Auta na vodík mají být vedle čistě bateriových elektromobilů další nadějí pro přechod do světa bez emisí. Podle zprávy, kterou zveřejnil Mika Takahashi, technologický analytik britské poradenské společnosti IDTechEx, ovšem neznamená vodíkové auto automaticky auto bez emisí.
U zážehových nebo vznětových motorů se při spalování paliva produkuje oxid uhličitý a oxidy dusíku. U vodíku není v palivu žádný uhlík, takže výfuk neprodukuje oxid uhličitý. Při provozu motoru ale dochází ke spalování malého množství motorového oleje, který je nezbytný pro mazání pohyblivých částí. Většina motorových olejů je na bázi uhlovodíků, ale přesto se uvolňuje malé množství CO2. Vozidla s vodíkovým motorem produkují méně než 1 kg CO2 na 1 000 mil (1 609 km) ve srovnání s 272 kg konvenčních benzínových nebo naftových motorů.
Zatímco spalování vodíku eliminuje emise uhlíku, generuje vysoké teploty ve spalovací komoře a produkuje oxidy dusíku. Ty jsou považovány za skleníkové plyny a škodlivé znečišťující látky, na které se celosvětově vztahují stále přísnější předpisy. „Aby vodíkový spalovací motor dosáhl věrohodného snížení emisí, musí podstatně snížit emise oxidů dusíku,“ zdůrazňuje Takahashi.
Ve své zprávě se zabývá tím, jak dochází k tepelné tvorbě oxidů dusíku a analyzuje faktory, jako jsou poměry vzduch-palivo, vliv otáček motoru na tvorbu oxidů dusíku, stávající úpravy výfukových plynů pro vodíkové motory, včetně katalyzátorů a recirkulace výfukových plynů.
To, zda je vodík skutečně bezemisním palivem, dále závisí na jeho výrobě. „Ačkoli spalování vodíku je bez uhlíku, jeho emise během životního cyklu se liší podle způsobu výroby,“ vysvětluje Mika. V průmyslu se vodík rozlišuje podle barvy, která označuje jeho původ.
Zelený vodík se vyrábí pomocí obnovitelné energie, což z něj činí jediný skutečně bezuhlíkový zdroj. Žlutý vodík, vyráběný pomocí solární energie, je další čistou možností, i když jsou oba drahé a získávají se obtížně. Šedý vodík se vyrábí z fosilních paliv a vede k významným emisím CO2.
Také modrý vodík, který se vyrábí ze zemního plynu, má vyšší emise než zelený vodík. Vodík musí být také stlačován, přepravován a skladován, což snižuje energetickou účinnost. „3 kilowatthodiny obnovitelné elektřiny tvoří zhruba 1 kWh využitelného vodíku. Výsledkem je energetická neefektivita,“ konstatoval Mika Takahashi.
Auta na vodík mají být vedle čistě bateriových elektromobilů další nadějí pro přechod do světa bez emisí. Podle zprávy, kterou zveřejnil Mika Takahashi, technologický analytik britské poradenské společnosti IDTechEx, ovšem neznamená vodíkové auto automaticky auto bez emisí.
U zážehových nebo vznětových motorů se při spalování paliva produkuje oxid uhličitý a oxidy dusíku. U vodíku není v palivu žádný uhlík, takže výfuk neprodukuje oxid uhličitý. Při provozu motoru ale dochází ke spalování malého množství motorového oleje, který je nezbytný pro mazání pohyblivých částí. Většina motorových olejů je na bázi uhlovodíků, ale přesto se uvolňuje malé množství CO2. Vozidla s vodíkovým motorem produkují méně než 1 kg CO2 na 1 000 mil (1 609 km) ve srovnání s 272 kg konvenčních benzínových nebo naftových motorů.
Zatímco spalování vodíku eliminuje emise uhlíku, generuje vysoké teploty ve spalovací komoře a produkuje oxidy dusíku. Ty jsou považovány za skleníkové plyny a škodlivé znečišťující látky, na které se celosvětově vztahují stále přísnější předpisy. „Aby vodíkový spalovací motor dosáhl věrohodného snížení emisí, musí podstatně snížit emise oxidů dusíku,“ zdůrazňuje Takahashi.
Ve své zprávě se zabývá tím, jak dochází k tepelné tvorbě oxidů dusíku a analyzuje faktory, jako jsou poměry vzduch-palivo, vliv otáček motoru na tvorbu oxidů dusíku, stávající úpravy výfukových plynů pro vodíkové motory, včetně katalyzátorů a recirkulace výfukových plynů.
To, zda je vodík skutečně bezemisním palivem, dále závisí na jeho výrobě. „Ačkoli spalování vodíku je bez uhlíku, jeho emise během životního cyklu se liší podle způsobu výroby,“ vysvětluje Mika. V průmyslu se vodík rozlišuje podle barvy, která označuje jeho původ.
Zelený vodík se vyrábí pomocí obnovitelné energie, což z něj činí jediný skutečně bezuhlíkový zdroj. Žlutý vodík, vyráběný pomocí solární energie, je další čistou možností, i když jsou oba drahé a získávají se obtížně. Šedý vodík se vyrábí z fosilních paliv a vede k významným emisím CO2.
Také modrý vodík, který se vyrábí ze zemního plynu, má vyšší emise než zelený vodík. Vodík musí být také stlačován, přepravován a skladován, což snižuje energetickou účinnost. „3 kilowatthodiny obnovitelné elektřiny tvoří zhruba 1 kWh využitelného vodíku. Výsledkem je energetická neefektivita,“ konstatoval Mika Takahashi.