Co je to nukleární baterie? Může zachránit budoucnost elektromobility?

• Všechny chemické baterie mají datum expirace
• Nahradit by je proto měly nukleární baterie
• Líbí se vám myšlenka baterie, kterou byste nemuseli nabíjet?

Baterie dnes používáme v nespočtu elektronických přístrojů, u konvenčních aut, ale v poslední době i pro přímý pohon osobních i nákladních vozidel. Nejčastěji jsou pro pohon všech těchto zařízení používané baterie založené na principu chemické přeměny energie, neboli galvanické články. Zdaleka se ale nejedná o jediný typ baterií. Jedna z cest budoucího vývoje leží i u nukleárních baterií.

Mají vůbec chemické baterie budoucnost?

Galvanické články, jak je známe, jsou ve své podstatě levné zdroje energie, které se ale rychle vybíjí. Jejich neustálé nabíjení jim zkracuje životnost i kapacitu. Svět tak vyhlíží možnosti, jak tyto baterie postupně nahradit většími, silnějšími, déle trvajícími zdroji energie. Samozřejmě při zachování rozumné ceny. Nejlepším řešením by zajisté byla baterie, kterou byste nabíjet nemuseli vůbec. Je to ale možné?

Zajisté. Jedním z takových typů by mohla být i nukleární baterie založená na nukleární technologii. Částečně se na ně dá nahlížet jako miniaturní jaderné elektrárny. Velké elektrárny využívají energie z rozpadu částic uvnitř prvků pro vytvoření tepla, které následně pohání velké turbíny generující energii. Toho lze v malých měřítkách dosáhnout termodynamickou výměnou také, ale více efektivní systém je například u nanodiamantových článků. Ty by dokázaly elektroniku pohánět stovky let bez nutnosti nabíjení a velké uplatnění by našly i v automobilovém průmyslu, především u elektromobilů.

---

Čtěte také: Číňané se „podezřele“ zajímají o sodík-iontové baterie. Budou revoluční, nebo ne?

---

Miniaturní diamanty uvnitř každé nukleární baterie

Tyto baterie obsahují drobné kousky recyklovaného radioaktivního odpadu. Jeho součástí je i grafit, který absorbuje radioaktivní záření. Během dlouhého poločasu rozpadu grafitu se uvnitř baterie tvoří nepatrné diamanty, které umí zachytávat generované elektrony z grafitu a umí jej posílat dále. Tím vzniká náboj, který pohání konečná produkt. Obava z vyzařované radioaktivity je navíc zcela bezpředmětná, taková nukleární baterie má nižší radioaktivitu než lidské tělo.

Baterie nejsou limitované žádným tvarem. Mohou se vyrábět v podobě současných mono článků, automobilových baterií nebo je možné je vestavět přímo do základových desek elektronických výrobků. I nasazení takové technologie do vozidel by tedy nebylo limitované velkými těžkými bloky uloženými pod podlahou. Jedná se však o jeden z mnoha vyvíjených typů nukleární baterie. Obecně mezi jejich výhody patří vysoká hustota a dlouhé poločasy rozpadu, čímž dokáží generovat energii po dlouhé roky. Některé experimenty hovořily o 29 letech, jiné prvky prý umí zajistit funkčnost i po dlouhé desítky století.

Od nukleárních bomb, pohonů ponorek až do každé elektroniky

Myšlenka nukleární baterie není v žádném případě nová. První pokusy i úspěšné výrobky sahají do poloviny minulého století. Již tehdy dokázaly napájet drobné kardiostimulátory, v podvodním výzkumu, používají se ve vesmírných letech nebo na těžko dostupných a odlehlých místech. O neznámou technologii se tedy rozhodě nejedná. Jde jen o to najít nejbezpečnější a nejúčinnější prvky a stabilizovat je natolik, aby se daly použít nejen ve vozidlech, ale i v ostatních elektronických produktech denní potřeby.

Dalo by se tak změnit myšlení ohledně elektromobility. Nejen, že by vozy nezatěžovaly elektrické sítě, ale v mnoha případech by baterie přežila zbytek součástí vozidla. Aktuálně je to právě přesně naopak. Strach z poruchy a degradace baterií v elektromobilech je jedním z největších problémů a vážných důvodů, proč si lidé dnes ještě elektromobil nechtějí pořídit. Automobilky je navíc ani měnit nechtějí. Buď se od takových zásahů přímo distancují nebo si za výměnu naúčtují astronomické částky. Co kdybyste si baterii nakonec mezi vozy ještě “přenášeli”?