Australský inženýr vynalezl rychlonabíječku, která dělá energii z oleje na smažení
- V Austrálii začala fungovat nová rychlonabíječka
- Generátor vyrábí elektřinu ze starého kuchyňského oleje
- Co by Evropana nenapadlo, je u protinožců normální
Elektromobil Polestar 2 v Austrálii
S více než 7,6 miliony km² je Austrálie z hlediska rozlohy šestou největší zemí na světě. S pouhými 25 miliony obyvatel je její území velmi řídce osídleno. To představuje problém v dopravě, protože je nutné překonávat velké vzdálenosti.
Zejména pro elektromobily je rozlehlý kontinent značnou výzvou a nabíjecí síť je zde velmi řídká. Přestože firma One z USA zvládla s prototypem Tesly Model S při testovací jízdě překonat přes 1 200 kilometrů, tak velké vzdálenosti jsou pro běžná e-auta stále jen těžko dosažitelné.
Důchodce využil dostupné suroviny
Řešení nabízí soběstačná rychlodobíjecí stanice, která jako palivo pro generátor využívá starý kuchyňský olej. V australské poušti (také planině) Nullarbor je tato rychlonabíjecí stanice aktuálně umístěna na odpočívadle v Caiguně. S nápadem přišel strojní inženýr v důchodu Jon Edwards. Biofil systém je název vynálezu, ve kterém je 50 kW rychlonabíječka připojena k elektrickému generátoru, schopnému spalovat bionaftu.
Jako palivo slouží použitý tuk na smažení z přilehlé restaurace. To, co je v Evropě považováno za nemyslitelné, je v Austrálii normální. Mnoho restaurací je tak vzdálených od civilizace, že jsou odpojeny od elektrické sítě. To současně komplikuje situaci pro rostoucí počet elektromobilů v zemi.
Austrálie je pro elektromobily opravdovou výzvou | foto: Polestar
Čtěte také: Volvo a Polestar pracují na elektrickém SUV. Co všechno zatím víme?
Slunce není řešení
Pokud se ptáte, proč Australané nevyužívají své obrovské zásoby solární energie, odpověď zní, že instalace solárních panelů by stála pětkrát tolik. Systém Biofil stojí pouze kolem 75 tisíc amerických dolarů (ekvivalent přibližně 1,6 milionu korun).
Proto si rychlonabíječka na odpadní tuk našla své místo v australském vnitrozemí. Sám Jon Edwards investoval do vývoje svého systému Biofil v přepočtu 6,26 milionu korun.
Restaurace uchovává použitý kuchyňský olej, který je následně používán pro nabíjení v elektromobilech. Podle Edwardse vyžaduje plné nabití 50kWh baterie elektromobilu asi 18 litrů odpadního oleje. Při dostatečném počtu stravujících se zákazníků se toto množství rychle nahromadí.
Dobíjecí stanice využívá odpadní olej z kuchyně | foto: Polestar
Čtěte také: Absurdní silniční daň u elektromobilů? Austrálie se zapisuje do historie
Polestar 2 si fritovací nabíječku nemůže vynachválit
Firma Polestar Australia již rychlou nabíječku vyzkoušela na modelu Polestar 2. Ten má maximální dojezd 540 kilometrů, což je na celkových 720 kilometrů vnitrozemím bez elektřiny málo. Ale s Biofilem už to není problém. Generální ředitelka Polestar Australia, Samantha Johnsonová, řekla: „Přeměna odpadního produktu na CO2-neutrální nabíjecí řešení spojuje australské majitele elektrických vozidel z východu se západem.“
Podle Jona Edwardse projelo Nullarborskou pláň za posledních pět let pouze pět elektromobilů ročně. Edwards doufá, že během příštích 12 měsíců se jejich počet zvýší na 20 až 40 vozů ročně, řekl magazínu The Drive. Zpočátku by vynálezce rád nabídl svůj systém Biofil formou zápůjčky. Instalace systému, stojícího na paletách, by s pomocí vysokozdvižného vozíku měla být možná do deseti minut.
Související
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Australský inženýr vynalezl rychlonabíječku, která dělá energii z oleje na smažení
- V Austrálii začala fungovat nová rychlonabíječka
- Generátor vyrábí elektřinu ze starého kuchyňského oleje
- Co by Evropana nenapadlo, je u protinožců normální
Elektromobil Polestar 2 v Austrálii
S více než 7,6 miliony km² je Austrálie z hlediska rozlohy šestou největší zemí na světě. S pouhými 25 miliony obyvatel je její území velmi řídce osídleno. To představuje problém v dopravě, protože je nutné překonávat velké vzdálenosti.
Zejména pro elektromobily je rozlehlý kontinent značnou výzvou a nabíjecí síť je zde velmi řídká. Přestože firma One z USA zvládla s prototypem Tesly Model S při testovací jízdě překonat přes 1 200 kilometrů, tak velké vzdálenosti jsou pro běžná e-auta stále jen těžko dosažitelné.
Důchodce využil dostupné suroviny
Řešení nabízí soběstačná rychlodobíjecí stanice, která jako palivo pro generátor využívá starý kuchyňský olej. V australské poušti (také planině) Nullarbor je tato rychlonabíjecí stanice aktuálně umístěna na odpočívadle v Caiguně. S nápadem přišel strojní inženýr v důchodu Jon Edwards. Biofil systém je název vynálezu, ve kterém je 50 kW rychlonabíječka připojena k elektrickému generátoru, schopnému spalovat bionaftu.
Jako palivo slouží použitý tuk na smažení z přilehlé restaurace. To, co je v Evropě považováno za nemyslitelné, je v Austrálii normální. Mnoho restaurací je tak vzdálených od civilizace, že jsou odpojeny od elektrické sítě. To současně komplikuje situaci pro rostoucí počet elektromobilů v zemi.
Austrálie je pro elektromobily opravdovou výzvou | foto: Polestar
Čtěte také: Volvo a Polestar pracují na elektrickém SUV. Co všechno zatím víme?
Slunce není řešení
Pokud se ptáte, proč Australané nevyužívají své obrovské zásoby solární energie, odpověď zní, že instalace solárních panelů by stála pětkrát tolik. Systém Biofil stojí pouze kolem 75 tisíc amerických dolarů (ekvivalent přibližně 1,6 milionu korun).
Proto si rychlonabíječka na odpadní tuk našla své místo v australském vnitrozemí. Sám Jon Edwards investoval do vývoje svého systému Biofil v přepočtu 6,26 milionu korun.
Restaurace uchovává použitý kuchyňský olej, který je následně používán pro nabíjení v elektromobilech. Podle Edwardse vyžaduje plné nabití 50kWh baterie elektromobilu asi 18 litrů odpadního oleje. Při dostatečném počtu stravujících se zákazníků se toto množství rychle nahromadí.
Dobíjecí stanice využívá odpadní olej z kuchyně | foto: Polestar
Čtěte také: Absurdní silniční daň u elektromobilů? Austrálie se zapisuje do historie
Polestar 2 si fritovací nabíječku nemůže vynachválit
Firma Polestar Australia již rychlou nabíječku vyzkoušela na modelu Polestar 2. Ten má maximální dojezd 540 kilometrů, což je na celkových 720 kilometrů vnitrozemím bez elektřiny málo. Ale s Biofilem už to není problém. Generální ředitelka Polestar Australia, Samantha Johnsonová, řekla: „Přeměna odpadního produktu na CO2-neutrální nabíjecí řešení spojuje australské majitele elektrických vozidel z východu se západem.“
Podle Jona Edwardse projelo Nullarborskou pláň za posledních pět let pouze pět elektromobilů ročně. Edwards doufá, že během příštích 12 měsíců se jejich počet zvýší na 20 až 40 vozů ročně, řekl magazínu The Drive. Zpočátku by vynálezce rád nabídl svůj systém Biofil formou zápůjčky. Instalace systému, stojícího na paletách, by s pomocí vysokozdvižného vozíku měla být možná do deseti minut.
