Elektrickevozy.cz

Trendy: ankety Elektrickevozy.cz | filmy o elektromobilech | elektromobilová revoluce v ČR | Tesla Model 3 | TOP 10 elektromobilů roku 2020

Test Volvo XC60 B4: ropák po elektricku

  |  Tomáš Drahoňovský  |  diskuze

Volvo plní své sliby a elektrizuje všechny své modelové řady. Na rozdíl od japonské konkurence však neváhá spojit sílu elektřiny i s dieselovými motory. První přichází na řadu model středně velkého SUV XC60. A podle našich zkušeností to vypadá, že díky elektřině by budoucnost naftových motorů nemusela být až tak temná, jak to doposud vypadalo.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr

Ve Volvu se zkrátka rozhodli dát “ropákům” ještě šanci. A ono to dává smysl. Vždyť jaký motor je pro pohon velkých SUV vhodnější než právě výkonný diesel s vysokým kroutícím momentem v nízkých otáčkách. Benzinové motory, jakkoli se je snaží zejména japonští výrobci spojovat s hybridní technologií, nedosáhnou nikdy podobně konstantní spotřeby, ani odpovídající dynamiky jako jejich podobně výkonný vznětový ekvivalent.

Na druhou stranu se za vznikem modelů s označeními B4 a B5 skrývá lišácké pomrkávání. Cítím to tak, jako by ve Volvu říkali: Ano, slíbili jsme elektrifikaci všech svých modelových řad… ale neřekli jsme jak! A místo plně elektrických vozů se najednou v prospektech švédské automobilky objevují tzv. Mild-hybridy. Ty v naftovém provedení ve verzích B4 a B5 nahrazují naftové agregáty známé pod označeními D4 a D5. Vývoj čistě spalovacích motorů už je pro Švédy zamčený za dveřmi s nápisem Středověk. Dokonce i aktuální polohybridní motory jsou prý to poslední, co z říše nafty ve Volvu kdy vyrobí.

Pod pojmem mild-hybrid rozumíme nejčastěji takové auto, kdy elektromotor neslouží ani vteřinu k pohonu kol a pohybu vozu, ale výhradně k podpoře spalovacího motoru v krizových momentech, zejména rozjezdu a akceleraci. Představy jejich konstruktérů hovoří o tom, že klesá spotřeba a spolu s ní také emise, mírně pak roste dynamika zejména v iniciační fázi jízdy. 

Jak je tomu u Volva, řekneme si za chvíli. Jisté je ale jedno: mild-hybridy jsou tou nejlepší volbou pro řidiče, kteří mají aspoň trochu ekologické cítění, ale nechtějí si nechat vzít výhody spalovacích motorů. O tom, že kromě litrů benzínu běhají (s jemnou dávkou nadsázky) i elektrony, není totiž za volantem, vlastně nemusejí vůbec vědět.

Design a výbava

Nejprve ale o autu samotném. Toto rozhodně není vůz přizpůsobený plně pro elektrické použití, ani elektromobilní derivát jako nedávno představená XC40 Recharged. XC60 je klasické střední SUV. Podle mého ale zároveň jedno z nejhezčích SUV dané třídy vůbec. Štíhlé, neopuchlé, dokonce i v nám zapůjčené verzi R-Design neuvěřitelně neokázale působící. Ve správných úhlech dokonce XC60 vůbec nepůsobí jako SUV, ale jako mírně přizvednuté kombi. Málem jako by se z roku 2016 vrátil praotec pohodlných teréňáků, model XC70.

Za to může jednak v úrovni R-Design mírně snížený podvozek, jednak rozumně velká devatenáctipalcová kola, a možná množství povedených detailů tolik vlastních Volvu. Mezi jinými je třeba LED svítilny ve tvaru Thorova kladiva (ano, tak tomu ve Volvu skutečně říkají), které je radost pozorovat, když vyřezávají automatickými dálkovými světly protijedoucí vozy. Jen u některých aut se mi stává, že mě v tomto režimu nikdo oslněn neproblikává – u XC60 ano.

Anebo charakteristické zadní reflektory, které nechají rozpoznat Volvo na sto honů. Popřípadě všechno dohromady navíc s ostřeji řezanými nárazníky, než je má zbytek modelové řady. Sportovnější esprit nakonec nejvíce prozrazuje písmeno R na víku kufru. Jaká to osvěžující změna oproti leckteré konkurenci, která se snaží ze svých silnějších SUV udělat vizuálně mnohatunové otylé Ferrari.

Střízlivost pokračuje i uvnitř. Na první pohled v dané výbavové linii sice zarazí zvláštní šedá barva koženého čalounění interiéru. Ta možná měla být originální, mně však nejvíce připomíná bezvýchodnou šeď japonských automobilů devadesátých let. Naopak poměrně neotřele působí kombinace černého stropu a hliník imitujících obkladů interiéru – obojí je vlastní právě sportovní výbavě R-Design.

Tento stupeň výbavy nese s sebou ovšem i několik zádrhelů, kvůli kterým se člověk, co zaplatí 1 300 000 za nové auto, možná zamyslí, zda ještě „kilo“ nebo dvě nepřihodit. To, že se sedadlo řidiče sune vpřed a vzad elektronicky, zatímco spolujezdec musí využít kinetickou energii svého pozadí, lze možná ještě pochopit. O něco hůře už se překonává absence bezdrátového nabíjení mobilního telefonu, který má v základu už lecjaká Hyundai.

Pokud ale jen trochu můžete, určitě si připlaťte za zdánlivě nepodstatný detail: roletku nad zavazadlovým prostorem, která se zavírá společně s víkem kufru. Tato se totiž nepohybuje „po koncernovsku“ dopředu a dozadu, ale nahoru a dolů. A pokud na ni zapomenete a ponecháte ji v pozici nahoře, zakryje vám dvě třetiny výhledu vzad.

To jsou ale jen stesky hnidopicha. Ve skutečnosti mám vždy, když usednu do Volva pocit, jako když se vracím domů. Možná proto, že všechny novodobé švédské vozy vypadají uvnitř vlastně úplně stejně. Zčásti ale proto, že jednodušší už to být asi nemůže. Vše důležité se soustředí na velkém dvanáctipalcovém displeji, jehož systém pruhových rozbalovacích widgetů dokáže přejít velmi rychle do krve. V okamžiku, když zjistíte, že první tři jsou neměnné a zobrazují vždy navigaci, multimédia a připojený telefon a za ten čtvrtý si vždy dosadíte, co chcete, máte vyhráno.

Škoda jen, že třeba rozhraní Apple CarPlay se zobrazuje pouze v pozici zmiňovaného čtvrtého widgetu. Navigačním aplikacím typu Waze by daleko více slušelo roztažení na celou obrazovku, to se však bohužel nekoná. Stejně tak jsem do poslední chvíle neporozuměl systému dvou palubních počítačů. Jednu hodnotu spotřeby, hezky rozpočítanou po kilometrech, můžete zobrazit na velkém displeji. V proužku pod digitálním otáčkoměrem, snad aby evokovala stará Volva, zobrazíte druhou hodnotu. Zvláštní shodou okolnosti v mém případě spolu tato čísla jen málokdy korespondovalo, ačkoli měla obě zobrazovat spotřebu aktuální jízdy. Každá tato hodnota se samozřejmě i resetuje na jiném místě – ta centrální na displeji, ta pod otáčkoměrem fyzickým tlačítkem na páčce stěračů.

Možná kdyby se ovládání sjednotilo a přestalo odkazovat na staré zvyky z vozů Volvo analogové doby, bylo by vše lepší. Třeba by potom nová Volva i lépe využívala elektronický přístrojový štít v kapličce před řidičem. V současnosti na něm lze mezi dvěma virtuálními budíky zobrazit buď navigaci, nebo přehrávaná multimédia. A jinak nic. Tomu, kdo někdy jel v německém voze vybaveném podobnou technologií, bude asi trochu smutno.

Dost možná jde ale jen o daň za celkovou jednoduchost a srozumitelnost. Veškeré ovládání je přísně logické a zvyká se na něj vážně rychle (s výjimkou už zmiňovaných dvou palubních počítačů). Ruku v ruce s tím jde ale i poctivá palubní mechanika. Možná ze mě mluví stárnoucí šofér, ale na Volvech mám rád zejména to, jak je v nich všechno velké. Tlačítky na volantu počínaje, výdechy klimatizace s krásně zpracovanými stříbrnými ovladači pokračuje, a klasicky působícími čudlíky stahování oken konče. Dokonce i ten obrovitý tříramenný volant tlustá jako větev tisíciletého dubiska ve švédské tajze má svoje kouzlo.

Jen jedinou věc bych v tomto důvěrně známém obýváku měnil. Výbava R-Design přináší do domácky působícího interiéru jednak celkem estetické kovové pedály, ale i sportovní sedadla. A ta jsou opravdu sportovní převelice. Úzká, tvrdá, přísně anatomická. V dynamickém GT bych za ně byl neskonale vděčný – v jakékoli zatáčce vás nepustí o milimetr do stran a budete děkovat za každý miligram tuku, který jste shodili v oblasti boků. Jen bych si zkrátka v tomhle hřejivém voze představoval spíš něco jako gauč. Tenhle sportovní duch se vtělil do špatného místa interiéru.

Jinak ale XC60 splňuje ve, co jste si od středního SUV kdy představovali. Místa je všude dost, a to jak vpředu tak vzadu. Kufr o velikosti 483 litrů sice nepatří mezi ty největší v dané kategorii, ale většině uživatelů bude bohatě postačovat. Odkládacích prostorů je všude nadbytek – stačí jen otevřít ta správná dvířka. Za některými na vás dokonce vykoukne i CD mechanika – ta konkrétně pod loketní opěrkou.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr

ŠTÍTKY:, , ,

Diskuze

Zásady komentářů: Vyjadřujte se k tématu a buďte ohleduplní k ostatním.
Komentáře považované za spam, komentáře výhradně propagační povahy nebo vulgární komentáře budou smazány.
avatar
  Přihlásit k odběru  
Upozornit na
Mobilní zobrazení