na papíře. A stejně tak je tomu i v dalších oblastech, o kterých bude v následujících odstavcích samozřejmě řeč.
Kořeny modelu Lexus ES sahají do roku 1989, kdy z montážní linky vyjel první sériově vyráběný kus první generace “é esa”. Nicméně v Evropě se s tímto modelem až teprve v nejnovější 7. generaci setkáváme poprvé, coby náhradou za model GS. Tolik na úvod historie. Pak tady máme design a výbavu, které jsou vesměs sdílené s ostatními modely japonské automobilky. V tomto směru tedy nečekejte nic revolučního, ovšem jako celek může být Lexus v tomto podání možná daleko zajímavější, než jeho dražší a někdy třeba i zbytečně vybavenější sourozenci. Kor při tzv. “first edition” akci, v rámci které seženete tohoto hybridního dravce klidně i pod milion.
Luxus zvenku i zevnitř
Prémiová vyšší střední třída je u Lexusu definována maximálním luxusem, který jinde budete hledat marně. ES 300h se může dále pochlubit elegantním a neotřelým designem s výraznou vřetenovitou maskou chladiče s ostře řezanými světlomety a siluetou vozu připomínající spíše kupé než sedan. Vždyť mezigeneračně je nový vůz nižší, širší a celkově mnohem elegantnější. Po přičtení adaptivního odpružení z modelu LC a vyšší výbavy F Sport Top, kterou jsme měli možnost otestovat společně s většími 19″ koly, pak nelze konstatovat jinak, než že s tímhle vozem je opravdu radost jezdit. Nastavitelné tlumiče přispívají k vynikající ovladatelnosti vozu a doslova žehlí silnici pod vámi.
A co teprve kabina, která je dokonale odhlučněna, takže vás při jízdě nebude nic rušit. Navíc se můžete radovat z maximálního možného pohodlí, které zkrátka v Lexusu umí zařídit. Kožené čalounění, ale krásně měkčené a příjemné na dotek, a to včetně třeba středového panelu. Jako v bavlnce si člověk musí připadat nejen na místě řidiče, ale i spolujezdce, kde je taktéž vše na prvotřídní úrovni a ani o místo rozhodně není nouze. V případě zadní řady sedadel je místa taktéž více než dost, snad s výjimkou hráčů NBA a jiných obrů. Šikovné je také elektronické ovládání sedaček a jejich polohování, včetně možnosti uložit si do paměti různé nastavení a v případě střídajících se řidičů pak pouze vybrat tu svou přednastavenou možnost, nikoliv nastavovat vše opět od začátku.
V propagačních letácích a katalozích automobilka mluví o tzv. japonské pohostinnosti Omotenashi, podle které se jednoduše řečeno nejen že budete neustále cítit jako v bavlnce, ale také vám bude vše splněno ještě dříve, než na to vůbec stačíte pomyslet. Příkladem je chytré automatické rozpoznání majitele vozu, když se k němu třeba večer blíží po tmě, a ještě před uchopením kliky dveří ji raději rozsvítí, abyste třeba nešlápli do kaluže. Šikovné je samozřejmě také bezklíčové odemykání, kdy se stačí k autu pouze přiblížit a mít v kapse klíče a vzít za kliku nebo v případě zavazadlového prostoru pouze mávnout nohou pod kufrem a o vše už se postará technologie. Stejně jako u jiných podobně stavěných sedanů dokonce blížících se kategorii kupé pak ovšem u Lexusu ES 300h najdeme o něco menší zavazadlový prostor (454 l), nicméně je otázkou, jestli budete v kufru vozit každou zbytečnost, když pravděpodobně nebudete mít o peníze nouzi.
Ale ještě zpátky k interiéru. Zde se totiž pár věcí k vylepšení přeci jen najde. Je to (pro Lexus tolik typické) ovládání, a to ať už jde o infotainment a touchpad vedle řadicí páky, se kterým se systém opravdu neovládá jednoduše a intuitivně, nebo hůře přístupný volič jízdních režimů, který najdeme až za volantem a musíte se tak zbytečně natahovat, abyste na něj dosáhli. A co teprve propojení auta s chytrým telefonem, přičemž mám teď na mysli možnost dálkového spárování a například předvyhřátí/předvyklimatizování kabiny, sledování různých přehledů o spotřebě a stavu paliva/baterie, vyhledání vozidla na mapě, a mnoho dalšího. V 21. století už by tohle automobilka měla mít zvládnuté. Lépe řešenou bychom si dokázali představit také podložku s bezdrátovým nabíjením telefonů, které je schované v příhrádce středového panelu. Chválit ale můžu za zachování některých nejpoužívanějších mechanických tlačítek, přes které můžete například rychle ovládat klimatizaci, rádio, a další funkce.
Jízdní dojmy
Na začátek trocha čísel. Pod kapotou Lexusu ES 300h najdeme hybridní sestavu v podobě spalovacího čtyřválcového motoru s výkonem 178 koní a točivým momentem 221 Nm, a elektromotor se 120 koněmi a 202 Nm, přičemž poháněna jsou pouze přední kola. Celkový výkon činí 218 koní (160 kW), což s přičtením hmotnosti přes 2 tuny a dalších vlastností, které v tomto směru hrají důležitou roli, stačí na zrychlení z 0 na 100 km/hod za 8,7 sekund. Maximální rychlost je omezena na 180 km/hod. V případě jízdy na čistě elektrický režim pak max. 130 km/hod. Součástí pohonného ústrojí je opět pro toyoty a lexusy e-CVT nebo-li elektronicky řízená převodovka s plynule měnitelným převodem, za kterou byly častokrát hybridy od Toyoty/Lexusu kritizovány. U nového modelu ES 300h je situace mnohem lepší a poděkování může zamířit k inženýrům, kteří se postarali o lepší odhlučnění kabiny, resp. motoru. Stále však zůstává neduh v podobě pomalejší odezvy systému na sešlápnutí pedálu až k podlaze, kdy akcelerace přichází s viditelným zpožděním než pokud si člověk v autě řadí sám. Nicméně pro to je u Lexusu možnost stupně měnit i manuálně a nenechávat vše pouze na automatice. Ať žijou páčky pod volantem!
Pokud jde o režimy, můžete jezdit na normal, eco, nebo třeba zvolit sportovnější režimy sport a sport+, které patřičně vylepší odezvu pedálů, zvýší nástup vyššího výkonu, ale také lehce upraví podvozek. A jak už bylo řečeno, jsou umístěné nešikovně za volantem, takže se k nim musíte vždy natáhnout. Poměrně nelogicky pak stranou zvlášť zůstává na středovém panelu klávesa pro aktivaci čistě elektrického režimu. Jenže stejně jako u jiných modelů této automobilky ani u ES 300h není možné stoprocentně zajistit, abyste vždy jejím stisknutím aktivovali režim EV. Je to spíše taková loterie. Někdy jedete po rovině, máte plně nabitou baterii a pedál akcelerace máte sešlápnutý jen lehce, přesto se po stisknutí tlačítka s EV režimem ozve jen dvojité zapípnutí s hláškou, že režim EV není k dispozici. Naopak jindy jedete vesměs stejným terénem a za stejných podmínek, ovšem s baterií, která má něco kolem 30 % kapacity, a systém se neznámo proč rozhodne naopak přepnout jízdu na čistě elektrický pohon, bez vašeho přičinění. Pokud můžeme o něco poprosit, tohle by bylo dobré u příštích generací vychytat. Vždyť řidič by měl mít právo vždy rozhodovat o tom, jaký režim pro jízdu zvolí a pravidla by měla být jasná.
Co má ovšem řidič jednoznačně ve svých rukách, je spotřeba. Na slibovaných 4,7 l/100 km (u kombinovaného provozu) dle prospektů automobilky jsme se sice ani s maximálním úsilím v reálném provozu nedostali, ani řekněme krátkodobě ve městě, ovšem celková úspora je zde neoddiskutovatelná (a pak tedy můžeme z tohoto pohledu ocenit podobná zvýhodnění, jako je například parkování na modrých a fialových zónách kdekoliv v Praze zdarma, resp. zatím za stokorunový roční poplatek). Ve městě jsme jezdili se spotřebou lehce pod 5 l/100 km, pokud jsme auto šetřili, a mimo město pak opět v řekněme ekologičtějším stylu jízdy dosahovali spotřeby kolem 7 l/100 km. Pokud však na to při jízdě pořádně šlápnete, čekejte spotřebu i klidně kolem 10 l/100 km. O snížení spotřeby se stejně jako u jiných hybridů Toyoty/Lexusu stará elektromotor s menší baterií, na kterou ujedete maximálně jen pár kilometrů, a to ještě pokud budete mít štěstí a auto se při jízdě samo nevrátí ke spalovacímu pohonu. O dobíjení baterie se stará rekuperace, tedy získávání energie při brzdění, ovšem během jízdy se často baterie dobíjí také spalovacím motorem, aby se její zbývající kapacita pohybovala řekněme od 30 do 80 % a tedy se zajistila její delší životnost.
Na co bych rozhodně také neměl zapomenout, je výbava slibující vyšší spolehlivost a bezpečnost. Stejně jako jeho stájoví kolegové, také nejnovější model ES 300h dokáže například předvídat kolize, ať už jde o nouzové brzdění před překážkou (která nemusí být jen před autem, ale klidně i příčně jedoucí auto za vozidlem při vyjíždění z parkovacího místa) nebo třeba sledování mrtvého úhlu a upozornění na v tomto případě “neviditelné” vedle vás jedoucí vozidlo. S praktickým Head-up displejem (HUD), který promítá nejdůležitější informace přímo na čelní sklo před řidiče, pak nebudete zbytečně rozptylováni sledováním jiných obrazovek. Nebo je k dispozici i nejnovější autopilot, který s pomocí radaru, kamer a dalších čidel dokáže vozidlo udržet v jízdním pruhu. A to velmi dobře i na českých silnicích, snad až na to, že v případě nedržení volantu začne nejprve upozorňovat a poté klidně sjede ze silnice, což může být poměrně nebezpečné. U konkurence to zatím řeší alespoň tak, že autopilot začne po chvíli zastavovat, čímž vás donutí převzít kontrolu nad řízením, až pomalu zastaví na kraji silnice, nebo třeba i několikrát utáhne pás, abyste nenechávali řízení na autopilotovi. Ale dokud tady nebude legislativa, jde spíše o testovací vychytávku, než něco, co byste denně používali.
Závěr
Co říct závěrem? Lexus ES 300h je v mnoha směrech tolik podobný stájovým modelům, se kterými sdílí značnou část svých komponent, nicméně z celkového pohledu je značně unikátní. Přispívá tomu i zaváděcí cena “first edition”, kdy lze sehnat základní verzi i za méně než milion. A ušetřit můžete také ve vyšších výbavách, kde se dostanete cenou k 1,5 milionu. Je to za maximálně luxusní auto, které má svůj styl, dále je díky různým asistentům maximálně bezpečné a chlubí se nižší spotřebou než přímá konkurence, přijatelné? Odpověď nechám na vás, rozhodně je to ale podstatně přijatelnější, než vyšší a dražší modely Lexusu, u kterých nenajdete tak dobrý poměr cena/výkon, jako právě u “é esa”, u kterého už opravdu není moc co vytknout.
| Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
 maximální luxus |
 ovládání (infotainmentu, jízdních režimů, aplikace pro telefon) |
| moderní vzhled |
|
| maximální bezpečnost díky asistentům |
|
| spotřeba |
Související
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Test Lexus ES 300h: hybridní dravec z Japonska
Pokud jde o prémiovou střední třídu, kterou si dnes může dovolit daleko více zákazníků než před lety, je obrázek na starém kontinentu stále poměrně jasný. Jednoznačně zde totiž dominují německé značky BMW, Audi, Mercedes, kolem kterých se vše očividně stále točí. Jenže doba se mění. Zamíchá kartami superluxusní a přitom cenově atraktivní nový model Lexus ES 300h?
Pro značku Lexus bychom dnes našli mnohá kladná synonyma, ať už luxusní, prémiový, stylový, nebo také maximálně pohodlný, spolehlivý, a neměli bychom při tom zapomínat ani na důležité slovíčko hybridní. Japonci správně pochopili, že nejlépe se dá prosadit s tím, co u jiných nenajdete a tedy nemáte přímou konkurenci. Ne, že bychom nenašli například hybridní pohon u jiných značek, vždyť dnes už s hybridem přichází kdekdo. Jenže u Toyoty a její divize Lexus mají takové hnací ústrojí, které je opravdu funkční a nejde jen o ekologii někde na papíře. A stejně tak je tomu i v dalších oblastech, o kterých bude v následujících odstavcích samozřejmě řeč.
Kořeny modelu Lexus ES sahají do roku 1989, kdy z montážní linky vyjel první sériově vyráběný kus první generace “é esa”. Nicméně v Evropě se s tímto modelem až teprve v nejnovější 7. generaci setkáváme poprvé, coby náhradou za model GS. Tolik na úvod historie. Pak tady máme design a výbavu, které jsou vesměs sdílené s ostatními modely japonské automobilky. V tomto směru tedy nečekejte nic revolučního, ovšem jako celek může být Lexus v tomto podání možná daleko zajímavější, než jeho dražší a někdy třeba i zbytečně vybavenější sourozenci. Kor při tzv. “first edition” akci, v rámci které seženete tohoto hybridního dravce klidně i pod milion.
Tip: Test Lexus LS 500h: jiný svět, jiná pravidla
Luxus zvenku i zevnitř
Prémiová vyšší střední třída je u Lexusu definována maximálním luxusem, který jinde budete hledat marně. ES 300h se může dále pochlubit elegantním a neotřelým designem s výraznou vřetenovitou maskou chladiče s ostře řezanými světlomety a siluetou vozu připomínající spíše kupé než sedan. Vždyť mezigeneračně je nový vůz nižší, širší a celkově mnohem elegantnější. Po přičtení adaptivního odpružení z modelu LC a vyšší výbavy F Sport Top, kterou jsme měli možnost otestovat společně s většími 19″ koly, pak nelze konstatovat jinak, než že s tímhle vozem je opravdu radost jezdit. Nastavitelné tlumiče přispívají k vynikající ovladatelnosti vozu a doslova žehlí silnici pod vámi.
A co teprve kabina, která je dokonale odhlučněna, takže vás při jízdě nebude nic rušit. Navíc se můžete radovat z maximálního možného pohodlí, které zkrátka v Lexusu umí zařídit. Kožené čalounění, ale krásně měkčené a příjemné na dotek, a to včetně třeba středového panelu. Jako v bavlnce si člověk musí připadat nejen na místě řidiče, ale i spolujezdce, kde je taktéž vše na prvotřídní úrovni a ani o místo rozhodně není nouze. V případě zadní řady sedadel je místa taktéž více než dost, snad s výjimkou hráčů NBA a jiných obrů. Šikovné je také elektronické ovládání sedaček a jejich polohování, včetně možnosti uložit si do paměti různé nastavení a v případě střídajících se řidičů pak pouze vybrat tu svou přednastavenou možnost, nikoliv nastavovat vše opět od začátku.
V propagačních letácích a katalozích automobilka mluví o tzv. japonské pohostinnosti Omotenashi, podle které se jednoduše řečeno nejen že budete neustále cítit jako v bavlnce, ale také vám bude vše splněno ještě dříve, než na to vůbec stačíte pomyslet. Příkladem je chytré automatické rozpoznání majitele vozu, když se k němu třeba večer blíží po tmě, a ještě před uchopením kliky dveří ji raději rozsvítí, abyste třeba nešlápli do kaluže. Šikovné je samozřejmě také bezklíčové odemykání, kdy se stačí k autu pouze přiblížit a mít v kapse klíče a vzít za kliku nebo v případě zavazadlového prostoru pouze mávnout nohou pod kufrem a o vše už se postará technologie. Stejně jako u jiných podobně stavěných sedanů dokonce blížících se kategorii kupé pak ovšem u Lexusu ES 300h najdeme o něco menší zavazadlový prostor (454 l), nicméně je otázkou, jestli budete v kufru vozit každou zbytečnost, když pravděpodobně nebudete mít o peníze nouzi.
Ale ještě zpátky k interiéru. Zde se totiž pár věcí k vylepšení přeci jen najde. Je to (pro Lexus tolik typické) ovládání, a to ať už jde o infotainment a touchpad vedle řadicí páky, se kterým se systém opravdu neovládá jednoduše a intuitivně, nebo hůře přístupný volič jízdních režimů, který najdeme až za volantem a musíte se tak zbytečně natahovat, abyste na něj dosáhli. A co teprve propojení auta s chytrým telefonem, přičemž mám teď na mysli možnost dálkového spárování a například předvyhřátí/předvyklimatizování kabiny, sledování různých přehledů o spotřebě a stavu paliva/baterie, vyhledání vozidla na mapě, a mnoho dalšího. V 21. století už by tohle automobilka měla mít zvládnuté. Lépe řešenou bychom si dokázali představit také podložku s bezdrátovým nabíjením telefonů, které je schované v příhrádce středového panelu. Chválit ale můžu za zachování některých nejpoužívanějších mechanických tlačítek, přes které můžete například rychle ovládat klimatizaci, rádio, a další funkce.
Jízdní dojmy
Na začátek trocha čísel. Pod kapotou Lexusu ES 300h najdeme hybridní sestavu v podobě spalovacího čtyřválcového motoru s výkonem 178 koní a točivým momentem 221 Nm, a elektromotor se 120 koněmi a 202 Nm, přičemž poháněna jsou pouze přední kola. Celkový výkon činí 218 koní (160 kW), což s přičtením hmotnosti přes 2 tuny a dalších vlastností, které v tomto směru hrají důležitou roli, stačí na zrychlení z 0 na 100 km/hod za 8,7 sekund. Maximální rychlost je omezena na 180 km/hod. V případě jízdy na čistě elektrický režim pak max. 130 km/hod. Součástí pohonného ústrojí je opět pro toyoty a lexusy e-CVT nebo-li elektronicky řízená převodovka s plynule měnitelným převodem, za kterou byly častokrát hybridy od Toyoty/Lexusu kritizovány. U nového modelu ES 300h je situace mnohem lepší a poděkování může zamířit k inženýrům, kteří se postarali o lepší odhlučnění kabiny, resp. motoru. Stále však zůstává neduh v podobě pomalejší odezvy systému na sešlápnutí pedálu až k podlaze, kdy akcelerace přichází s viditelným zpožděním než pokud si člověk v autě řadí sám. Nicméně pro to je u Lexusu možnost stupně měnit i manuálně a nenechávat vše pouze na automatice. Ať žijou páčky pod volantem!
Pokud jde o režimy, můžete jezdit na normal, eco, nebo třeba zvolit sportovnější režimy sport a sport+, které patřičně vylepší odezvu pedálů, zvýší nástup vyššího výkonu, ale také lehce upraví podvozek. A jak už bylo řečeno, jsou umístěné nešikovně za volantem, takže se k nim musíte vždy natáhnout. Poměrně nelogicky pak stranou zvlášť zůstává na středovém panelu klávesa pro aktivaci čistě elektrického režimu. Jenže stejně jako u jiných modelů této automobilky ani u ES 300h není možné stoprocentně zajistit, abyste vždy jejím stisknutím aktivovali režim EV. Je to spíše taková loterie. Někdy jedete po rovině, máte plně nabitou baterii a pedál akcelerace máte sešlápnutý jen lehce, přesto se po stisknutí tlačítka s EV režimem ozve jen dvojité zapípnutí s hláškou, že režim EV není k dispozici. Naopak jindy jedete vesměs stejným terénem a za stejných podmínek, ovšem s baterií, která má něco kolem 30 % kapacity, a systém se neznámo proč rozhodne naopak přepnout jízdu na čistě elektrický pohon, bez vašeho přičinění. Pokud můžeme o něco poprosit, tohle by bylo dobré u příštích generací vychytat. Vždyť řidič by měl mít právo vždy rozhodovat o tom, jaký režim pro jízdu zvolí a pravidla by měla být jasná.
Co má ovšem řidič jednoznačně ve svých rukách, je spotřeba. Na slibovaných 4,7 l/100 km (u kombinovaného provozu) dle prospektů automobilky jsme se sice ani s maximálním úsilím v reálném provozu nedostali, ani řekněme krátkodobě ve městě, ovšem celková úspora je zde neoddiskutovatelná (a pak tedy můžeme z tohoto pohledu ocenit podobná zvýhodnění, jako je například parkování na modrých a fialových zónách kdekoliv v Praze zdarma, resp. zatím za stokorunový roční poplatek). Ve městě jsme jezdili se spotřebou lehce pod 5 l/100 km, pokud jsme auto šetřili, a mimo město pak opět v řekněme ekologičtějším stylu jízdy dosahovali spotřeby kolem 7 l/100 km. Pokud však na to při jízdě pořádně šlápnete, čekejte spotřebu i klidně kolem 10 l/100 km. O snížení spotřeby se stejně jako u jiných hybridů Toyoty/Lexusu stará elektromotor s menší baterií, na kterou ujedete maximálně jen pár kilometrů, a to ještě pokud budete mít štěstí a auto se při jízdě samo nevrátí ke spalovacímu pohonu. O dobíjení baterie se stará rekuperace, tedy získávání energie při brzdění, ovšem během jízdy se často baterie dobíjí také spalovacím motorem, aby se její zbývající kapacita pohybovala řekněme od 30 do 80 % a tedy se zajistila její delší životnost.
Na co bych rozhodně také neměl zapomenout, je výbava slibující vyšší spolehlivost a bezpečnost. Stejně jako jeho stájoví kolegové, také nejnovější model ES 300h dokáže například předvídat kolize, ať už jde o nouzové brzdění před překážkou (která nemusí být jen před autem, ale klidně i příčně jedoucí auto za vozidlem při vyjíždění z parkovacího místa) nebo třeba sledování mrtvého úhlu a upozornění na v tomto případě “neviditelné” vedle vás jedoucí vozidlo. S praktickým Head-up displejem (HUD), který promítá nejdůležitější informace přímo na čelní sklo před řidiče, pak nebudete zbytečně rozptylováni sledováním jiných obrazovek. Nebo je k dispozici i nejnovější autopilot, který s pomocí radaru, kamer a dalších čidel dokáže vozidlo udržet v jízdním pruhu. A to velmi dobře i na českých silnicích, snad až na to, že v případě nedržení volantu začne nejprve upozorňovat a poté klidně sjede ze silnice, což může být poměrně nebezpečné. U konkurence to zatím řeší alespoň tak, že autopilot začne po chvíli zastavovat, čímž vás donutí převzít kontrolu nad řízením, až pomalu zastaví na kraji silnice, nebo třeba i několikrát utáhne pás, abyste nenechávali řízení na autopilotovi. Ale dokud tady nebude legislativa, jde spíše o testovací vychytávku, než něco, co byste denně používali.
Závěr
Co říct závěrem? Lexus ES 300h je v mnoha směrech tolik podobný stájovým modelům, se kterými sdílí značnou část svých komponent, nicméně z celkového pohledu je značně unikátní. Přispívá tomu i zaváděcí cena “first edition”, kdy lze sehnat základní verzi i za méně než milion. A ušetřit můžete také ve vyšších výbavách, kde se dostanete cenou k 1,5 milionu. Je to za maximálně luxusní auto, které má svůj styl, dále je díky různým asistentům maximálně bezpečné a chlubí se nižší spotřebou než přímá konkurence, přijatelné? Odpověď nechám na vás, rozhodně je to ale podstatně přijatelnější, než vyšší a dražší modely Lexusu, u kterých nenajdete tak dobrý poměr cena/výkon, jako právě u “é esa”, u kterého už opravdu není moc co vytknout.
| Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
| maximální luxus |
ovládání (infotainmentu, jízdních režimů, aplikace pro telefon) |
| moderní vzhled |
|
| maximální bezpečnost díky asistentům |
|
| spotřeba |
