Údaje o tom, kolik u nás stojí elektřiny, pravidelně publikuje Eurostat. Ty pro nás nevyznívají právě příznivě. Nyní přišla s alternativním pohledem také ENA. Data jsou přesně vypočtena z regulačních výměrů a publikovaných ceníků, data Eurostatu zachycují statistický průměr reálných cen v dané kategorii. Podle dat ENA máme levnější silovou elektřinu, ale dražší nejrůznější poplatky.
Česko až do roku 2022 reportovalo v Eurostatu ceníkové ceny, tedy i v době vrcholící energetické krize, což nás posunulo mezi nejdražší státy. Mnozí odběratelé ale ceníkové ceny nemají, jejich dodavatel jim dá tzv. neveřejnou nabídku, která je nižší. Změnou metodiky jsme si ale nepomohli, protože již druhým rokem ceníky pro koncové spotřebitele v ČR klesají, rychleji než nyní Eurostatem publikované průměrné ceny.
V odborné studii poradenské společnosti ENA, což je nezávislá česká firma, která poskytuje konzultace státní správě, energetickým firmám a velkým spotřebitelům energie, se srovnaly aktuálně veřejně nabízené ceníky 749 dodavatelů z 12 evropských zemí.
Celkem bylo do analýzy zahrnuto téměř 14 000 produktů a porovnání zahrnuje veškeré položky, které zákazníci platí, včetně silové složky, marže obchodníka, regulované části, daní a dalších plateb, jako jsou například příspěvky na obnovitelné zdroje a podobně.
Podle této studie si Česká republika v koncových cenách elektřiny ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi vede dobře. V roce 2024 se celkový vážený průměr cen placených českými odběrateli (domácnosti, maloodběratelé i velkoodběratelé) za elektřinu nachází zhruba tři procentní body pod průměrnou cenou mezi zkoumanými státy.
Nejméně za elektřinu platí Španělé, nejvíce Italové. Ze srovnání jednotlivých položek celkové ceny za elektřinu vyplývá, že právě různé poplatky (jako např. za POZE) a také daně jsou v případě České republiky relativně vyšší, což koncovou cenu zvyšuje.
Údaje o tom, kolik u nás stojí elektřiny, pravidelně publikuje Eurostat. Ty pro nás nevyznívají právě příznivě. Nyní přišla s alternativním pohledem také ENA. Data jsou přesně vypočtena z regulačních výměrů a publikovaných ceníků, data Eurostatu zachycují statistický průměr reálných cen v dané kategorii. Podle dat ENA máme levnější silovou elektřinu, ale dražší nejrůznější poplatky.
Česko až do roku 2022 reportovalo v Eurostatu ceníkové ceny, tedy i v době vrcholící energetické krize, což nás posunulo mezi nejdražší státy. Mnozí odběratelé ale ceníkové ceny nemají, jejich dodavatel jim dá tzv. neveřejnou nabídku, která je nižší. Změnou metodiky jsme si ale nepomohli, protože již druhým rokem ceníky pro koncové spotřebitele v ČR klesají, rychleji než nyní Eurostatem publikované průměrné ceny.
V odborné studii poradenské společnosti ENA, což je nezávislá česká firma, která poskytuje konzultace státní správě, energetickým firmám a velkým spotřebitelům energie, se srovnaly aktuálně veřejně nabízené ceníky 749 dodavatelů z 12 evropských zemí.
Celkem bylo do analýzy zahrnuto téměř 14 000 produktů a porovnání zahrnuje veškeré položky, které zákazníci platí, včetně silové složky, marže obchodníka, regulované části, daní a dalších plateb, jako jsou například příspěvky na obnovitelné zdroje a podobně.
Podle této studie si Česká republika v koncových cenách elektřiny ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi vede dobře. V roce 2024 se celkový vážený průměr cen placených českými odběrateli (domácnosti, maloodběratelé i velkoodběratelé) za elektřinu nachází zhruba tři procentní body pod průměrnou cenou mezi zkoumanými státy.
Nejméně za elektřinu platí Španělé, nejvíce Italové. Ze srovnání jednotlivých položek celkové ceny za elektřinu vyplývá, že právě různé poplatky (jako např. za POZE) a také daně jsou v případě České republiky relativně vyšší, což koncovou cenu zvyšuje.