Na technické univerzitě v Grazu sleduje tým výzkumníků nebezpečnost alternativních paliv. Tentokrát se ovšem nezaměřili na tradičnější bateriové elektromobily, ale na blízkého konkurenta, vodíkové palivové články. Jejich výzkum se navíc specializuje na možná nebezpečí, která mohou vzniknout při nehodě v tunelu.
Šance výbuchu tlakové nádrže u vodíku je ve své podstatě velmi malá, přesto tato možnost existuje. Když navíc vezmeme v potaz počet vodíkových vozidel na silnicích, je pravděpodobnost takové nehody téměř nulová. Pokud by ale k takové situaci mělo dojít, mohlo by to mít nedozírné následky. Project HyTRA, který zaštiťuje univerzita v rakouském Grazu, se právě takovými teoriemi zabývá.
Jelikož naštěstí neexistují žádná reálná data, se kterými by vědci mohli pracovat, musí se spoléhat na simulace. V případě úniku vysoce stlačeného a velmi hořlavého vodíku existuje velké riziko nejen na fatální poškození zdrojového vozidla, ohrožená může být i statika samotného tunelu.
Podle současných standardů je vodík v nádržích skladován pod tlakem 700 barů v osobních vozech a pod polovičním v nákladních vozech a autobusech. Při poškození nádrže je do okolí v mžiku uvolněno obrovské množství energie. Při vzniku požáru navíc vodík hoří i při teplotách přesahujících 2 000 stupňů Celsia.
Čtěte také: První supersport na vodík. Hyundai stvořil dokonalou ikonu budoucnosti
Při běžných nehodách rovných soků by měla vejít v pohotovost bezpečnostní složka vozidla, která nádrž zajistí proti dalšímu poškození. Jestliže by ale došlo k poškození s nákladním vozem, ani nejlepší bezpečností pojistky nedokáží překonat fyziku. Potíží navíc je, že požár vodíku je lidskému oku neviditelný a hoří bez zápachu. I drobný zážeh je tak téměř neidentifikovatelný. Ke vznícení při takovém tlaku přitom stačí smíchat vodík s obyčejným vzduchem.
Pokud by mělo dojít rovnou k výbuchu nádrže, tlaková vlna by prošla celým tunelem. Ve vzdálenosti 30 metrů by tlak téměř s jistotou způsobil úmrtí přítomných. Do vzdálenosti 300 metrů existuje riziko vážných zranění. I na vzdálenosti přes 500 metrů hrozí nejméně protržení ušních bubínků. Tým vědců navrhuje v cestě za minimalizací takových nehod přísnější úsekové měření, důslednější kontrolu odstupu vozidel k předejití zbytečných kolizí i dřívější indikaci snížení rychlosti na nebezpečných úsecích či v případě výskytu nehody, aby měli řidiči dostatek doby pro bezpečné zpomalení vozidel.
Na technické univerzitě v Grazu sleduje tým výzkumníků nebezpečnost alternativních paliv. Tentokrát se ovšem nezaměřili na tradičnější bateriové elektromobily, ale na blízkého konkurenta, vodíkové palivové články. Jejich výzkum se navíc specializuje na možná nebezpečí, která mohou vzniknout při nehodě v tunelu.
Šance výbuchu tlakové nádrže u vodíku je ve své podstatě velmi malá, přesto tato možnost existuje. Když navíc vezmeme v potaz počet vodíkových vozidel na silnicích, je pravděpodobnost takové nehody téměř nulová. Pokud by ale k takové situaci mělo dojít, mohlo by to mít nedozírné následky. Project HyTRA, který zaštiťuje univerzita v rakouském Grazu, se právě takovými teoriemi zabývá.
Jelikož naštěstí neexistují žádná reálná data, se kterými by vědci mohli pracovat, musí se spoléhat na simulace. V případě úniku vysoce stlačeného a velmi hořlavého vodíku existuje velké riziko nejen na fatální poškození zdrojového vozidla, ohrožená může být i statika samotného tunelu.
Podle současných standardů je vodík v nádržích skladován pod tlakem 700 barů v osobních vozech a pod polovičním v nákladních vozech a autobusech. Při poškození nádrže je do okolí v mžiku uvolněno obrovské množství energie. Při vzniku požáru navíc vodík hoří i při teplotách přesahujících 2 000 stupňů Celsia.
Čtěte také: První supersport na vodík. Hyundai stvořil dokonalou ikonu budoucnosti
Při běžných nehodách rovných soků by měla vejít v pohotovost bezpečnostní složka vozidla, která nádrž zajistí proti dalšímu poškození. Jestliže by ale došlo k poškození s nákladním vozem, ani nejlepší bezpečností pojistky nedokáží překonat fyziku. Potíží navíc je, že požár vodíku je lidskému oku neviditelný a hoří bez zápachu. I drobný zážeh je tak téměř neidentifikovatelný. Ke vznícení při takovém tlaku přitom stačí smíchat vodík s obyčejným vzduchem.
Pokud by mělo dojít rovnou k výbuchu nádrže, tlaková vlna by prošla celým tunelem. Ve vzdálenosti 30 metrů by tlak téměř s jistotou způsobil úmrtí přítomných. Do vzdálenosti 300 metrů existuje riziko vážných zranění. I na vzdálenosti přes 500 metrů hrozí nejméně protržení ušních bubínků. Tým vědců navrhuje v cestě za minimalizací takových nehod přísnější úsekové měření, důslednější kontrolu odstupu vozidel k předejití zbytečných kolizí i dřívější indikaci snížení rychlosti na nebezpečných úsecích či v případě výskytu nehody, aby měli řidiči dostatek doby pro bezpečné zpomalení vozidel.